Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Jiné svatební přípravy

Jak se nerozbrečet na své svatbě?

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Holky, máte některá nějaký zaručený způsob, jak se nerozbrečet na svatbě? Na obřadu se nebojím, ale mám strach, že se rozbulím, až mě táta povede z domu a pak při těch gratulacích...
Odpovědět
1
2
3
Profilova fotka
veru> nejsem odbornik, ale je to myslim antidepresivum.. dost navykove, samozrejme ne po jednom ojedinelem pouziti
Odpovědět
hm .. budu raději slzet a brečet :)
Odpovědět
Profilova fotka
baris: jó počítání to znám....a celkem to zabírá, tak to taky zkusím
Odpovědět
Profilova fotka
ulinka.s, veru77: u nás to bude stejné, navíc moje mamka se rozbrečí i když odjíždíme po výkendu zpět do Prahy( jezdíme domů každý týden),tak mám strach aby si to farář nespletl s pohřbem a nezačal smuteční řeč :-N
Odpovědět
holky vy máte nějak připravené to poděkováníza výchovu ??? původně to mělo být tak, že bratr mi to bude předčítat a já opakovat ... ale pak jsem se rozhodla že nejsem malé dítě abych papouškovala po bratovi takže to zvládnu sama ... ale čím víc se to blíží tím víc lituji svého rozhodnutí ...
Odpovědět
Profilova fotka
já prostě jen řeknu jak moc si vážím toho jak mě vychovali, že jsem mohla studovat a poděkuju za miláčka jeho mamce, budem to mít společně i s požehnáním, tak asi budu bulet už od rána
Odpovědět
Ahoj, jsem na tom podobně jako vy, jak moc začnu nad věcmi kolem sebe přemýšlet, pozorovat, poslouchat, vždycky mě něco dojme. Kamarádka v práci přede mě včera postavila meduňku, prý mám den před svatbou vypít šálek čaje ale nijak to nepřehánět, svým způsobem prý utlumuje :-. Nevím, ale asi zůstanu u těch slz a budu věřit těm z vás, které píší, že neměli čas nad něčím jako pláč vůbec uvažovat. P.S. : Kněz, který nás bude oddávat je svým způsobem taková osobnost, že bych to spíš hádala na nějaké to potlačování smíchu než pláč. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
veru: Lexaurin je sedativum. Návykový je až po měsíci trvalého užívání. Jinak se dá užívat čaj z třezalky tečkované, je to lehké přírodní antidepresivum, které rozjasní náladu. Musí se to pít 2 x denně aspoň 14 dní před. Znám to, mám to vyzkoušené. Je vám pak hezky a vůbec nebrečíte a nic si moc neberete:-)Ale myslím, že to není třeba a že na svatbě brčet nebudeme ;-) :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, přidám svojí zkušenost. Na pláči není nic špatné a nebyl by to tedy zase takový problém, kdybych vždycky po pláči nebyla celá červená a oči neměla jak angorák :-) Původně jsem myslela, že budu na svatbě v pohodě, ale na obřadě mě co celé nějak dojalo. Řešila jsem to tím, že jsem během řeči starosty občas vypnula a začala pozorovat obraz, co měl za sebou :-) Při gratulacích to bylo to samé, ale to jsem ustála díky vtipným gratulacím ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojky holky, recept sice žádný nemám, ale sama za sebe můžu prozradit, že jsem se na své svatbě usmívala od ucha k uchu a na slzičky vůbec nedošlo. Taky jsem měla obavy - vždycky mě takovéhle věci rozbrečí, ale na své svatbě jsem fakt na to ani nepomyslela. Tedy do té doby než mi odpoledne manžel začal zpívat při tanci. Bylo to tak romantické... :-)
Odpovědět
winne, trezalka snizuje ucinnost HA, tak bacha ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Jo to je pravda, připojuju se k martek.Sice tu většina holek plánuje mimčo hned po svatbě i dřív, ale pro ty co ještě ne je třezalka fakt zrádná. Jinak k tomu pláči - dostala jsem taky nabídku vzít si prášek, ale bojím se, aby mě to nějak nesložilo, je to neurol nebo tak nějak. Nemám s tím žádné zkušenosti, tak nevím. Nerada bych si takhle tu svatbu zkazila.
Odpovědět
Článek se načítá
ja mam taky strach, ze budu brecet... brecim i kdyz vidim svatbu v televizi, a holky, co to maji za sebou, tak rikaj, ze na breceni vubec nepomyslely, ze to z nich vsechno spadlo a ze si to pekne uzily..... tak budu doufat... ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
to ilona: ahoj, já bych si být tebou nic nebrala, neurol sice působí na psychiku, ale fakt nevíš, jak na tebe zapůsobí, můžeš být unavená a ospalá, takže já bych prášky vynechala. taky jsem se bála, že budu brečet jako na jiných svatbách, ale byla jsem úplně v pohodě. Myslím že to funguje u většiny nevěst(podle známých) Takže bych se pláče nebála.
Odpovědět
Profilova fotka
to je dobrej nápad s těma počtama, ale aby zas ze mě nevypadlo...123 cože? aaano :-)já radši co bude jak bude neřeším, protože to má člověk milion katastrofických scénářů...mně by určitě pomohlo, kdyby tam někdo řekl nějaký frk, to bych se culila, ale pak při gratulacích je mi jasný, že moje mamka s babičkou mě rozbulej, proti tomu už nic nezabere :-)
Odpovědět
Profilova fotka
holky a to je asi fakt lepší si dát panáka než prášek, kámoška před svojí svatbou zblajzla neurol (nevím kolik), ale přišla mi dost mimo...takovej ten mimoňskej zastřenej skelnej pohled skrz...nic hezkýho...a asi to taky nebude moc dobrý v kombinaci s alkoholem...to zmáknem holky...a když se nám bude chtít brečet, tak si trochu pobulíme, na tom fakt není nic špatného :-)
Odpovědět
tereza: Ja teda nevim,ale asi by tech neurolu musela snist nekolik,aby z toho byla mimo...treba to jeste zapila panakem ;-) ale samotnej neurol,kdyz si ho vezmete jednou, nic takovyho neudela :-) jinak z toho,ze budu pri obradu a gratulacich brecet..no,z toho bych strach asi mela :-) ale myslim,ze spis tak ukapne slzicka nez ze by to bylo nejak intenzivni,takze bych to ponechala osudu..navic na tom nic spatnyho nevidim...
Odpovědět
Ahojky, mamka je zdravotní sestra tak mi dala neurol když jsem poprvý letěla letadlem. Jsem šílenej nervák a hrozně jsem se bála. Můj miláček si ho odmítl vzít. Když už jsme začali nastupovat do letadla tak se začal bát, ale já byla v pohodě. Žádný chmury mě nenapadaly, ale nebyla jsem nijak oblblá. Myslelo mi to dobře. Na svatbu si ho ale prát nebudu, protože určitě pak budu něco pít. Určitě to ale taky prořvu, když uvidím plačící mamku a babičku prostě se neudržim a budu bulet jako želva. Ale vždyť je to jedno, prostě máme svoje city a nejsme z kamene! ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
No já jsem taky usoudila, že s práškama radši taky experimentovat nebudu. Sice vím, že nebudu pít alkohol, ale stejně. Nestydím se za to, že budu brečet, to je lidský, jediný, co mi vadí je, jak potom budu vypadat. Vždycky mám hrozně červenej nos a dlouho to je na mě vidět, že jsem brečela. Ale ono to nějak dopadne.
Odpovědět
Ahoj. Ja mam vyzkouseny Persen. Jou to bylinkove tabletky, ktere jsem obcas brala pred statnicemi a v den statnic. Uklidnily me a zaroven jsem nemela pocit, ze jsem oblbla....
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, já mám slzy na krajíčku jen když to tady všechno čtu, takže jsem si téměř jistá, že budu brečet i na obřadu. Čím víc se svatba blíží, tím víc koketuju s myšlenkou dát si nějaký prášek na nervy, ale bojím se toho, protože jsem nikdy nic takového nebrala, tak nevím, jak na to budu reagovat.
