Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Jak vysvětlit okolí, že nechceme mít děti nikdy?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj, z několika důvodů, které tady nechci rozebírat, jsme se s budoucím manželem rozhodli nemít děti. nikdy. Vím, že tady je téma o nechtění dětí hned po svatbě, ale tohle je něco jiného. Okolí (rodina, přátelé) si nenechá vysvětlit, že děti prostě nechceme. Akorát slyšíme, že jsme ještě mladí (26 a 24) a že to jednou přijde a chtít je budeme. Už nám to pomalu začíná lézt na nervy a čím více se snažíme toto téma ignorovat a na podobné poznámky nereagovat, tím více si ostatní vedou svou.... Máte někdo podobné zkušenosti? Je tady vůbec někdo kdo nechce mít děti?
Odpovědět
1
…
29
30
31
…
63
Profilova fotka
hupcza - jo,to jo....ja osobne bych si teda 100% postizeny dite asi nenechala.....ale musela bych vedet na milion procent, ze to bude fakt tezky postizeni
Odpovědět
Profilova fotka
ta otázka s postiženým dítětem je hodně zajímavá a citlivá. Jezdila jsem na tábory, kde jsme se starali o všemožně postižené děti, ale jak někdo napsal, pokud se tak narodily, tak jsou šťastné a nic jiného neznají, jsou to takové čisté duše, které se radují z věcí, které my nevnímáme. Znám i matku, která by svoji postiženou dceru nevyměnila za nic na světě, protože jí naučila dívat se na svět z jiného úhlu. Skláním se před lidmi, kteří se dokázali postavit osudu a vychovávají své "jiné" děti. Většina takových rodin poznala ten "jiný", ale o to možná krásnější svět.
Odpovědět
blka: Myslela jsem tím lidi, kteří nesou genetické zatížení a je jisté, že dítě jejich vadu zdědí. Samozřejmě, že jsou postižení různého stupně, ale viděla jsem třeba paní, která měla rozštěp patra, sedí na vozíku a krom toho všeho ještě má krátké ručičky a její syn to komplet zdědil a krom toho je ještě postižený mentálně. Samozřejmě tím, že studuji na škole s postiženými, znám dost lidí, kteří se narodili zdravým rodičům, ale to jsem neměla na mysli. Samozřejmě, že bych si nechala postižené dítě, pokud by se mi narodilo a měla ho ráda stejně jako zdravé.
Odpovědět
Profilova fotka
cascia: nechala i kdybys to vedela???
Odpovědět
hupcza: Zdůrazňuji, že jsem mluvila o genetických vadách, ne o dilematu zda si má zdravý rodič nechat postižené dítě nebo ne. Asi je to kategorické co jsem řekla, ale o nic méně kategorické mi nepřijde pořídit si dítě s vědomím, že zdědí postižení po rodiči. Vypíchla bys oko někomu na ulici? Ne? A měla bys dobrovolně nevidomé dítě kdybys sama neviděla a věděla, co takový život obnáší. Své soudy si dovoluji vynášet po konzultaci této problematiky s postiženými lidmy. Skoro všichni s kterými jsem se bavila řekli, že si raději dítě adoptují než aby ho vystavili stejným problémům jako mají oni sami. Netvrdím, že postižení lidé jsou nešťastní. To jsem vůbec neřekla. Moje nejlepší přítelkyně má roztroušenou sklerózu a je naprosto skvělá, vyrovnaná, stejně jako můj přítel se zrakovým postižením. Člověk se s postižením vyrovnává celý život a i když je šťastný, je v mnoha věcech omezený. Proto tito lidé často děti dobrovolně nechtějí, aby je nevystavovali stejnému údělu. Mrzí mě, že dkyž řeknu takový názor, jsem za špatnou.
Odpovědět
kristi: Záleží na tom, co by mu hrozilo. Kdyby zdědil po příteli zrakovou vadu, měla bych výčitky, ale není to nic tak hrozného, takže podruhé bych se do toho nepouštěla, ale dítě bych milovala jako jakékoliv jiné. V okolí máme známou, které se narodilo dítě nevidící, neslyšící, bez polykacího reflexu, nechodící, s několika epileptickými záchvaty za den. Sama říká, že by celé rodině i jemu bylo lépe, kdyby nebyl. Takže tenhle názor musím respektovat, protože pochází od čověka nejvíc povolaného takové věci soudit. Ale obecně musím říct, že na potrat bych šla jen v krajní nouzi.
