Jaké problémy už jste s miláčkem překonaly?

24. úno 20131190

Co všechno - jaké problémy jste už s miláčkem překonaly? Které byly zásadní?
My teď trochu řešíme finanční otázku, bydlení a tak... občas i nějaké výlevy ze strany rodičů, ale zatím to zvládáme... 😉
A co vy? Taky bylo co řešit nebo je zatím všechno samá pozitiva a sociální jistoty? 😃

  • Ahojda, jo s těma sociálníma jistotama je to na.... 😞 víš co. zatím máme podnájem, něco sháníme, ale já ještě do toho studuju, takže peněz se dohromady moc nedá, prostě v našem státě je to hrůza, a nedej bože, kdybysme náhodou chtěli mít mimčo, to by nás asi opravdu zrujnovala.
    Rodiče mě taky občas docela štvou, protože si všecko představujou jinak, než my.
    Koukám, že máš do svatby ještě skoro rok, tak to jsi vpohodičce, my ji plánovali 4 měsíce a dneska bych si určitě vyhradila víc času.

  • No my sme riesili najprv chut milacika vratit sa k byvalej (prva laska je prva laska), potom prisli postupne - zakupenie vlastneho bytu, zoznamenie sa s rodicmi a moje potykanie si s jeho mamou, ziarlive sceny jednej jeho byvalej, jej tehotenstvo a porod, moj potrat ( 😞 ), zakupenie druheho auta, prerabku bytu jeho mamy (vyhodenie velkej casti jeho minulosti) a ziadost o ruku..
    Tak toto sme zazili v prvych troch mesiacoch...

  • tak to je slušný 🙂
    Vidím, že jste to opravdu měli hodně divoké. No u nás byl problém opačný, můj bejvalej trošku neusnesl, že jsem mu dala kopačky a tak mi jednu natáh, přičemž mi prorazil bubínek a já měsíc skoro neslyšela na ucho, a pak se tvářil jakoby nic a prohlásil, že se k němu stejně vrátím....idiot 😠
    Nicméně jeho žárlivé scény se táhly asi půl roku, možná rok, měl docela vytrvalost, pak už to bylo spíš terorizování

  • Sponzor fóra
  • manulinka - koukám, že jsi to s bývalým taky neměla lehký... to je hrozný 😞 Mně mrzí že jsem svým zamilovaním se do nastávajícího někomu ublížila... a že mi to pořád nemůže odpustit... 😐
    jak si se s tím vyrovnávala? a co na to tvůj přítel?

  • Teď už manžel byl vpohodě a strašně mi pomáhal. docela dlouho mi trvalo než jsem došla k tomuhle rozhodnutí bejvalýho opustit, a pak to stálo za to, jak se pak choval to snad tady nemůžu ani říct, on opravdu zešílel, bylo to děsný, co prováděl, vyhrožoval, volal i mým rodičům všem přátelům, akorát si všechny poštval proti sobě. Já jsem měla totální zmatek, a tak na mě můj současnej manžel musel holt chvilku počkat, než se z toho všeho zpamatuju.
    Já vím, že to pro něj musel být šok po pěti letech, ale on je prostě z těch, když mu řekneš, že se ti něco nelíbí, prostě to neposlouchá a pak se divil, co se děje, přitom jsem mu to říkala už dlouho, že mě to rozčiluje, prostě dělal, jakoby nic neslyšel, pak už ten vztah byl jenom o tom, že je to zvyk tak jsem to utla.