Odpovědět
Já mám jen podotekt? Proč nebrečet? Pokud to bude štěstím. Někdy mi ty slzičky připadají docela dojemné - i na fotkách a na videu. Spíš jak yřešit dobrý make-up :-N
Odpovědět
Hurááá, tak nejsem jediná :-D Já sem taky přemýšlela, jestli si ráno před obřadem nemám šupnout Lexaurin na sklidnění, ale asi bude lešpí když budu brečet nebo se smát než kdybych po tom prášku usnula že jo? |-| Ach jo, snad to nějak pocitově ustojím ;-)
Odpovědět
ahojky, myslim , ze neni nic spatneho , kdyz ukapne slzicka rekla bych ze naopak. a uz vubec bych si nebrala kvuli tomu nejake prasky. jsou to emoce , ale to je pravena tom to krasne, my jsme meli svatbu v sobotu a reknu vam, ze kdyby zenich rekl slib jen tak s chladnou tvari asi by to nebylo ono. slzicka ukapla no a co... bylo to krasne a diky tomi si to budu navzdycky pamatovat ...takze se pekne uklidnete , vyhodte prasky a uzijte si to se vsim co k tomu patri :-)
Odpovědět
ahoj holky, no já to tady čtu a mám taky slzy na krajíčku. Já taky hned brečím. A bojím se toho, že to taky celé probrečím. Uvažuji, že si vemu 1 lexaurin. Měla jsem ho den před maturitou, při prvním letu a teď zvažuji. Nepřipadá mi, že bych pak byla nějaká oblbnutá. Uvidíme. Mamina ta si ho bude muset vzít určitě, protože ta už brečela ve svatebním salonu a vždy, když probíráme téma svatby. Taky nevím jaká bude reakce taťky, protože jsem jeho holčička, jak říká. No a můj nastávající, to je taky pěkná měkotina, záleží jestli to unese před ostatníma. V soukromí má slzy na krajíčku, když se o tom bavíme. Ale nějak to dopadne. Hlavně abychom byli šťastní.papa Lucka
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojky ta medunka je na nervy fakt dobra,nebo kdyz nemuzete usnout.Ja jsem ji pred svatbou pila a fakt mi pomohla ;-) Ale proti slzam zadnej recept neznam,taky sem se neubranila,a nestydim se za to,did je to hezky x-)
Odpovědět
Profilova fotka
Meduňka určitě a pořádný kotel. Mám svatbu v kostele a vůbec netuším, jak ze sebe ten slib vykoktám. Jak já závidím ostatním nevěstám to nevinné a hlavně KRÁTKÉ ano. ;-)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 letech
•
Brečeli jste? beruska21 • 25. květen 2007 v 11:43 ahoj holky, chtěla bych se zeptat zda Vám při obřadu nebo po něm ukápla nějaká ta slza...Já mám totiž pocit že budu brečet jak želva, už teď když si to představím tak jsme na měkko...Když koukám na film se svatbou takmám taky na krajíčku!Mate to taky tak? ivett25 • 25. květen 2007 ve 12:00 Já nebrečela! Dostala jsem záchvat smíchu! :-D Ale ne z nervozity, ale spíše z toho, jak se muž pekelně soustředil na odříkání slibu! Vím, taková vážná chvíle, ale když on mi přišel tak miloučký! :-N :-N bielanevesta • 25. květen 2007 ve 12:01 Beru tak to som mala pocit tiež a nakoniec sme sa s manželom tlemili ako blázni :-D ivett • 25. květen 2007 ve 12:01 já taky nebrečela, brečeli všichni kolem, ale my se s manžou furt jen smáli... ;-) cechtek • 25. květen 2007 ve 12:31 ne, ale měla jsem na krajíčku po obřadu, když jsme sedli do auta a za okýnkem stála šestiletá dcerka kámošky, kt. mávala a brečela jak želva :-D beruska21 • 25. květen 2007 ve 12:35 všichni mi právě říkají, že se nakonec smáli, ale mě příjde, že to nejde :-S bretory • 25. květen 2007 ve 12:40 Ahojky, já jsem pořád byla za hrdinu, jakože rozhodně brečet nebudu. No a když si pak pro mě přišel ženich a viděla jsem ho nastrojeného a s kytkou, tak jsem se prostě neudržela :-D :-D renousek • 25. květen 2007 ve 12:48 Já jsem byla vysmátá, protože jsem do sebe ráno kopla 3 panáky, pořád jsem se uculovala a nešlo to zastavit, ale kdybych si nedala na kuráž, byla bych zaražená jako manžel, ten byl chudák vystresovanej a tvářil se celou dobu hrozně vážně, to mě rozesmálo ještě víc :-D elis0909 • 25. květen 2007 ve 12:51 já neukápla ani slzu........... ani když jsem viděla svého tatínka brečet, když jsem sešla dolů z mého pokoje mezi svatebčany, ani když jsme to měli už za sebou v kostele, ani při proslovu.......prostě se to všechno semlelo tak rychle, že na to ani nebyl čas.... s osdstupem času mi to celé příjde jako by to prožil někdo jiný :-D blahaha • 25. květen 2007 ve 13:05 Holky, my rozbrečeli všechny (prý výběrem hudby na příchod ;-) ) ale já se pořád smála, mužík se zamilovaně usmíval... a když jsem se nezvládla podepsat, dostala jsem totální záchvat smíchu :-D Rozbrečela jsem se až za dva dny při čtení svatebních přání :-N beruska21 • 25. květen 2007 ve 13:29 O tom panáku jsem taky přemýšlela, myslím, že do mě holky chtěnechtě něco kopnou, Ale já se bojím taky hlavně proslovu taťky, jestli bude říkat něco z dětství nebo tak jsem jasná :-D cechtek • 25. květen 2007 ve 13:50 neboj, to bude dobrý :-) mě ani brečet nenapadlo, protože manža blbnul :-D anninka • 25. květen 2007 ve 13:54 Ja jsem celkem vsechno ustala.... az na gratulace.. gratulovat me sla prvni svedkyne a to jsem brecela jak zelva, pak uz sem se uklidnila. A je fakt, ze jsem si poplakala na vecirku, kdyz jsem tancovala prvni tanecek s manzilkem. A pak jsem bulela az zase pri tanecku se svedkyni! A pak jsem si poplakala druhy den po svatbe pri spolecne snidani v hotelu v Ceskem Krumlove. Takze to celkem slo! :-D renousek • 25. květen 2007 ve 14:07 beruska21: Tak proslov taťky mě dostal pěkně, ale naštěstí až když jsem ho viděla na DVD a soustředila se na to, co vlastně říkal a jak byl na měko ;-( To mě dostalo asi nejvíc ze všeho... ljd • 25. květen 2007 ve 14:18 Tak já se přiznám, že jsem měla na krajíčku když jsme jeli v koloně na obřad a všichni troubili...to byla prostě nádhera...na obřadě jsme se i s manželem a kamarády, kterých jsme viděli, protože nás fotili celou dobu smáli...ale jakmile nám měli všichni gratulovat a my se od oltáře otočili k svatebčanům a uviděli je plakat, tak jsme oba začali pouštět slzičky, dokonce i můj manžel, který tvrdil jak by určitě neplakal ;-) :-) beruska21 • 25. květen 2007 ve 14:20 Aninka : já dopadnu určitě stejně!!!budu brečet stokrát za den...Já jsem strašněj měkkouš :-N ambret • 25. květen 2007 ve 14:24 Ahojky tak já už ted dopředu vím, že budu bulet a bulet. Taky mě rozbrečí kde co. A až tatí bude říkat nějaký proslov nebo gratulaci, tak ho přes slzy ani neuvidím. mirabela • 25. květen 2007 ve 14:58 Ahoj, já jsem na tom stejně, bojím se, že to celé probrečím a na videu budu celá červená a opuchlá. Bojím si dát panáka, abych si z toho nakonec vůbec něco pamatovala :-D ambret • 25. květen 2007 v 15:01 Já si panáka dát nemůžu. Nejsem na to zvyklá a když si občas výjímečně něco dám, tak už jsem po druhém panáku vismátá jak lečo zuza.t • 25. květen 2007 v 15:08 blahaha: a jakou jste to meli hudbu, ze vsechny rozbrecela? :-) taky bych rada neco dojemneho... kstablova • 25. květen 2007 v 15:17 beruska 21: já obřad vydržela stetčně, to mě ani nenapalo brečet, ale když došlo na gratulace, tak jak jsem viděla svědkyni, že drží tak tak, tak to jsem nezvládal a brečela sjem jak želva :-D pak přišla na řasu mamka, to nebylo onic lepší a pak jsem si pobrečela i s ostatníma plačkama :-D mám to pěkně na fotkách, dnes se tomu směju :-D qvitecko • 25. květen 2007 v 15:26 Ahoj holky, tak to já jsem prosím neplakala - a to jsem jak taky některá uvedla - měkouš. Zpívala nám vokální kapela Mošny - písničku naší lásky - Most přes rozbouřenou řeku od Simona a Garfunkela - a celý obřad jsem si pěkně užila - myslela jsem si, jak mě to rozpláče - ale já se smála - vždyť je to šťastný okamžik v životě -alespoň pro mě to bylo nádherný zážitek. kstablova • 25. květen 2007 v 15:28 oj omlouvám se za ty překlepy :-( novako • 25. květen 2007 v 18:43 Zvládla jsem všechno (dokonce i čtení jkdybych mluvil jazyky andělskými i lidskými, ale lásku bych neměl...), ale ty gratulace... Brečela jsem jako želva. :-D radost • 25. květen 2007 v 19:28 tak mě do pláče nebylo ani trošku, u nás to byl manžel, komu ukápla slzička ;-) visnery • 25. květen 2007 v 19:45 ja jsem rvala jak silena, ale az ke konci u gratulaci :) bylo to zvlastni, clovek si hodne uvedomoval z