Odpovědět
Profilova fotka
cascia: to jsem chtela vedet....zalezi na druhu postizeni a tech vadach
Odpovědět
Profilova fotka
Cacsia: já si nemyslím, že jsi špatná proto, jaký máš názor. Každý má jiný názor a nikdy bych tě za něj neodsoudila. TAk se na mě nezlob, jestli jsem tě nějak naštvala |-|
Odpovědět
Profilova fotka
cascia: je hezke, jak bys "obetovala" vlastni zivot... x-)
Odpovědět
blka: Já se ale vůbec nezlobím ;-) Spíš jsem chtěla napsat názor, který je víc než můj názorem lidí, které mám v okolí a toto téma se jich týká víc než nás všech.
Odpovědět
http://www.novinky.cz/clanek/130286-r...
Odpovědět
Profilova fotka
hezkyyyyyyyyy :-)
Odpovědět
Článek se načítá
zezulicka fakt super, naprosto souhlasím ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
No, mít děti opravdu není důkaz normálnosti... Ono taky co důkaz normálnosti je, že. Je to prostě ale obvyklejší, než postoj žen, které děti nechtějí. Nicméně žádná žena, která děti nechce by neměla cítit potřebu se za to obhajovat. Je to její věc a její život. Pokud si dítě pořídí, nikdo z těch co ji přemlouvali za ni nic neudělá a mimino je pěkná dřina... Mě do 30 ani nenapadlo pochovat mimčo kamarádky, nebo se rozplývat nad cizím kočárkem. Dětský pláč ve mě vyvolával pocit úzkosti... A pak to jednoho dne přišlo samo. Prostě jsem se probudila a věděla, že bych miminko chtěla. Jsem ráda, že jsem se nenechala rodinou do ničeho natlačit. Holky prostě počkejte buď to přijde a nebo taky ne.
Odpovědět
Katchen, to mas pravdu, kez by byli ostatni taky tak tolerantni: kdo deti nechce, nemel by se muset obhajovat, bohuzel ale to je casto tak, ze se bezdetni museji obhajovat porad :-( Jinak, je fakt, ze dite si ma poridit kazdy pro sebe a ne pro nikoho ostatniho, protoze nikdo jiny se mu o dite starat nebude. Napr moje matka chce, abych mela dite, ale satit, zivit a vychovavat bych ho musela ja coby rodic.
Odpovědět
Profilova fotka
Já bych byla moc ráda, kdybych se nemusela obhajovat vůbec. Zvykla jsem si že na mě lidi občas koukají divně, když řeknu, že vůbec nechceme děti. Už se mi nechce s nikým rozebírat sáhodlouze, proč je tomu tak. Kdo se nespokojí s prostým, že je nechceme, má většinou smůlu. Naštěstí s přibývajícím věkem (mým) jsou lidi tolerantnější, jinak se ke mě chovali ve dvaceti, kdy na mě většinou koukali se shovívavým úsměvem, že si to povíme. Teď po třicítce už je to mnohem lepší. Ale stejně mě teď jedna obhajovací zase čeká, mám nového lékaře, který zastává názor, že všechny ženy po třicítce už mají mít aspoň jedno dítě. Při minulé návštěvě řikal, že si o tom příště pohovoříme, takže se moc netěším.
Odpovědět
Profilova fotka
Mifule: A proč bys s ním o tom hovořila, je to tvoje věc a nikomu po tom nic není, ani doktorovi ne. Takové řeči bych rázně utnula. Máš k tomu svoje důvody a jsi dospělá ženská, takže co...
