Teda, ten svět je malý... :) Zdravím hlavně evivku - naposledy jsme se viděly na vašem maturitním plese ;)
Vidím tady otázku ohledně dortu - kdyby vám nikde nechtěli vyjít vstříc, a hlavně, pokud máte v rodině ochotného šoféra, nechte si ho udělat v Café Dlask ve Varnsdorfu. Měla jsem představu a obrázek, a dokonce ji překonali (a ta chuť... mňam :) ). Celý personál hotelu se na něj chodil dívat ;). Pan cukrář je velmi ochotný a nebrání se novým věcem, což se o cukrářích přímo v Děčíně moc říci nedá. Měli jsme od nich i jiné zákusky, všechny vynikající a velmi elegantně ozdobené. Kdyby byl zájem, můžu poslat obrázek. Za tu cestu to vážně stálo.
Určitou dobu mi pořád předhazoval, jak jsi byla jeho největší láska... Pak se to nějak zlomilo a jeho největší láska jsem byla já - jenže nakonec ho zavřeli (asi musíš tušit proč), čekala jsem rok a půl, než mi došlo, že se nezmění. Bylo to hodně divoký a naši mě kvůli němu málem vydědili :-(. Měl sedět bezmála 4 roky, ale nakonec z toho asi budou 2 a půl - prý bude po prázdninách venku, a já chci co nejdřív zmizet k příteli. Má sklony k pronásledování :-(...
Melancholka, díky za tip. Bohužel teď je to v takovém stádiu, že asi nemůžu moc do ničeho mluvit, protože to rodiče vzali do svých rukou, a když jsem minule prohodila, jaký dort bych si asi tak představovala, tak byla reakce taková, že to už mají na starost oni.. :-N Tak nevím, na jednu stranu je super, že jsou takoví ochotní a vrhli se do zařizování, ale taky bych se ráda občas zapojila... :-(
Emmili, to je teda síla.. Ale musím říct, že mě to nějak moc nepřekvapuje.. Ten vztah s ním yl moc pěkný, takový impulzivní, ale po dvou měsících jsem pochopila, že to nemá smysl.. A pak ty další cca dva roky byly hrozný, to se ani nedá popsat. Tak doufám, že Tě to mine, třeba se trošku změní aspoň v tomto směru. Jinak je mi ho líto, protože i když má hromadu špatných vlastností, tak myslím, že je v jádru moc hodný... :-(
Myslím, že ho znám asi nejlíp na světě, byli jsme spolu dva roky a vím o něm úplně všechno - i to, že ještě když byl s tebou, tak nepochybně v jádru hodný byl, jenže jsi ho nechala ty a to nějak neskousnul. Pak mu ještě v lednu 2006 umřela maminka a on se na všechno vykašlal, nezbyl mu nikdo, kromě mě. Hrozně a často jsme se hádali. Já vím, že někde uvnitř je to fakt skvělej člověk, jenže už prostě tak nějak neměl důvod ukazovat to světu. Hrozně se obrnil proti všemu a popravdě tím, že jsem ho taky opustila, je to asi dokonáno... Dost jsem si to vyčítala, ale nešlo to dál.
Ach jo.. To je těžký, protože až ho pustí, tak asi bude mnohem horší začínat zase od nuly. On je neponaučitelný.. Tady fakt nezbývá nic jiného než mu držet palce..
No jo... A to vlastně ani nemá kam jít, má jen babičku s dědou. Nevím, jak to bude... A to jsme se původně taky chtěli vzít :-(, naštěstí jsem ten rozum dostala a naši jsou teď ohromně šťastní - mého současného přítele všichni v rodině milujou, a já taky. Líp mi nikdy nebylo, i když ta první láska byla nejintenzivnější. Každopádně se teď všechny vztahy v mojí rodině o mnoho zlepšily...
Moji rodiče z něj taky byli hodně špatní, ale my jsme ještě zdaleka nebyli tak daleko jako vy.. Je mi ho moc líto, měla jsem ho ráda i v době rozchodu, jen jsem taky dostala rozum a bylo mi jasné, co je správné.. A Ty jsi s ním pořád v kontaktu?
Já ho taky hrozně milovala, i když mi dělal fakt hrozný věci... Jenže potom, co ho ještě jedna bývalá podváděla, měl za to, že všechny ženský jsou hrozný mrchy. Já bych pro něj udělala první poslední, kdyby ho nezavřeli, tak se asi neodhodlám, taky to trvalo rok a půl, co jsme nebyli spolu, než jsem to dokázala. Chci vzpomínat ale jen na to hezký. A hlavně nechci, aby se někdy potkal s mým přítelem, protože to by dopadlo fakt špatně. Chtěl se několikrát i zabít (i po rozchodu s tebou, pak když jsme spolu byli ještě krátce, pak ve vězení...), ale mluvila jsem s jeho vychovatelem a ohlídali ho. Jen nedokážu odhadnout, co bude dělat teď - bez šance, bez motivace... Bohužel si myslím, že nebude dlouho trvat, a bude tam zpátky. Jemu mohla vážně pomoct jen ohromná láska, aby měl motivaci.
