Holky řešil jste někdo podobnou situaci? Nastávající vůbec nechce rozvážet oznamení 😢 jsem z toho dost smutna :-| rozdávala jste některá oznámení sama? Bohužel budu muset některým asi oznámení vhodit do schránky nebo já nevím ;-( nejsmutnější na tom všem je to, že jinak mu návštěvy vůbec nevadí....
U mě doma/u rodičů to rozvážela ségra a sestřenka (9 let). U nás se to tak dělá, že nevěsta a ženich nerozváží oznámení. A za oznámení a koláčky se dává malý peníz. Žijeme na Vysočině a taky koláčky vůbec neznají, tak jsme je s manželem rozvezli osobně a společně taky proto, že jsem manželovo příbuzenstvo moc neznala, některé tety jsem viděla poprvé :D
Ale osobně nechápu, proč nechce. Dělá se mu v autě špatně, že nechce jezdit? Nebo je "jen" líný? Já bych mu řekla, že prostě pojede taky a je to :-) Je to o vás dvou, měl by se zapojit, oznámení je jedno z nejdůležitějších :-)
To slyším poprvé, že by se oznámení rozvážela. My jsme posílali poštou, a kolegům v práci je dával každý těm svým nebo jsem je i házela do schránky...to si neumím vůbec představit, že bychom měli všechny objíždět...a upřímně, ani se nedivím, že ti "nastávající" v tomhle stávkuje...
@noterka no právě, je to o nás dvou :-( proto jsem tak smutná z toho že je úplně ročílenej když mu řeknu že k někomu pojedeme.... přitom už všichni ví že svatbu máme! Tak nevím co je za problém....
U nás se též rozváží dům od domu společně s koláčky, domů chodíme jen k nejbližším příbuzným. Rozvážela jsem sama, manžel doma hlídal děti, trochu mě to mrzelo, že nevozíme spolu, ale manžel na tyhle "kravinky" není.
@svatba2020 Buď bych to rozdala každý na svý straně, jako krajní řešení.. Ale prostě bych řekla, že pojede a je to. Ať si představí, jak se tě všichni budou ptát, proč nejel a tak... Manželovi taky byly některý věci "jedno", ale oznámení je důležitý..Nebo bych mu řekla, ať si je doma a byla bych naštvaná, ať to pěkně vidí.. Tohle u nás funguje :D Bohužel manžel už mi řekne, tak si buď naštvaná :D
@svatba2020 Tak to zkus vydržet a být naštvaná dýl :D
@shigella Tady na Vysočině se to rozváží, ale bez koláčků, ty vůbec neznali... A u našich (Pardubicko) je to normální, naopak poslat pozvání poštou je bráno za neosobní, především blízké rodině, kamarádům a sousedům :-) Vzdáleným příbuzným jsme taky posílali poštou, ale ti bydlí hodně daleko :-)
@shigella dost laksně! On to má na háku všechno. Vždycky všechno jenom schválí / pochválí. Těší se akorát na to, že budu jeho manželka. Oslavy totiž moc nemusí no....
U našich oznámení s koláčky 2-3 týdny před, na Vysočině oznámení 3 měsíce dopředu a koláčky den dva před svatbou :-) Tak jsme udělali kompromis. Ale tohle téma by bylo na dlouho :D
@svatba2020 já to fakt chápu, byla jsem taky smutná, ale zároveň ne překvapená, manžel už prostě takový je a zároveň má ale spousty přednostì, které mám na něm ráda. Neřeší, jak má něco být a dělá si věci po svém a už vůbec neřeší, co si o něm druzí myslí...a docela dost mě to naučilo. Samozřejmě mě to někdy vezme, ale na druhou stranu, lidi, jejich názory a nepsaná pravidla nám kolikrát zbytečně připadají důležitá a přitom je to tak "jednoduchý" - nebrat si k srdci příliš kritiku a respektovat jeden druhého. Takže asi bych netlačila na pilu, vysvětlila, jak se cítíš, rozvezla to případně sama a ať si klidně myslí všichni co chceš. Protože to si myslím, že se kolikrát člověk bojí víc, co by řekli ostatní, než že partnerovi se něco nechce a měl by někde být s tebou.
Pro chlapa je to možná, když to přeženu, potupa, že bude pod čepcem a nechce se mu ještě kolem toho hrát divadélko kolem pro ostatní...
Kazdy dava priority necemu jinemu. A toto zas tak dulezite neni... Proste bych jeho strane a tvym vzdalenejsim pribuznym/pratelum poslala vse postou. A s kym se ze sve strany uvidis osobne tak jako tak, predej osobne. To by me ani nenapadlo se na nekoho zlobit, ze mi to doslo postou. Naopak mi to prijde takove slavnostnejsi, oficialnejsi, cennejsi.
My jsme většinu příbuzných navštívili, a oznámení jim předali sami, přišlo mi to osobnější a víc od srdce. Samozřejmě do úplně odříznutých lokalit na druhou stranu republiky jsme oznámení poslali poštou (rozdali jsme jich asi 50, z toho jsem jich posílala asi 5). A všichni byli moc rádi, prostě ty emoce jsou takový lepší. Když se někdy nemohl dostavit on nebo já, tak to udělal alespoň ten druhý, prostě mi to přijde lepší než jim to jen hodit do schránky, i když to osobně přinesu, to se na mě nezlobte.
