Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Co vás rozesmálo aneb denní dávka optimismu

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj všichni, jsem tu sice teprve krátce registrovaná, ale napadlo mě založit diskuzi, do které si budeme moc chodit čerpat dobrou náladu, smích a optimismus ze života. Tak co Vás poslední dobou dostalo tak, že jste se ještě dlouho potom nemohly přestat smát? ;-) (Potažmo se řehtáte ještě teď? :-D
Odpovědět
1
…
51
52
53
…
104
Profilova fotka
sari ale je bozi, pri tomdle se zrovna tlemim jak debil pokazdy kdyz to ctu :-D :-D :-D skoda ze to neumim prelozit m :-D
Odpovědět
Profilova fotka
jo jo, toje klasika a opakování je matka moudrosti.. Mě pobavila historka našeho prof., kterak měl PRD významnou roli v českoanglických diplomatických vztazích..
Odpovědět
Profilova fotka
Manželka stojí večer v ložnici před zrcadlem a naříká, (manžel leží naproti v posteli) a poslouchá: "Pleť pomačkaná, prsa vytahaná, zadek jako vymačkanej pomeranč, křečový žíly, vlasy mi nedržej...jsem odporná". Celá zoufalá se obráti na manžela, aby jí řekl alespoň něco # # pozitivního, a z lůžka se ozve: "Na svůj věk velice dobře vidíš..."
Odpovědět
Profilova fotka
Ulicí Jeruzaléma běží Maří Magdalena pronásledovaná davem, který chce cizoložnici kamenovat. Ježíš ho však zarazí výzvou: Hoď kamenem, kdo sám jsi bez viny! Kameny padají z dlaní, jeden však přesto zasviští. Ježíš zapátrá v davu a vyčítavě řekne: ale mami… Žurnalista bydlí v Jerusalémě v pokoji s vyhlídkou na Zeď nářků. Každý den pozoruje množství modlících se zbožných. Po týdnu už dokonce rozeznává jednotlivce. Po dvou týdnech se osmělí a osloví jednoho, který tam strávil skoro celý ten čas, když opět přichází k modlitbě: "Prosím pěkně, za co se tu každý den modlíte?" Starý muž odpoví: "Každé ráno se tu modlím za mír na světě, my tomu říkáme šalom, a za bratrství mezi všemi lidmi." Novinář se ptá s úctou: "Ale pak sem přicházíte opět?" Starý muž pokračuje: "Ano, odpolední modlitbu věnuji prosbám za to, aby lidé nestrádali hladem." Dojatý novinář se ještě jednou osmělí: "Večer však přicházíte znovu?" Starý muž trpělivě vysvětluje: "Večerní modlitbu věnuji prosbě za zdraví všech lidí, a aby mohli klidně spát. Takhle to dělám už 25 let." Konsternovaný novinář jen špitne: "To je fantastické. 25 let. To je síla. Jak to vydržíte ... jak to děláte ... jaký z toho máte za celá ta léta pocit?" Stařec trochu ztlumí hlas: "Jako bych mluvil do zdi." Sára přijde domů a sděluje matce, že jí její dlouhodobý přítel požádal o ruku, nicméně ona že ho odmítla, neboť zjistila, že je atheista, a nevěří ani na Nebe a Peklo. Matinka jí však radí: "Každopádně si ho vezmi, dceruško. Mezi námi dvěma řečeno, však my už mu ukážeme, jak strašně se mýlil!" Stařec vejde do zpovědnice: "Otče, je mi osmdesát, jsem šedesát let ženat, mám čtyři děti, šestnáct vnoučat a asi šedesát pravnoučat, takže bych měl mít už rozum. Ale včera, co se mi stalo - pařil a hřešil jsem se dvěma sotva dvacetiletými děvčaty celou noc, až do rána!" Kněz ztiší hlas: "Synu, a kdy jsi byl naposledy u zpovědi?" Stařík na to: "Já ještě nikdy nebyl u zpovědi, já jsem Žid." Kněz překvapeně: "Tak proč mi to tu povídáš?" Stařík rozjařeně: "Já to dneska vykládám na potkání každýmu!" Dopravní letadlo se ocitlo v hrozné turbulenci. Zmítalo se nahoru dolů, do strany a dolů, dolů a dolů. Už to vypadalo, že jsou v pořádných potížích. Cestující už nic nejedli, naopak. Drželi se, čeho se dalo, a přemýšleli, na co mají myslet. Drobounká paní se obrátila na vedle