Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Predsvatební stres

Nevesta na uteku

Profilova fotka
Ahoj holky,tak vcera jsme byli vybirat snubaky a zadat je a ke knezi na pripravu.Vsechno ,cela svatba se tim stalo takove opravdovejsi. Musim rict ,ze jsem se nikdy vdavat nechtela,desi me to ....,asi nejaka fobie ze zavazku.Ted nevim ,co mam delat ,prekonat strach ,nebo se z toho nejak vyvlict. Podotykam ze jsem si nasla skveleho chlapa,hodny ,vstricny ,komunikuje,umi se omluvit,miluje me ,ma rad meho syna,zname se kratce cca 6 mesicu,ale 4 mesice spolu bydlime ,stara se o me ,jseem nemocna ,deprese.Svatba by mela probehnout v cervnu ,nebo zari(jeste nevim),spolu jen tak na hromadce byt nemuzeme ,je aktivni verici,takze pro nej nemyslitelne. Jeste pro dokresleni,pred nim jsem mela 13lety vztah s byvalym partnerem a otcem meho ditete,ktery min.rok zemrel na nador-z toho ty deprese. Chci jen slyset ,co si o tom myslite,mozna potrebuju povzbudit ,ujasnit si veci skrze otazky ,ktere mi polozite apod.nebojte se tedy zeptat se me na co chcete,napsat co si myslite ,budu rada za vse.Diky.
Odpovědět
1
2 3
Profilova fotka
Ahoj, neměla by ses do ničeho nutit. pokud to tak necítíš, tak bych svatbu ještě nějakým způsobem posunula. 6 měsíců je podle mě docela krátká doba na to hned se brát, za takovou dobu si myslím člověka ještě pořádně nemůžeš poznat. na druhou stranu je to každého věc. ale rozhodně bych se být tebou nenechala natlačit do svazku, po kterém zatím netoužíš, nebo si tím nejsi jistá. tohle si musíš ujasnit jen ty sama, v tom ti nikdo ve finále stejně nepomůže, je to tvůj život.
Odpovědět
Profilova fotka
V prvom rade Ti drzim palce aby bolo vsetko skoro v poriadku.... a co sa svadby tyka, po pol roku sa mi to zda dost skoro na to aby si zistila aky ten clovek naozaj je... myslim ze pocity mas spravne ze mas strach pretoze sucastneho partnera az tak nepoznas a obzvlast je to tazke po strate tak blizkeho cloveka... mala si podobne pocity aj predtym?
Odpovědět
Taky si myslím, že je brzo na vážná rozhodnutí. Měla bys mít čas se vypořádat se smrti partnera a až ti bude líp a vyhrabeš se z depresí, tak teprve se pouštět do vztahu nového. Možná by bylo lepší, kdyby se současný přítel zase odstěhoval a tak by jste měli více času to vše v klidu dořešit. Myslím, že pokud je tak hodný tak by to mel pochopit. Určitě si s ním o tom promluv, ať ví jak na tom jsi.
Odpovědět
Asi bych spíš než všechny okolnosti řešila co Ty vlastně cítíš k němu. Píšeš, že Tě miluje a všeobecně je asi skvělý chlap a Ty si to uvědomuješ (to je moc dobře), ale nepíšeš, jestli i Ty miluješ jeho. Jsi s ním převážně jen z rozumu? Nebo je tam i něco víc? To mi přijde nejdůležitější. :-| Podle toho bych se rozhodovala. Pokud je přítel ještě věřící, tak by určitě nestál po pár letech o rozvod. Tím spíš bych si tento závazek hodně dobře rozmyslela. :-(
Odpovědět
Také přeji do budoucna už jen lepší a lepší chvíle.. Co se týče svatby, tak to na mně taky tak působí.. že je to jakoyb narychlo bez pořádného uspořádání si myšlenek, pocitů po minulém vztahu a určitě by ses do toho nového neměla nějak hnát, když se na to necítíš. Pokud je věřící a nemůžete tedy kvůli tomu spolu zatím bydlet bez svatby, tak by měl pochopit, že už teď je to tedy de facto nemyslitelné a měl by zatím tedy bydlet jinde... Dát ti čas... to vidím jako nejlepší řešení podle toho co píšeš.. samozřejmě že úplně do nitra vás obou vidět nemůžu, ale to je jen můj pocit..