    S tím že někomu ublížit se vůbec netrap, to se prostě stává a mnohdy z takovýchto situací vznikají konflikty, ber to tak, že se to prostě mělo stát, z nějakýho důvodu, byl důvod pro to, aby sis prošla takovouhle situací, aby sis něco uvědomila----já si uvědomila, že jsem 5 let byla za blba 😐

  • já jsem tak ráda že to píšeš, vážně...
    já už si připadala hrozně jako ta největší potvora...
    to víš taky několikaletej vztah... už delší dobu to nebylo ono a to že jsem potkala Láďu to jenom urychlilo ale stejně to prostě zklamanýmu a naštvanýmu bejvalýmu nevysvětlíš... 😐
    někdy mi to připadá jak teror, fakt, citový vydírání 😠
    ale nechci tomu obětovat svojí lásku to bych si pak vyčítala celej život 😞

  • Já jsem se rozmejšlela asi měsíc, pořád mě to bylo blbý vůči němu, on byl dlouho pryč - sportovec - a já časem zjistila, že už mi vyhovuje víc, když tu jsem sama nebo s kamarády, nebo se součansným - bejvalým nejlepším kamarádem.
    naneštěstí se oni dva spolu znali, to bylo taky dobrý.
    Docela dlouho jsem si to nechtěla připouštět a pak to najednou mezi náma prasklo a byl konec.
    Přesně jak říkáš, můj současný manžel to akorát urychlil, stejně bych se s ním dřív nebo později rozšla, on byl jenom pouhej impulz.
    A s tou láskou máš naprostou pravdu, prostě nemá cenu se trápit kvůli něčemu co bys "měla" uměle udržovat jenom z nostalgie, s chlapem, o kterým víš, že nidky nebude to pravý.
    Udělala jsi jedině dobře,
    Jestli ještě vydírá, tak určittě přestane, u nás to trvalo celkem dlouho, ale přestalo to, věř mi, ono ho to jednou přestane bavit.

  • já vím... věřím tomu ale mrzí mě to...
    ale víš, připadám si jako podrazačka 😞 prožili jsme spolu tolik hezkýho ale teď už moje srdce patří jinému tak by nemělo smysl tu lásku zničit jenom ze soucitu k někomu 😐
    přála bych si aby si taky někoho našel aby už byl klid 😐

  • Neboj, však ono se to uklidní, vidíš jakej ten můj bejvalej byl pruďas, a taky se uklidnit---teda doufám 🙂
    Já vím, že je to strašně moc nepříjemný, ale když to potom kousneš, tak uvidíš, že to budë vpoho.
    Nesmíš holt koukat do minulosti, ale nechat to bejt, a myslet na budoucnost.
    Taky jsem se cejtila jako podrazačka, ale pak když mi natáhl, úplně se mi to v hlavě obrátilo a začala jsem bejt pěkně tvrdá, žádný omlouvání, žádný je mi tě líto, prostě od tý doby u mě naprosto skončil. 😠

  • My jsme překonali strašnou spoustu věcí - vážnou nemoc mého miláčka a moje zdravotní problémy, smrt jeho babičky, kterou měl strašně moc rád, šílené hádky a pití jeho rodičů, finanční problémy, které těď řešíme skoro každý den.. je toho spousta, ale všechno nás to ještě víc semklo a sblížilo.

  • tak to klobouk dolů....toho je pěkná hromádka...

  • My si koupili auto (na úvěr), vyměnili ho za větší,to nám ukradli.. Skoro nevěru (byl na rande), hodně velkou hádku kvůli jeho žárlivosti na dovolené, mého bývalého nejlepšího kamaráda který ho chtěl zmlátit kvůli falenějaké nesmyslné fámě a on se chtěl odstěhovat (měsíc před svatbou), operaci rakoviny jeho maminky, teď mého tátu (jeho nejlepší kamarád) který se chystá na svůj první pobyt v nemocnici a píše závěti, jeho tatínka co mu po cestě z hospody někdo rozbil lahví hlavu, dluhy, smrt mého pravého otce...
    Jeho pláč u filmů pro pubertální holky (Pravá blondýnka a pod. 😃 )

    Někdy vím že je je lehkomyslný, ale taky vím že je na něj spolehnutí.

