Určitě jsme v menšině, ale to ještě neznamená, že si ten den nemůžeme užít, i když přišel kapánek později. Jak nesete to, že se vdáváte později než ostatní? Já si to totiž vůbec nepřipouštím, ba naopak trošku mě ty přípravy psychicky omlazují... A jak jste na tom vy, zralé nevěsty? ;-)
@hlasil sice se mi nechce stále odbočovat, ale ani slovem jsem neřekla, že nemá pravdu, jen že to není na 100%. Ale jak nájem tak hypo jsou rizika, nenadarmo ale k hypo jsou pojišťovací balíky různých rozměrů - dlouhodobá pracovní neschopnost, úmrtí, invalidita, a NESCHOPNOST splácet. Krátkodobé, ale do jisté míry to pomůže se vzberchat. Alespoň to podle toho, co obsahuje ta moje smlouva. Ale v případě velkého srabu jak nájemník tak vlastník skončí na dlažbě. A brát riziko, že se může něco po a proto si nebudu "sichrovat" střechu nad hlavou je stejně ujeté, jako nevycházet z domu, protože mi může na hlavu spadnout cihla a zabít mě....
Nelze říci, co je lepší a co horší. Vždy je to o prioritách a možnostech. Ať se rozhodnu tak nebo tak, měla bych se na to umět podívat i kritickými očima. Pro mladší věk může být plusem to, že je opradu lepší po bilologické stránce mít dítě před třicítkou. Pro strarší věk může být plus větší vyzrálost, dělší čas pro "vyblbnutí se", apod. Taky hraje roli to, jak se ti lidé dlouho znají. Pokud od 15ti, do 30ti bych asi nečekala. Pokud se poznají v 28, tak se asi těžko vezmou dříve.
@barbora_b
Docela mě zaráží s jakou lehkostí mluvíš o ukončení těhotenství v případě DS. I pro toho, kdo se rzhodne pro potrat, to většinou není tak, že tohle se nepovedlo, tak to odstraníme a povede se to na podruhé. Tak jednoduché to není. A jen ještě doplním. Není pravda, že riziko stoupá po 35. Podle grafu, co mám z Prenatalu, to riziko lehce stoupá už ve 23 letech, i když zanednatelně. Ve 20ti letech je ca 1/1000. Ve 30ti je to už 1/457 (Vím to, protože jsem si schválně šla najít zprávu - v tomto věku jsem byla právě těhotná já).
@hlasil dva roky byly příklad. Já osobně jsem byla "jen" na VOŠ takže už mám po škole 3 roky, které celou dobu pracuju. Za tu dobu se dá slušně našetřit, když je člověk rozumný. Takže to je asi tak vše k tomuto tématu ;-)
@jancip taky nechápu jak může někdo takto mluvit o ukončení těhotenství. Odběry plodové vody se dělají někdy kolem 20 týdne (pokud se nepletu) a to je přeci polovina těhotenství!!! =-)
@kitinka76 já bych to viděla tak, že slečna (teda již mladá paní) zatím nemá touhu otěhotnět a nějak jí to asi musí být jedno. Jinak by něco takovýho říct nemohla. Já zatím ještě mimčo nemám, ale tohle bych z pusy nikdy nevypustila. Už od tý doby, co jsem dodělala maturitu vím, že kdyby se něco "po.." tak si to vzít nenechám.
@chris_n nejen že nemá touhu otěhotnět, ona snad nemá ani srdce :-( když jsem byla v pátém měsíci, měla jsem nějaké komplikace a strávila několik týdnů ve špitále... byla tam se mnou kočka, co byla potřetí těhotná, ale nikdy nedonosila dál než do desátého týdne, druhá, ktero přítel odkopl, když otěhotněla a rodiče ji doma těhotnou taky nechtěli, tak šla na interupci... tolik slz jako za těch pár týdnů ve špitále jsem v životě neviděla!!! :-(
@jancip nevím, jak o tom psát s "těžkostí" =-) trochu drámo z toho už děláte, dámy....já jsem pár měsíců dělala s dětmi postiženými downovým syndromem a taktéž autismem..musím vás tedy zklamat, ale i když statistiky si o své pravděpodobnosti říkají cokoliv, u nás v zařízení byly z 90% mladé kočky, kterým se takové děcko narodilo (možná proto, že statistika je jedna věc, ale starší ženy jsou mnohem víc pod dohledem než mladší)
Jsou také, které se rozhodly, i když to věděly, pro porod. Já to mám vyřešeno do budoucna tak, že bych na potrat šla. Myslím, že tohle stanovisko si tu už obhajovta nebo omlouvat nebudu, to je každého věc.
@barbora_b víš, že přerušení těhotenství v takto vysokém strupni těhotenství se provádí tak, že se vyvolá předčasný porod? Rodíš jako každá jiná těhule, jen s tím rozdílem, že na tebe na konci nic hezkého nečeká? Proto tu mluvím o soucitu
@kitinka76 ne každá přeruší v tak vysokém stupní a samozřejmě čím vyšší, tím horší...Ano, je to hrozné, ale pro mě z těch dvou hrůz je to ta menší, asi tak. Mluvím o SVÉM názoru a svých případných plánech (tohle by si měla vyřešit každá žena, než otěhotní, nejlépe i s partnerem)
Na nějaké rozpatlávané zprávy typu že nemám srdce snad ani nebudu reagovat, nemám touhu se omlouvat za svoje postoje.