Odpovědět
Profilova fotka
Na zacatek zacnu pribehem me kamarafky,velive mlade kamaradky. Byla vic jak 5 let ve vztahu a pak se rozesli. Bylo to tezke,ale potkala kamarada z detstvi,ktery se zrovna takr rozesel. Povidali si a pomahali si navzajem. Rikala jsem ji,at si da pozor,ze to muze byt jen takova ta nahrazka,ze ji proste chybi laska. Nevymlouvala jsem ji to,jen jsem ji rikala,at je opatrna a premysli. Ona ale tak pookrala,bxla tak neskutecne stastna,ze to opravdu nemohlo byt jen tak. Velmi rychle se k nemu nastehovala a za pul roku byla svatba. Nyni je tesne pfed porodem a ja myslim,ze udelala spravne. Jejich stesti zari vsude okolo nich. Manzel ji miluje nadevse. Takhle stastnou jsem ji opravdu nikdy nevidela. Jen tim chci rict,ze je to samozrejme risk,ale musis se ridit svymi pocity k nemu. Strach ze svatby ci zavazku je druha vec,ale podstatne je co citis k nemu. Pokud te dela stastnou,milujes ho a vis,ze to je clovek s kterym chces byt,tak bych nerikala,ze jebto spatna volba. Moje rada tedy zni,samozrejme vse promysli,ale podstatne jsou tyto otazky: Milujes ho? Jsi s nim stastna? Je to partner,ktery stoji prk tobe a pomaha ti? Citis,ze s nim chces zit zbytek zivota?
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj tady zakladatelka,moc dekuju za podporu a ze pisete..Ten strach ze svatby mammdlouhodobe nikdy jsem po tom netouzila ,proto jsme s neboztikem zili 13let bez svatby.Ja nyni bydlim u sveho pritele,jak jsem psala stara se o me ,vicemene me zachranil, bez nej bych uz byla na krchove nebo v blazinci -to bohuzel neprehanim. Pritele mam rada ,u me laska chodi casem ,jak s clovekem ziju a zvykam si,nemam takova ta vzplanuti emocionalni a nikdy jsem nemela (leda tak sexualniho charakteru).Cim vic spolu zijeme ,bydlime a poznavame se tim vic vidim jeho kvality,syn ho ma taky rad.Je tedy uplny opak zesnuleho pritele,coz je na jednu stranu vyhoda,na druhou stranu me to dostava do situaci,ktere jsem nebyla zvakla resit a to jak v pozitivnim tak negativnim slova smyslu.Vim jiste ze me bude milovat do konce zivota i meho syna ,ze v nem budu mit jistotu,muzu se spolehnout.O vsem spolu samozrejme mluvime o mych pocitech nejistoty a strachu,o to ze mu nemuzu dat zaruky ze ho nepodvedu,ze mu nevyctu ,ze nema dost penez,jak jsem byla zvykla.....stejne me miluje a rekne ,ze kdyz to bude chtit oba zvladladnout,jiste to zvladneme.
