Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Svatba v kostele a víra

Rozdílné věrovyznání. Co se svatbou?

Profilova fotka
Ahoj nevěsty i vdané paní, jsme spolu s přítelem přes 5 let, skoro celou dobu spolu bydlíme, myslím, že se známe dost dobře na to, abychom věděli, co od sebe můžeme čekat. Loni v létě jsme se rozhodli, že se vezmeme. Naplánovali jsme to na srpen 2008, rozhlásili jsme to už celému příbuzenstvu i kamarádům, začali s přípravami... Zhruba před měsícem jsme ale začali pochybovat. A to hlavně kvůli víře. Když jsme spolu začínali chodit, byli jsme v této otázce oba dost nevyhranění - já velmi laxní "věřící" (nic to pro mě ale neznamenalo) a přítel hledající filosof. Během těch pěti let jsme ale bohužel v tomto směru dost rozešli. Zatímco já jsem se asi před 3 lety "obrátila" a postupně si našla cestu ke katolické církvi, přítel postupně dospěl k ateismu. Neviděli jsme to jako překážku našeho společného života, dokud jsme se více nezačali bavit o výchově dětí. No, trochu nás mrzí i to, že se my dva co se týče víry neshodneme a tím pádem některé věci nemůžeme sdílet, ale to by se ještě dalo - můžeme sdílet hodně jiných věcí. Ale s tou výchovou dětí to opravdu vidíme jako problém - oba dva budeme chtít předávat svým dětem to, o čem jsme přesvědčení. A nejsme si jistí, jestli to jde nějak skloubit. Asi se budete divit (stejně jako spousta našich blízkých), jaktože jsme na to přišli až teď. No - já to taky úplně nechápu. Já jsem asi pořád tajně snila o tom, že on taky časem uvěří. A on si asi dlouho neuvědomoval, co moje víra obnáší. Přitom o tom mluvíme pořád. Zajímal by mě Váš názor. Hlavně těch z Vás, kdo řeší něco podobného (jeden z Vás je praktikující katolík a druhý nevěřící. Případně, jestli někdo znáte ze svého okolí podbné páry. Díky za reakce.
Odpovědět
1
2
…
10
ahoj lidusko, no, bohuzel ti neporadim, protoze u nas je to tak, ze ja jsem praktikujici (ale docela laxni :-N ) katolicka a manzel je sice pokrteny (jako miminko), ale neverici (jeho rodina ho krtila jen kvuli dedeckovi) Jenze u nas je to tak, ze se na vychove deti shodneme, respektive ... manzel nema nic proti tomu, aby byli pokrtene a povidala jsem jim o Bohu apod. Dokonce mi rekl, ze by i s nami chodil do kostela, aby pry deti nebyli zmateny, ze s nami nejde tatinek. Mam vyhodu v tom, ze muj manzel je takzvany sympatizant :-D s krestanstvim. Myslim, ze takovy vztah je hodne o toleranci a kompromisech. Jde o to, aby manzel tvoji viru nezesmesnoval, aby ti v ni nebranil apod...ale jak to udelat s detmi, to opravdu netusim. Musi to byt narocny, pokud je nekdo zaprisahly ateista. Ja sama si vychovu deti ve vire neumim moc predstavit. Nechci je do niceho nutit. Jen jim to nabidnu jako moznost...at se v puberte sami rozhodnout, jestli tomu vsemu veri nebo ne, ale nedovedu si predstavit, ze bych jim v ranem detstvi nechtela predat to, cemu jsem uverila ve svych 18ti letech. Kazdy chce pro sve deti to nejlepsi, co v zivote poznal. Jinak, smisenych paru ve svem okoli par znam a vetsinou to tam funguje tak, ze ti neverici tomu druhemu nebrani, aby deti vodil do kostela atd. Takze vetsinou je to o tom, ze neverici delaji ustupky, protoze vericimu vira asi tolik ustupku nedovoli. Nevim, je to tezky. Ale porad je to lehci, nez kdyz se vezmou dva ortodoxni jinoverci, podle myho nazoru. Myslim, ze ateisti, co si vezmou praktikujiciho vericiho maji dost odvahu :-)
Odpovědět