toho, co se tam rika...bylo to velmi dojemne...celou dobu jsem se ja i manzel drzeli, ale meli jsme takove rude ocicka, ale pak kdyz jsme se otocili a uvideli, ze vsichni za nama breci (fakt vsichni, chlapi, proste vsichni :), zacali nam vsichni gratulovat a v ten moment jsem zpustila i ja a pak uz tomu nebranila :) u samotneho obradu jsem vedela, ze se musim udrzet, ikdyz to bylo pro oba slozite, ale kdyz jsem videla zbytek a uz kdyz nam gratulovali, tak jsem nechala citum volnym prubeh :) nocturno • 25. květen 2007 v 19:46 už se těším, tak si pobečím. :-D :-D visnery • 25. květen 2007 v 19:49 Tady je, když ke mně jako první přišla maminka gratulovat, http://www.beremese.cz/album/view.php... a takhle to dopadlo, kdyz odemne odesla a prisel mi gratulovat nekdo jiny....po slovech maminky jsem totiz byla naprosto v prd...a brecela jak silena :¨) http://www.beremese.cz/album/view.php... allegra • 25. květen 2007 ve 20:00 já ani nemám strach, že se rozbrečím, ale když jsem hodně nervózní, tak mi cuká nerv pod levým koutkem úst a to by asi bylo vidět i na videu, když jsem ale hodně hodně moc nervózní, tak naprosto vypnu a všechno kolem je mi jedno, všude mlha, ztrácím pojem o čase, prostoru, a vůbec, takže to asi vyřeším nějakým panákem před obřadem, jako ostatní holky herminka • 25. květen 2007 ve 20:21 Mě dojímá menželský slib, ale nerozbrečí mě, takže jsem neměla strach, že bych na své svatbě brečela. Ale nakonec jsem měla na krajíčku po slibu a po výměně prstenů, ani nevím proč... ;-) deni • 26. květen 2007 v 08:18 já budu určitě plakat! jsem strašná cíťa :-D i mamina říkala, že se snad nebude ani líčit, protože to bude zbytečný smaj.lik • 26. květen 2007 v 08:32 Taky se bojím že to na mě dolehne. Takže voděodolná řasenka to bude jistit. I když je to škoda,normální je hezčí :-) .Doufám že nebudu ale řvát moc,to by byly fotky :-S matulinka • 26. květen 2007 v 08:44 holky, já budu bulet určo taky, sice si dám něco před obřadem na posilnění, ale stejně to na mě padne taky. Moje mamka se strejdou mě rozbrečí určitě, no to budou ty fotky asi vypadat... :-D many • 26. květen 2007 v 15:14 ahoj nevěsty :-D taky se toho bojím,že se rozbrečím :-) budu to hodně zatlačovat,ale jestli to půjde :-| taky si dám voděodolnou řasenku,já ji používám pořád :-D a je fakt,že jak uvidím řvát moji máti tak to určitě nevydržím x-) verusinek • 26. květen 2007 v 15:17 Já jsem zacala brecet kdyz nam prisla prat moje mamka se slzama v ocich a jelikoz sla jako prvni tak jsem pak proslzela vsechny gratulace :-D megy • 26. květen 2007 v 15:29 já brečela, když přišla moje mamča se slzami, to byl jedinný okamžik. Já se celou svatbou prochechtala :-D novako • 26. květen 2007 v 18:16 A k té vodoodělné řasence doporučuji nějaký kvalitní nestíratelný a slzámodoklný make-up. :-D janulevrtule • 26. květen 2007 v 18:34 ahoj holky, ja myslela ze brecet nebudu a pri prvni gratulaci jsem se rozbulela.mam to na fotkach v albu, ale nevypada to az zas tak hrozne :-N cechtek • 26. květen 2007 ve 22:44 no nejhorší fakt je, když bulí někdo z blízkých, já byla normoš vysmátá, ale jak jsem viděla někoho bulet, taxem měla na mále, ale f poho, řekla jsem si nebul blbečku, vždyť je to supeer :-D ale když vidím jiný svatby taxem jak želvaaa :-D maru2004 • 26. květen 2007 ve 22:46 no ja z toho mam taky obavy, nijak jsem driv nic neprozivla, ale pry porod vsechno zmeni a mam holcicku 2,5 roku a je fakt ze kdyz je ve filmu dojemna scena tak normalne brecim a nemuzu to zastavit, takze ja asi brecet bubu.. cechtek • 26. květen 2007 ve 22:51 maru, porodem to nebude ;-) maru2004 • 26. květen 2007 ve 23:28 ja jsem cetla ze ty hormony ti nejak pusobej a ze je zena potom ciltlivejsi a na me to teda funguje 100% =-) krista • 26. květen 2007 ve 23:56 Ahojky, já jsem měla na kahánku, když nám "družba" zpíval smutné písničky, něco jako: Tak už odcházím z domu ... ale my jsme s tím s manželem počítali, takže jsme se vůbec nedívali na naše rodiče, kteří samozřejmě řvali hůř jak kdyby někdo umřel :-D (nejvíc manželův táta :-N ) a taky jsme neposlouchali ten text - já jsem fakt nechtěla být opuchlá a rozmazaná :-) :-D hasik • 27. květen 2007 ve 00:35 Ahoj, my se celým obřadem prosmáli. Manžu prý ale málem rozbrečela písnička co jsem mu nechala dát zahrát při podkreslení obřadu. To bylo pro něj překvápko a povedlo se. Ale jinak jak jsem říkala. I podle fotek jsme se furt tlemili :-N miamia • 27. květen 2007 v 01:00 jak zelva :-D :-D :-D f.valerie • 29. květen 2007 ve 12:33 je, holky, ja se rozbrecela jen jak jsem cetla tuhle diskusi a cely si to predstavovala...takze brecet budu urcite. uz shanim vodeodolnou rasenku... :-D klarka1 • 29. květen 2007 ve 13:41 taky jsem si myslela, že budu brečet jako želva, vždyť u každého dojemného filmu, na každé svatbě při jakékoli jiné krásné a dojemné situaci se nemůžu pomoci a brečím. Svojí svatbu jsem ale ustála a slzy jsem ukázala až když jsme si četli druhý den všechna přání, to jsem se neudržela, tolik krásných slov jsem prostě nerozdejchala :-D dendisa • 29. květen 2007 ve 14:16 hlavně jsem nechtěla na svatbě nějakou trapnou básničku, no, zapomněla jsem na to upozornit. Ale zrovna u té básničky mi vhrkly slzy do očí, tak jsem zvedla hlavu, ať nemám cestičky na ksichtě. A pak mě to chytlo ještě u proslovu oddávajícího. No, na videu i fotkách jsem pak zjistila, že jsem zdaleka nebyla sama, takže klíííd :-D, to k tomu taky patří. A nejlepší je vidět ryčet chlapy, holky! ywonn • 29. květen 2007 ve 14:35 hi holky, tak já nevim jestli budu brečet nebo se budu smát, páč už ted mě přítel varuje, že tam sebou sekne a nebo že mě (nechtíc - on už takový je) bude rozesmívat při slibu.. bude to asi komedie :-D ale myslím, že nějaká ta slzička dojetí je hezounká.. je to milé ;-) evulka25 • 29. květen 2007 ve 14:53 no my jsme si vybrali samé takové "dojáky" při obřadu, tak jsem zvědavá jak to ustojíme. Ale doma už poctivě trénujeme (máme na to měsíc) :-D mische • 29. květen 2007 v 17:31 no když jsem si poslechla hudbu, kterou jsme si nakonec vybrali ... tak musím uznat, že to jsou strašný dojáky .... určo beru sebou kapesník .... ;-) saruska • 29. květen 2007 v 17:33 Já nebrečela, ale manžel jo x-) Bylo to krásný, jak byl dojatej a šťastnej.. x-) x-) kata267 • 29. květen 2007 v 19:23 ja sem byla zatim na dvou svatbach a furt sem si rikala pohoda pohoda a jak zacali odrikavat ten slib "ja odevzdavam se tobe...."(jestem me prijde ze v tom kostele je to fakt takovy hrozne pekny a dojemny) tak sem rvala jak zelvous :-D a pak sem mela - jak uz bylo receno - na ksichte cesticky od slz protoze sem mela makeup :-D karla25 • 29. květen 2007 ve 20:13 Já bulím jen jak to tu čtu :-) určitě probrečím gratulace a pak taťkův proslov. Doufám, že vydrží líčení teda! p24 • 7. červen 2007 ve 20:45 Mě je taky do breku,jen když to čtu.A to budu bulet určitě i když se budu přemáhat,ale pak to na mě stejně dopadne. market01 • 7. červen 2007 ve 21:08 ahoj, my jsme s manželem brečeli u předávání kytí a u poděkování rodičů a pak na obřadě nám ukápla slzička a pak na gratulacích, ale to už byla spíše úleva :-D A taky nás dojal proslov manželového svědka a přáníčka, která četla moje svědkyně :-D Ale jinak to bylo hodně veselé :-D :-D plabla • 8. červen 2007 v 08:18 tak holky to je průšvih... věděla jsem že to budu zvládat hodně těžko - bulím i u hezké reklamy :-( , no a teď jak to tu čtu, nějak to moc prožívám a mám v očích slzy taky =-) ooou... to nevím jak to zvládnu... to nebude na jednoho panáčka ale spíš na jednu lahvinku - to aby mě pak svatebčani odnesli k oltáři :-D karla25 • 8. červen 2007 v 08:24 Já si právě nejsem jistá, jestli mi ten panák proti breku pomůže a nebo naopak. Abych z toho naopak nezačala bulet ještě víc :-) ale stejně do mě taťka nějakýho panáka dostane už ráno, tak je to jedno, uvidíme... beruska21 • 8. červen 2007 v 08:51 Já budu řvát určitě i zejtra na rozlučce s e svobodou až budeme s holkama vzpomínat na starý časy na atřední, na naše lásky, akce atd...
