Fobie ze svatebního obřadu

Ahoj :-) Třeba se tu najde nevěsta se stejným problémem...plánujeme svatbu pár dní a už to moc psychicky nezvládám. Svatby jako takové jsem nikdy moc měla ráda a teď to čeká i mě :D Moje vysněná svatba je jít se svědkama neformálně na radnici a jen se nechat oddat, což je partner samozřejmě zásadně proti a chápu ho. I bych snesla pár lidí. Ale spočítali jsme hosty jen s nejbližší rodinou a přáteli na skoro 100 lidí. A partner je tam chce všechny, pak hned oslava a můj názor je nějak všem jedno, už si to začal plánovat i s rodičema. Já jsem se z té představy, že na mě kouká tolik lidí, psychicky složila, od jisté doby špatně snáším jakýkoliv stres a musím si pak brát prášky na uklidnění. Vůbec si nedokážu představit, co to se mnou udělá v reálu. Začnu se třást i normálně na úřadě. Nechci mu kazit svatbu, když mu na tom tak záleží :( Měla jste to taky nějaká tak? Přešlo vás to po čase a nakonec jste to zvládly? Nemám strach z manželství, jsem si jistá, že si ho chci vzít.
Odpovědět
@katzchen ahoj takovou zkusenost nemam...jsem sice tremistka ale na svoji svatbu jsem se strasne tesila..ikdyz jsem mela strach z obradu ze slib nereknu ale nastesti jsem to umela jak basnicku :) nezkousela jsi to resit treba s psycholozkou jak ten strach prekonat?
Odpovědět
Profilova fotka
Taky mám trému a to se bereme už ted v sobotu :-) ;-) porad si predstavuju ruzny situace a co vse se muze stat a ted jsem si rekla,ze to prestavam resit,protoze to neovlivnim.Nesnasim byt stredem pozornosti,ale rikam si,ze to nejak ustojim.Budu nervozni,ubrecema klepajici se nevesta :-D snad budu schopna vyloudit trosku prirozeny usmev at mame alespon 1 fotku hezkou.Vsichni mi radi panaka pred-ale ja po alkoholu(a ne jen po nem)rudnu :-D takze ne.Dam pak vedet jak jsem to zvladla :-) ;-) Zenich je pohodar co nic neresi-tak snad me nakazi a bude vse ok
Odpovědět
@kamilka76 ahoj drzim pesti at to vse dobre dopadne :) me teda 2 panaky slivovice pomohli...neboj po obradu trema opadne a pak i ten usmev na fotkach bude :) hlavne si ten svatebni den poradne uzij...utecete strasne moc rychlo
Odpovědět
Profilova fotka
@monikcka moc dekuju!!!musim rict ze cim vic se to blizi jsem strasne precitlivela a vse me rozbreci.....i tvoje slova-ale v dobrym...moc dekuju-zvladnu to a kdyz bude trapas-bude se mit o cem mluvit :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Pokud máš medikaci a tedy prokázanou reakci na takové situace, upřímně nechápu, proč tě snoubenec tlačí začít manželství právě způsobem, který ti dělá fyzicky i psychicky zle. Tady naopak musí jemu záležet na tobě, ne naopak!
Odpovědět
Profilova fotka
@kamilka76 Jeee, dik za uklidneni, ja myslela, ze jsem jediny takovy urvanec :D Svatbu prorvu nejspis uplne celou, snad budu mit dostatecne vodeodolny makeup. :D
Odpovědět
@monikcka beru na to léky, kdysi jsem měla dlouhodobě velké problémy, půl roku mi umíral přítel na rakovinu, v práci mi šéf neplatil a přestal komunikovat, nedokázala jsem mu doručit výpověď, tak nastalo kolečko pracák, inspektorát práce, úřad práce, soud a další úřady, já byla úplně bez peněz, psychicky mě to úplně zničilo, od té doby jsem často nemocná a při sebemenším stresu se rozklepu a když si nevezmu něco na uklidnění, tak skončím v nemocnici. Samozřejmě se s tím léčím, takže normálně funguju, mám na to i částečný důchod, jen nesmím být dlouhodobě ve stresu, pak je zle. @kamilka76 já jsem zvyklá být středem pozornosti, ale tady mi to z nějakého nepochopitelného důvodu vadí :D
Odpovědět
@pirek to máš naprostou pravdu...jen mě je ho líto, všichni jeho kámoši jsou ženatí, měli normální svatby, pak děti a on je jeden z posledních svobodný, dlouho byl sám a strašně se na to těší. Moc ráda bych mu to splnila, snad najdeme nějaké řešení pro nás oba...