Tohle je dost komplikovaná situace, která často vede k pochybám.Znám u nás ve farnosti několik párů, které jsou takto "smíšené". Dokonce i u nás v rodině se tyto případy objevily. Všechny tyhle rodiny mají děti (a ne málo) a všechny mají své problémy,které z téhle situace plynou. Jako pozorovatel to hodnotím jako situaci, která je těžká, nicméně ne nezvladatelná. Většinou jsou v těch rodinách věřící ženy a muži ne. Ty problémy, které uvádějí, jsou nejčastěji toho druhu, že i když je partner tolerantní vůči víře své ženy, tak jí chybí určité "sdílení" pohledu na svět a názory na určité situace. To partnerství pak postrádá jeden prvek, který jeden má za důležitý a ten druhý ne. Děti, které mají jsou pokřtěné, nicméně i když třeba zezačátku chodily s maminkou do kostela a ta jim svou víru předávala, tak v určitém věku začali přemýšlet, jestli jít do kostela s maminkou, nebo zůstat doma s tatínkem. Nutno podotknout, že obdobím stagnace ke kostelu si projde každé dítě a pokud je podporováno ještě jedním z rodičů, bývá to dost komplikované. Vždy záleží na tom, jak se rodiče dohodnou a zda budou děti poštvávat proti sobě, nebo ne. Drtivá většina dětí z těchto rodin ale po krátké odmlce opět do kostela chodit začala dá se říct, že jelikož si museli tu svou víru najít sami - podobně, jako třeba Ty- tak bývají pevnější. Myslím tedy, že názory druhých jsou jedna věc, ale to, jak věříte svému svazku přes tenhle "kámen", je věc druhá, kterou asi znáte jen vy. A z druhé strany - i v těchto párech občas došlo k tomu, že po několika letech partner uvěřil taky.
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj lidusko, tak my jsme presne ten pripad... tedy presne opacny, abych byla presna:-) Pritel je praktikujici katolik - nechal se pokrtit asi po pul roce, co jsme spolu zacali chodit, to uz me odchozenou asi pulku te pripravy ke krtu. Dosel si k tomu (pry) tak nejak sam (a to uz mu bylo skoro 30), jeho rodina je vicemene neverici. No a ja... jsem "proti sve vuli pokrtena" - tj. jako dite - nikdo me k tomu moc nevedl, a ja mam velmi negativni postoj k cirkvi, hlavne katolicke. K cirkvi, nikoliv k vire jako takove - to jsou pro me dve zcela jine veci. (nechci se moc rozepisovat, bylo by to hroozne dlouhe:-) ). Ja jsem s jeho krtem vnitrne velmi nesouhlasila - bala jsem se, ze se zmeni, asi - dokazal mi ale, ze je to porad "on" a fanatik se z nej nestal, tak jsem se uklidnila. Na pretres to prislo znovu ted, pred svatbou: ja bych chtela civilni, on cirkevni. Tak hledame kompromis... tedy, uplne kompromis asi nejde, ale nejak to snad zvladnem. No a o vychove deti samozrejme taky uvazujeme... nekdy taky vaham a bojim se, ale: shodujeme se v dulezite veci, ze podle nas nejvetsi vychova se detem dava prikladem... slusne a moralni chovani, ucta k ostatnim atd - je preci jedno, z ceho to vychazi - jestli z desatera, nebo z vlastniho svedomi... Ja to mam mozna jednodussi o to, ze nejsem v pravem slova smyslu "ateista" - jen se mi moc nelibi nechat se "svazat" nejakou cirkvi. Dohodli jsme se, ze detem muzeme rict - je i neco vic, nez jen materialni svet, tatinek tomu rika buh, maminka duch prirody, nebo jakkoliv... a az se budou moct rozhodnout samy za sebe, nebudeme jim branit... mozna jsem naivni, ale doufam, ze to zvladneme ;-) Muzu se zeptat, jak vy budete resit svatbu? civilni/cirkevni? PS taky se chceme brat v srpnu ;-)
Odpovědět
lidusko, já ten problém teda neřešila, ale jestli můžu... Zaprvé mi nepřijde divné, že jste se během pěti let rozešli s přítelem v určitých názorech, člověk se pořád vyvíjí a kolem dvacítky, do třicítky, si troufám tvrdit, že i dost radikálně. Něco obdobného se nám stalo s manželem, se kterým jsem celkem 8 let, což není tak moc, ale zato je to od mých 16, tak se přece jen něco mění...Ale zatím to nejsou rozbroje na nože :-D U tebe mě překvapuje, že jak sama říkáš - byla jsi spíš laxní věřící a k víře jsi se obrátila až v posledních pár letech. Pak se tě musím zeptat, jak si představuješ, že chceš vést děti k víře? Předpokládám, že ani na tebe nebyl v dětství vyvíjen přílišný nátlak, a když bys děti seznamovala s vírou, přibližovala svůj pohled na věc, prostě jim tu možnost jen nabízela, tak by manžel proti tomu snad nic neměl,ne? A děti by si aspoň sami časem, až z toho budou mít skutečně rozum, vybraly. Já, ač jsem zapřísáhlý ateista, bych v takovémto případě své polovičce nebránila, děti seznamovat s náboženstvím, brát je do kostela apod., když by to opravdu bylo umírněnou formou a ne stylem "jen má pravda je ta správná".