Odpovědět
Profilova fotka
Mifule: Ještě tak s rodiči to rozebírat, oni přece jen mají jakýs takýs nárok se nějaké důvody dozvědět, ale dělat si něco z doktora, to bych fakt utla, jak říká Katchen....a propos, vyšel zajímavý článek minulý týden v Instinktu o dobrovolné bezdětnosti a na stránkách Instinkt online probíhá živá diskuze o tomto tématu (i když už tam několikrát zaznělo, že prostě tábor bezdětné x s dětmi se těžko na něčem dohodnou, navzájem své postoje moc nechápou)
Odpovědět
Profilova fotka
No on je to terapeut a sestavuje si můj profil, takže mu chci říkat všechno po pravdě, aby to k něčemu bylo. Nicméně mě fakt překvapil svojí razantností, s jakou to označuje za nenormální. Takovej mladej chlap a takové předpotopní názory, ale jinak z něj mám dobrej pocit, takže tam budu chodit dál. Poprvé, jak jsem tohle slyšela, chtěla jsem vzít nohy na ramena. Já mám takovou zkušenost, že v rodině, nebo mezi těmi kdo mě dobře znají, nemám žádné problémy, všichni to berou jako víceméně samozřejmost. Ani tchýně s tím neměla žádný problém. S nepochopením se setkávám spíš u lidí, kteří nás znají okrajově. Někdy mi to připadá, že je to vděčné téma k rozhovoru, lidi neví, co by se vás ptali, tak se ptají, kdy už budou děti.
Odpovědět
Mifule, to je přesné - lidi berou otázku "a co děti" jako konverzační téma a nechápou, že se to druhého může dotknout (ať už z toho důvodu, že se marně snaží, nebo je nechce zatím a už ho tyto otázky štvou, nebo je nechce vůbec).
Odpovědět
Profilova fotka
I terapeut ale musí respektovat, že určité téma je prostě tabu. Asi mu to musíš dát zřetelně najevo, že ty to jako problém nevnímáš a tvůj partner také ne, tím pádem to prostě problém není. Svůj postoj bych mu sdělila a rázně řekla, že toto řešit nechceš, že problémy cítíš jinde a hotovo. Držím ti palce.
Odpovědět
Dobrý den, proč Vás všechny zajímá, proč děti nechtějí? Je to přece jen a pouze jejich soukromá věc. Prostě je nechtějí a šmitec. Já děti nemám a nikdy jsem je nechtěla a ani je do budoucna neplánuji. Proč? Do toho nikomu nic není. Prostě je nechci. A stejně by se k tomu mělo postavit okolí tazatelky. Přejí jí a jejímu muži pevné nervy, protože s dotazem proč děti nemají a s moralizování ostatních o tom, že není normální je nemít budou žít celý svůj život. Mám s tím osobní zkušenost :-S Od chvíle kdy jsem si uvědomila, že je opravdu nechci (a to bylo před 20ti lety na SŠ) jsem o tom nejdříve nemluvila a pak jsem říkala, že to život tak chtěl. Nikdy jsem nelhala a netvrdila jsem jsem , že je mít nemůžu. Sice by to bylo společensky přijatelnější a já bych byla za politováníhodnou a tudíž nepranýřovatelnou, ale lhát mě doma nenaučili. Naštěstí. Ovšem po té, co jsem si na www stránkách časopisu přečetla diskuzi k článku týkajícho se tohoto tématu a na adresu programově a z vlastní vůle bezdětných žen jsem si tam přečetla hodně zlého a netolerantního jsem se rozhodla, že na tu věčnou stupidní otázku budu odpovídat, že jsem je nikdy nechtěla, mít nechci, že do mého života nepatří a že v tom je mít nevidím noc tak úžasného co by můj život nějak obohatilo. Co je ovšem smutné je, že v naší společnosti chybí tolerance k jinému způsobu života. Homosexualitu bereme jako zcela normální záležitost,ale za dobrovolnou bezdětnost by ti radikální snad i zavedli čarodějnické procesy a pálení na hranicích :-( Všude se pořád jen diskutuje o bezdětných ženách. Mne však zajímá i názor na programově, z vlastní vůle bezdětné muže.
