Jak se smířit s rozchodem před svatbou a nezešílet?

Zobraz úvodní příspěvek
Už to tu asi bylo vícekrát, každopádně já si byla jistá, že se mě to netýká. Jo,Jo, můj drahý zjistil, že to není to pravé ořechové a 3 měsíce před skoro zařízenou svatbou se rozcházíme... Nevíte někdo, jak nezblbnout...???
Odpovědět
Profilova fotka
On ten velký věkový rozdíl je na tohle někdy ne moc dobrý, často se holt stává, že člověk ve 30ti ví co od života chce a člověk ve 20ti ještě ne.
Odpovědět
Profilova fotka
to není o věkovém rozdílu, někdo není vyzrálý ani ve 30-ti a jiný už ve 20-ti ví moc dobře co chce !!!
Odpovědět
Oh sorry dámy, ale nemůžu s vámi souhlasit, že by člověk ve 22 byl dítě. To mi přijde trochu přitažené za vlasy :-| . Já myslím, že člověk ví, co chce od životža už v 15, ale něco jiného chce v 15, ve 20, ve 30 a v 70, proto se taky v každé životní fázi jinak chová a touží po jiných věcěch. Je to ale už pak na člověku, zda má dostatek tolerance, stanovovat své životní priority v souladu s partnerovými, pokud ne, následuje rozvod (rozchod). Je tu spousta dvacetiletýh nevěst a netroufla bych si o nich šmahem tvrdit, že jsou to děti. Někdo je vyzrálý ve 20 někdo až ve třiceti. Zda je zralá či nezralá zmiňovaná slečna můžeme těžko posoudit, máme příběh jen z jedné strany. (A mě je 26, jen abyste si nemysleli, že se mě to osobně dotklo ;-) ). A chalupa najdi si jinou, věčné rozchody ukazují, že nedokážete být spolu.
Odpovědět
Profilova fotka
Ono je to hodně i o životních zkušenostech, které člověk má a nasbírá ;-)
Odpovědět
mabinogi, to ze se nekdo vdava ve dvaceti z nej/ni nedela vyzraleho cloveka..nikdo neni vyzraly ve dvaceti(ac si to uricte mysli) a nekdo neni ani ve triceti(i kdyz uz by bylo na case)..mimochodem vyraz "dite" bylo mineno obrazne 8-( to ze chci byt v patnacti pozarnikem rozhodne neznamena, ze vim, co chci ..to, ze nechci ve 22letech vdavky a rodinu neni o zadne toleranci ve vztahu..tolerovat muzes, kdyz si partner zajde do hospody..zasadni rozhodnuti by meli delat dva dospeli a dostatecne vyspeli lide...z tolerance se snad nerodi manzelske vztahy a deti..doufam :-o ..nasbirane zkusenosti ve 22letech?..no comment
Odpovědět
catf "to ze se nekdo vdava ve dvaceti z nej/ni nedela vyzraleho cloveka" ... to jsem ale neřekla. Myslím, že člověk je schopen se ve 20 rozhodnout, co chce dělat. Proč se proboha může volit od 18, když podle tebe ve dvaceti je člověk ještě "dítě" a není vyzrálý. Budeš se možná divit, ale jistě se najdou tací, co chtěli být v 15 požárníkem a taky se jím stali. Někdo to má prostě v hlavě srovnané dřív a někdo později. A jsou lidi, kteří toho mají ve 20 za sebou víc, než jiný v 50. Takže šmahem stanovovat nějakou hranici, kdy je člověk vyzrálý a tvrdit, že ve dvaceti to být nemůže, mi přijde opravdu přitažené za vlasy :-S .