Odpovědět
Profilova fotka
liduska.zap - je to opravdu velký problém. Přítel je muslim, já se nehlásím k žádnému náboženství, ale víru mám. Bydlíme spolu víc jak 15 let, máme dvě děti a přesto téma víry je stále aktuální. Vyřešili jsme to tak, že já nastudovala islám a musela uznat, že spousta věcí je úžasných, ale i několik pro mě nepřijatelných. Děti se snažíme vychovat tak, aby z nich byly charakterní, čestní, dobří,...... lidé, jedinci s vlastním názorem, pokorou, úctou,..... A to se snaží asi každý bez ohledu na vyznání. Přítel děti, teda zatím tu starší, druhá je ještě moc malá, učí o islámu, v jeho rodině se udržují jejich zvyky,..... Tady v Čechách slavíme i naše svátky. Já dceři vysvětluji, že každý může mít svůj názor a víru či nevíru. Záleží ale především na tom, jaký ten člověk je. Nerozděluji lidi podle náboženství, ale podle srdce, skutků,.... Je to složité, ale říkám si, že učení a víra v Boha, ať se mu říká jakkoliv, nemůže nikomu uškodit. A až děti vyrostou, ať se sami rozhodnou.
Odpovědět
Profilova fotka
tak my s pritelem nejsme tento pripad - oba dva viru mame - presto mame neco trosku spolecneho - pritel pochazi z katolicke rodiny, ja pochazim z rodiny totalnich ateistu. svatbu chceme cirkevni (i kdyz ja jeste pokrtena nejsem), nasi to asi moc nezkousnou, ale budou muset. chci tim rict, ze pokud jste navzajem tolerantni k nazorum toho druheho, myslim, ze pro vase deti to muze byt i prinosem. ja jsem nikdy ve svem zivote neslysela od nasich ani pribuznych nic o tom, ze existuje buh, co to je cirkev, jake ma uceni atd atd. nasla sem si k tomu ale cestu sama, ale ta povedomost o nekterych vecech mi dost chybi. ja bych se priklanela i k tomu dneska mit rodice rozdilne - jeden by mi ukazal, co to buh je, co to vsechno znamena, druhy by mi rekl svoje duvody, proc to tak neni. presne jak uz tu bylo receno, pokud si nebudete s manzelem branit v nazorech, muzes ty chodit do kostela i s vasim ditetem a on s vami jit nemusi. a diteti pak date svobodnou volbu, v co chce verit samo. bude ale znat obe stranky veci. a myslim, ze vlastne kazdy rodic by si mel prat vychovat hodne, cestne dite, ktere si ale bude moct vytvorit svobodne svuj nazor na vec (coz mne treba nasi moc neumoznili - jediny pokus o rozhovor o me tehdy "mozne" vire skoncil celkem fiaskem - ted uz nevedi nic) mate-li se radi, myslim, ze dokazete dojit k nejakemu rozumnemu kompromisu.