  • No, my toho máme za 4 roky za sebou taky dost. Po roce jsem se přistěhovala z velkého baráku se zahradou do 2+kk..., to bylo drsný, než jsem si zvykla. Pak úmrtí mojí babičky během zkouškovýho, za rok druhá babička během zkouškovýho a děda 2 měsíce po ní, den před naším odjezdem na dovolenou. O rok později rakovina mého táty - den po odjezdu na dovolenou a už přes rok dlouhá léčba chemoterapiema atd. A to bych mohla ještě leccos přidat. Přiznám se, že jsem šťastná, že ho mám, jinak nevím, jak bych to všechno bez jeho opory zvládala. 😞

  • Ahoj,
    to my toho taky zažili dost. Nejdřív se musel rozvézt, pak se musel ujistit že o bývalou už nestojí a že chce být skutečně se mnou, pak první podnájem, koupě a zařizování bytu z ničeho (ještě jsem studovala), do toho náš čtyřnohý miláček, těžké období když vlastnil bar, pak zase přišlo období kdy jsme se viděli pouhé 2 dny v týdnu (pracoval v německu), pak zase naopak 24 hodin denně 7 dní v týdnu (šla jsem za ním), pak opět pouze 2 odpoledne v týdnu, smrt jeho babičky, smrt mojeho tatínka, výměna bytu a celková rekonstrukce, jeho bouračku v autě a teď už zaplať pánbůh klid. Tedy zatím. Ono se totiž vždycky něco vyvrbí když to člověk nejmíň čeká. Ale to je život 😢

  • Za necelých 6 rokov, čo sme spolu, sme prežili toho tiež až vyše hlavy. Najprv musela rodina a okolie prijať fakt, že je medzi nami 11 ročný vekový rozdiel, v tom istom čase prišli moje zdravotné problémy - ochrnutie nôh, po dvoch rokoch sme sa sťahovali do podnájmu, dokončenie mojej vysokej školy, neustále zdravotné problémy, problémy s manželovou mamou (teda, teraz už mojou svokrou), niekoľkokrát opakované pokusy rozdeliť nás, po ďalších skoro troch rokoch sme sa sťahovali do vlastného malého bytíku, hypotéka, sťahovanie do iného mesta, zmena mojej práce a stále niečo ...a pred mesiacom svadba!

  • Sponzor fóra
  • Koukam, ze uz toho mate teda za sebou spoustu...my jsme spolu pres 3 roky a zadny sileny veci se nedely. Vsechno nejak plyne...pravda, penez nemame moc, on chtel auto, tak si ho koupil, ale ted splaci 7000 mesicne a to uz je znat...nemame bydleni, platime pronajem...ale to nejak dopadne. Ja mela nejaky gyn. problemy(mini operace), ale to snad taky dobre dopadlo (cekam na vysledky)...tak snad se pak nekdy v budoucnu dockame i zdraveho mimi. Snad nas necekaji nejaky nejaky silenosti... 😉 . Obcas se toho bojim, protoze on je hrozne citlivy a mozna si vsechno bere jeste vic a hur, nez to je...tak snad se mi u prvniho velkyho problemu nezhrouti...to by se mi asi nelibilo. ...

  • Já musím říct, že bez svého přítele si nedokážu život představit. Je to má největší opora, jakou mi kdo kdy dal. Zažili jsme spolu tolik krásných věcí, ale i krušné chvíle, hlavně můj bouřlivý odchod od rodičů a mý neustálý problémy s mamkou, se kterou se nějak pořád nemůžu naladit na stejnou notu.A hlavně v tom mi ukázal, že nejsem špatná a zlá a tím, že stojí za mýma názora, mě strašně podpořil a vlastně podporuje pořád 🙂

  • Ahojte, tak tu je môj zoznam.
    Devatmesacne odlucenie pre studijny pobyt, diagnostikovany nador, vydieranie so zbranou /riesila policia/, neplodnosť, psychicky teror zo strany jeho najblizsej rodiny /2 krat som si menila utajene cislo mobilu/, tri roky sme žili v podnajme, lebo rodinny dom, ktory nam mal patrit na seba nezakonne prepisal jeho pribuzni a setrili na byt, v ktorom teraz stastne byvame, tri hospitalizacie, jedna dopravna nehoda. Myslim, ze je to vsetko 😉