Odpovědět
pattie • 8. červen 2007 v 09:25 Ne, ani slzička :-) Jelikož nám svědci připravili obří překvápko, smáli jsme se celý obřad i po obřadě... prostě pořád! popellka • 8. červen 2007 ve 13:19 Holky tak já mám na krajíčku jen jak to tady pročítám ;-( :-D nevim nevim, asi bych se taky neměla líčit, i když voděodolnou řasenku už mám taky koupenou, jen mám strach, že budu mít potůčky v make-upu a na fotkách to bude šílenost. Já su tak strašně měkká, že snad už budu brečet ráno jak vstanu :-D přemýšlím, že bych si vzala něco na uklidnění, ale abych pak nebyla apatická :-N :-D :-D pattie • 8. červen 2007 ve 14:25 Taky jsem myslela, že to ořvu, ale dala jsem si panáka a pak už jsme se jenom smáli a smáli :o)))) monikachud • 10. červen 2007 v 16:52 Když jsme byli před oltářem, chtělo se mi fakt hrozně smát. Jde to vidět i na videu, jak potlačuji smích /a to ani nevím, co mi přišlo tak směšné/, ovšem začala jsem brečet při gratulacích, když mi přišla gratulovat ségra a měla slzy v očích...tak jsem to už pak nevydržela a zbytek gratulací jsem prořvala......naštěstí to na fotkách nejde vidět. Ale též doporučuji opravdu kvalitní líčení. Já měla vše super voděodolné, takže na pleti to nešlo vůbec poznat :-D A i přesto, že jsem si pořád opakovala, nesmím brečet, nesmím brečet...opravdové emoce nepotlačíte....hlavně si neutírejte slzy rukou a táhlým pohybem ;-) Všem vám držím moc moc moc pěstičky!!! hana • 10. červen 2007 v 17:04 Holky, já řvu jakmile si pustím svatební hudbu, co máme vybranou. Včera jsem jela od nás k mamče a cestou potkala dvě svatby. Normálně jsem měla husinu a slzy tekly samy od sebe. Myslím, že jeden panák mi stačit nebude :-) :-N lucielucie • 11. červen 2007 v 11:00 Ja brecela taky uz dva mesice pred svatbou, dojimalo me uplne vsechno. Pri svatebnim liceni jsem vizazistu upozornovala, ze musim mit vodeodolnou rasenku, ze budu brecet. Rekl mi, ze NEBUDU. Chvili jsme se dohadovali a pak rekl, ze pri takove chvili emoce pusobi obracene - budu se smat. A holky, mel fakt pravdu. Porad jsem se usmivala, nedojaly me ani druzicky hrajici na houslicky - ted kdyz si na to vzpomenu se mi zase kutalej slzicky, ale v TEN den je to opravdu jinak ;-) plabla • 24. říjen 2007 v 10:04 Ahoj holky, vracím se už se zkušeností do téhle diskuze. Moc jsem se bála, že to nezvládnu při obřadě a gratulacích. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se oba skoro rozbrečeli když jsme se ráno poprvé viděli. Manžel vůbec netušil jaké budu mít šaty, vlasy, závoj-prostě nic a já se tolik snažila být podle jeho představ a asi jsem i byla. Během obřadu jsem měla opačný problém. Kdo jste viděl film VRATNÉ LAHVE - oddávající veršoval "bvžízka se k bvžíce naklání" a náš oddávající mluvil hodně podobným způsobem "pfšátelé/lodiče" a já už nevnímala co říká, jen jsem slyšela "bvžízka k bvžíce" a měla jsem temno. Mlátila jsem se smíchy a litovala, že nemám závoj přes obličej, aby to trochu skryl. Nakonec jsem se zaposlouchala do hudby a "přežila" to. Jediné kdy jsem se rozbrečela bylo na obědě, při čtení blahopřání, kdy jsem rozbalila gratulaci od babičky a začla číst její slova-nedočetla jsem. jaro2008 • 24. říjen 2007 v 10:09 plabla: ahoj, teď jsi mě pobavila a musím se v práci držet, abych se nesmála nahlas - zrovna v neděli jsem se dívala na dvd Vratné láhve :-D :-D :-D klbikova • 24. říjen 2007 v 10:10 Já jsem si poplakala až když jsem si pouštěla svatební video, přišlo mi líto že už je to za mnou. Jinak jsem si myslela že svůj svatební den celý probrečím a nakonec jsem byla tak strašně šťastná že je to tak krásný že jsem si na pláč ani nevzpoměla. ;-) petula5 • 24. říjen 2007 v 10:11 Já jsem si pobrečela až když jsme přijeli v 6 hod. ráno domů a sundávala jsem si šaty, tak to na mě všechno dolehlo. xmarg04 • 24. říjen 2007 v 10:15 taky přidám zkušenost... Celý obřad byl v pohodě, manžel měl pár průpovídek, který mi šeptal, třeba..."tak a je to tady... a máme po ptákách..." a podobně, takže nebezpečí pláče nehrozilo... Ale jako bonus a dárek nám po obřadu zazpívala z kůru kamarádka, jinak operní sólistka z Olomouce Ave Maria... Varhany, kostel, soprán, Ave Maria a brečeli všichni... totálně... i chlapi... :-D kstablova • 24. říjen 2007 v 10:27 jako želva! Při obřadu jsem se držela, ale při gratulacích stačilo vidět ty uslzený ksichty a bylo to v pytli :-D lenkazdenek • 24. říjen 2007 v 10:41 Já jsem byla celkem v pohodě,akorát při obřadu jsme se s manželem strašně třásly a nevím který z nás víc :-N no rozbrečela jsem se až když mě manžel večer přenesl ve svatebních šatech až do ložnice a já zírala jak to všechno krásně připravil ,že jsem se z toho normálně rozbrečela jak želva :-) gabbika • 24. říjen 2007 v 10:43 Nebrečela jsem, dokud mi nešla popřát ségra, ta byla tak dojatá, že nešlo se nepobrečet si taky x-) pomidorka • 24. říjen 2007 ve 13:04 já ne,manža ano....vybrala jsem si to před mava • 24. říjen 2007 ve 13:08 Brečela jsem, když ráno manžel přijel a dovezl mi kytičku, během obřadu mi brečelo jen levé oko. Pravé to asi bralo sportovně ;-) pavla24 • 24. říjen 2007 ve 13:08 Nebrečela jsem, držela jsem se, věděla jsem, že když začnu tak to pak nezvládnu. Manža ano. :-) efca • 24. říjen 2007 ve 13:14 Řvala jsem minimálně půl roku dopředu, už když jsme se o tom s manželem bavili, nebo když se mě kamarádky na něco ptaly. Měla jsem šílený děsy jak to přežiju. Su na měkko i u Stříhorukýho Edwarda a Dr. Quinnové:-) na svatbě svojí kamarádky jsem brečela víc než maminka nevěsty a sama nevěsta mě musela uklidňovat-trapas. Dva dny před svatbou se mnou bylo k nevydržení. No a ve svatební den? Hahaha ani slza, spíš řehot šílenej.Náš oddávající přišel až po druhé výzvě matrikářky a jeho: jste jak pevné sloupy a váš vztah je lomený oblouk, nebo:jste jako vzrostlé srtomy v lese kymácející se do větru.No konec. Ve finále začal mluvit tak nakřáplým hlasem,jako by mu bylo líto že se mu smějeme a začal recitovat báseň u které nikdo nepochopil, že to je báseň. U gratulací taky nic.Všechno to proběhlo na můj vkus až moc rychle, že jsem to ani nestihla. Brečela jsem asi v půl druhé v noci, když všichni odešli a my jsme zůstali v hospodě sami, že nemůžu uvěřit tomu, že jsem vdaná, že si mě někdo vzal:-) manža z toho měl šílenou bžundu a sděloval to obsluze:-) nářez. druhý den jsem plakala zklamáním nad tím jak to všechno proběhlo,ale to už je jinej příběh. lunula • 24. říjen 2007 v 17:29 já brečela hned ráno, když si pro mě manžel přišel s kytkou k rodičům. A pak při gratulacích,když mi přála mamka a taťka se slzami v očích, to jsem nevydržela a pak už jsem to skoro nezastavila, skoro všechny gratulace jsem probrečela:-) len.z • 