Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Svatba v kostele a víra

Rozdílný pohled na víru - následná výchova dětí

Předně prosím o žádné odsuzování a urážení, jen bych chtěla pohled někoho, kdo má podobou zkušenost....... Chtěla bych se Vás zeptat na takové "citlivé" téma.....Do svých 20 let jsem hodila do kostela pravidelně (že jsem "musela") a teď jaksi moc na církev nevěřím (na něco tam nahoře ano), přesto se chci vdávat a budu v kostele... Přítel je docela dost věřící a "díky mě to docela fláká" někdy :-D :-x Přesto mě teď i někdy štve, že jeho chození do kostela někdy "narušuje náš život". A naťukl téma, co poté, až budeme mít děti - jak s křeťanskou výchovou... Řekla jsem, že ať klidně děti vodí do kostela (i spolu s mými rodičmi), ale já že tam nebudu chodit a ani děti nutit nechci, tak jak jsem byla nucena já (a popravdě i díky nucení v dětství - i v dalších věcech, jsem si dané činnosti zprotivila)..... On by samozřejmě rád, abych s ním a pak s dětmi chodila.....
Odpovědět
Tohle by pro mě bylo hodně citlivé téma. Nemám žádné vyznání a církev vysloveně nemusím, ale asi nemůžu říct, že bych byla ateistka. Dětem ani manželovi bych v návštěvách kostela nebránila, ale nedovolila bych, aby tam děti musely, i kdyby nechtěly. Nakonec, když je to dobrovolné, o to větší to má váhu, nucení má přesně opačný efekt. Ale asi bych dbala na to, aby měly trochu přehled, pokud se víra vaší rodiny přímo dotýká.
Odpovědět
@michalusenka Tohle si musíte vyřešit především každý sám v sobě. Když si věřící bere nevěřícího, tak ten nevěřící protějšek podepisuje prohlášení, že nebude bránit ve výchově dětí ve víře a nebude bránit ani vyznání víry svého manžela/manželky. Tohle je pro vás oba důležité. Abyste byli schopní tolerovat jeden druhého s tím, jaký ten druhý je. Nemá smysl si nalhávat, že jeden druhého změní. Je důležité, aby si Tvůj partner ujasnil, na jakém místě u něj ta víra stojí. Předpokládám, že se berete kvůli jiným kvalitám, než je vyznání toho druhého. Chápu ho, že by byl rád, kdybys s ním do kostela chodila, ale trvat na tom nemůže. Omezilo by to svobodu Tebe. Zároveň kdybys Ty žárlila na něj, že chodí do kostela, případně k tomu vede děti, zase to bude omezovat jeho svobodu. Stanovte si to ještě před svatbou, jakou PŘESNOU cestou chcete jít. S čím je ochotný ten druhý počítat a přes co už vlak nejede. Nenechávejte to vyhnít s tím, že uvidíte... neuvidíte, pokud si to nafér neřeknete :-)
Odpovědět
@michalusenka přesně jak píše @werumka je třeba zjistit , nakolik důležité je pro manžela pravidelná návštěva kostela a i s dětmi a nakolik tolerantní v tom případě budeš.
Odpovědět
Profilova fotka
Jsem ateista můj skoromuz je z věřící rodiny. Naštěstí onje v pohode problém je tchýně. Dovoluji ji bravat malého do kostela, ale pokud já řeknu že ne, tak se tím řídí. Skřípe zubama, ale respektuje to. Můj je v tomto za mnou.
Odpovědět
@michalusenka možná že až budeš mít děti změníš názor a rádi tam jako celá rodina půjdete :-)
Odpovědět
@majanax Nemyslím :o)
Odpovědět
@michalusenka holt musí manžel respektovat fakt, že do kostela nechceš chodit a taky musí souhlasit, že k tomu nebude nutit děti, pokud nebudou samy chtít ty bys jim v tom zase neměla bránit, pokud jim to nebude vadit no...asi tak :-)
Odpovědět
@alen_ka já vím.......prostě včera jsem byla skrz to "naštvaná" tak to muselo ze mě ven tímto způsobem.......
Odpovědět
složité téma...u nás je to naštěstí dost jednoduché, oba jsme ateisti...překvapuje mě, že např. moje babička o sobě prohlašuje jaká je kovaná katolička a za 31 let jsem nezažila, aby šla do kostela. Ani jednou. Ani se nemodlí a nedělá ty "blbinky" (pardon)okolo jako dodržování půstů apod. Ale to asi neřeší tvou situaci:-) Pro mě by byl kostel ztráta času, ale na "něco" věřím, ale protože nevím na co přesně tak za mne kostel ne. Máme to tak oba. Toť můj názor.