To je hrozný... Máš pravdu, potřeboval by velkou lásku, ale je otázka, jak by se k té slečně po tomhle všem choval.. S tím vězením se taky bojím, že to asi bude začarovaný kruh, tak to dopadá dost často, navíc v té jeho situaci...
Jo a jinak - když mi bylo 15, tak jsi mi pěkně zatopila - nemohla jsem překousnout, že pořád myslel na tebe... :-) Je to fakt strašná náhoda, že se potkáváme tady...
Tak to se zpětně moc omlouvám, to jsem fakt neměla v úmyslu :-N Taky jsem pořádně v šoku, že jsem se potkaly, pořád se z toho nemůžu vzpamatovat.. :-)
Děkuju, ani nevím, že nějakou fotku měl..
V době svatby spolu budeme dva roky a devět měsíců, teď spolu přes rok bydlíme a je to krásný :-D
Emmili, fakt si za to vinu nedávej, prostě nějaké lidi nezměníš, byla bys nešťastná..
Opravdu se nemáš za co omlouvat, už mě to nějakej pátek netrápí :-D a tys o ničem netušila...
Fotku měl - pasovku - a nechtěl jí vyhodit, to mě taky štvalo :-N... No asi se tu jentak někomu nepoštěstí pokecet o společnym bývalym... I když u tebe to bylo krátký.
To věřím, že je to krásný... A bydlíte kde? My jsme spolu teď sice krátce, ale je to fakt nádhera, a hlavně jsme spolu pořád. Sice ne ve vlastním, ale povětšinou u jeho rodičů, občas u nás, a když jsme spali na Vánoce každý doma, tak jsem málem neusnula :-D. Chceme stavět, až udělám školu. No, jemu je už přes 25, takže určitej věk má, já vždycky byla trošku napřed před spolužačkama... A teď jsem si naprosto jistá, že s tímhle chlapem chci zůstat a že mě nebude trápit (což se předtím říct nedalo). Takže za minulostí je velká tlustá tečka.
Bydlíme v Praze (teda na kraji Prahy, je to tu taková skoro vesnice:-) ), oba tu studujeme. Dřív jsem bydlela na koleji a přítel u rodičů kousek od Prahy, a pak zdědil tenhle byt po babičce - je to státní byt 2+kk, takže nájem není tak hrozný, navíc tu máme soukromí, s tou kolejí se to vůbec nedá srovnávat :-N
My taky chceme začít stavět, až budeme nějak normálně vydělávat, což bude asi ještě trvat, studovat budeme ještě dva roky, a pak snad nějaké to mimčo :-D
A co přítel dělá?? Já jsem taky vždycky tíhla k těm starším, i když jsem spíš chodila se stejně starýma, což se pak na vztahu dost projevilo.. Teď už se to srovnalo, takže si budu dokonce brát o pár měsíců mladšího, to bych nikdy nečekala :-D Ale Tvým pocitům rozumím, na gymplu jsem s tím dost bojovala, nikdy jsem si moc nerozuměla s vrstevníkama.
Taky bychom brali mimčo. Jenže ta škola... Takže ještě tak 5 let nic. To si přítel vždycky jen povzdychne "Ach jo, to už mi bude 30", ale taky ze mě chce něco mít. On je soustružník - to je teď hodně žádaný povolání, a i když nemá maturitu, vydělá si pěkný peníze. A o práci se docela nemusí bát.
To já jsem si dost brzo ujasnila, že si se stejně starýma nemám co říct. I fyzicky mě přitahujou starší a příteli občas stejně říkám "ty moje miminko". Takže mladší jsem vždycky odepisovala rovnou :-N...
Já mám teď osmitýdenní sestřičku, takže je to hezká kompenzace - vyřádíme se, všechno si vyzkoušíme, a když už nás to nebaví, tak jí vrátíme :-D... Přítel si s dětma skvěle rozumí a tu malou úplně zbožňuje x-) .
Ahoj holky. Přečetl jsem si váší debatu a přiznám se, že jen zírám s otevřenou pusou. Škoda, že z Děčína je má přítelkyně a ne já. Poněvadž takto se nemohu vůbec zapojit. Každopádně Vám všem přeju ať vám svatby vyjdou tak jak si přejete. ;-)