Odpovědět
Profilova fotka
Každý jsme jiný, každý náš partner byl jiný a přece stejný. Nikdy by člověk neměl porovnávat partnery, myslím, že to prostě a jednoduše nejde. Nejde udělat tabulku vlastností a zaškrtat si, co kdo měl a nebo neměl, či má a nemá. Člověk se musí soustředit v přítomnosti ve které žije a dle svých priorit zhodnoti, zda-li současný partner s kterým žiji tyto vlastnosti má. Pokud mu některá chybí, zhodnotit, zda-li je to pro mě podstatná věc nebo jsem schopná s jeho nedostatkem žít. Trochu se mi pořád z tvých reakcí zdá, že si nejsi zcela jistá svými city k němu. Chápu, že láska u tebe přichází třeba pomaleji a vzplanutí u tebe nepřichází v úvahu, ale na jednoduchou otázku je i jednoduchá odpověď: Chceš s tímto člověk prožít zbytek života, protože jsi s ním šťastná? Pokud nevíš odpověď, pak bych se nad tím zkusila zamyslet. Neříkám, že máš hned rušit svatbu, ale prostě se zamyslet, PROČ neumíš odpovědět. Kde je ta chyba, že tu odpověď neznáš. A zamyslet se nad tím, jak se s ním cítíš, ne nad tím, že syn ho má rád (ačkoliv chápu, že to je také důležité) nebo že tě vytáhl ze dna (to je jeho šlechetná vlastnost) nebo že tě respektuje takovou jaká jsi (další projev jeho dobré povahy). Ten člověk vypadá, že tě miluje a respketuje (alespoň jak ho popisuješ ty) a to je samozřejmě důležité a pro život podstatné. Spousta žen čeká na takového člověka, ale je to jen polovina. Tu druhou polovinu tvoříš ty sama právě tím, že k němu cítíš lásku, úctu a respekt, a že je to člověk pro kterého bys modré z nebe snesla, kdyby to šlo. Protože, kdyby s tebou nebyl, bylo by ti smutno, cítila by ses prázdná. Nemusí to být emocionální výbuch, že ho strašně miluješ a vykřičíš to do světa, základ toho všeho stejně je ten čistý pocit uvnitř, že je ti ten člověk blízký a ty prostě víš, že s ním chceš být i s jeho chybama. Sama nemám doma dokonalého partnera (ani já nejsem), někdy mě umí příšerně vytočit, někdy mě zaráží jeho úvahy a chování. Občas plácne něco nemístného, "nejlépe" před lidmi, kteří to nepochopí. Párkrát jsem se i zastyděla, co z něj vypadlo. Umí být tvrdohlavý, občas i trochu sobecký a povýšený. Přesto je v hloubi duše hodný člověk a miluje mě. I když vidím tyhle negativní vlastnosti, vidím i ty krásné věci - nikdo mě neumí rozesmát jako on. Když jsem na dně snaží se mě zvednout a pomoci mi k tomu. Říká mi upřímně co si o věci myslí, ale pokud je to něco co mám rozhodnout sama, respketuje to, i když s tím nesouhlasí a podpoří mě. Když jsme sami a on nemyslí na to, že by se měl "nějak" chovat je nejpozornější a nejúžasnější partner a v tu chvíli právě vidím, jaký opravdu je. A to nejdůležitější je, že já chci pro něj být vším a stát se mu také oporou. To je ten vnitřní pocit štěstí. O tom to celé je - ne o praktických věcěch. A pokud tohle uvnitř máš, tak jsi jen prostě nervózní a není se čemu divit. Myslím, že jsi během krátké doby zažila spoustu emocionálních situací a je těžké si pak porovnat život. Být tebou bych si opravdu v klidu sedla a odpočala. Možná by bylo fajn jet i někam sama na víkend (nevím, jak starého máš syna), aby sis utřídila myšlenky a nad vším se zamyslela.
Odpovědět
Profilova fotka
@krobinka Diky moc Krobinko,hezky jsi to napsala,dost veci se me dotklo,v dobrem slova smyslu.Myslim ,ze ty vnitrni pocity mam a taky bych chtela byt jeho oporou. Mozna mam proste strach mit nekoho rada,tento vztah prisel prekvapive rychle a neplanovane a ja mam ,priznavam se strach ze odejne(zemre) a opet budu zranena.Zkousim si to nejak utridit,rikam si jestli nepockat(ikdyz mozna bychntakto cekala naveky,byt sama je bezpecnejsi,ale zas uz mame svuj vek a kdybychom chteli dite jeste spolu,tolik casu nezbyva.
Odpovědět
Já jsem v tomhle skepticka, ale tak rychle bych do svatby nesla. Loni zemřel tvůj přítel, to bych se nestihla vzpamatovat, resp. dostat se do stavu, kdy bych svá rozhodnutí mohla považovat za svepravna. Navíc i tvůj vztah je velmi krátký. Chápu, že současný přítel má náboženský problém s tím, aby s tebou žil jen tak, ale podle mě by sis měla dopřát čas. Nemusíš nikam spěchat, nemusíš se vdavat a neznamená to rozchod.