Odpovědět
Profilova fotka
Jsem moc ráda za Vaše příspěvky, nečekala jsem tak rychlou odezvu :-) Díky! petruna: jsem ráda, že jsi tu, zaujala jsi mě už v diskuzích o církevním sňatku, které jsem pročítala a několikrát jsem uvažovala, že Ti napíšu. U nás je to tak, že jsme oba pokřtění jako děti, ale ani jeden jsme ve víře nebyli moc vychovávaní. Moje mamka na tom byla stejně jako já a dokonce se obrátila přibližně ve stejnou dobu se mnou (trochu dýl jí to trvalo ;-) ) a přitom nezávisle na mně. Petrova maminka i bratr jsou věřící (tatínka už nemá), ale praktikující teprva asi 8 let. Jinak mě je 25 a Petrovi 31. Petr se mi rozhodně neposmívá (to bych nesnesla), nevadilo by mu ani, když bych děti brala do kostela, ale on tam chodit nechce. Taky mu vadí představa, že bych se s dětmi modlila, což já bych chtěla. Nutit je samozřejmě nechceme do ničeho ani jeden z nás a je jasné, že se každý nakonec rozhodne sám - i děti z rodin, kde jsou oba rodiče věřící, si prochází obdobím pochybností. Problém je ale, že když se malé dítě na něco zeptá - proč je to na světě tak a tak - tak věřící člověk to vysvětlí jinak než nevěřící. S těmi ústupky je to těžké, lze dělat nějaké např., že se nemusíme modlit před jídlem nebo v trávení svátků a pod., ale to jsou takové vnější záležitosti, nelze dělat ústupky ve svém chápání světa. Petrovi není křesťanství vyloženě proti srsti, alespoň co se týče morálky, tak je na tom lépe než já i než mnozí věřící, které znám, za což si ho taky vážím. Spíš jde o to, že on bere křesťanství na stejnou váhu jako jakékoli jiné náboženství nebo filosofii. Bible je pro něj jen jeden mnoha mýtů a tak by to chtěl i dětem zprostředkovávat. Klidně jim bude číst biblické příběhy, ale nepřikládá jim větší význam než třeba řeckým nebo mezopotámským bájím. Svatbu bychom měli v kostele, v tom mi Petr ustoupí - to je pro něj to nejmenší, vzhledem k tomu, že jsme oba pokřtění, tak by se jednalo o svátostné manželství.
Odpovědět
Profilova fotka
tak ono je to vzdycky tezke. taky se da diteti treba vysvetlit, ze na svete je vsechno straaasne slozite a kazdy si o nem vlastne mysli neco jineho. maminka veri tomu, ze nas hlida panbuh, tatinek veri tomu, ze za svoje jednani si muzeme sami. napadl me tip na jednu knizku: Marek Orko Vacha - Tancici skaly - je to vystudovany biolog a knez. mohla by to byt zajimava cetba pro oba dva z vas - diva se na vyvoj lidstva z pohledu darwinismu i krestanstvi. da se koupit tusim i na internetu (google to jisti). treba vas inspiruje k tomu, jak diteti pak neco vysvetlovat. no a s tim modlenim, to uz je mozna problem, to nevim, jak by se dalo moc vyresit. a vysvetlili jste si nekdy, proc je pro tebe modlitba dulezita a co pro tebe znamena? a nedalo by se nejak vymyslet, ze byste si s detatkem odrikavali nejakou vlastni upravenou modlitbicku, s kterou by i tvuj pritel souhlasil? jakoze by detatka jen vyrkla nahlas, co by si prala.. (asi to je hloupy napad)
Odpovědět
Profilova fotka
Rozhodně je to těžké, jak už tady bylo napsáno a řečeno, já jsem taky z katolické rodiny, můj manžel ale ne. Myslím, že to je hodně o toleranci. Např. já si o to víc svého manžela vážím, že nebyl proti svatbě v kostele a že absolvoval všechny nutné požadavky, které bylo nutné podniknout.