sedícího kněze a tázala se: "Vy jste přece člověk Boží. Nemůžete ani vy s tím něco udělat?" Kněz odvětil klidně: "Obávám se, mladá paní, že nikoliv. Jsem totiž jenom v prodeji, nikoliv v managementu." Mladý muž mojžíšského náboženství vzrušeně vypráví matce, jak se zamiloval, a jaká je, a co všechno tohle a co všechno támhle a jak se těší, až ji přivede matince představit a jak se potom ožení a vůbec... "A schválně," trochu zlobí matinku, "přivedu ji ještě se dvěma kamarádkami, jestli ji poznáš, podle toho, jak jsem Ti ji vylíčil." Co může matka dělat. Uběhne týden a už je tu synáček se třemi mladicemi, a sedí na gauči a žvaní a smějí se a žvaní - až se synáček zvedne a přijde k matince a je zvědav: "Tak co, mami, víš, která to je?" - "Ta, co sedí vpravo," odpovídá suverénně jidiše mame. Synáček je nadšen. "A jak sis mohla být tak jistá -?" - "Protože ta jediná," odpovídá tlumeně jidiše mame, "ta jediná se mi nelíbí." Burzovní makléř na Wall Street každé ráno dával dvacetník šnorerovi, který stával stále na stejném místě s platem tužek, aniž by si kdy nějakou vzal. Až jednou... dal šnorerovi obvyklý dvacetník, a vtom cítí ruku na rameni. "Pane," slyší šnorerův hlas, "doba je zlá a taky jsem byl nucen zvýšit ceny. Tužka je teď už za čtvrťák." Lidi z filmové branže - tzv. holywoodnici - si při pesachovém vyprávění o Mojžíšovi, vyvádějícím lid israelský z Egypta, vzpomenou na jistou variantu tohoto příběhu, v níž Mojše dorazil v čele israelského lidu k Rudému moři a sháněl se po šéfovi logistiky: "Side! Side! Kde jsou ty lodě! Potřebujeme se naloďovat, Egypťani tu jsou coby dup!" Sid jen zaúpěl: "Lodě! Lodě! Já na to v tom fofru úplně zapomněl!" Mojše ztuhnul a lamentoval: "Tak takový šlemajzla já mám za týlaře! Co mám teď dělat? Egypťani za kopcem - už slyším ten kravál!! - a to jako mám asi teďka čas škemrat na Hospodinovi, aby ustoupilo moře, abysme si pěkně suchou nožkou prošli, aby se za náma zase zavřelo, a aby se Egypťani utopili jak koťata, tak tohle si teď myslíš, že mám čas dojednávat s Hospodinem, ty šmoku!?!?" Sid se rozzářil: "Šéfe, kdybys to dokázal, tak slibuju, že s touhle story budeš nejmíň na dvou stránkách ve Starým zákoně!!!" Pan Kaplan přišel o dvě hodiny pozdě do práce. Na hlavě obvaz, ruku v bandáži, pajdaje o holi. "Kaplan!" zařval šéf, "jdou o dvě hodiny pozdě!!" "Ráčej odpustit, pane šéf," koktá Kaplan, "musel jsem neprodleně opravit okenici, aby nespadla - a místo toho jsem sám spadl ze třetího patra..." "No!" řval šéf, "a to jim trvalo dvě hodiny?!?" Rabín, pastor a kněz hráli poker, když tu - policejní razie. A na stanici. A na výslech. "Otče Murphy, hrál jste zakázanou hru?" Otec Murphy bleskově otočil oči k nebi - bože, odpusť co teď udělám - a odpověděl: "Ne, nikoliv." Stejná otázka na pastora Johnsona. Opět krátký apel k nebesům - Hospodine, teď se tu nebude dít nic zajímavého - a suverénní odpověď: "Ne, nikoliv." Stejná otázka na rabína Goldsteina. Ten jen pokrčil rameny a odtušil: "Prosím jich - a s kým?" Pastor končí předlouhé kázání. "Ještě, drazí, než se rozejdeme do svých příbytků, vyslechněmež několik slov o hříchu lhaní - pokud jste ovšem nečetli, co o tom říkají Svatá písma, tomu se nemohu rovnat, to by bylo zbytečné. Například sedmnáctou kapitolu evangelia Markova. Kdo četl Marek sedmnáct?" Les rukou se zdvihl v naději, že se po duchovní stravě dostane již i na tělesnou. Páter nejprve ztišil hlas: "Tak si přece jen dáme to kázáníčko. - Marek má jen šestnáct kapitol!" Vyhlášený pomlouvač neustále rozšiřoval drby o rabínovi. Po