Odpovědět
mabinogi, mluvilas o dvacetiletych nevestach na beremku a o zralosti ve dvaceti..takze dle meho nazora, jsi to rekla dost jasne.. ..to ze stat stanovi nejakou hranici nema nic spolecneho s tim, jestli je clovek opravdu dospely udelat zasadni rozhodnuti..mimochodem, volit muzes v kazdych volbach jinak, protoze tvuj postoj se muze vyvojem zmenit..jakmile se rozhodnes vstoupit do manzelstvi a zalozit rodinu, melo by to byt, a co se tyce deti to je, naporad... a kolik z nas v 18 opravdu k volbam jde je dalsi otazka.. v patnacti muzeme mit predstavu o tom, co chceme v zivote delat a cim se opravdu staneme, je otazka naseho vlastniho pricineni ale taky prostredi a lidi, kteri nas ovlivnuji a formuji nasi osobnost a nase "cile".. a o tom se tady presne bavime ;-) pritazene za vlasy je tvrdit, ze 20lety toho ma za sebou vic nez clovek v 50..co to vlastne znamena? Ja zadnou hranici nestanovuju smahem, jsem ve veku, kdy jsem schopna se podivat zpetne a posoudit podle sebe a podle lidi, ktere jsem za tu dobu poznala, kde takova hranice zacina..
Odpovědět
holky s tou vyzralosti a svatbou - znam par stastnych manzelstvi, co se ve dvaceti brali a jsou v pohode, maji deti a zadny problem. Clovek taky dozraje tim, ze dostuduje, zacne pracovat atd. napr ja, kdybych zacla pracovat po stredni, tak bych uz nejspis taky byla davno vdana...
Odpovědět
Profilova fotka
Povaha člověka se mezi 20. a 30. rokem věku dost změní a to málokterý vztah ustojí... Moje kamarádka se vdávala v 19 letech, stihli si pořídit 2 děti a nyní je jí 23 a je rozvedená... Neříkám, že nejsou lidé, kteří jsou ve 20 vyzrálí, ale já tedy zatím nikoho takového neznám... :-S
Odpovědět
Já bych si dovolila rozvířit vody svým názorem:-D Je mi skoro 23, ale řekla bych, že mám za sebou v některých věcech mnohem víc zkušeností, než 35 letá žena. Vyzrálost je individuální pojem. Ale pokud je někdo nucen postarat se o sourozence po smrti obou rodičů v devatenácti, tak URČITĚ vyzraje dřív, než jiní (což je případ mé kamarádky). To je bez diskuze. A pokud někdo od dětství zápasí s celoživotní vážnou chronickou chorobou a je pouze on sám odpovědný za to, jak to bude v budoucnu, což je zase můj případ, tak si také dovolím tvrdit, že svoje rozhodnutí umím vážit mnohem důsledněji.
Odpovědět
werumka, jsem si jista, ze tvoje kamaradka urcite dozrala driv co se tyce zodpovednosti a uvedomeni si toho, co to znamena starat se o druhe..o tom neni pochyb..jestli je dostatecne vyzrala po emocionalni strance..tezko rict...ja mam dve kamaradky, ktere vyrostly v detskych domovech a po ruznych pribuznych a muzu ti rict, ze maji co delat, aby fungovaly normalne..nebo jinak receno..obcas si neuvedomuji, ze se chovaji nenormalne..citove stradaly cely zivot a bud nikomu neveri, predstiraji, ze jsou sebejiste nebo se naopak snazi zalibit za kazdou cenu..takze ja si troufnu rozvirit vodu jeste vic ;-) a tvrdit, ze bez diskuze to rozhodne neni. Co se tyce tvoji nemoci, je fajn, ze se s tim dokazes vyporadat, ale kazdy z nas zdravy i nemocny je zodpovedny za svoji budoucnost..takze zde nechapu jakou to ma spojitost..pokud chces byt samostatna a oprostit se od jakekoli podpory napriklad rodicu, musis se umet postavit na vlastni nohy a porvat se s cimkoli, na co behem zivota narazis..mnohem lip se to samozrejme zvlada ve dvou a proto je dulezite vybrat si po dukladnem zvazeni toho spravneho partnera ;-)
Odpovědět
katchen, s tim vyvojem s tebou naprosto souhlasim ;-)
Odpovědět
Článek se načítá
pokud žije někdo v dětském domově, musí se naučit dělat rozhodnutí sám za sebe. Ona se musela naučit dělat rozhodnutí za své sourozence a je na ní teď víceméně rodičovská úloha. Je to rozdíl, pokud někdo musí přijmout fakt, že se musí umět postarat o druhé, než když se postará "jen" sám o sebe. Moje nemoc má spojitost jednoduchou - pokud udělám špatné rozhodnutí, ponesu si následky.Citelné a bolestivé. Naučila jsem se, že každé jednání člověka má své následky a tím, co dělám nejednám pouze sama za sebe, ale vždycky to zasáhne i moje okolí, tím víc moje nejbližší. Ano, můj vztah s mým manželem byl mojí nemocí velmi komplikovaný, ale musela jsem se naučit dát mu plnou svobodu v tom, zda se mnou bude chtít být. A sama se snažit, abych pro něj byla plnohodnotným partnerem a "neubližovala si" neuváženým rozhodnutím. Která holka řeší ve dvaceti se svým partnerem, že třeba nebude moct mít děti? Která řeší, jakým způsobem bude fungovat domácnost, když někdy celý týden jen leží? A myslím, že se shodneme v tom, že pokud člověk něco vysloveně nemusí, tak to často nedělá.