Odpovědět
Profilova fotka
@pavlak5 Neznám tebe ani tvou situaci, takže se to samozřejmě těžko hodnotí, proto jsem to napsala jen jak to vidím u sebe, aby ses v tom buď našla nebo ne :) Souhlasím s tebou, že máš možná jen strach mít někoho ráda. Ono se není čemu divit. Neumím se vžít do tvé situace, ale vždy se snažím říkat si, že je potřeba sama sebe tlačit do toho, abych brala věci tak jak přicházejí a jsou v mém životě k něčemu, ačkoliv pro teď zatím nevím k čemu. Není to lehký přístup a nedaří se mi to vždy, ale snažím se a myslím, že to v životě dost pomáhá. A druhá věc, která také bude možná znít jako otřepané klišé je, že život je krátký a utíká moc rychle, takže je potřeba ho žít tak jak chceme a cítíme. A nečekat a odsouvat něco na potom. Také to není vždy lehké, ale prožiješ svůj život spokojeněji.
Odpovědět
@pavlak5 - máš obavy - to je přirozené... Ovšem kvůli krátkému vztahu bych se ani já do svatby nehrnula... Píšeš, že přítel je věřící - tím spíš by měl pochopit, že svazek před Bohem je navždy, tudíž se do něj má jít tehdy, když obě strany v ten moment věří tomu, že je to navždy... Nežiju s váma, do vztahu vám nevidím, ani do hlavy, ale osobně jsem po půl roce přítele neznala natolik, abych se rozhodla pro svatbu - on taky ne... Odložila bych ji na příští rok... Ale co dál se, samozřejmě, musíš rozhodnout sama. ;-)
Odpovědět
Článek se načítá
Abych řekla pravdu,divím se že když ti loni zemřel tak dlouholetý partner,tak že už jsi před svatbou s jiným. Přijde mi že je jen takovou náhražkou,abys nebyla sama. Přijde mi to nefér i kvůli zemřelému,že jsi tak rychle "přesedlala na jiného koně". Ale to je tvoje věc,jen nevím v čem ti tu máme radit. Ty říkáš že ses nikdy nechtěla vdávat,fajn,ale teď když tvůj přítel se svatbou už počítá,a začínáte zařizovat,tak to chceš zrušit? Tady v mnoha diskuzích odsuzujeme chlapy,kteří od svatby odstoupili,ale ty vlastně chceš udělat to samé. Já nevím,ale když se člověk pro svatbu jednou rozhodne,tak by neměl dělat z partnera blbce a rušit to.
Odpovědět
Profilova fotka
@88renca88 ahoj Renco,zasadnimrozdil bude v tom ,ze my dva s pritelem o mych obavach a pocitech ohledne svatby a vztahu otevrene mluvime,neni to nic o cem by nevedel,stejne jako vi v jake situai jsem a kdy mi zemrel partner povidame i o nem ,urnu budeme mit na zahrade.Tady si jic nenalhavame,vime na cem jsme a ocem premyslime. Vuci mrtvemu priteli mam vycitek hromadu ,coby kdyby tomu se v tomto pripade nevyhnu.To ze jsem rychle presedlala na jineho kone je pravda.....no neda se nic delat....nebylo to planovane a co jsem pro nej neudelala za zivota..uz mu ted po smrti nepomuze.
Odpovědět
Profilova fotka
@elvira dik za odpoved Elviro,mas pravdu ,jist ze ho neznam po pul roce ,ja neznam ani sama sebe po tech letech,jinak bych si ted byla jista ,co delat.Se zemrelym pritelem jsme spolu zacali bydlet po mesici znamosti .Tak,vim,ze o tom to neni,jen ted nevim jsem zaskocena ,je to pro me dalsi zmena ,asi k lepsimu ,ale mam strach ze zavazku.
Odpovědět
Profilova fotka
@krobinka diky krobinko,to ,ze zivot je kratky ,mi rekl i muj pastor,ktery vypravoval neboztikovi pohreb.Hodne jsem se bala odsouzeni ,kdyz mu to reknu ,svou moudrosti mi dal odvahu,ted k nemu chodime na pripravu....,hodne dam na jeho nazor takjeste uvidim ,jiste by mi rekl,kdyby se mu neco nezdalo,vim ,ze mu muzu verit ,nemanipuluje.
Odpovědět
Profilova fotka
@pavlak5 No vidíš i on ti může otevřít oči a náhled na věc. Svěř se mu se svými obavami a nejistotou. A jak a nad čím přemýšlíš. Zvlášť když zná tvou situaci a tebe samotnou je to dobrý zdroj pro radu.
