ale byli, samozrejme jsme meli uz nekolik sezeni. Jen ted jsme v zahranici a vracime se az tyden pred svatbou. A knez nam rekl, ze takove organizacni veci budeme resit az na posledni schuzce.
lumiha: sorry, už jsem si přečetla více tvých příspěvků ;-) Ale stejně mi to přijde divné, že jste se ještě nebavili o tom, jestli chcete jenom obřad nebo celou mši...
treisi - jasně, přidej:-) všechno je to o dobrovolnosti. Když budete chtít dát farnosti pak nějaký příspěvek, tak jistě budou rádi, jinak nic nikde vyžadováno není. Ani na matrice.
treisi:no ono v podstate staci zajit za fararem a on ti rekne, co mas udelat :-D ja s nim jsem domluvena, ze mi to bude rikat tak mesic pred svtabou, co vsechno je potreba zaridit...ale podle me potrebuje potvrzeni z matriky, ze jste zpusobily k uzavreni manzelstvi, ale jestli jeste neco dalsiho, to nevim :-)
treisi: zajdi si tak 3 měsíce před svatbou (můžeš i dřív, když to plánujete dlouho dopředu) za knězem, který už vám všechno řekne :-N Domluvíte s ním předsvatební přípravu, kterou má každý kněz trošku jinak vymyšlenou, řekne vám, co máte domluvit na matrice atd...
a co když nechodím pravidelně do kostela? U nás se stal kostel prakticky molem pro módní přehlíky,ženský se předháněj co budou mít na sobě a to mi nejde po chuti. :-(
Treisi: hlavní je, že jsi pokřtěná ty nebo tvůj nastávající. Pokud je jenom jeden z vás, tak je s tím trochu víc vyřizování, ale jde to. Všechno to záleží na knězi...
Treisi: jak říkám, záleží to na knězi, jak moc to bude "řešit". Hlavní je, že je jeden z vás pokřtěný a pak už to jde, když se chce :-) Možná že kněz bude o trochu více řešit tu přípravu na manželství, než kdybyste oba chodili každou neděli do kostela, ale ta příprava samotná taky není k zahození, člověk se tam dozví spoustu zajímavých věcí :-)
treisi: neměl by být problém domluvit se s tím "svým" knězem a chodit k němu na přípravu a klidně se nechat i odddat..Nás bude taky oddávat někdo jiný, než koho máme ve farnosti ;-) Takže pokud ten tvůj oblíbený kněz bude mít čas a pokud není někde na druhém konci republiky, tak by neměl být problém ;-)
Elenore: U nas je to trosku vic komplikovanejsi, vis? :-D Pracovali jsme do listopadu v Anglii a tam jsme chodili i na pripravu. Ale jelikoz vedeli, ze se budeme brat v cesku, tak jsme neresili organizacni veci, ale spis otazku manzelstvi, jeho smysl, jestli chceme rodinu apod. Takove ty temata, ktere se resi asi vsude. Potom jsme byli na 3 tydny v cesku (pote jsme odjizdeli pracovat do Svycarska) a to jsme s nasim knezem domlouvali papiry, "manzel" musel sehnat potvrzeni o krtu apod., museli jsme na matriku atd. Proste vsechno, co je treba papirove. No a pak jsme byli domluveni na dalsi schuzku v prosinci. Jenze nas ze zahranici nepustili do ČR, museli jsme zustat i pres svatky, takze schuzka byla zrusena. Tim padem takove ty veci jako: Kde kdo bude stat, jak chceme rikat slib apod. To budeme resit az v dubnu. Bohuzel driv to nevyslo. :-(
Mame doma ruzne letacky a knizku se slibem od naseho kneze. Jen jsme proste nestihli doresit tyhle malickosti.
Ale jak uz mi tady nekdo psal, tak kdyz ja nejsem pokrtena, tak vlastne obrad se msi byt ani nesmi. Tak asi proto jsme to neresili. Knez to bral jako hotovou vec, ze nema na vyber. Ja jsem o tomto pravdile nemela poneti, takze mi to docvaklo az vcera. Tak nam vlastne zbyva jen to, aby jsme kneze poprosili, jestli muzeme slib opakovat po nem a nerikat zpameti. Ale kvuli tomu jsem mu uz vcera volala. Takze je to vlastne vyrizene. :-)
Nedivim se, ze ti to u nas pripadlo divne. Ja tohle tady nerozebiram, protoze jak vidis, tak je to dost zamotane. :-D
My taky zijeme v zahranici a s fararem se zatim domlouvam jen po emaliu a po zname ktera nam to vsechno domlouvala. S fararem se sejdu az v cervnu kdy dorazim do cech a svatba je 7. srpna. Jinak ja pokrtena jsem pritel neni,takze se vyrizuje dispens,a le to jsem uz psala. takove veci jak to bude probihat kdo kde bude a co se bude rikat, zrejme probereme az osobne. Ale mam taky nejake sve predstavy jake bych chtela aby byly,tak mi to snad vyjde.
My měli taky beze mše, i když jsme oba praktikující katolíci. Důvodem bylo to,že drtivá většina svatebčanů věřící nebyla a taky jsme tam měli dvě malé děti. A i tak to bylo krásné. Nás se dokonce kněz ptal až při obřadu, jestli chceme opakovat nebo sami. Jak jsme tam neměli mikrofony, tak to nebylo vůbec slyšet, ani to, jak před výměnou prstenů říkám, že to neumím a vrhám na kněze prosebný pohled, tohle jsme opakovali oba. Ale to jsou maličkosti, o které nejde.