Odpovědět
S mým mužem nešlo o rozhodnutí, jestli nám spolu bude jen dobře. Ale jestli budeme schopní utáhnout všechno,co přijde. Pokud někdo problémy nemá, tak je neřeší a možná tím míň je řeší s partnerem, když to není aktuální. A pak se třeba diví, co mu to život nepřinesl.
Odpovědět
Jinak moje kamarádka rozhodně citově nestrádala ani nestrádá. Od rodičů byla vychovávána s láskou, setjně jako její sourozenci. a teď je šťastně vdaná a sourozenci bydlí u nich. Není to nejpohodlnější, ale je to pro ně rozhodně nejlepší.
Odpovědět
werumka, nerada bych se poustela do specifickych debat na tvoje tema..jedna vec ti ale unikla..ja jsem mluvila o tom, ze kdyz se clovek musi najednou vyrovnat s hodne bolestivou situaci v rannem veku..pripad tve kamaradky..tak to jeste neznamena, ze si z toho neponese "nasledky"..muze byt zralejsi po jedne strance a po druhe uplne nepouzitelny, kdyz to reknu hodne zjednodusene V tvem pripade mi prijde, ze dulezite rozhodnuti bylo predevsim na tvem manzelovi..jestli ty jsi pro nej vhodna partnerka a to jestli to dokaze ustat, se ukaze teprve v case..
Odpovědět
werumka, trochu jsme se minuly...ja nevim, v jakem zijes svete..ale problemy jsou ruzneho razu..to ze je nekdo zdravy jeste neznamena, ze neresi zasadni problemy..treba jak si vydelat na zivobyti... nekdo resi, ze deti nemuze mit vubec a jiny zase, ze muze ale nechce nebo chce a oba se musi shodnout na "vhodne" dobe apod..mam pocit, ze vsechno vidis ze svoji stranky a nedochazi ti, ze ruzni lide resi ruzne problemy mne by treba ve vasem pripade prislo logictejsi par let vyzkouset, jestli vam vase "rozhodnuti" bude fungovat..
Odpovědět
Nemyslim, ze zdravy clovek neresi vazne problemy. Jen jsem chtěla upozornit na to, že ani dvacetileté nelze házet do jednoho pytle:-) Jsem asi trochu v tomhle razantni, ale lidi, kteri se "pouze" prou o to, ze jeden partner dite chce a druhy nechce, mi prijdou mirne jednodusi. Tohle si 1. Maji vyresit pred svatbou 2. Porad se mohou rozhodnout pro obe varianty. Neco jineho je, pokud je Ti jedna z variant vzata.
Odpovědět
werumko, z druhe strany..pokud tu variantu nemas, tak je to nekdy jednodussi ;-) ale uz jsem odpovedela v IP :-)
Odpovědět
To je pravda:-)
Odpovědět
Je docela dobře možný, aby byl dvacetiletý člověk zkušenější a měl víc nažito než padesátiletý. Moje máma nemá zdaleka takové zkušenosti jako já. Už ve dvaceti jsem na tom byla líp než ona, ve schopnosti postarat se o sebe, měla jsem za sebou práci v zahraničí, byla jsem schopná žít sama a postarat se o sebe. Ona má problémy dojet tramvají z místa A do místa B. Je velmi plachá a nikdy nikde moc nebyla, celý život pracuje v jednom zaměstnání, není příliš flexibilní. No nechci tu pomlouvat vlastní mámu, ale myslím, že mám ve 26 víc životních zkušeností, než ona, a jsem samostatnější. Jediné, v čem má ona navrch, je porod. A já naopak znám dost lidí, kteří mají víc životních zkušeností, než jejich rodiče. Nepřijde mi to až takový sci-fi. Stejně nás smažou :-N .