čase ho však přemohly výčitky svědomí, přišel za rabínem a ptal se, jak by celou věc mohl napravit. "Vezmi polštář, jdi na náves, tam pomysli na všechny ty špatnosti, polštář roztrhni a vyklep všechno peří po větru!" Pomlouvač šel, udělal a přišel zpátky za rabínem. "Teď si umím představit, co škody jsem nadělal." "Neumíš," sotva se usmál rabín. "Teď se vrať na náves - a všechno peří sesbírej!" "Dvacet centů za preclík?" chce se hádat paní Dundr, "a přitom Pecka na náměstí je počítá za deset!" "Tak si je jdou spánembohem koupit k Peckovi!" nedá se Načeradec. "No, no, no. Náhodou jsem tam už byla, ale Pecka už je všechny prodal," přiznává paní Dundr. "Mladá paní," zakončuje vítězně Načeradec, "až já nebudu mít žádný precle, budu je počítat po pěti centech!" V Israeli proslul svým taktem jeden soudce, který takto zahájil výslech: "Svědkyně nejprve sdělí soudu svůj věk. Poté bude vzata pod přísahu." Jeden zbožný člověk, když se dožil 105 let, přestal náhle chodit do synagogy. Jeho přátelé, znepokojeni jeho nepřítomností po tolika letech projevované zbožnosti, zašli neprodleně za rabínem. Ani rabín neotálel a vydal se za souvěrcem. Ten se k jeho překvapení těšil skvělému zdraví! Proč tedy, když mu nic není, přestal chodit do synagogy? Stařec ztišil hlas: Když mi bylo 90, tak jsem, rebe, očekával, že si mne, budiž pochválen, povolá každým dnem. Pak mi bylo 95, potom 100 a teď, rebe, teď si myslím, že na mne, budiž pochválen, zapomněl - a tak se mu nechci zbytečně připomínat. Pan Krekman měl smutek. Šel zařídit pohřeb své manželky. "Pane Krekman," divil se pan Glaser, "před dvěma roky jsme pohřbili Vaší manželku, copak si nevzpomínáte?!" Pan Krekman posmutněl ještě více: "Ale vzpomínám, vzpomínám. To byla moje první žena. Teď jdu kvůli své druhé ženě ..." Pan Glaser ho nenechal domluvit: "Druhé? Mazl tov! To ani nevím, že jste se podruhé oženil!" Pan Barvíček zašel za nejstarším členem obce: "Snad vy mi poradíte. Narodila se nám dcerka ..." "Mazl tov!" "Děkuji. Co mi leží na srdci: můžeme ji pojmenovat po příbuzných?" "Podle židovské tradice, můžete dát děťátku jméno po zesnulých příbuzných, vašich rodičích, prarodičích ..." "Ale oni jsou stále naživu," konstatuje Barvíček. "Tak to mi je opravdu líto." Co je to micve? To je jednak boží přikázání, jednak čin milosrdenství, vyjadřující boží vůli, nebo též prostě etické jednání. Jako když, například, chtěl jeden muž v kritické životní situaci skočit do Galilejského jezera. Přiběhl k němu israelský policista. "Ne! Ne! Neskákejte! Jak může žid v nejlepších letech chtít skoncovat s životem?" - "Protože já už prostě nechci žít!" - "Ale jestli skočíte, jako policista musím skočit za vámi! A já neumím plavat! A doma mám ženu a dvě děti! A já se kvůli vám utopím! Chcete si takovou věc vzít na svědomí? Nebuďte tak sobecký! Udělejte mi micve! Jděte domů, a tak se v klidu a míru svého domova klidně oběste!" Mojše pozval maminku na večeři k sobě domů. Obsluhovala je Rivka, kterou Mojše mamince představil jako spolubydlící. Mamá je celý večer pozorně sledovala, a nezdálo se jí, že by to byla jenom spolubydlící, ačkoliv jí Mojše, když zaznamenal její pozorné pohledy, o tom výslovně přesvědčoval. - Po týdnu říká Rivka Mojšemu: "Je mi to nepříjemné, ale od té doby, co to byla tvoje mamá na večeři, nemohu najít ten krásný stříbrný svícen. To přece není možné, že by ho vzala - nebo snad ano?" Mojše na to: "To snad ne. Ale pro jistotu jí to opatrně napíšu." Sedl a psal: "Drahá mamá, já neříkám, žes od nás odnesla ten krásný svícen. Já