Odpovědět
Profilova fotka
a jestliže se tedy ptáš brát se, tak to opravdu je těžká otázka, protože v tom myslím musíte mít jasno hlavně vy dva
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj, téma se mi líbí - těším se na příspěvky. Jsme na tom podobně: Já nevěřící (ani má rodina není věřící), přítel je pokřtěný katolík ( ale do kostela pravidelně nechodí, doma se nemodlí,..), zatímco jeho nejbližší rodina má pevnou víru a pravidelně kostel navštěvuje. Svatbu budeme mít v kostele. Na přípravy chodíme - "podepsali jsme výchovu dětí ve víře a já že přítele ve víře budu podporovat" (to dělám už teď) - toto "zavázání se" chápemem tak - že děti budeme vychvovávat v křesťanském duchu.. Otázku výchovy dětí prostě řešíme -zejména těch malinkých. U starších dětí (starší školní věk, puberta, dospívání) se shodneme v tom, že by si děti vybraly samy. Myslím, si, že já nebudu vysvětlovat dění světa bohem - že svět řídí bůh. A oba se shodujeme v tom, že to není nejideálnější způsob výchovy - malé děti by mely mít "jistotu" - jak to na tom světě je a proč to tak je. Chtělo by to abychom svým dětem mohli dát stabilitu. A ne: "víra- bůh" - "ne je to jinak: věř jen v sám sebe" - a tvrdá realita "jistota neexistuje". Pokusíme se jim ukázat příklad pevné rodiny - společného soužití, vzájemné úcty a tolerance a na tom asi budeme stavět. Shodneme se s vtom, že budeme dětem vštěpovat, že se musí hlavně samy přičinit, aby si vyšlapaly cestu, že jsou zodpovědné za své činy, morální a etické zákony, úctu k rodičům, prarodičům,.. atd.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj. Znám takový případ, ale docela o hodně starší než jste vy. Moje babička byla velmi věřící a zbožná, můj dědeček se oproti tomu - jak sám říkal "ve válce s bohem rozešel" (pro vysvětlení, přestal věřit v jeho existenci). Žili spolu spokojeně 53 let (do dědečkovy smrti) a dobře vychovali dvě dcery. S výchovou to u nich bylo tak, že hlavní slovo měla babička, která s dětma trávila víc času než děda, který pracoval v huti a k tomu se staral o dům a hospodářské zvířata. Co se týká víry, nenamítal děda nic proti tomu, aby babička dala dcery pokřtít, ale dohodli se, že jim nebude boha vnucovat. O víře s dětma oba mluvili tehdy, pokud se na ní děti zeptaly a v době, kdy už měly mamka s tetou dost vlastního rozumu, nechaly jen na nich zda se rozhodnou pro církev nebo ateismus (každá se rozhodla jinak). Myslím, že to že je jeden věřící a druhý ne, není pro vztah ani výchovu dětí problém - spíš obohacení, protože můžou dát dětem pohled z obou stran. Problémem je, pokud nedokážete své životní postoje skloubit a respektovat názor a postoj toho druhého.
Odpovědět
Článek se načítá
ahoj, u nas to bylo podobne ale asi o trosku jednodussi, pritel byl verici, ja se obratila po pul roce s nim, to me pozadal i o ruku, kdyz vidim jak je to kolem me a vidim lidi ve sboru, tak osobne zastavam nazor stejny jako pred obracenim, ze to nejde-tedy ze nemuzou byt spolu v manzelstvi, proste ty nazory jsou jine, nejen co se tyce vychovy deti. jsem rada, ze jsem uverila a ze me to ted bere vic nez pritele, ktery je verici nejakych 10 let :-). drzim ti pesti hlavne v tom, ze je to pro tebe tezsi, kdyz jsi katolička, vy to mate vsechno trosku striktnejsi...
Odpovědět
Profilova fotka
ja som katolicka a priatel ateista. v sobotu mame svadbu :-D v kostole a nevidim v tom ziaden problem. jemu vobec nevadi sa zenit v kostole a nase buduce deti chcem vychovat ako katolikov. priatelovi to absolutne nevadi, lebo aj ked je ateista, vazi si veriacich ludi a ma na nich velmi pozitivny nazor. takze nebolo co riesit ;-)
Odpovědět
Ahoj, U nás nejsme věřící ani jeden (naštěstí), ale domnívám se, že když se dva milují a se stejnou láskou budou vychovávat své děti, tak rozdílnost náboženského vyznání či ateismus u jednoho z partnerů není překážkou. Myslím, že je důležité, aby oba při výchově respektovali výchovu toho druhého a dítě si pak časem vybere zda bude věřit či nikoliv. Moc bych to nedramatizoval. ;-)