Odpovědět
mabinogi: Mas pravdu! taky jsem projela vice mist nez nasi, pracovala v zahranici, postarala se sama o sebe kdyz jsem se musela odnekud nekam dostat, vubec nemluvili anglicky ani nemecky a musela jsem to nejak zvladnout...Ale zase myslim, ze rodice omlouva doba v ktere vyrustali. Maji 50. Kdyz meli 20-studovali, meli brachu, nikdy nemeli moznosti jako my. A ted uz je pozde je preucit. Taky stejna prace-stereotyp, ale divim se, ze jim to ani nevadi a spise vyhovuje... Ale plne souhlasim, ze mame plno moznosti a zname toho vice. I kdyz, nekdy si rikam, ze i takova 16ka je zkusenejsi ve vice vecech jako ja, a to nemyslim prace v zahranici :-D Kazdopadne kazda osoba je individualita a tim padem jinak vyzraje atd., ze :-D
Odpovědět
No, tak napriklad ma tchyne furt argumentuje "letitejma zkušenostma a kopancema, ktery od zivota dostala" a k nicemu to nevede. Je proste velky dite i v 56... takze argumenty ohledne veku mi vzdycky prijdou dost podezrely.
Odpovědět
kamirka já právě vím, proč to tak je, že mám víc zkušeností než oni, to nemá smysl rozebírat, rozhodně ji tím právě nechci shazovat. Jen tím chci právě ukázat, že jsou lidi, co v padesáti nevytáhly paty z vesnice, tak s těma se klidně budu srovnávat.
Odpovědět
Mám kamarádku, která má od 12ti let leukémii, je ji teď 19. Musím říci, že ta je zkušenější více než já. V postarání se sama o sebe, v sebekontrole atd... A není to o tom, kdo má kolik let, to ať se na mě nikdo nezlobí :-N Ale nevím proč, že to vždy říkají jen Ti staří. třeba budeme stejné :-D
Odpovědět
Profilova fotka
jen mezi námi děvčaty, taky mi 18tiletý člověk dneska přijde jako puberťák, že je prostě dítě. ale já si v 18ti přidala, že jsem TA dospělá a že vím všechno a nepotřebuju od nikoho radit atd... :-D a dneska vidím, že jsem byla dítě. :-D udělala jsem obrat asi tak o 360 oC.
Odpovědět
Profilova fotka
leirka : úplně mi mluvíš z duše... Taky jsem se v 18 cítila strašně dospělá, vydělávala jsem, měla přítele a mohla si v hospodě cokoliv objednat..... Kdybych se ale tehdy vdala, byl by to strašný kopanec.... Svého současného manžela jsem si vybírala podle úplně jiných kritérií, než bych měla v 18. Tehdy přece byly oči, vlasy a postava to nejdůležitější, alespoň pro mě a mé kámošky... Ještěže už je to pryč... :-D
Odpovědět
Já jsem si svého nastávajícího vybrala, když mi bylo 13 (jsem se zamilovala, chodit jsme spolu začali, když mi bylo 15). Imponovalo mi, jak hezky a slušně se chová ke svému okolí a když jsem viděla, jak slušně se chová k rodičům, tak jsem usoudila, že se bude podobně chovat i ke mě, a je to tak. Zkrátka někdo dospívá dřív ;-) .
Odpovědět
Tak mně taky nešlo jen o vzhled, potřebovala jsem i důležitější "věci"...ale přesto se od osmnácti fakt leccos změnilo. Třeba i to, že to jsme hlavně pařili jak vzteklý a můj tehdejší vyvolený je dneska na tom poměrně bledě...a jaká to byla láska :-D :-D Ovšem ve třinácti jsem měla teda ouplně jiný zájmy, než si vybírat ženicha :-D
Odpovědět
No já jsem už v těch 13 věděla, že jsme určení pro sebe a že nám to s nikým jiným nebude tak klapat. Takže jsem po čase zahájila dost urputný útok na něj. Udolávala jsem ho půl roku. Já byla totiž vždycky hodně napřed. A za celých 11 let, co jsme spolu, jsem nikdy nepochybovala, že bych volila špatně. Je to ON :-) .
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?