24. říjen 2007 v 17:31 Holky já brečim jen když to tady čtu, tak to já se asi ani nevdám :-( :-( :-( saruska • 24. říjen 2007 v 17:32 manža brečel, mě blbě blbě, tak jsem se držela, abych sebou neflákla :-( , ale pak jsme brečeli oba u videa, zapálili jsme si svíčky a koukali a brečeli..no doják větší než na svatbě x-) martja007 • 25. říjen 2007 v 10:16 Ja brecela ,kdyz moje nej kamoska delala proslov... :-) jindri • 25. říjen 2007 v 11:50 ve svatební den ani uslzení, všechno to probíhalo ve srandě, ale druhý den .... probrečela jsem celou snídani a tak půlku cesty na líbánky :-) peskova • 25. říjen 2007 ve 13:23 Ahojda, j á jsem málem začala brečet když jsem procházela uličkou a lidi začali tleskat, ale když jsem viděla vysmátehé ženicha, tak mě to přešlo a pak už jsme se jen smáli. bylo to skvělé, naopak jsem brečela na svatbě kamarádky a to jak želva :-) pomidorka • 25. říjen 2007 ve 13:24 a jak berčí želva?na survival to nebylo many • 25. říjen 2007 ve 13:28 tak já jsem taky nebrečela ;-) ale brečím doma,když si sem tam tu naší svatbu pustím,tak to bulím,dojme mě to a chtěla bych to zažít zase - to samý :-) raadulka • 25. říjen 2007 ve 13:30 tak na svojí svatbě jsem nebrečela, ale na cizích svatbách zásadně brečím - před dvěma měsíci jsem byla kamarádce na svatbě, vybavená kapesníky, všichni ze mě měli srandu a nakonec jsem polovinu balíčku kapesníků rozdala :-D :-D pinkydez • 25. říjen 2007 ve 13:51 No ja se asi taky nevdam. Vzdycky sem byla nejvesti drsonka, se kterou nic nepohne. Ale pak sem v 21 odlitala sama na delsi dobu do USA a to sem se rozbrecela i u reklamy na Merci, jak ji tam ten chlap dava na letisiti bonbonieru - no hruza. A pak sem se byla podivat na svatbu segry kamaradky ze zakladky a zacli ji tam hrat na housle Ave Maria a mne nak doslo, ze sme ji vzdycky braly jakoze ze je starsi, ze chodila na stredni, kdyz my na zakladku, na vejsku, kdyz mi na stredni a ze ted se vdava, a ze to znamena, ze uz teda ani ja nejsem zadny dite a brecela sem priserne. Ale ne tak, ze by mi jemne kapaly slzy, ale takovy to breceni, jak se spusti ryma, cerveny oci, knedlik v krku, napuchlej oblicej. Celej kostel se otacel, co je to za blizkou pribuznou, kdyz ji to tak bere. Brecela sem jeste v cukrarne, kam me pak vzal pritel na uklidneni. Takze na svoji svatbu snad ani nebudu zvat fotografa! kstablova • 25. říjen 2007 ve 13:55 pomi: tak že má mokro v krunýři :-D lump • 25. říjen 2007 ve 14:03 Já jsem taky měla strach, že budu brečet, ale manžel to zachránil svýma neustálýma průpovídkama při obřadu typu: to tak protahují za trest, že jsme přijeli pozdě (a to fakt o hodinu, kvůli tchýni ]-( ), a já už mám fakt hlad a nahlas tam vzdychal a než řekl ANO, tak si výrazně odkašlal a podobné jiné srandičky. Takže do pláče opravdu nebylo nikomu a byla jsem za to ráda. Pár slziček ukáplo jen doma, když mě maminka pomáhala se obléct a přála mi do života... pomidorka • 25. říjen 2007 ve 14:06 kstablova: :-D ivakroupova • 26. říjen 2007 ve 23:28 Brecela, tedy alespon slza v oku, se objevila na vsech ostatnich svatbach, kterych jsem se kdy ucastnila. S podivem, pri vlastni neprisla ani na chvilku nervozita ci slza. Porad jsme neco komentovali nebo se na sebe smali pri obradu. Pochopila jsem, ze na dojeti jsou tam patrne vsichni ostatni :-) x-) nocturno • 27. říjen 2007 ve 14:43 Já jo. :-) immie • 29. říjen 2007 ve 20:47 U nás celé dopoledne v pohodě, byla jsem úplně v klidu, ještě jsme s bráchou uklidňovali mámu, která byla šíleně nervózní. Odjezd v poho, obřad v poho, přípitek v poho, přání oddávajícího a matrikářky v poho, ale když pak při blahopřáních přišla ubulená máma a "víš, přeju vám všechno nejlepší a moc ti to sluší", tak se mi najednou začaly koulet po tváři slzy a koulely se a koulely, že jsem přes ně ani neviděla a ... už nevím, u kterého ze všech našich početných hostů se mi podařilo ovládnout se. Asi až po tom posledním :-) A pak jsem měla hrůzu z toho, že budu na focení rozmazaná :-) f.miracle • 30. říjen 2007 v 10:29 tak u nás to bylo přesně naopak - já byla celý den vysmátá (ještě si kosmetička ráno dělala legraci, že takhle vysmátou nevěstu už dlouho neviděla) a manža dojatý:-) Byl to prostě nádherný den x-) misicka455 • 30. říjen 2007 v 10:31 holky i já byla vysmatá, hodně věcí mi připadlo tak jako k smichu, ale jak při obřadě začali spívat já ti prstýnek dám tak mě to vzalo a brečela jsem jako želva další spád slz byl při gratulacích a další na hostině a to vše s radosti a dojetí ;-) storm07 • 30. říjen 2007 v 11:24 Ahoj holky, dojatá jsem byla už ráno,ale musela jsem povzbuzovat rodiče. Dobrá nálada a pocit štěstí převládal. Při obřadě - po prvních větách básně -"Vzpomeň si maminko na to malé střapaté dítko...", kdy jsem jsem vedle sebe uslyšela povzdychávat mamku jsem už celý obřad rozmrkávala slzy dojetí a štěstí, abych se nerozmazala. Krásně zpívali a oddávající měl moc pěknou řeč. Při gratulacích jsem se již neovládla a pár slziček ukáplo - i gratulanti byli dojatí a někteří se slzičkami. Myslím si, že se není za co stydět a make-up vydržel. :-)
Odpovědět
Pláč při obřadu zivotnice • 26. červen 2007 ve 21:34 Holčiny, brečely jste některá během obřadu, myslím štěstím, ale hodně?Mám pocit, že u mě to tak bude....a na fotkách budu s rozmatlanou řasenkou :-D Dělám si srandu.Ale určitě štěstím plakat budu.Dopadl jste někdo stejně?Máte z toho fotky? ckei • 27. červen 2007 v 07:05 No jéje, dopadla jsem přesně tak, já brečela fakt dost a opravdu jen a jen štěstím.....make-up naštěstí vydržel dokolane a fotky nějaké mám, které ovšem nikde neukazuji, né, že bych se za to styděla, ale přeci jen, hezčí jsou ty, kde se směju bez slz v očích a na tvářích :-D lucka.amisu • 27. červen 2007 v 09:32 Ahoj holky, to je můj příprav. My máme svatbu na Karlštejně, teď o víkendu jsme tam byli, pustili nás do obřadní síně a byl tam i varhaník, kterej nám zahrál pár ukázek pochodů, které můžeme mít, abysme věděli jak to zní. No a já měla slzy na krajíčku už teď a to jsem tam byla jen tak bez šatů, bez lidí......no řeknu, přítel mi pak řekl, že měl taky na mále. I když je to kluk:) Takže já už se vidím, jak budu mít promočené šaty, jak mi potečou slzy.... janauk • 27. červen 2007 ve 12:51 Ahoj holky, ja se take bala ze budu brecet a nakonec to padlo na pritele ;-) Mel to tezsi, dva dny jsme se nevideli a pak na me cekal v kapli a to jsme meli 15 minute zpozdeni ;-) My jsme s druzickama popijeli sampano a tak ze me ta nervozita spadla....On si asi rikal, ze jsem si to rozmyslela a tak kdyz uz jsme konecne vkrocili do kaple, nevydrzel to :-) Takhle jsem ho nikdy nevidela. Bylo to nadherne. kattty • 27. červen 2007 v 15:44 