Odpovědět
Naprosto tě chápu... Je od tebe moc hezké, že se snažíš vyhovět příteli, ale podle mě je zbytečné to pokoušet a strávit celé přípravy a následně i svatební den v úzkostech. Mluvila jsi o tom s partnerem? Co zkusit najít kompromis - dopoledne malinký obřad jen se svědky a např rodiči a pak pozvat na zábavu zbytek hostů? Tam už nebudeš tolik středem pozornosti a nebudou všechny oči jen na tebe...
Odpovědět
@katzchen Souhlasim s komentari vyse, najdete kompromis mezi svatbou za pritomnosti cele vesnice a svatbou ve dvou. At si svatebni den uzijete v klidu a pohode oba dva, ne jen pritel. Je krasne, ze mu chces splnit sen, ale opravdu to chces udelat za cenu sveho zdravi a psychicke pohody?
Odpovědět
Tak jsme se nakonec dohodli, že to uděláme menší, děkuju za podporu :)
Odpovědět
Profilova fotka
@morrighan to nejsi neboj :-)))
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@katzchen já si myslím že to zvládneš budu ti moc držet palce!!
Odpovědět
Profilova fotka
Ono je to jako se vším, co se napřed zdá nepřekonatelné. Tady je důležité to, že je to tvůj velký den a určitě to zvládneš. A pak se budeš smát tomu, jak ses toho bála. :-)
Odpovědět
@katzchen Neboj se, to zvládneš i když ti to bude připadat neskutečné až do doby, než si navlíkneš šaty, načešou tě a budeš nejkrásnější =) taky jsem se hrozně bála, ale jakmile jsem byla připravená v šatech, tak už jsem se jenom těšila, až konečně budu moct nastoupit:D a to jsem prosím fakt člověk, který nesnáší davy (bohužel v práci občas školím a přednáším, což je pro mně mor:D) ... přijde mi, že tu chvilku, než jsem došla k manželovi, jsem si vlastně ani nepřipadala jako já v těch šatech....jakoby mně vyměnili za nějakou princeznu a na chvilku jsem si to mohla zkusit (neměla jsem šlehačkové šaty, kdyby se někdo chtěl děsit:D) =) byla to hrozná euforie, takže ty lidi jsem absolutně nevnímala a koukala jsem jenom k oltáři a na tátu, který mně vedl =) všichni ostatní byli jenom kulisy v tu chvíli a já si fakt nepamatuju, kdo kde stál a kdo tam vlastně všechno byl v tady tu chvíli;) a u oltáře, když už mně chlap držel za ruku, tak už mi to bylo jedno...tam stejně musíš poslouchat a lidi máš za sebou, takže je vnímat nemusíš =)
Odpovědět
Diskuse pokračuje po 3 měsících
Profilova fotka
Ahojky, co to celé pojmout tak, že to není stres, ale nejhezčí chvíle v životě? Jasně, může se něco podělat, ale pokud už dojdete až tam, je velice pravděpodobné, že se prostě vezmete, i kdyby do radnice uhodil blesk :-) Zkus se prostě přeorientovat, těšit...TY budeš nejkrásnější ženská ze všech, co tam budou a všichni tě budou obdivovat. To tak prostě je. Chlap bude mít taky oči pro tebe celý den. Není nic hezčího, než si slíbit lásku na celý život před lidma, který miluješ!