Odpovědět
@pavlak5 Z tvého psaní je vidět že teď zrovna sama nevíš co se životem,možná by ses měla poradit s někým nezávislým,třeba s psychologem nebo tím knězem...
Odpovědět
Profilova fotka
@pavlak5 Moc nerozumím, proč po tak krátké době a v rozkolísané životní situaci uvažujete o svatbě. Z toho, co píšete, čtu, že je to téma Vašeho partnera, a nevím, proč byste se měla přemlouvat do něčeho, co (ještě) nechcete. Že je pro něj soužití na hromádce nemyslitelné, je jedna věc, druhá věc je, že pro Vás může být nemyslitelné vzít si někoho za těchto okolností. Jako praktikující křesťan znám podhoubí a požadavky katolické církve - a o mnohých si myslím své. Užitečné by mi přišlo sednout si s partnerem a nějakým osvíceným knězem, který v lidech vidí lidi a život, nikoli hříšníky a dogmata. (Mohu i doporučit konkrétní jména.) Věřím, že Vám samotné by mohl být prospěšný šikovný psychoterapeut (byť třeba jen kvůli tomu, abyste si utřídila myšlenky, nebo aby Vám to pomohl nést.)
Odpovědět
@pavlak5 já bych si upřímně chlapa po půlroční známosti nebrala, asi tady bude někdo argumentovat, že jako proč ne, že se dá vycítit, jestli je to ten pravý, ale tohle klišé já už slyšela tolikrát, a tolikrát jsem byla u rozpadu, že tomu nevěřím. Po osmi letech jsem si jistá, že s mým chlapem chci být nejlépe navždy, ale i tak se do svatby neženu, když je nám dobře, tak je nám dobře, s papírem i bez. Já bych být tebou počkala, ale to je jen a jen na tobě.
Odpovědět
Profilova fotka
Lucinkafr no tak to jsou presne moje slova,tak jsem to mela vzdycky postavene ,papir mi nebyl treba,ted ta konfrontace s nekym komu treba z nejakeho duvodu je ,je pro me matouci a tezke pochopit to.
Odpovědět
Profilova fotka
@salienta jo muj pastor nijak neodsuzuje,ale popravde je nadseny ze nekoho mam ,v dobe kdy me doprovazel po smrti manzela mi byl velkou oporou byli jsme si hodne blizko opravdu se staral,ale taky je spis pro svatbu....u nej uz je jeden takovy par ,kde do roka od smrti byla svatba...... .Ale urcite me nezene do toho,aby byla co nejdrive,akorat mi porad rikamze laska je volba a rozhodnuti a musi se na ni pracovat.Partner by svatbunrad tedy brzy ,ale chape ze kdybych na to nemela stav ,tak bychom museli jeste pockat.Jenze ja nevim jestli na to stav mam ,protoze strach ze svatby me provazi od malicka. Jinak na terapie samozrejme chodim uz delsi dobu,partneruv odchod nebyl jednoduchy ,bez pomoci bych to nedala.
Odpovědět
Profilova fotka
@88renca88 jo to mas pravdu je tezke se nejak postavit k tomu ze se ti zmeni 13leta realita ,vsechno je rozmetano na prach a naraz se probouzis do sveta ,ktery uz nikdy nebude stejny.Mluvim o tom s terapeutem i knezem ,partnerem a tady s vami(za to vam vsem dekuju),protoze vic hlav vic vi a pomaha mi to utridit si nazor i pocity.
Odpovědět
Profilova fotka
@krobinka dekuju moc,pravdou je ze do nej vlakam hodne nadeje ,je .Byl vlastne prvni koho sem pozadalla,aby se nampartnera kouknul,jestli si mysli lze je o.k.Na jeho radu a nazor hodne dam.