Odpovědět
moji kamarati su zobrati uz 5 rokov ona veriaca (kazdy den do kostola) on uplny ateista..brali sa po roku (babatko) a teda prve dva roky to nebolo nic moc, lebo ona trvala na svadbe aj v kostole on nie...dokonca romyslala, ze aj odide od neho a potom sa to nejak zlomilo a su najstatnejsi na svete, predpokladam ze to nechala tak a zrazu som sa dozvedela ze sa po 5 rokoch zobrali v kostole, urobili party pre priatelov a cakaju drube baby ;-) takze niekedy je to o kompromise a netlaceni na pilu a je to velmi individualne, co to niekomu vyjde albo nie, zavisi na ludoch x-)
Odpovědět
Profilova fotka
to: liduska.zap my takyto problem nemame, ale mozem ti napisat, ako to vyriesili rodicia mojho draheho (matka veriaca/praktizujuca, otec neverec)...deti pokrstit nedali, ale mama im vysvetlovala zasady viery a chodili s nou (aj s babkou) do kostola...dali im moznost, aby sa v dospelosti sami rozhodli, ci chcu do niektorej cirkvi vstupit...sama si na svojej kozi zistila, ze niektore nazory si ludia vytvaraju az casom (ako ste sa vyhranili v nazoroch viery aj ty a tvoj drahy)
Odpovědět
Profilova fotka
gaia: podle me je toto dobry zpusob... S pritelem chceme detem ukazat obe moznosti, vzdyt nechat se pokrtit a zacit praktikovat muzou kdykoliv v dospelosti - s tim nastesti pritel nema problem, kdyz sam je ten pripad:-) A vzhledem k tomu, ze vim, ze je zvykly nad vecmi hodne premyslet a neprejimat jen "hotove pravdy", nebudu se bat ani toho, kdyz si treba s detma bude cist v bibli... stejne to podle me do urciteho veku berou spis jako pohadku... liduska: to, ze pritel bere krestanstvi jako jakekoliv jine nabozenstvi ci filozofii bych povazovala prave za veliky klad! vzdyt to je prave to, co by clovek mel chapat - ze existuje tolik moznych nahledu, a nikdo nevi, kdtery je "spravny"... pro deti bude takova vychova podle me jen prinosem. mimochodem, ja nejaky "zaklad" taky mam - jak jsem psala, jsem pokrtena, dokonce jsem chodila na zs do nabozenstvi... ale dospela jsem si k tomu, ze clenem cirkve byt nechci, ale ty hodnoty (alespon jejich vetsina) mi blizke samozrejme jsou - ale mela jsem taky stesti na to, ze jsem vyrostla ve fungujici rodine...
Odpovědět
U nás je to na první pohled podobné :-D Jsem katolička a manžel je pohan :-) ale do kostela s náma chodí a nemá s tím problém, považuje se tam za hosta a pokládá za čest, že může být přítomen na mši. Ohledně dětských otázek - jak vznikl svět, kdo je Bůh, popř. bůh, jsme došli k velmi podobným závěrům, takže není problém a navíc můžeme takhle dětem předvést, že vedle sebe můžou v lásce žít lidé s odlišnou vírou a ukazujeme jim i oba lišící se pohledy. Jediné, v čem se rozcházíme, ja názor na sebevraždu :-) Myslím, že je to o velikém porozumění, toleranci a poznání sebe navzájem x-)
Odpovědět
Profilova fotka
ciri, mluvis mi z duse:-) (a k te sebevrazde - uprimne, neznam zadny rodice - verici nebo neverici - kteri by s detmi probirali to, jestli maji nebo nemaji moralni pravo spachat sebevrazdu, takze to problem neni, zejo ;-) ) mimochodem, libi se mi, ze jsi pouzila slovo "pohan"... ja se porad obavam, ze to ma dost negativni konotace - ale vlastne se citim byt spis pohan nez ateista, jen se mi nechce lidem vysvetlovat, co si pod tim predstavuju :-)
Odpovědět
Profilova fotka
My sme v podobnej situacii.. ja som katolicka, moj priatel v podstate ateista.. co sa tyka sobasa, tak podla mna kompromis neexistuje.. bud bude svadba v kostole, alebo na urade.. ja som povedala, ze inak, ako v kostole sa vydavat nebudem, takze sa musel prisposobit a hotovo.. pre mna sobas v kostole znamena vela, takze to bola zakladna vec, na ktorej som trvala.. on tym sice nie je nadseny, predpokladam, ze sa ani neprezehna atd.., ale viem, ze to urobi z lasky, aby som bola stastna :-) avsak pri vychove deti sa kompromisy samozrejme robit daju.. v podstate suhlasim s ninouche, ze ich treba ucit, ako spravne zit, ci uz podla boha, alebo podla svedomia.. ja ich budem ucit o bohu a manzel zase o tom, ze za to, co robime sa nam rataju dobre a zle bodiky a na konci dostaneme ucet (od koho to uz nespecifikoval :-D :-D :-D).. vysledok by mal byt rovnaky 8-) deti pokrstene budu, na tom sme sa uz dohodli.. aj na tom, ze mu nebude vadit, ak s nimi budem chodit do kostola