Ahojky holky No jsem ráda, že tu taková diskuze vznikla, protože mám stejný problém. Bojím se, že začnu brečet.Brečela jsem, když mě miláček žádal o ruku, a i když žádal moje rodiče. Mám obřad taky na Karlštejně, kde se vdávala i moje ségra. Můj táta brečel jak želvička a když uslyšim, jak tam brečí, tak budu taky!!!! Ale prý se brečet nemá, jinak budeme v manželství brečet celý život :-( Moje ségra se zase smála od ucha k uchu. Tak jsem zvědavá. =-) raadule • 27. červen 2007 v 16:00 Mě už to bere, jen co si čtu tuhle diskusi. Jsem hrozná cíťa..Mě asi nejvíc rozbrečí můj brácha, stačí, aby se na mě jen podíval a už to pojede...Tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Kamarádka se vdávala před 14 dny a taky si myslela, že to celý probrečí štěstím. Nakonec se jen usmívala od ucha k uchu a zářila jako sluníčko.. manzelinka • 27. červen 2007 v 17:39 Souhlasím s raadule, taky mám na krajíčku už ze čtení téhle diskuze a při té představě.Je to pro mne tak velký sen, že to asi neudržím.Myslím, že se to dá zvládnout, ale v tu chvíli, kdy se ptají, zda "v dobrém i ve zlém...", pak to krásné "ANO" a poté prstýnky, polibek..tak to už je moc, na citlivky jako jsem já.Je to dojemný :-N atreides • 27. červen 2007 v 17:51 Ahojky, bála jsem se, že budu brečet, tak jsem se namalovala raději voděodolnou řasenkou a nakonec se mi brečet vůbec nechtělo. Při gratulacích plakaly hlavně maminky, ale já byla plná štestí než dojetí x-) lolitka • 28. červen 2007 v 08:07 Ahojky holky, na to jsme asi všechny stejně. Já brečím u všeho a pořád! Jsem strašná cíťa... Ať jsem byla na svatbě komukoliv, brečela jsem vždycky ze všech nejvíc - stačí mi jen pár prvních taktů pochodu :-D Takže mám fakt strach, co budu dělat na své svatbě (už příští sobotu). Navíc mám zrovna alergii, k tomu kontaktní čočky, konečně jednou pořádný make-up, tak to bude záhul :-D Jediný, co mě může zachránit bude to, že budu tak vystresovaná, že si to všechno nebudu stačit uvědomovat ;-) amorous • 28. červen 2007 v 08:41 To je přece normální ne. ;-) Za slzy štěstí se určitě nikdo stydět nemusí. Já teda plakala jen malinko a spíš až po obřadě než při něm - to jsem byla spíš vysmátá. :-D :-) Jo a určitě bych citlivějším z vás doporučila voděodolný make-up (teda alespoň pro jistotu), aby na fotkách byla krásná nevěsta. ;-) monika1980 • 28. červen 2007 v 09:05 Holky, já jsem měla opačnou obavu. Hrozně jsem se bála, že se s, teď už manželem, při obřadu začneme řehnit. Dopadlo to dobře. Na všech fotkách z kostela jsme sice vysmátí jako pětikoruny, ale tak to přece má být. Slzička mi málem ukápla jenom tehdy, když nám ještě doma naši i manželovi rodiče udělovali požehnání a moje nynější tchýně to doplnila a opravdu moc krásný proslov, ve kterém říkala, jak je ráda, že její syn si bere zrovna mě, protože ví, že do lepších rukou nemohl přijít a že je moc ráda, že její snachou budu přávě já. Vždycky jsem s přítelovýma rodičema vycházela moc dobře, ale tohle mě fakt dostalo. Tehdy brečel i můj tatínek, u kterého jsem to viděla jenom jednou v životě, když zemřel strejda. To že brečely maminky je samozřejmé. Druhý krizový okamži přišel, když jsme se šli před odjezdem do kostela pozdravit s mojí babičkou, která kvůli zdravotním problémům na svatbu bohužel nemohla. Taky chudinka plakala a já jsem měla co dělat, abych se nepřidala. Od odjezdu dokostela ale byl už potom celý den hrozná sranda, protože v naší i v manželově rodině je spousta super lidí a šprýmařů. Dokonce i náš pan farář si při obřadu dělal prču. Bylo to fakt perfekt. medy • 28. červen 2007 v 09:19 Jsem na tom stejně jako některé z vás, brečím vždy a všude :-D ať je to smutné, veselé, nebo něžné....ale co nestydím se za to, jsem prostě citlivá duše :-N A to že když člověk brečí, tak pak brečí i v manželství, to nějak neberu, přece slzy štěstí nemusí znamenat, že manželství bude špatné. Já budu určitě brečet jak želva. Zrovna včera jsem poslouchala Evanescence a tu jednu jejich písničku chci na první tanec. Je to asi jiná verze, protože jsem u ní brečela jako blázen, a to se mi u rádia nestalo... :-) pomidorka • 1. červenec 2007 v 11:14 Myslím,že je to normální :-) Já budu brečet určitě,můj nastávající taky :-N Brečíme už teď,předem a nestydíme se.Do života,i manželského,patří i slzy i pláč,a kdo si to předem neuvědomí,tak pak může být rozčarovaný....v dobrém i ve zlém...a ty zlé dny přijdou...jistojistě,ale budete na ně dva,jak říká K.Čapek :-o sonulinka • 1. červenec 2007 v 11:24 no myslím, že já budu brečet jako želva, jsem trochu cíťa. Nedávno jsem se byla podívat jen na obřad své kolegyně z práce a taky jsem se neudržela... Tak nevím, co budu dělat na své vlastní svatbě, ale tak trochu to asi k tomu patří, aspoň malá slzička štěstí a dojetí. |-| ja.na81 • 1. červenec 2007 ve 13:54 tak ja jsem kupodivu nebrecela...za me to "odnesl" nyni jiz manzel... myslim, ze jsem ten den moc nevnimala, co se vlastne deje... az ted, kdyz uz je hotovy videozaznam ze svatby a samozrejme to musime zkouknout se spoustou znamych a pribuznych, mam u toho slzy na krajicku... luffa • 2. červenec 2007 v 16:31 Už dopředu počítám s tím, že budu brečet, ale moc mě to netrápí. Slyšela jsem teď u kadeřníka při zkoušce účesu horší historku. Jeho kamarádka, když se vdávala, tak měla takovej hroznej strach, že bude brečet, že se nakonec celej obřad vyloženě hystericky smála. A teď co je lepší?... :-) ksiltovka • 6. červenec 2007 v 19:18 zivotnice: no tak se nemaluj!!!! stejně tě ten tvůj zná i bez make-upu. a před lidma z rodiny a kamarádama se snad stydět nemusíš. popláčeš si a nic se ti nerozmaže. x-) sonulinka • 6. červenec 2007 ve 20:17 ksiltovka: ale zase chce být krásná :-) blanches • 7. červenec 2007 ve 21:43 když jsem si představila, že mě bude můj přítel žádat o ruku, tak jsem brečela jenom tou představou!!!. (je to takový mazílek, neumí říkat slova, ale dokazuje to činy :-) ) No a když se to stalo a on to řekl, tak jsem byla tak strašně moooooc šťastná a překvapená, že jsem v tu chvíli ani slzičku neuronila. (Ale přišlo to až před spaním :-N ) No a kdykoliv jsem byla na svatbě, vždy jsem brečela, i u filmů, atd. Tatínek mi říká, že jsem "okresní plačka" :-D Také se mooc bojím, že budu plakat, ale třeba to přijde opět až večer a ze svatební noci nebude nic :-| Tak co bude lepší ? :-N cechtek • 7. červenec 2007 ve 23:15 nejlepší je o tom nepřemýšlet, moc se těšit a užívat příprav ;-) zivotnice: existuje voděodolná řasenka... kata267 • 9. červenec 2007 v 19:19 no ja treba dosla do takove faze ze brecim klido i u pohadek a tak. a to je podle me krize :-D vsichni se vzdycky divaji jesli sem uplne normalni...ale zase je