Holky, je tady mezi Vámi taky některá, která je s přítelem dlouho, touží po svatbě a musela ho do toho trochu dotlačit :-) nebo tu je jen samá romantická láska? :-)
Tak určitě podle někoho spolu nejsme dlouho, měli jsme dvouleté výročí a svatba by se mi moooc líbila. Ne však kvůli svatbě jako takové, spíš už si nepřipadám jako přítelkyně a chtěla bych být manželka. Asi to zní hloupě ale tak to cítím, No a vzhledem k tomu jaké jsou bytové podmínky a rozpoložení partnera, se klidně může stát že to ještě nějaký rok potrvá, než se vysloví. Takže jsem tak něco mezi "prosímtě vždyť jste spolu chvilku, to má čas" a "už máte nevyšší čas".U mě to taky hodně ovlivňuje fakt, že si neumím představit mít děti před svatbou. A kdyby mě požádal po otěhotnění tak si zase budu připadat,že si mě bere z povinnosti a kdyby nebyl mrňous na cestě tak ho to ani nenapadne.Což samozřejmě už není možné, protože se nějak o tom občas bavíme. No třeba překvapí a už konečně mu budu moci říct co jsem vymyslela :D
Teď si určitě budete všechny myslet že jsem šílená, ale na svou obhajobu musím říct, že jsem po úrazu páteře tak se musím něčím zabavit:D