Každý ale at si to dělá jak chce.
Rada pro tazatelku? Prostě jdete na návštěvu a pak se chopte iniciativy a prostě jim řekněte: My jsme Vám něco přinesli.. a normálně jim to dejte. Chlap nemusí ani pípnout, jen se stačí nemračit, a má to za sebou.. no a jestli ani tohle nedokáže překousnout, tak je prostě rozdejte sama. Asi se z toho nestřílí..
Ani se mu moc nedivím, sama se od většiny podobných tradic distancuji :-N U nás by to stejně bylo složité, partner je cizinec a žijeme momentálně ještě v jiné zemi a přiletíme do ČR až těsně před svatbou, ale obecně navzdory zažitým tradicím svoji svatbu cítím jako osobní (až skoro intimní :-) ) věc, ne jako veřejnou událost, takže mám problém s tím věšet každému na nos, že se bereme atd. Nevyvěsila jsem to ani veřejně na facebook apod. :-) Netiskneme žádné oznámení, svatba bude malá, všechny co jsou zvaní jsme pozvali ústně a poslali jim pak oznámení a program co jsme sami vytvořili elektronicky. Neříkám, že je to správně, jen tím chci říct, že každý to cítí jinak a pokud se partnerovi do tohohle nechce, tak bych to respektovala, není to přece nic tak důležitého a jestli vás lidi "pomluví" nebo tak něco? No a, pokud takoví jsou, udělají to z nějakého důvodu stejně, nikdy se nezavděčíte všem :-D hlavní je, abyste z toho oba měli dobrý pocit...
No vidis, ja bych na rozdil od vetsiny tu tohle delat nechtela, prijde mi to tak nejak vnitrne hloupe, divny zvyk. Je to snad i zenichova svatba, ne? Ty bys byla rada, kdyby ti nutil neco, co na sve svatbe nechces mit nebo delat? Pokud o to tak moc stojis, tak je rozvez treba se svedkyni.
@ellinkasebudevdavat většině na blind, nejbližším příbuzným jsem se ohlásila a je to naopak super zvyk, lidi, co to neznají, byli nadšení. Je to mnohem osobnější, než poslat dopis a kolikrát si fajn pokecáš, nebo rovnou řekneš nějaké doplňující info...
@fanino aha... já to právě neznám, my měli na svatbě jen nejbližší, takže jsme jim to normálně řekli, nic jsme neoznamovali... a neznám to ani že svého okolí... ale je fakt, že v mém okolí moc svateb není... :)
To je zajímavé, já jsem z jižní Moravy, snoubenec z Ostravska a na tomhle jsme se naštěstí shodli... v obou našich rodinách je bráno jako slušnost, ne-li přímo povinnost, zvát si hosty na svoji svatbu osobně. Tím myslím navštívit, předat oznámení a osobně pozvat na svatbu. Máme na svatbě téměř 100 lidí, na Ostravsku jsme si udělali dva dny návštěv, u nás několik vycházek se zastavením na kafe (celá moje rodina bydlí v jedné vesnici)... a musím říct, že to bylo moc pěkný společně obejít úplně všechny, kteří jsou pro nás tak důležití, že je na svatbě chceme mít. Měla jsem radost z toho, jak se všichni těší, připravují... to bych se ani nedozvěděla, kdybychom s nimi chvilku neposeděli :) Podle mě je škoda se o to připravit :)
My jsme z Liberce a tady je to teda známé, že se svatební oznámení rozdávají osobně. Poštou jsme posílali jen těm, co byli z daleka. Snažili jsme se vždy vzít oznámení, pokud jsme se měli s někým sejít, a ne cíleně, že ten den jen rozvážíme oznámení. Takže jsme nikomu předem nevolali, že vezeme oznámení, prostě jsme šli třeba s někým na kafe a přibrali oznámení.
Určitě jsme ale všechno neroznášeli společně, hlavně třeba kamarádům jsme to dali každý sám za sebe. Partnera chápu, pokud se mu do toho nechce, taky nemám ráda tolik návštěv za sebou a už vůbec ne v jeden den. Nejde podle mě o žádnou tragédii. :-)
To, že jsme někomu dávali oznámení, jsme rovnou využili k tomu, abychom hostům řekli, jak to bude probíhat, nějaké základní info a tak. Aby nedocházelo k nedorozuměním, vždy jsme dali najevo, zda je člověk zvaný na oběd, na raut, kdy a kde je sraz, že dary nechceme apod. Někdo kvůli tomu ale posílá e-mail, nám to přišlo lepší osobně, ale je fakt, že to lidi můžou zapomenout, k e-mailu se člověk vrátí.
Můj taky nechtěl rozvážet oznámení, ale vydupala jsem si, že prostě půjde. Ale nakonec byl i docela rád, spoznal část mé rodiny, zjistil, proč rozlišuju babičky jako hodná a zlá, nasmáli jsme se a celý víkend byl moc příjemný :-) S jeho rodinou jsme si pospíšili, nemáme je moc rádi a pozvaným kolegům jsme je dali v práci každý zvlášť. Jo a zahraničním hostům jsme je zase posílali poštou.