neříkám ani, žes ho neodnesla. Prostě je ale fakt, že od té doby, cos tu byla na večeři, ho nemůžeme najít. Tvůj Mojše." Několik dní se nic nedělo, pak přišel dopis: "Synáčku můj, já netvrdím, že spíš s Rivkou, já ale netvrdím ani, že s ní nespíš. Faktem zůstává, že kdyby byla v tu noc ve své posteli, neměla by dnes problémy s hledáním svého svícnu. Milující mamá." Nudnik je zvláštní případ. Kdyby někoho otravoval, bylo by to ještě dobré, on ale všechny příšerně nudí. A tak nakonec jeden takový nudnik skončil u psychiatra Tautrmana. "Doktore, co dělám špatně?" skučel nudnik, "žena se se mnou nebaví, můj syn jakbysmet, pro své přátele neexistuju, společník mě přehlíží. Ani nepřátele nemám. Číšník mi nepoděkuje za tringelt, holič mi nedá ani drb, taxikář mi neřekne ani nejlacinější fór. Jako bych nebyl. Doktore, proč???" Psychiatr Tautrman byl minutu zticha, a pak zvolal: "Další!" Bylo nebylo, mocný japonský císař potřeboval nového vrchního samuraje. Nechal to rozhlásit po celém známém světě, že uspořádá klání, při kterém si šéfsamuraje hodlá vybrat. Rok se sešel s rokem, ale měl pouze tři zájemce. Japonce, Číňana a Žida. Pozval je tedy do paláce a požádal, aby předvedli své dovednosti. Japonský samuraj otevřel krabičku, z ní vylétl čmelák a - fik! zasvištěl samurajův meč a čmelák vejpůl padl k zemi. Číňan též vytáhl krabičku, a z ní vylétla mouha. Fik! Moucha mrtva spadla na zem. Císař byl nadšen. Žid vytáhl krabičku a z ní vylétl komár. Fik! zasvištěl meč a komár rychle vylétl z okna. "Co to má znamenat?" divil se císař. Židovský samuraj se jen nepatrně usmál a skromně pravil: "Obřezat neznamená zabít." Klutz je silný, avšak hloupý člověk, o němž se říkává, že je "múdry a silny ani byk". Takový klutz jednou přišel do nemocnice, navštívit pana Rabinoviče v rekonvalescenci, a sdělil mu radostně: Vážený pane Rabinovič, mám jich pozdravovat a popřát brzké uzdravení od členů naší kehile, kteří se dnes sešli v synagoze. A prosím jich, není to jen tak obyčejné pozdravení, alébrž oficiální rezoluce, která byl schválena dvaadvaceti hlasy oproti třinácti!
Odpovědět
Profilova fotka
Jaký je rozdíl mezi doslovnou a alegorickou interpretací? Vysvětlíme si to na pojmu šmok, jehož význam společensky přijatelným způsobem vyvstane porovnáním těchto dvou interpretací. Jiří Čunek byl nébich. Nikoho nezajímal, jako by nebyl. Jeho soused byl samá známost, samý večírek, samá společnost. Čunek si nechal od zkušeného souseda poradit, jak se dostat do společnosti. Z cirkusového zimoviště si pronajal velblouda, na hotelovém parkovišti si pro něj zamluvil dvě parkovací místa, zaplatil personálu za krmení a úklid a pak se na něm v klidu každý den projel po Manhattanu. A najednou se začaly pozvánky na večírky jen hrnout a Čunek byl hned známá osobnost, hvězda a selebrita. Až - až jednoho dne přiběhne portýr a bez dechu hlásí: "-sím pane Čunek vembloud je pryč!" Jiří jde ztrátu nahlásit na policii. A jakou prý měl espézetku. "Neměl, to není značka auta, to je živé zvíře!" A jaké prý měl jméno? No, jak mu pan Čunek říkal? "Jméno? Říkal? No velbloude to a velbloude ono; velbloude jsem mu říkal." A jakou prý má barvu. "Barvu? No velbloudí barvu!" A jestli prý to byl samec nebo samice? Jiřík úpí. "Šmarjá Jóósef...! Jak to proboha mám vědět! Co já vím o vembloudech!?" Pak se zarazí a povídá: "Samec to byl." A jakpak to prý ví najednou tak jistě? To už je Čunek - pro změnu zase - na koni. "No protože, pokaždý když jsem na něm jel, sbíhali se lidé a říkali: Zase je tu ten velbloud s tím hrozným šmokem!"