Odpovědět
Profilova fotka
kafa: mas pravdu, kompromisu ohledne svatby se moc udelat neda... takze ja jsem ustoupila, i kdyz to pro me, mozna pro nekoho prekvapive, taky neni lehke - svatba bude cirkevni... ale muj pritel se hrozne moc snazi mi to ulehcit, za coz jsem mu strasne vdecna. Takze kompromisy alespon v takovych "vnejsich" vecech - obrad bez mse, ne v nabubrelem kostele, ale mala kaplicka v prirode... (a u nas tahle vsechna "omezeni" vlastne oceni i vetsina z nasich obou rodin). S temi bodiky je to pekne :-D
Odpovědět
Každopádně pro každého, kdo váhá nad tím, zda svatbu v kostele nebo ne, když je jeden z nich věřícíc: pokud ten věřící nebude mít svatbu v kostele, dopouští se poměrně velké překážky ve svém duchovním životě a nebude moct už dál chodit ke svátostem. Bohužel je to tak a proto prosím nebraňte svým partnerům, pokud svatbu v kostele vyžadují a vy ne. Mají k tomu velký důvod.
Odpovědět
kafa: tak podobne nas vychovalali rodicia - moja mamka veriaca praktizujuca a moj ocko neveriaci...a tiez sme chodili do kostola len s mamkou ;-)...a teraz som stastna, ze mam veriaceho priatela, lebo si myslim, ze je super, ked do kostola ide spolu cela rodinka - aspon mne to chybalo, ked bol ocko doma a my v kostole, ale akceptovala som to... ;-)
Odpovědět
Jinak se ale omluvám každému, koho by to mohlo jakkoli urazit nebo pohoršit. MYslím, že přijmout partnera cele i s jeho vírou, tak jak leží a běží, je velký úkol. A je fajn, když najdete kompromisy a dokážete životy zkloubit i přes tohle všechno.
Odpovědět
Ja myslim, ze to neni problem, pokud se dohodnete na zakladnich pravidlech a budete je dodrzovat (napr. pokud priteli vadi modleni doma, ale nevadi mu, ze byste chodili do kostela, tak se s detmi muzes modlit v kostele...). Pokud se deti zeptaji na neco, na co mate odlisny nazor, tak se rekne, ze maminka si mysli to a to, protoze... A totez rekne tatinek. At si deti vyberou, co je jim blizsi. Pokrtit bych miminko nenechala, da se to vyresit az (jestli) k vire dospeje samo.
Odpovědět
Profilova fotka
werumka: ja vim, proto jsem na to pristoupila... jenze, na druhou stranu - podle taky neni uplne koser, ze ten neverici z toho paru v tom kostele je jaksi "proti sve vuli"... nevim jestli mi rozumis, ale proste mam pocit, ze by to melo byt uprimne. A mne neni moc prijemne to, ze tam budu a zaroven vim, ze to neni muj zivotni postoj. Prijde mi to vlastne trosku nefer i vuci knezi a ostatnim vericim... jako bych predstirala, ze verici jsem. I kdyz tam budu proste z lasky ke sve polovicce a on to vi:-)
Odpovědět
je strasne velky rozdil v pristupu v česku a na slovensku, jde to hodne videt i v techto odpovedich :-). v zaveru-jsem rada, ze jsem se stala křestankou jako partner a budeme mit cirkevni obrad a budeme vychovavat deti i v tomto duchu. obrad bude na louce u chaty a oddavat nas bude starší sboru, mame normální pulroční pripravu, a jsem rada, že je to takhle, i když rodina -moje s tim moc nesouhlasi a furt cosi brblou, že kostel kostel...je to jejich problem, kdo chce ten prijde a uvidi i jiny prisrup k Bohu, protože řeč oddavajiciho bude vedena tak, aby ji poslouchali i převazna cast obecenstva (neverici rodina) a hlavne, aby je to trochu oslovilo. Věřím, že to trochu vyjde, protože je mi smutno z cele me rodiny, jake jsou tam vztahy a jak všechno je... život je cely o kompromisech to werumka:neni pravda to co pišeš, možná v hodně silné katolické církvi někde na vesnici, kde jsou lidi co te do něčeho tlačí. omlouvam se,a le naprosto mě rozčilujou takove blaboly, že nebudeš moct chodit ke svatostem. všechno je to vztahu s Bohem a o tom co maš skutečně v srdci a ne o lidech co ti řeknou tady toto a pak oddávají těhotnou ženu....nesmysl.