Odpovědět
Trošku jsem se rozhohnila, ale ta diskuze na www.instinkt.cz mne vážně dostala :-N Podívala jsem se na příspěvky zde od začátku diskuze a potěšilo mne, že je tady většina VELMI ROZUMNÝCH a TOLERANTNÍCH přispěvatelů. Číst vaše příspěvky byl po zkušenosti na Instinktu balzám na duši. Jen abych se trošku představila: táhne mi na 40 a děti mám ráda - většinou ;-) některé jsou fakt děsné, ale to je chybou rodičů :-( Byla jsem dokonce několik let au pairkou v různých zemích, vedoucí na dětských táborech atd. atd. jen je prostě nepotřebuji ke svému životu. A to věčné řešení širokého okolí proč, je opravdu úmorné. Ještě, že rodina a přátelé to berou jako naprosto normální věc :-)
Odpovědět
anezkaceska tak to je super :-D . Konečně někdo kdo je příkladem toho, že u některých žen to prostě nepřijde ani s věkem :-) .
Odpovědět
Tak mě napadá otázka - co když se stane, že otěhotní žena, která stejně jako některé z vás, nechce mít nikdy děti? a zjistí to až v okamžiku, kdy už je na potrat pozdě...co myslíte že se stane potom s touto ženou a jejím dítětem? je schopná vychovávat s láskou vlastní dítě, které si nikdy nepřála? nebo ho vychová jen z povinnosti a při nejbližší příležitosti se ho "zbaví"? docela by mě to zajímalo...říká se, že po porodu prostě žena získá jisté "pudy" atd atd atd...a je vůbec možné, aby to nenastalo?! =-) a co pak....
Odpovědět
Profilova fotka
haasinka: myslím si, že si to ty ženy nějak vyřeší individuálně,každopádně je pro mě horší, když mají děti ženy, které je mají, jen, že je to nudí v práci a kvůli udržení si svých Bedřichů.....:-))To je potom rodičovství jako stehno....
Odpovědět
haassinka já měla na základce takovouhle kamarádku, její mamka děti taky nikdy nechtěla, neměla k nim vůbec žádný vztah, atd... ale pak přišla "omylem" ona. Já ji poznala až když se její rodiče rozvedli a ta její mamka měla nového partnera... Ten taky děti moc nemusel... Takže kamarádka chodila s modřinami po celém těle... Matka jí za všechno mlátila - obuškem co používají policajti!!! Naštěstí si pak našla nového chlapa a vzala si ho - on byl bohatý, takže dali otci té kamarádky hodně peněz, aby si mohl koupit byt a vzít si jí k sobě... Pak už to byla pohoda... Některé pudy se holt nezmění... Ale je to hodně individuální...
Odpovědět
justinna mluvíš mi z duše, znám holku co v hypermarketu nandavala sýry a otěhotněla po půlročním vztahu... Asi to nebyla nehoda :-D . Ale nikdy jsem nepochopila co chtějí dělat po mateřské :-S .
Odpovědět
tak na to ti muzu odpovedet ;-) Zaprve si myslim, ze nevsimnout si tehotenstvi tak dlouho je nesmysl... Potrat lze provadet do 12 tydne, coz jsou tri mesice, a za tu dobu si tehotenstvi musi vsimnout snad kazda normalni zena... (pominu-li velmi malo caste vyjimky kdy "menses" prijde i behem prvni faze tehotenstvi) I kdyby se neco takoveho stalo, v mem pripade bych se o mimi postarala stejne, jako kdyby bylo chtene. Urcite bych nezvolila adopci apod. Vychovala bych ho s laskou a urcite bych se ho nechtela pri prvni prilezitosti zbavit jak rikas, ale snazila bych se mu vytvorit normalni a laskyplny domov. Mozna by me obcas zamrzelo, ze nemam zivot takovy jaky jsem ho chtela, ale myslim ze pri starostech o mimi bych na to uplne zapomnela. Prineslo by jine radosti a jine zazitky, nez bych mela bez neho. Muj zivot by nebyl horsi, jen jiny nez jsem si predstavovala... ;-) Jinak se rika, ze matku z zeny udelaji hormony behem tehotenstvi, takze bych se nejspis behem tehotenstvi na mimi zacla moc tesit a zivot bez nej uz bych si nedovedla predstavit.... Ale to jsou jen dohady, ktere ti budu moct potvrdit, az se to stane... (coz doufam ze ne) ;-) tak snad jsem ti odpovedela.
Odpovědět
Byly jste rychlejsi nez ja :-) to mela byt odpoved pro Haassinku
Odpovědět
1
…
29
30
31
…
63
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

První svatba na rychlo, druhý pokus chc…
04. 09. 2010 13