Odpovědět
@pavlak5 Zas té svatby jako takové se bát nemusíš,obzvlášť jestli si myslíš že tvůj přítel je ten pravý. Samozřejmě všude se vyskytnou nějaké problémy,ale to je všude,ve vztazích i manželstvích. Říkáš že nepotřebuješ na lásku papír,ale abych řekla pravdu,tohle tvrzení,které v dnešní době říká mnoho lidí,moc nechápu. Manželství není jen nějaký papír. Na to že mám oddací list někde schovaný,si ani nevzpomenu,je to o tom pocitu. Nevím jak to mají jiní manželé,ale my s manželem jsme strašně šťastni,že jsme svoji. Máme k sobě ještě blíž,než za svobodna,cítíme takovou jistotu,nějaké zázemí,právě ten závazek.. manželství je krásná věc,když si vezmeš toho pravého:-)
Odpovědět
Profilova fotka
@88renca88 souhlasim s tebou,je to skoda,ze nekteri na to koukaji jen jako na papir. Nerikam,ze nektere argumenty nemaji nejaky kus pravdy,ale mam pocit,ze v dnesni dobe jsou obecne tyto hodnoty velmi pozadu a nedulezite az je mi tady z toho nekdy dost smutno.
Odpovědět
@88renca88 @krobinka Pro mě to třeba je v podstatě jen papír. Je to papír, který znamená, že je oficiální to, co jsme k sobě cítili už předtím. Je to jakési oficiální potvrzení toho, co mezi námi je, to, že k sobě ten závazek cítíme. Je to odraz toho, co cítíme. Protože kdybychom to tak necítili, žádný papír nebo instituce by nás u sebe neudržela. Je to o tom chtít, ne muset na základě něčeho.
Odpovědět
@kacenkakaca Kdyby pro tebe bylo manzelstvi jen kus papiru,tak by ses nevdavala ne? Jeste by byla moznost ze by ses vdavala jen pro ten jeden svatebni den,ale z mnoha tvych komentaru jsem usoudila ze neuznavas svatby jen kvuli tomu pohadkovemu dni, takze me napada otazka proc ses vlastne vdavala?
Odpovědět
@88renca88 protoze jsme to tak citili a chteli mit to, co k sobe citime i oficialne. Ano, stvrdit to obradem, posunout se vlastne o krok dal, ale vsechno, jaky nas vztah je, by byl i bez svatby. Nevim, jestli to dokazu nejak srozumitelne popsat, chci rict, ze zasadni na vztahu- manzelstvi je to, ze to tak citime, ne to, ze na to mame ten papir. Ten papir dava ruzne vyhody a i nevyhody, ale kdybychom spolu byt nechteli, neudrzi nas. A naopak bychom spolu drzeli i bez nej, pokud bychom chteli. Vis, ja v manzelstvi verim, jen si myslim, ze mnohe vztahy bez papiru jsou po citove strance na stejne urovni a naopak mnoha manzelstvi na takove urovni nejsou. Po citove strance je proste manzelstvi opravdu dulezite, vyznamne, a v tom ta oficialnost nehraje moc roli. Snad mi z toho nevznikne blabol, nejak to nemuzu dobre popsat. Jinak nevdavala jsem se kvuli tomu dni, nikdy jsem k tomu extra netihla nebo o tom nesnila, ale krasny a vyznamny den to pro me byl, hlavne citove.
Odpovědět
@kacenkakaca Nu a právě proto to není jen papír, ne? Manželství je odevzdání se druhému a zároveň jeho přijetí. Je to ten "pocit", že k sobě patříme a že to chceme dát vědět všem kolem sebe, že nás nic nerozdělí a že jsme spolu šťastní. Že jsme dva, ale vlastně jeden a chceme, aby nás tak bralo i okolí. Manželství opravdu není papír...ten "papír" taky nepotřebuju, ale instituce manželství je pro mě opravdu důležitá :-) @pavlak5 Nevdávej se, pokud se na to necítíš. Máš toho za sebou teď hodně (a nedovedu si představit, jak moc těžké to muselo být). Na druhou stranu - je otázka, jestli tě ten strach někdy opustí. Moji rodiče se brali po necelém roce a znám i jiné páry, které spolu byly velmi krátce a přesto je jejich manželství pevné a krásné. Pokud víš, že tě snoubenec miluje a máš pocit, že je to "on", neboj se toho. Vaše manželství bude jen takové, jaké si ho uděláte a možná právě to, že se můžeš o někoho opřít, že je tu pro tebe někdo stále a že tě má fakt rád a chce si tě vzít, je teď to, co ti pomůže. Držím ti palce, drž se :-)
Odpovědět
1
2 3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?