pravda ze to mam v rodine u nas breci fakt uplne vsecky zensky :-) podle je nejhorsi videt ty brecici lidicky co jdou gratulovat protoze to breci i chlapi a to je uplne nejhorsi na spousteni breceni ;-) sliva • 10. červenec 2007 v 09:34 Holky tohle zrovna řeším! Hrnou se mi slzy do očí už jen když kolem nás nějaká svatba projíždí. Bojím se, že moji svatbu celou probrečím!!! Už jsem i uvažovala že si vezmu něco na uklidnění. :-D petula5 • 10. červenec 2007 v 09:48 Ahojky, tak se k vám přidávám do klubu. V sobotu když se ženil soused a viděla jsem jak se tam houfujou, nasedaj do aut a pak troubili na celou vesnici, tak jem začala bulit jak malá. Hrozně se bojím toho že budu řvát u obřadu a budu muset pořád smrkat a na fotkách budu oteklá a rozmazaná 8-( Asi si ráno budu muset dát pár panášků slivovice na uklidnění :-p Slivo, na prášky se vyprdni, radči si dej na kuráž někýho panáčka kterýho máš ráda :-) matulinka • 10. červenec 2007 v 10:10 holky, tak já se bála, že budu taky bulínkovat, ale vydržela jsem!! a to i přestože jsem si nedala žádného frťánka na kuráž. ]-( až při gratulacích pár slziček ukáplo, ale to už bylo v pohodě... Hlavní je - se nestresovat a užít si to! ;-) elis_two • 10. červenec 2007 v 10:51 Tak já jsem už na pár svatbách byla a při obřadu jsem NAŠTĚSTÍ nebrečela. Ale vždy to byla svatba trochu vzdálené rodiny, protože u nás v rodině z maminčiny strany jsou tradičně velké svatby. Ale nevím, co bych dělala, když by se ženil třeba můj brácha a mně by se začly vybavovat všechny ty vzpomínky, co vše jsme prožili od malých děcek až po současnost... Na jedné svatbě, když se vdávala dcera maminčiny sestřenice, mě obřad nijak nedojímal. Ale když jsme už byli na hostině a sestra (svědkyně) nevěsty si pro ségru připravila básničku, která začínala slovy: "Když mi bylo pět, naši mi nedovolili vozit tě v kočárku..." atd., vzlykala u toho tak, že skoro ani nemohla mluvit a brečely jak maminky, tak i něvěsta, taky jsem se neudržela. Jinak si myslím, že nevěsta plačící štestím není nic neobvyklého a za slzičky při obřadu se nemusí stydět žádná z nás. Na hostině se už pak budeme jenom smát :-D :-D :-D Sliva: Ty jsi určo nemyslela prášky na uklidnění, že ne? :-N Teď si představ, co by s Tebou udělala kombinace prášku s alkoholem =-) Myslím si, že ráno by mohl stačit jeden frťan na kuráž a mohlo by to být v poho ;-) majka07 • 10. červenec 2007 ve 12:33 tak mně se brečet chtělo, ale hlavně z důvodu, že už nemohl být na mé svatbě můj milovaný taťulka, ale obřed jsem přestála zato u gratulací od taťkových bratrů, tudíž mých strejdů jsem se už rozbrečela, ale pan fotograf byl šikovný tak to není ani vidět, jen na dvd když se člověk pořádně zadívá, je znát, že se mi chtělo brečet ;-) m.veronika • 10. červenec 2007 ve 12:51 Ja jsem brecela uz v sobotu 7.7., kdyz jsem sla nahodou kolem radnice a videla, jak z ni vychazi novomanzele: A to se mam vdavat az v roce 2008. Myslim, ze zainvestuju do kvalitniho vodelodolneho liceni :-D janulevrtule • 10. červenec 2007 ve 13:11 ja jsem brecela jak mala pri gratulacich, prichazel ke me tatinek(velky drsnak rodiny, meri 2 metry a je opravdu kus chlapa takze ho jen tak neco nerozbreci) , podival se na me tema smutno-stastnyma ocima jako, ze ted uz nejsem jeho a uz to bylo :-N viz me album, jako mala....ale nestydim se za to, neni duvod.celkove i svatebcane breceli takze pro nezucastnene by to mohlo budit dojem, ze byli na pohrbu :-D pomidorka • 10. červenec 2007 ve 14:03 Holky,jsou dva typy lidí.Jedni štěstím pláčou,druzí se smějí.Já patřím k těm prvním.Dojímá mě všechno,i když čtu některé diskuze.Taky se bojím,že budu napuchlá,ale to k tomu patří :-o ina.b • 10. červenec 2007 ve 20:24 Při obřadu jsem nebrečela, protože jsem byla ze všeho trochu "paf". Při gratulacích na mně šlo nutkání brečet, když jsem viděla uslzené rodiče a příbuzné, ale vydržela jsem :-N Za to když jsme doma koukali na video, tak jsem ho probrečela, jak mě to dojímalo digina • 29. září 2007 ve 14:52 Ahojky všem, nedalo mě to, abych tuhle diskusi trochu nepozdvihla nahoru. Jelikož jsem 100%plačtivý typ a za týden se vdávám, zajímají mě názory ostatních, které už svatbu měli. Docela mě to tady překvapuje, v jiné diskusi holky psaly, že se jim ani trochu brečet nechtělo :-| . Začínám z toho mít smíšené pocity, také nechci na fotkách vypadat opuchle, ubrečeně, ale jak tomu zabránit?????? Teď "babo" raď. Je mi jasné, že nějaká slzička k tomu určitě patří, ale jak se znám, tak budu brečet jak na pohřbu ]-( . Uvažovala jsem o slabém prášku, které berou studenti před zkouškou, každý mě to vymlouvá. Já jsem proti ládování práškama, ale v tomto případě bych to neodsuzovala. Tak nevím. Má některá s tím zkušenost? Jinak jsem v koncích ;-( . Pořád jsem byla docela v pohodě, ale teď začínám být dost nervózní :-o Díky za info ;-) sarena • 29. září 2007 v 15:15 Ahoj digi..já už to mám sice pár let za sebou, ale můžu říct, že v den D mi tak haprovaly nervy..že jsem brečela celou cestu k oltáři i celý obřad, takže síla. A to jsem pohodářka, kterou nic nerozhodí :-D Myslím si že ládovat se prášky je zbytečné...není se čeho bát..je to ten nejkrásnější den tak si ho užij atˇtrošku uplakaná.....a fotky co máme jsou k nezapomenutí..když budu mít čas tak pošlu Hlavně Vám přeji hodně štestí a lásky.... Vaší společnou cestou životem chaarleene • 29. září 2007 v 15:18 digi, určitě si nic neber... myslím, že to bude v pohodě, neboj, asi si zaslzíš, ale těch emocí je na svatbě tolik, že člověk pořádně ani neví, jestli se má smát nebo plakat :-D jestli se opravdu hodně bojíš toho, že budeš na fotkách opuchlá, tak cvakněte pár foteček už před obřadem, ať máš sichr ;-) digina • 29. září 2007 v 15:25 Díky sareno, též si myslím že to bude u mě jak u tebe. Asi to budu muset nechat na osudu, ale budu brečet fest :-S . Já sice moc pohodářka nejsem, ale zase na druhou stranu se se mnou život moc nemazlil, právě proto každou takovou šťastnou událost cítím dost emotivně, prostě jak malé děcko ;-) . blanches • 29. září 2007 v 15:51 Digi, dej si ráno panáka a hurá do toho. Držím pěsti, ať to zvládneš!!! Doufám, že budeš nalíčená voděodolnou řasenkou. Hlavně ať je průběh podle vašich představ :-) Pak sem písni, jsem zvědavka zvedavá. HODNĚ ŠTEŠTÍČKA!!! :-) Taky se bojím stejného problému, ale zatím mám fůru času ;-) digina • 29. září 2007 v 15:53 Dík ;-) , ty se Blanches máš, tebe to čeká až za 3/4 roku :-. . Určitě sem písnu, jak to dopadlo ;-) ;-( blanches • 29. září 2007 v 15:59 Čas běží strašně rychle, 19. června jsem byla požádána a už jsou to tři měsíce. Ani si nedovedu představit jak to bude šílené týden předem. Hlavní je že máte všechno