Werum: chodím ke spolužačce. teď ale nechávám růst vlásky, chtěla bych je mít ještě delší. barvu mám ted přirozenou. Na svatbu jsem měla tmaviöhnědou, teď se koukám a srovnávám ty fotky v albu , že to bylo spíš černé. :-D
Dneska jsem koukala na přímý přenos z rozloučení s kaplickým. bylo mi moc líto Elišky, i když teda věřím, že její Johan ,, vidí, co oko nevidělo, a slyší, co ucho neslyšelo" Tohle tam hráli. Eliška měla stejné zlaté rukavičky jako tehdy na svatbě.
http://cz.youtube.com/watch?v=SmVAWKf...
Já si je nechávám taky růst, ale připadá mi, že se vždycky v nějaké délce "zastaví" a pak se začnou dost třepit - většinou je to někde pod ramenama. Já se často zastřihávám sama, protože chodit ke kadeřnici jen kvůli zastřihávání nechci...
Werum: Já přemýšlela, proč jí ppíše jako dvanáctileté. To už je starší školní věk, možná, že, aby to pochopila, pobrala. Jenže to dítě to bude podle mě muset pochopit mnohem dříve - okolí a děti a život sám, je dost tvrdý...Bude s tím konfrontována myslím, že dost brzy.
Ten dopis byl takový smybolický a moc hezký.
Nemůžu si pomoct, když jsem na nějakém pohřbu, je mi líto spíš těch pozůstalých. Připadají mi v té chvíli takoví ve své bolesti odevzdaní, tiší. Celým tělem a dechem v tichu jako by vjadřovali modlitbu - díky, prosby i chvály,...Najednou pohlceni, korunováni trnovou korunou, ale v očích přes slzy světlo naděje, očekávání vzkříšení. A je jedno, jestli se jedná o pohřeb věřícího nebo nevěřícího.
Ja nad tim taky premyslela. Myslim, ze ve dvanacti uz by to mozna mohla pochopit, je tam pomerne dost takovych prirovnani a obratu... Urcite s tim bude konfrontovana brzy. Spis si nejak nedokazu predtsavit, jak bych prozivala dceriny narozeniny, kdyby to byl zaroven den umrti meho manzela.
Ja myslim, ze kdyz nekdo o zemrelem rekne "chudak", tak to az tak vystizne neni, protoze on se ma asi tak ze vsech nejlip. Ten, kdo to nese jsou vzdycky Ti, co zustanou. Moji rodice se takhle dohaduji, jak to udelaji, protoze na jednu stranu tady je "prece tu sam nezustanu" a na druhe "prece Te tady nenecham"...
Pohrby jsou obrovskou smesi pocitu, viry a emoci...snad nikde jinde neni tolik doufajicich v dalsi shledani a v posmrtny zivot, jako tady.
Werum: Já si ani nějak nedokážu představit, jak žít dál. Vím, že to jde, že to všichni nějak s Boží pomocí zvládli. Ale asi, když bych se podívala na Johanku, viděla bych Johana. A zrovna mi připadalo, že mezi nimi byla taková něžná láska, viděla jsem jim to na očích, to já poznám. ;-)
Když tak přemýšlím, kdyby se to stalo teď mě, říkám si, že bych nedokázala mít za muže někoho jiného.
Werumka: no, jak to bude v nebi, na to snad ani nemyslí. Věřím, že to tam bude fajné, ale doufám, že si tm Bůh nějak v těch přítelech, manželech udělá pořádek... :-D
Werum: o tom jsem prozměnu taky přemýšlela. A nedomyslela, jak jinak. Já jenom fakt věřím, že to má Bůh ošéfovaný! :-D upřímně si to teď nějak nedokážu ani představit! :-D
weru: No, moje babi tam možná potkala všechny tři :-D Ale vím, že je to v pořádku a tak, jak je to nejlepší, věřím, že Bůh to má vymyšlené do puntíku. Nechci si diktovat, koho tam chci mít a koho ne, v tomhle má mou plnou důvěru. :-)
hej sem četla cosi o ženské, která byla v klinický smrti a málem teda do pekla se dostala a viděla tam kde koho!! Zadejte do googlu "gloria polo" a přečtěte si to, je to mazec :-x :-x :-x moc nevim, co si o tom myslet, uplnou čurinu si z toho nedělám =-) =-) =-)
Kdo věří v Boha, věří i v ďábla. Lucifer je padlý anděl ( Lux, cucis - latinsky světlo) Je to tedy ,, světlonoš". Jenže spáchal hřích, byl sobecký a chtěl se vyrovnat Bohu. Já, když jsem katolička a snažím se mít k Bohu vztah, občas se od něj vzdaluji ( a to opravdu cítím jako umírání duše) Na druhou stranu věřím a doufám v Jeho milosrdenství, v Kristovu oběť, protože vím, že za to, co jsem už zlého napáchala, bych musela propadnout peklu.