  • Jo, este som zabudla: kriesenie svokry po pokuse o sebevrazdu liekmi. Dodnes nepodakovala. 😠

  • Tedy to jsou věci u každé, se mi chtělo úplně brečet.....No my za dva roky také docela dost....Nejdřív problémy s naším vztahem, jelikož jsem předtím chodila s jeho bratrem, tak předvědšit ostatní, že jsem s ním , že ho mám ráda a né, kvůli jeho bratrovi, pak problémy s mým bývalým.Se kterým jsem se rozcházela snad 1/2 roku a bohužel i jednu mou nevěru.....Pak docela dlouho klid až tenhle rok:Manželova vážná nemoc, jsme si mysleli, že se mu opět vrátila....na různá vyšetření chodí ještě dosud, pak tahanice s doktory, které jsou zralé k soudnímu jednání.....pak jsem přišla o práci, teď on, pak společná autonehoda a teď řešíme nedostatek fin.prostředků....Tenhle rok se to táhne už od 15.2 a skoro každý měsíc něco.Pak když už se hádáme kvůli každé blbosti, si to srovnám v hlavě a jsem ráda, že jsme my a naše okolí zdravý/snad/ a to je to nejdůležitější.Ostatní věci jsou banalita a nějak se už vyřeší.....

  • no, holky, musím uznat, že ač každou chvíli šílím z toho jakou mám smůlu, tak ještě to není tak zlý... je mi upřímně líto každé vaší bolesti... 😞 my jsme spolu s miláčkem přes dva roky ale docela dobrý, rozchod s bývalým přešel v klidu, odstěhování se od rodičů taky, akorát jeho bývalá prodala všechno co jí nechal (i byt, ale tam to bylo o tom, že nemohl být napsán na něj tak to napsali na ní... 😐 špatněj tah), takže "slečna" byla bohatá a mužíček ještě rok poté platil hypotéku na byt, který už byl dávno někoho jiného... máme problémy s financema, není to tak růžové jak bych si přála, ale kdo má to štěstí, že? 🙂 no a teď poslední dobou mám spíš problém já, mužík začal pracovat v dopravě takže je měsíc pryč a pak dva týdny doma, takže ten měsíc se tady trápím, protože se mi stýská a protože vím, že peníze potřebujeme takže se nedá nic dělat. Plusem je aspoň to, že jeho ta práce baví, tak snad to rychle uteče... závěrem drobné problémy s mým zdravíčkem, které se bohužel dotýkají i partnera a doktorka místo aby léčila tak zřejmě zanedbala co se dalo... tak držím všem palečky aby všechny problémy zmizely a život byl trochu víc růžovější 😉

  • Smekám předevšema, co tu jste...Opravdu.Člověk by si měl uvědomit, jaké starosti a trápení existuje a vážit si každé pěkné prožité chvilky...Stydím, se za vše co já považuju za problémy.Holky držte se.Vždy se všechno jednou obrátí v dobré.

  • Holky, ale stejně jsou ti naši chlapi skvělí, že s náma všechny problémy překonávají 😉

  • no,a my s nimi..... 😎

  • Ahoj holky, taky si musím postěžovat, co jsme spolu zažili. Převažuje samozdřejmě to hezký, ale bohužel jsou tam i černé "šrámy".
    Asi půl roku po po našem chození se příteli zabil brácha. Vlastně byl zabit, srazil ho nějakej magor autem. Tenkrát to bylo hodně zlý, jeho mamka se psychicky zhroutila, rok chodila k psychiatrovi. Jen co se z toho dostala, tak se jí stal pracovní úraz, při kterém jí sešroubovali páteř a byla dva měsíce v nemocnici. Trvalé následky bude mít do konce života. A tento rok v únoru umřela příteli babička. Řikali jsme si, že už ta smůla musí konečně jednou skončit, že do třetice všeho zlého. Jenže neskončila. V srpnu byla jeho maminka opět převezena 2x záchrankou do nemocnice, od pochroumané páteře jí přestaly poslouchat nohy.
    Jinak máme problémy jako každý druhý pár, příliš malé výplaty, hodně placení, jen to bydlení budeme splácet 3 roky a pak bude naše. Jinak si pravda nemůžeme na nic stěžovat.