Odpovědět
@michalusenka tohle téma byste si rozhodně měli ujasnit předem a pořádně, protože bývá často důvodem k peklu... Já jsem zarytý ateista, mám důvod katolickou církev nesnášet v celé její kráse, ale nikdy bych nedovolila, aby stála mezi mnou a milovaným člověkem. Rozumní lidé se vždy dokáží domluvit, jenže musejí se respektovat. Takže pokud by byl partner "rozumný" dle mých představ - to znamená, že by mi víru nevnucoval a svými návštěvami kostela by nenarušoval naše plány, tak bych ho také nijak neomezovala. Ať si svoji víru pěstí a ctí. Stejně tak, pokud by měl zájem k ní vést i naše děti. Bohužel, u mě by výlučnou podporu nenašel, ale také bych nikdy jeho přání před dětmi nezpochybňovala. ALE - jakmile by začal být příliš ortodoxní, nebo by se to dětem nelíbilo a on by je nutil, nebo bych viděla, že dovoluje, aby jim někdo mydlil mozek až příliš (strkal je do kdejakých táborů atd.), moje tolerantnost by skončila. Řekla bych, že bych byla takový tichý strážce zdravého přísunu víry :-D
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Jsem na tom stejné a doufám že to nebudu muset nikdy řešit. Ale jinak jestli jo tak ok do kostela at si je vezme jak budou starší tak je, ale nenutít. Budou chtít půjdou, nebudou chtít nepůjdou. Ale co nedovolím tak to budou křtiny at se děti nechají pokřtit sami když budou chtít a budou dospělé jako dětí, ale ne
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 letech
•
Ahoj, řeším trochu podobný problém. Partner je katolík, já jinověrec. I přes to, že křesťanství nebylo mou volbou, jsem ochotná jít do svatby v kostele, ale prostě nevím, jestli tam budu (resp. vím že nebudu) schopná podepsat, že mu nebudu bránit ve výchově v katolické víře. Nevíte, jestli se z toho dá nějak vycouvat? Nemůžu podepsat něco s čím nesouhlsím. Ačkoliv nekřesťanka, k partnerově víře mám respekt a chápu ho (což bohužel nefunguje recipročně a tak mám pocit, že jediné kompromisy dělám já, protože je asi nepotřebuju, když nejsem v žádné církvi) a tedy i když mám silné výhrady k církvím obecně, nemůžu takto konat. Klidně je budu vychovávat v lásce k "Bohu", tedy pro mě spíše tvořiteli (a je jedno, jak mu člověk říká), v úctě k ostatním lidem, prostě v univerzálních hodnotách fungujících pro většinu náboženství. Další problém je se křtem. Partner je bude chtít pokřtít, ale já chci aby to byla jejich volba, přijmout Krista. Aby to udělaly vědomě, ze svého přesvědčení, z lásky k Bohu a ne protože někdo rozhodl jejich víru za ně. Jenže i kdyby to partner přežil (což si myslím po pár debatách by mohlo jít, ale naše první skončila společným odmlčením), tak potenciální tchýni by asi kleplo. Prostě partnera miluji a nedokážu si představit život bez něj, ale na druhou stranu se bojím života v silně katolické rodině... Je to jediný problém v našem životě, který vidím.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@samie Obávám se, že u katolíků není možné uzavřít sňatek bez toho, aniž byste oba souhlasili s tím, že budete děti vychovávat v katolické víře. Samotnému slibu předchází tři otázky, z nichž jedna zní: Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem: Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona? Bez odpovědi obou snoubenců "ano" svatba nemůže být. Rozhodně bych si to ale s partnerem vyříkala před svatbou, bez toho to prostě nejde. Já jako katolička bych nešla do toho brát si partnera, který se k tomu staví jako Vy. To teď ani v nejmenším nemyslím nějak špatně, jen považuju za docela zásadní pro život, aby v tomto byli partneři na stejné vlně :) Takže si o tom určitě popovídejte, ať víte, jak důležité je to pro něj a jestli jste schopní se domluvit :) Držím moc palce!