Žiju v reálném světě, kde třeba zažívám bolest ostatních lidí i svou, to občas Bohu nerozumím, možná mu to i vyčítám, ale snažím se k Němu vracet, mít vztah, obnovovat jej, hledat,..
Ďábel není takový čertík z pohádek, je inteligentní a krásný. Neuvědomíme si, že mu podáváme ruku a on nás pohltí celé.
Vnímám se jako člověka, ustrašeného, chybujícího, hříšného a čekám jen, že mě Bůh vysvobodí svým milosrdenstvím.
Dobré ránko,
tak těch rukaviček jsem si všimla taky,moc se mi líbily, ale kam je nosit?? Bon kde sis je objednala?
Weru, jak často si zastříháváš konečky na vlasech ? Já si zastřihávala co tři měsíce a ok, ale teď jsemna ně rok nešáhla kvůli svatbě a je to šíleně roztřepené. Navíc jestli máš vlasy se sklony k vlnění, cuchatění atd. pak budou chtít zastřihnout možná ještě častěji...
Když teď čtu vaše řádky o pekle, napadá mě myšlenka ˇmožná s ní nebudete souhlasit), že pro mne je peklo jako Boží skutky. Nikdy v celém pojetí nechopíme proč umírají malé děti, proč jsou války,hladomor, proč je bohatsví a bída. Každý na to máme svůj názor proč to tak je, ale pouze až se jednou dostaneme k Bohu, zjistíme jak to je opravdy. A stejně to vidím s peklem - my si myslíme, že čertíci jsou fajn mužící z pohádky atd atd, ale ani zbla nevíme jak strašní mohou být. A pouze až se jednou dostaneme k Bohu, takzjistíme jak to doopravdy je....
Cirrus: Já si také myslím, že až tam u Něj dosáhneme pravého poznání. Taky tyhkle věci nechápu, ale možná to má svůj smysl. Věřit Bohu, i když nechápeme, proč se to děje. Já mu věřím, občas mu říkám, jak ho nechápu, proč to, proč ono..a On mlčí..Podle mě je to jeho strategie. Rozhodně to má ošéfované.
Kdybych nedoufala v něj a jeho milosrdenství, žilo by se mi hrozně těžko.
Rukavičky jsem si objednala v na netu. Budu je nosit na plesy a společenské akce. Došlo mji, že to je přesně to, co potřebuju k tomu, abych se cítila jako dáma. :-D
Měla bych si vlasy zastřihnout, ale já je teď nechávám růst.
Bon,ty jsou fešácké..Ty jo, že bych taky oživila plesovky? x-) Chystám je provzdušnit na ples VKH, tožtak uvidíme...Ale vzhledem k faktu, že jsem začala přešívat vršek na tyrkysovo, tak se k tomu asi nehodí :-.
cir - já si je zastřihávám asi co tři měsíce taky. Myslím si, že když jsou suché a vlnité, tak to asi fakt bude chtít častěji.
Myslím, že mít v povědomí, že existuje ďábel, je nutnost. Zároveň ale pokud je člověk pokřtěný a skutečně žije ve spojení s Bohem, nemá se čeho bát. Protože jedna z nejsilnějších ďáblových zbraní je strach.
Nevím, zda by byl život jednodušší, kdybych věděla smysl všeho a všechno dokázala odhadnout. Pak už by se totiž nemělo smysl o ničem rozhodovat.
weru:toz tak toje smutne,asi budes muset strihat a strihat...Ale mozna bych nekdy nekam skakla do salonu byt tebou a zeptala se, jestlinemaji nejakou radu jak na to.... :-)