Odpovědět
Profilova fotka
Čunek na poušti. Proti němu běží hladový lev. Jiří sepne ruce, poklekne, pozdvihne oči vzhůru a takto se modlí: Bože, napřed jsem musel opustit ministerstvo a teď ještě tohle. Vnukni té bestii nějakou křesťanskou myšlenku! A opravdu, lev brzdí, pokleká, spíná packy a hledě vzhůru takto se modlí: Hospodine, požehnej nám těchto darů, které z Tvé milosti požívati budeme.
Odpovědět
Profilova fotka
Just for Mr. Kostlan, A man walked to the top of a hill to talk to God. The man asked, “God, what’s a million years to you?” And God said, “A minute.” Then the man asked, “Well, what’s a million dollars to you?” And God said, “A penny.” Then the man asked, “God ... can I have a penny?” And God said, “Sure ... In a minute.” There was an amazing accident involving a Rabbi and a Priest. The cars are completetly shattered though the Rabbi and the Priest don't even bare a scratch on them. The Priest looks at the rabbi's kippa and says: "Oh You're a Rabbi" Then the Rabbi looks at the Priests collar and says: "Oh You're a Priest" "Yes" Amswered the Priest "Well look at this. Both of our cars are shattered to bits, but none of us bare a scratch. This must be a sign from God that we should be friends" "Yes this is a sign" exclaimed the Priest The Rabbi notices in his car, that a wine bottle with a Mogen David on it isn't broken" "Look" The rabbi points to the bottle, he continues "My wine bottle isn't shattered this must be a sign from God that we should drink this to commemorate that we are friends" "Yes this must be a sign" says the priest who takes the bottle from the Rabbi's car and starts to drink until he is half-way done. He then hands it to the rabbi, where the Rabbi takes it and closes the bottle. "Aren't you going to have a sip Rabbi" "Nahh..... I think I'll wait for the police"
Odpovědět
zeny, kam vy na tie veci chodite :-D :-D :-D :-D :-D :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Tak, pošlu úryvky konverzace, jak se baví můj muž se svým spolupracovníkem v práci :-D Subject: Chčije a chčije Zdar draku! Buď vítán na poslední směně tohoto pracovního týdne. Tento fakt by nás oba měl naplňovat optimismem. Pokud se ovšem na situaci podíváme z jiného úhlu, zjistíme, že si odpočineme pouhé dva dny a je tu zase pondělí. Tak to bude následujících 45 let. Z uvedeného faktu plyne, že já už mám odpracovanou zhruba 1/360 celkové doby, kterou bych v životě měl strávit v práci. Tedy pokud by aktivní pracovní život trval jeden rok, mám za sebou 1 den. Akorát teď nejsem schopen posoudit, jedná-li se o zprávu dobrou či špatnou. V konečném důsledku – podstatná je munice, jabka atd a je už jedno jak. Zastavuješ dnes ve stanici Oběd? Mahmúd Vágoš Ahmadíneřád
Odpovědět
Profilova fotka
Subject: Blechy psí Zdař bůh! Tys měl jít na tu filosofickou školu! Oni se tam učí podobné slinty, cos mi tady teď vyblil na monitor Nicméně jsou pravdivé, zajímavá je především myšlenka srovnání pracovního života s kalendářním rokem, na níž je postaveno srovnání s podíly dob určujících dobu odchodu do důchodu a Silvestra, jakožto konce roku kalendářního, a tudíž nástupu nové éry, což je při výše uvedeném srovnání doba nástupu do důchodu, tedy začátku roku nového Zajímavý je také ten fakt, že doba pracovního života je s ohledem na rozmary politických pracovníků proměnná směrem k prodlužování tohoto období, což bezpochyby znamená, že i srovnání je dosti nepřesné a tato nejistota porovnání musí být zanesena do konečného výsledku, neboť jej zkresluje a uvádí nás v mylnou informaci, že půjdeme do důchodu za určitou, předem danou, dobu, což není pravda k výše uvedeným okolnostem. Toť teoretické vyjádření tvé myšlenky, kterou jsi vymyslel v průběhu 1/360 tvé pracovní éry. Zkrátka a dobře, v praxi to znamená, že jsem pěkně v prdeli a budeme robit jak magoři až tady všichni pozdecháme Dnes jedu odklonem, ale je důležité vědět, že ve stejnou časovou polohu, jako je stanice Oběd, zastavím v zastávce Svačina – párečky, kde bude cestujícím umožněn přestup na NAD ve směru Oběd. Chápeš? Jack up Vággosh
Odpovědět
Profilova fotka