@barbora_b jinak samožřejmě ti neberu právo rozhodnout se, jestli těhotenství ukončíš či ne. To musí být jen a jen tvoje rozhodnutí. O interupci bych osobně neuvažovla nikdy, ale o přerušení těhotenství z důvodu, že mé dítě bude postižené bych přemýšlela dlouho a intenzivně. A teď neumím říct ani ano, ani ne. Ale naštěstí nejsem v situaci kdy bych se musela rozhodovat
@kitinka76 Mně bylo jasné od začátku, že kdybych otěhotněla například v 16, na interupci jdu...Nicméně jak píšeš, ono v reálné situaci to pak někdy dopadne jinak než přemýšlet o tom od stolu
@barbora_b nejsem na to obzvlášť hrdá, ale já otěhotněla v 16-ti letech :-N a jak píšu, na interupci bych nešla. A když si už připadám na dítě stará a s manželemuž děti neplánujeme, tak kdyby se přihodilo, tak na intrupci znovu nepůjdu
@kitinka76 tak jako být zajištěná, otěhotnět omylem ve čtyřiceti, kdy už dítě neplánuji, a jít na interupci jen z pohodlnosti, to bych tedy asi taky nešla, ale v 16 jo no....z mého pohledu by mi to "zničilo život", chtěla jsem jít na vysněnou VŠ a tři roky na to makala, chodila po různých stážích atd....
tak sice mi opravdu není 30, ale nemyslím si že je to nějáká tragédie brát se "až" ve 30ti.. co je dle mého horší je pořídit si to dítě až po 30ti... ale zase to už je na jinou diskuzi.. a ohledně hypoték atd.. když tady o tom tak diskutujete.. nedávno tady jedna dnes už paní psala: Myslela jsem že se budu po svatbě nudit a už máme náš vysněný baráček na klíč, auto pomalu doplácíme, čeká nás hypotéka na to a na to.. děvčata díky, ale opravdu není našim snem do konce života se zadlužit :-D
@barbora_b Nikdo nikoho za potrat nesoudí. Jen mě prostě zarazila ta lehkost. Tohle se nepovedlo, odstranéme to a uděláme nové....Na druhou stranu, pokud se žena s tímto postojem do takové situace dostane, má to pak asi jednodušší...Co se týče těch "mladých koček", možná je to tím, že ty starší to řešily více potratem. Nebo tím, že ty starší se o ně více staraly doma. To ale nevyvrací to, že se stoupajícím věkem, stoupá riziko...tím ovšem nechci říci, že toto je rozhodujícím faktorem, kdy mít děti....Jen je prostě potřeba na to nahlížet objektivně.
@barbora_b můj život není zničený, je jiný... měla jsem trochu ztížený start, mám skvělé rodiče, díky kterým jsem dostudovala a kdybych chtěla mohla jsem jít i na výšku, spousta mých kamarádek dodělávala VŠ s děckem ;-)
Já bych na interupci nešla ani v těch 16ti, v tom jsem měla vždy jasno. Když to dělám tak buď zodpovědně (jasně nic kromě abstinence není 100%) nebo si nesu následky. To je věc názoru, jen by se o tom asi nemělo psát jako když si dám špatnou barvu na vlasy tak půjdu ke kadeřnici ať mi to stáhne ;-) . Pokud máme v sobě kousek citu...
@jancip no s tou starostí doma asi sotva, jelikož chodily na speciální cviky a rehabilitace, který doma neuděláš...nevím, z čeho si vyčetla, jak lehce se cítím, když píšu o interrupci....
žádný objektivní článek jsem o tom nečetla, ale vedoucí toho zařízení nám říkal,a že díky tomu, že starší matky jsou více sledované, tak nakonec se jim narodí postižené dítě méně častěji (vypozorují se předem jak vady, u kterých s věkem rodičky stoupá riziko výskytu, tak ale i vady, u kterých na věku rodičky nezáleží....věk rodičky ovlivňuje jen vady genetické, ostatní ne). A to tam chodily i ženy, které předem o vadě věděly a stejně dítě donosily.
Ještě s tou interrupcí - ono ze začátku samozřejmě ta, která na ni jde, vypadá jako ta, co se nechce pro dítě obětovat, chce dělat kariéru a zabije své dítě jen proto, že není dokonale zdravé. Ale těm ostatním bych doporučila zvážit, co se stane s tím dítětem, odkázaným na neustálou péči, když budou už rodiče sami nemohoucí nebo zemřou? Ne vždy se najde ochotný příbuzný, který by si takové dítě vzal, ostatně mnohdy to vyžaduje od jednoho člověka, aby nepracoval a zůstal nepřetržitě doma. A můžu říct, že život v ústavech není vážně žádný med. Možná proto já za sebe v tomhle jasno mám a možná i proto, že to pro mě není žádné teoretické žvatlání, ale v těch ústavech jsem vážně byla
@barbora_b Když chci být tak dospělá a mít sex, tak ho dělám zodpovědně - nějak se chráním, pokud ne, nesu si následky. Můj názor je, že nemůžu brát jen výhody - jako dospělí mít sex a jako dítě se toho pokaždé zbavit. Jak píšeš - věc názoru.
@kitinka76 to není přesně to, co si myslím já, jde i o tu situaci, jak je člověk zabezpečený, jaké má podmínky...samozřejmě je super, že jsi zvládla dostudovat, to klobouk dolů.....Ale já vím, že můj život by každopádně byl s prckem totálka jiný a dost možná byhc se hlavně na moji VŠ ani nedostala (brali 4% uchazečů) a bohužel tohle jsem obětovat nechtěla
@barbora_b můžu se zeptat, co jsi vystudoval? JInak k těm ústavům, souhlasím s tím, že to není žádný med. Já nebyla u žádných dětí typu downíci, atd...(asi bych to nerozdýchala). Stačili mi výchovňáky, ale to už je zase o něčem trochu jiném...