  • když to tak čtu tak je to spousta smutnejch věcí... člověk by si měl vážit toho co mu život dopřává a z maličkostí nedělat vědu... protože opravdový problémy jsou opravdu něco jinýho... 😢

  • No,tak taky přispěji svou troškou do mlýna...
    Rok od našeho chození zjistily příteli celkem vážnou nemoc plic s podezřením na rakovinu, ale dobře to dopadlo, rok na to se mi zabila má nejlepší kamarádka i když je to už 5 let, stále to bolí, půl roku na to umřela příteli maminka (během 14 dní na leukémii), takže přítel zůstal na všechno sám (otce už taky neměl), rok na to můj dědeček a to si myslím, že by už stačilo.

  • I já Vám přispěji,sotva jsme se před 9 lety poznali za dva dny měl můj drahý těžkou autonehodu,kdy ho sundali hrobníkovi z lopaty,rodinu jsem neznala ,studovala v Brně ,žila v Ostravě a on v Havířově.Pátrala jsem 14 dní po tom co s ním je.Když jsem to zjistila složila jsem se.Překonali jsme to, zazračně rychle se vyléčil začala idyla.Jeho maminka mě nemusela,do toho jsme stěhovali z baraku kvůli rozvodu mých rodičů.Nedostala jsem koleje,na privat nebylo a tak škola skončila a já šla makat. Po dvou letech děsného hádání s rodiči jsme se ze dne na den stěhovali do garsonky,pak jsme dostali byt 0+1,no z baráku skok.Já jsme začala zpátky studovat dálkově vysokou.Po ukončení jsme se zase stěhovali,ale do 2+1.U promoce už byli všichni a dokonce i maminka obrátila.Pak jsme se rozhodli,že si po šesti letech pořídíme mimčo,rok nic-hrůza,pak to přišlo a bylo zase fajn,ještě jedna výměna bytu,už 3+1,narození naší malé kdy jsem ji nemohla dostat, lezla ven půl hodiny,přidušená a já s přilepenou placentou na sál,málem jsem vykrvácela,ale dobré,dva dny na JIP a pak péče o prcka,hnusná všední mateřská dovolená(prý).Malá byla skvělá,ani jsem si po 3/4 roce nevšimla,že jsem opět těhotná.Jenže chřipka a horečka těšení zkalilo a tak znovu do nemocnice.Vybrala jsem si dobře dokázel se postarat o nenakojené dítko.Za rok jsem nastoupila do práce a hned poté dostala virus a týden na infekčním,opět se osvědčil.Peněz máme stále málo,byt nevslatníme,dcera uspěšně zdolává období vzdoru a pokud to tak půjde dál tak se příští rok konečně vezmeme.Mimochodem přítel má nějakou hnusnou kožní chorobu na rukou,už třetí kožní a zatím to vypadá,že ho budou chtít vyřadit z práce.Prostě paráda.

  • Holky, no teda, to jsou veci. Preju vam vsem spoustu sily na boj s nastrahami zivota a at je stale lepe a lepe!

  • 😮 😮 teda holky,to je síla. Taky máme za sebou spoustu věcí-moje vyšilování,přítelovo vyšilování,rozchod,nevěru,úmrtí v jeho i v mojí rodině...
    Hrozně moc bych si přála,aby to bylo jako v pohádce-princ a princezna se vzali a byli šťastní až do smrti 😉 .Ale o tom ten život asi není.
    Tak nám všem přeju hodně síly 😉 🙂 a lásky.S tou jde všechno mnohem líp zvládnout 😉 .

Přidej příspěvek

    Nenašli jste co jste hledali?

    Hledat pouze v názvech témat