Subject: Ale je tady krásně Myslím že tomu rozumím. Je třeba brát věci z mnoha hledisek a zohledňovat především nepříznivé okolnosti. Nicméně, z mé úvahy plyne ještě úvaha jiná, zajímavější. Vezměme si teoretický stav průměrné čisté mzdy za pomyslný celý pracovní cyklus jako částku 20 000 Kč. Pakliže počítáme aktivní dobu výkonu zaměstnání na 45 let = 540 měsíců, jednoduchým součinem se dobereme k hodnotě LCC = 10 800 000 Kč. Toto je určitě částka velice zajímavá a dává pesimismu z onoho pomyslného roku a odpracovaného jediného dne opět náboj radosti, jásání, optimismu, štěstí. S tou filozofickou školou si to budu muset rozmyslet, páč na to asi fakt mám nadání. Doufám že NAD nebude mít zpoždění a že ti neujede v užst. Oběd přípoj. Mám čekací dobu 1,742 minuty. Ali Amiri
Odpovědět
Profilova fotka
Kroť svůj přehnaný optimismus. Uvědom si důležité faktory. Nejprve ten horší, který vychází snad z listiny cigánských práv či z jiného dokumentu vydaného Olašskou vládou. Pokud beru v úvahu, že každá tvá měsiční mzda je krácena částkou 5000 Kč, pak za dobu své pracovní činnosti dáš cigánskému národu částku 2 700 000 Kč. Tato cifra mě opět uvrhá v pesimismus. Druhý faktor je ten, že při splnění českému přísloví: zasaď strom, postav dům a ploď děti, musím od své čisté mzdy odpočítat náklady na toto přísloví, tj. dům s pozemkem: 3000000 Kč, výživa a studium dítěte 1 000 000 Kč, při počtu tří dětí – 3 000 000 Kč, strom v Hornbachu 279,90 Kč, suma sumárum 6 000 290,90 Kč, pokud připočítáš, že pojedeš každý druhý rok na dovolenou i s rodinou 30 000 Kč / 2 roky, auto za 300 000 si koupíš třikrát za život... Výsledek: cca. 3000 000 Kč, což je 190 Kč na den včetně všech životních nákladů, jídla, pojištění, oblečení,. Ještě jsi pořád optimista??? Al Fajet
Odpovědět
Článek se načítá
Holky omlouvám se, ale musím to semka dát, bo jsem se u toho smála až pod stolem :-N :-D :-D "Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka. "Ty demente, to byl určitě radar! Radar!" Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej až to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu když říkala, že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!" "Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout. "A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala: "Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém. Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat. "Času máme dost,otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že nekecám." uzavřel jsem. Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme. Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr. Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru,která se držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha. To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je To tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky,čumíš co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!" Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský. To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík,ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu ..... Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem. Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka. "Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna.. To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, svýrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnektřicítkou. Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď. Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl. Blik! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo. To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády Ke mně a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína sekoukala z okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pakse vše vrátilo téměř do normálu. Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanej tím, Že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky Doma doslova vyrazilo dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím. Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro - při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec Nebyl připoutanej bezpečnostním pásem! Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit,zabalit Do vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní ježíšek a má milá Kateřina se posere ....