Odpovědět
liduska : mam pocit, ze je na tom tvuj pritel podobne jako muj manzel. Taky rikal, ze detem klidne bude cist biblicke pribehy apod. a ze tim mi tedy jakoby bude pomahat ve vychove ve vire :-) , do kostela tedy pujde klidne s nama, ale jinak mam pocit, ze nazorove je na tom opravdu dost podobne jako tvuj Petr. Ja jsem za 12 let sveho krestanskeho zivota (nedavno jsem mela vyroci krtu :-) ) prosla ledascim (od uplneho nadseni do totalni laxnosti, sice jsem o existenci Boha za tu dobu nepochybovala, ale rozhodne ne vzdy jsem byla vzorne praktikujici :-D ) a treba dodnes mi neni prirozene modlit se pred jidlem apod...jako treba v duchu podekuju za to, ze mam co jist, ale nejake modlitby nahlas nebo krizovani se pred obedem mi nikdy neprirostli k srdci...nic proti tomu, jen mi to za tech 12 let nepride u me prirozeny, tak to nedelam. Takze s timhle muj manzel problem mit nebude, ale zase chci naucit deti, aby umeli dekovat za to co maji a prosit za to, co je ve svete potreba.....predstavuju si to tak, jak to dela moje kamaradky se svymi dvojcaty, ze vzdycky pred spanim deti dekuji za to, co bylo ten den hezky (nemusi nutne oslovovat Boha, i kdyz jim reknu, ze dekujeme jemu), za to, co se jim povedlo apod...a pak prosi za to, co je zrovna napadne (za nemocnou babicku, aby nebyli valky apod....) detske modlitby jsou moc hezky, uprimny a spontanni...no a tohodle se muj manzel klidne bude zucastnovat, to neni nic proti nicemu. na krestanstvi (myslim tim uceni Jezise, ne to co se v historii delo) podle me nikdo nemuze najit nic spatneho (neco jineho je chovani cirkevnich predstavitelu apod nebo uceni cirkve), manzel tohle nabozenstvi opravdu uznava za dobre a i mi rikal, ze mu pride dobre, aby deti meli nejake koreny, nekam patrili (spolecenstvi krestanu ) a jestli v puberte prestanou chodit do kostela, nezblaznim se z toho....Porad rikam, hlavne, kdyz z nich budou slusny lidi, co nikomu neublizujou, nekradou, co si vazi domova, prace apod. A to ze by v Boha verili i v dospelosti uz je pro me takovy bonus.
Odpovědět
Ninouche: Dovedu si to představit, bratranec měl svatbu stejnou a doteď si myslím, že jeho žena s kostelem souhlasila jen kvůli němu. Ja na to koukám z pohledu věřícího člověka a ten druhý pohled bohužel osobně neznám. Takže jen jednu poznámku: Pokud je partner věřící a na svatbě církevní trvá, máš jistotu, že to, k čemu se uvázal (tj. žití z víry) bere opravdu vážně a neopustí to. Což je dobrý příslib i pro Tebe, protože když se uváže k Tobě, víš, že i tenhle svazek bude brát naprosto vážně. Tvůj partner si mohl místo Tebe vybrat věřící holku, se k terou by tohle neřešil a měl by to v tomhle ohledu jednodušší. Ale z nějakého důvodu si vybral Tebe i přes tyhle rozdíly - a určitě Tě musí mít moc rád. Určitě by to mělo být upřímné i pro Tebe a tak je vážně super, když to uzpůsobíte k obrazu vás obou. Z toho, co píšeš si myslím, že oba tu svatbu zamýšlíte podobným způsobem a máte na ni stejný názor. Takže věřím, že i přes tohle všechno dokážete situaci vyřešit k spokojenosti vás obou. Tak drřím palce :-)
Odpovědět
1
2
…
10
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?