Odpovědět
Profilova fotka
Sestra byla na svoji svatbě šíleně nervozní a bylo ji zle...... -stresem..... místo stání se brali v sedě na židlích ....svědci za nimi stáli..... a ustáli to..... i když sestra byla na kolabs..... Určitě to zvládneš, držím pěsti. Jistí lidé to tak prostě mají...... jak se to říká zvládli to ostatní, zvládneš to taky:-)
Odpovědět
Profilova fotka
@katzchen ahoj, u nás je zase (skoro) opačný problém. Přítel by se klidně vzal na radnici se svědky, mým snem je větší svatba. Jsme na 50 lidech (i s námi) a to je strop. I když bych tam měla ráda všechny kamarády, finančně to nejde (leda by jsme vyhráli ve sportce, ale nesázíme :-D). Pro mojí mamku, strejdu a pár lidí jsou to vyhozené peníze, ale můj nastávající mojí mamce řekl, že by za ty peníze jel taky radši na pořádnou dovolenou (nebo pořídil auto), ale že ví, že já budu mít zážitek i z toho a chce mi to dopřát :-) Do ničeho ho nenutím, ale prostě můj sen je svatba na zámku/hradě a ne na radnici šup šup a on mi to chce dopřát, takže jsem ráda, že jsme se nakonec shodli :-) Být Tebou, promluvím si o tom v klidu s drahou polovičkou a řekni mu, jak to ty cítíš! A uvidíš, dojdete k nějakému kompromisu (třeba taky strop 40-60 lidí). Nikdy se nemůžete zavděčit všem, takže ve výběru hostů jsem bylo holt tvrdá :-D
Odpovědět
Taky se řadím k těm,co mají v těchto situacích problémy.No kdysi se mi kvůli sociální fóbii nechtělo žít a dnes denně pracují s lidma.. :-) ale jde to akorát v práci, z té se prostě utéct nedá,ten strach jsem prostě musela překonat a to je jediná léčba. Léky vás nespasí,i když mohou pomoci..Jinak jsem mimo práci pořád stejný trémista,když někam jdu jednou za čas, je mi docela šoufl..a teď mě čeká svatba a i když vím,že to přežiju jako všichni, zároveň mi někdy hlavou projede myšlenka, že to proboha nemůžeme zvládnout(můj je na tom stejně)..!! Zvládnem,po tom,co už jsem překonala,věřím,že jo...ale počítám s podlomenýma kolenama,třesem rukou a smrtelným potem :-D jen doufám, že mě to úplně nerozhodí a nebude čas o té hrůze, co se s mým tělem v těchto situacích děje přemýšlet.. Snažím se to brát tak,že mě to zase někam posune a pak budu šťastná, ale strach mám :-( ...držím palce všem stejně postiženým :-) !Musíme to zvládnout!!!
Odpovědět
Ještě chci dodat,že úzkost je důležité i přijmout a nevnímat ji jako největší katastrofu na světě. Ono je to běh na dlouhou trať a někdo s ní bojuje celý život, já ani po třech letech docházení na terapie jsem se téhle úzkosti nezbavila,musela bych se neustále vystavovat obávaným situacím a na to při své práci nemám moc času, pak jsem i ráda doma o víkendu, protože nemám potřebu vyjít mezi lidi,když jsem v práci s nima každý den..moje psycholožka mi vysvětlovala, že úzkost jak dosáhne nejvyššího bodu,pak klesá a na to myslím-bude mi třeba hrozně, ale postupně to opadne a odpoledne už budu snad v pohodě :-).Taky si myslím, že je dobré to i některým lidem říct, člověku se uleví, že druzí ví o vašem strachu.Ale v mém případě to ví jen ti nejbližší a zbytek vůbec,bude nás 60..no bude to trénink, můj má početnou rodinu a navíc drží dost při sobě, tak jsme to nekomplikovali.Navíc si říkám, že bude potřeba se i hodně soustředit(obřad v kostele),tak třeba nebudu tolik vyřízená,když to má nějaký postup.
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?