Odpovědět
Profilova fotka
jo, to tu bylo...že by na minulé stránce... :-)
Odpovědět
Profilova fotka
http://www.super.cz/vtipky/9216-nastv... ...to mě teda spíš rozplakalo. ;-(
Odpovědět
Profilova fotka
http://www.modrykonik.sk/forum/show.p...
Odpovědět
Profilova fotka
salomee: to je vážně spíš k pláči :-( bonavoxa: je mi paní líto, ale zasmála jsem se :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Pročetla jsem to..jaké jsou trapasy na gyndařských stolech, no ,málem jsem si tady cvrnkla :-D
Odpovědět
Profilova fotka
ty trapasy jsou super :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Přijde ženská na tržnici a vidí jak chlap prodává ve sklenici komára a # má Na ní napsáno: "Za 250 Kč nahradí chlapa." Tak za ním přijde a ptá se: # "A jak to funguje?" Chlap odpoví: "Přijdete domů, vyslečete se, pustíte # komára ze sklenice a položíte se na postel a už to bude. A kdyby nastal # nějakej problém, tak mi zavolejte." Tak si ho koupí, přijde domů, # vysleče se, lehne si na postel a pustí komára. Ten si sedne na zeď a # nic. Tak zavolá tomu chlápkovi. # Ten přišel, podíval se na komára, vyslékl se a povídá: # "Tak se dívej, ty blbče, ukazuju ti to naposled."
Odpovědět
Ženská si objedná do bytu montovanou skříň. Přijedou,namontujou,žena zaplatí,odjedou. Najednou projede pod okny tramvaj a skříň spadne. Co teď? Manžel není doma, tak skočí pro souseda, ať jí pomůže. Soused zvedne skříň a připevní ji vrutama ke zdi. Projede tramvaj a skřín zase spadne. Soused říká: "Víte co, já to přimontuju, vlezu do skříně a kouknu, kterej vrut povoluje první, a tam pak dám větší." Žena souhlasí a že půjde zatím postavit na kávu. V tom se vrátí manžel, vidí na stole prostřeno pro kávu a novou skříň. Otevře ji, tam soused. "Co tu děláte, sousede?" zařve. Soused se zamyslí a pak povídá: "Víte co, dejte mi rovnou přes hubu, protože když vám řeknu, že tu čekám na tramvaj, tak mi stejně neuvěříte."
Odpovědět
http://www.super.cz/vtipky/9245-vi-ja... :-D :-D :-D :-D
Odpovědět
There was an amazing accident involving a Rabbi and a Priest. The cars are completetly shattered though the Rabbi and the Priest don't even bare a scratch on them. The Priest looks at the rabbi's kippa and says: "Oh You're a Rabbi" Then the Rabbi looks at the Priests collar and says: "Oh You're a Priest" "Yes" Amswered the Priest "Well look at this. Both of our cars are shattered to bits, but none of us bare a scratch. This must be a sign from God that we should be friends" "Yes this is a sign" exclaimed the Priest The Rabbi notices in his car, that a wine bottle with a Mogen David on it isn't broken" "Look" The rabbi points to the bottle, he continues "My wine bottle isn't shattered this must be a sign from God that we should drink this to commemorate that we are friends" "Yes this must be a sign" says the priest who takes the bottle from the Rabbi's car and starts to drink until he is half-way done. He then hands it to the rabbi, where the Rabbi takes it and closes the bottle. "Aren't you going to have a sip Rabbi" "Nahh..... I think I'll wait for the police" :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí. Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky. Má kolegyně (blondýnka) se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě.Vysvětlil jsem jí, že představuju žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce. Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se: "Co tam, proboha, děláte?" Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou. Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů. Moje spolupracovnice (blondýnka) se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí: "A kam jdete vy?" Odpověděla mu: "Jdu domů taky. Přece nebudu dělat potmě!"