Odpovědět
@viky90 Moc děkuji za odpověď :) Ne, že by mě moc uklidnila. Třeba na "přijmutím dětí od Boha" máme stejný názor v tom, že až příjde ta pravá chvíle, bude to lepší, než mít problém děti zaopatřit, stejně tak že dětí jako smetí taky není úplně dobrý nápad, když jsem viděla rodiny, které je pak nebyly schopné uživit. Opravdu si myslím, že s partnerem nakonec k dohodě dojdeme - nikdy mu nebudu bránit vyprávět křesťanské pověsti (nechci přímo říkat úryvky z Bible) tak jako já jim budu chtít vysvětlit, ať dělají vše ze svobodné vůle a s rozumem. Protože spousta takových až "potrhlých" a militantních jinověrců/pohanů jsou často bývalý křesťané, kteří byli v dětství do víry tlačeni. A protože nechci aby byli v čemkoliv extrémističtí, chci aby to byla jejich volba. Bude-li to katolické křesťantví a já uvidím, že je to jejich rozumná volba, asi mi nezbyde nic než to dle vlasních zásad příjmout :) (možná to vyznívá zle, ale není to tak myšleno. Kdyby bylo, asi bych nemohla chodit se silně věřícím :D). Jen mě mrzí, že jsem to vždy já, kdo v tomto ohledu dělá kompromis. A myslím si, že on je nechce hlavně kvůli rodině, že kvůli mě by je i udělal. Však sám říkal "pokřtít se můžeš nechat i v 70ti."
Odpovědět
Profilova fotka
@samie No, v tomto se ho musím trochu zastat :) Ono nejde být věřící katolík "jen tak trochu". V některých věcech kompromisy prostě dělat nejde, aniž by tím popřel svoji víru. Já samozřejmě nemůžu mluvit za něj, spíš takhle to vnímám já.
Odpovědět
@viky90 Pak jste jedna z mála, která to tak má. Například se musím konečně zeptat, jak je na tom moje sestra se křtem, ale protože partnerka mého otce miluje (i přes silnou víru v Boha, je v tomto jedna z jedna z nejčistčích duší co znám) tak nakonec měli dítě mimo manželství. A v tomhle je jedna z mých výhrad k církvi - farář ji kvůli tomu nechtěl pokřtít. Takže Bůh nepříjme dítě, které za nic nemůže. Ale to už je trochu jiná debata, ale trošku ukazuje, proč zase já nemůžu příjmout katolickou víru. Navíc ono je taky těžké mít svou víru "jen tak trochu" protože i já mám své zásady. :) Ale pořád si říkám, že pokud to zvládli lidé ve starověku, tak my to zvládmeme také. :)
Odpovědět
Profilova fotka
@samie Křtít dítě je zas možné jen v případě, že se za něj zaručí rodiče, že ho ve víře povedou. Asi měl kněz o rodičích v tomto nějaké pochyby, nevím, co za tím bylo, ale to je vážně na nějaké debaty pak už jiné :) Určitě to zvládnete, hlavní je všechno vykomunikovat, aby bylo jasno a nepředpokládali jste jeden o druhém něco, co potom nebude možné :)
Odpovědět
@viky90 Děkuji, ať už za přání nebo za výklad z křesťanské strany :) A držím palce ať máte v září opravdu nejhezčí den v životě :)
Odpovědět
Profilova fotka
To si budete muset sednou s partnerem a probrat to spolu. Já jsem na tom hodně podobně, jako uživatelka, co vlákno zakládala (myslím s .musením chodit do kostela s to ze strany prarodičů). Nevím jestli věřím v boha, spíš v něco, co je nad námi. V nějakou vyšší moc, v dobro. Můj partner je nevěřící. Já bych svatbu v kostele nemohla mít. Nesouhlasím v některých věcech s křesťanskou církví. A nemůžu při manželském slibu slibovat něco, s čím se 100% neztotožňuju a s čím nesouhlasím.. Manželství totiž pro mě znamená hodně. A navíc taky chci, aby si naše děti vybraly, zda a v co budou věřit. Ale aby to bylo jejich rozhodnutí. Ne je do toho nutit.Naštěstí v tomto jsme s partnerem zajedno. Svatba v kostele nebude, ikdyž se babička bude možná stavět na hlavu. A křtít taky ne. Se svatbou mimo kostel nebudeme první, ale s křtem ano. Ale oba to tak cítíme. A to je nejdůležitější. Takže já bych si přítelem sedla, řekla mu můj náhled na věc a chtěla bych slyšet jeho. A popřípadě hledala nějaký kompromis. Přeju ať to v klidu proberete☺
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?