Odpovědět
Profilova fotka
15 rád zamestnanca šéfovi, aby sa stal Big Bossom 1. Nikdy mi nezadavajte pracu rano. Urobte tak po 18:00. Vzdy som vdacny, ked mozem pracovat pod tlakom. 2. Ak je nejaka praca surna, prosim Vas, aby ste ma kazdych 10 minut prerusovali, aby ste sa opytali, ako mi to ide. To mi velmi pomaha. Alebo este lepsie - nakukajte mi spoza chrbata a vzdy ma opravte, ked nahodou stlacim nespravnu klavesu. 3. Vzdy, ked odchadzate z kancelarie, nepovedzte mi, kam idete. To mi poskytuje skvelu moznost trenovat moju kreativitu zakazdym, ked sa ma niekto opyta, kde ste. 4. Ak mam plne ruky papierov, krabic alebo knih, zasadne neotvarajte predo mnou dvere. Potrebujem sa naucit poradit si sam, keby som nahodou niekedy zostal bezvladny a otvaranie dveri bez pomoci je vyborny trening. 5. Ak mi zadate viacero uloh naraz, nepovedzte mi, aku maju prioritu. Budem sa tak moct cvicit v telepatii. 6. Robte vsetko mozne preto, aby ste ma v kancelarii zdrzali co ajdlhsie. Milujem pobyt v kancelarii a okrem toho, v skutocnosti nemam kam ist a ani nemam nic ine na praci. V podstate ani nemam vlastny zivot. 7. Ak Vas moja praca uspokojuje, nechajte si to pre seba. Ak by sa to rozsirilo, mohlo by to sposobit moje povysenie. Okrem toho, ked o tom nebudem vediet, budem sa este viac usilovat, aby som Vas uspokojil. 8. Ak nie ste s mojou pracou spokojny, povedzte to vsetkym. Milujem, ked sa moje meno co najviac sklonuje vo vsetkych konverzaciach. Ale mne o nich nepovedzte, mohlo by to ranit moje city. 9. Ak mate pre nejaku pracu specialne instrukcie, nenapiste mi ich. A vlastne sa o nich predo mnou vobec nezmienujte dovtedy, kym nebudem finisovat. Naco by ste ma zatazovali s takou nepotrebnou informaciou? 10. Zasadne ma nikdy nepredstavujte osobam, s ktorymi prave ste. Nemam pravo nic vediet. V rade na obed v jedalni je aj tak kopa ludi, ktori si o mne myslia, ze som len akysi \"plankton\". 11. Ked sa niekedy v buducnosti zmienite o tych osobach, znovu vyuzijem moje paranormalne sily, aby som vedel, o kom hovorite. 12. Budte ku mne mily, iba ak prave robim pracu, kde ide o Vas krk, alebo vtedy, ak by Vas jej zly vysledok mal poslat do horuceho pekla. 13. Rozpravajte mi o svojich vsetkych drobnych problemoch. Nikto iny ich nema a je dobre vediet, ze vy ste ten stastlivec, ktory ich ma. Specialne si vychutnam historku o tom, ake mnozstvo dani musite zaplatit vzdy, ked Vam pridaju nejaky ten \"bonus\" za to, ze ste Big Boss 14. Pockajte, az kym bude prebiehat moje celorocne hodnotenie, aby ste mi povedali, ake mali byt moje zakladne ulohy a ciele. 15. Kvalifikujte moje vysledky priemerne a zvyste mi plat o mieru inflacie. Ved vlastne ja tu ani nie som pre peniaze: ja som profesional!!!
Odpovědět
Profilova fotka
a moj dodatok k predoslemu prispevku... "akakolvek podobnost s realitou je cisto nahodna "
Odpovědět
http://www.super.cz/vtipky/9254-bud-u... :-D :-D :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Blondýnka u gynekologa: Doktore, dějí se divné věci. Nevím odkud se mně ve vagíně objevují poštovní známky z Kostariky. Uz jsem nasbírala celé album... Milá moje... vysvětlí doktor po prohlídce. To nejsou známky, to jsou nálepky z banánů!
Odpovědět
http://email.seznam.cz/redir?http://w... smala jsem se, div jsem se nepocurala, a to jsem taky ekonom :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Dneska mě pobavil Google. Hledala jsem cosi na bakalářku a jeden výsledek byl tohle: Mezi profesionální vojáky se zařadilo 30 nových žen. .... Jejich počet monitorovali letos v zimě ochránci přírody v oblasti mezi vodním dílem Nové Mlýny a ...
Odpovědět
1
…
51
52
53
…
104
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?