krásně nachystané.. Ať máte krásné počasí :-) digina • 29. září 2007 v 16:00 Dííííky moc :-) , a tobě přeji ať jdou přípravy jak po másle ;-) . ilonkaa • 29. září 2007 v 18:16 Digi klídek...nebuj to zvládneš.... :-) Vizážistka tě určitě namaluje kvalitníma líčidlama a ty vydrží a že ukapne slzička nikdo nepozná.Holky tady mají někde fotky jak se jim třeba kutali slzička po tváři a jsou to krásne fotky.Já osobně byla naprosto v pohodě,ale jak mě všichní přáli a brečeli začala jsem taky,završila to má svědková a prostě jsem se neudržela ale byl to takový ten pláč a zároveň smích asi jsem musela vypadat jak blázen,ale ted se tomu jen směji :-) ,Držim moc palečky a pak dej vědět x-) remenova • 29. září 2007 ve 21:25 ahoj Digino, urcite bych ti zadne prasky nedoporucovala, akorat bys byla priblbla a ani by sis to neuzila, daleko lepsi je, kdyz nejakou tu slzu uronis. Ja jsem zacala brecet, kdyz me holky oblekaly do satu a za dverma vykukoval braska s pritelkyni a videla jsem v brachovych oci ten vyraz: segra dobry!, no a uz sem lila. Pak panak s tatkou a odte doby jsem bulila, bulila a bulila, skoda make-upu a opuchleho nosu, ale i tak to byla nadhera, uzila jsem si to. kazdy to chape, proste je to TVUJ okamzik a VZDY JSI TA NEJ!!!!! pomidorka • 30. září 2007 v 07:28 digi,u mě to bude to samé...bulím už teď digina • 30. září 2007 ve 13:01 Holky díky, Remenova, máš opravdu nádherné fotky, i ty kde je vidět že natahujete ;-) . Určitě to k tomu patří. Mě natahuje, když už to tady jen čtu. Bude to mazeeeec ;-( ;-) marky22 • 1. říjen 2007 ve 22:21 Ahoj holky, mám taky pocit, že svatbu probulím, natahuju už tady u těch příspěvků a vašich fotek :-D Diginko, nebuď nervózní, určitě bude všechno v pohodě a všechno vyjde podle vašich představ, uvidíš, krásně si to užiješ. Tak dej vědět a držím palečky. zuzanek • 1. říjen 2007 ve 22:58 Ahojky, já vím, že to propláču.Budu na všechno sama a chybí mi tatínek.......... :-( Život si nevybírá a musím to vzládnout......Pláču už při výběru písní, bude to síla. digina:držím palečky, vše bude krásné a vy budete šťastní, drž se pomidorka • 3. říjen 2007 v 06:52 zuzanek:taky mi chybí tatínek, budu ho mít ve svatební kytici...a to mě mj. rozpláče zuzanek • 3. říjen 2007 v 11:56 pomidorka:jako fotku?To nezní špatně, protože jsem přemýšlela, jak ho mít u sebe------------a už brečímmmmmmm :-( jezinove • 4. říjen 2007 ve 12:26 No, taky jsem dojata jen co tu ctu. Mam z place taky obavy. Svatby me hrozne dojimaji, rekla bych vic nez pohrby 8-) Na bratrove svatbe jsme s mami a sestrou brecely jako zelvy. No nastesti z nevestiny strany meli natrhle koutky :-D My mame svatbu v kostele, tudiz budeme rikat slib, ktery uz znam sice leta, ale mam strach, ze jak me ty slova dojmou tak ho zapomenu a budu koktat. No jsem z toho nervozni. Ranni stamprlka to jisti :-D No a ze zkusenosti to musim pojistit i u mamky a sestry :-D satyyy • 4. říjen 2007 ve 12:30 Tak holky... ja placu na kazdy svatbe... jen co vidim nevestu placu... fotky, filmy vsechno.... a vlastni svatbe?? ani slzicka.... proste pohoda a dokonce jsem se smala a to tak, ze jsem to ano malem nerekla, jak se mi chtelo smat...... je to asi ten opacny extrem.... ale proste na sve svatbe jsem nebrecela... i kdyz jinde rvu .... x-) miky • 4. říjen 2007 ve 12:36 Tak také přidávám svou trošku do mlýna, svatba mám za sebou tři týdny a během obřadu jsem neuronila ani slzičku. A to jsem se zatím na každé svatbě rozbrečela a na té své naštěstí ne. Vlastně ani pomalu nebylo kdy, všechno tak strašně rychle uteklo, že se člověk ani nenadál a už si měnil prstýnky a už mu ostatní gratulovali a najednou koukám a už je to za námi. I když je pravda, že bylo pár okamžiků, kdy jsem měla na krajíčku. První byl cestou na obřda, když jsme jeli v autě, tak na mě dolehl celý ten kolotoč příprav, ale udržela jsem se a pak, když mi gratulovala uplakaná babička. Ale jak by tu potvrdilo spousta holek, hlavně buď v klidu, uvidíš nějak to zítra dopadne. petula5 • 4. říjen 2007 ve 12:46 Taky jsem sem psala, že z toho mám strach, že celej obřad probrečím a nebudu ani schopná vyslovit ano, ale ono ne. Neuronila jsem ani slzičku až při gratulacích mě trošku dojala kamarádka, ale jinak v pohodě. Člověk je tak nějak v pohodě a užívá si to. To spíš teď jsme z toho víc na měkko, že už je po všem. Abych řekla pravdu, tak je mi hůř než před svatbou. Příjde mi líto, že už to všechno pryč - hned bych si to celý i s přípravama zopakovala znova. Je to sen každé z nás být jednou v jeden den za princeznu a sen se už splnil a já nemám po čem toužit a o čem snít :-( No jo všechno jednou končí a další etapa života začíná :-) blka • 4. říjen 2007 ve 12:50 Tak holky, já jsem teda brečela a to myslím, že dost. Brečela jsem, jak mě vedl taťka k oltáři, a potom jsem začala, když se ženicha ptala, jestli vyslousí souhlas a tak... Tak to jsem začala. No a pak u gratulací a to už jsem brečela fakt dost. Ale v pohodě. Jen se mi trochu rozmázla linka na očích a možná i stíny (těžko říct, co to bylo). Ale vzhledem k tomu, že zvládám brečet a usmívat se zároveň, tak to na videu a některých fotkách ani nevypadá, že bych brečela. 8-) zuzanek • 5. říjen 2007 v 09:30 blka:tak takhle dopadnu asi já.Musím koupit kvalitní líčení............ :-p blanches • 13. říjen 2007 ve 13:58 Ahojky, Digi: Slíbila jsi nám, že napíšeš jestli jsi plakala, nebo to bylo OK? :-) baboui • 13. říjen 2007 v 16:24 ina.b : já jsem to měla stejné a tušila jsem to,byla jsem tak nervozní,že mi nic nedocházelo a cítila jsem se jak ve snu...no a pak jsem se rozbrečela doma u videa,když už jsem byla v klidu :-) asi záleží na povaze a jak to kdo má se stresem.tušila jsem to o sobě taky proto,že když jsem byla za svědkyni nejlepší kamarádce,taky jsem nebrečela,plně mě zaměstnával ten úkol :-) přitom jinak brečím u kdejakého filmu.... digina • 13. říjen 2007 v 17:05 Ahojky, bylo to OK, jak psala baboui, bylo to jako ve snu, a vše tak strašně rychle uteklo. Celý den jsem se jen smála a byla nesmírně šťastná. Slzička mi ukápla jen při poslední větě při slibu, ale to k tomu patří. Ráno a pak těstně před obřadem jsem si dala kapičku slivovice a jak panečku šmakovala ;-) , a to jsem 100%abstinent :-N. Jen druhý den ráno se mi chtělo strašně brečet, cítila jsem takové smutno, prázdno...., ikdyž vše vlastně teprve začíná. Jupííííí :-) !!!!! blanches • 13. říjen 2007 v 18:18 Jééé holky tak to jste mi udělaly obě radost :-) Moc GRATULUJI !!! Máte náááádherné fotečky :-D Jsem ráda, že se Vám to povedlo, že se Vám splnil sen :-D Digi: Máš pravdu asi to chce malinkého panáčka na kuráž :-) zuzanek • 13. říjen 2007 v 19:01 digi:gratulace, ať se vše vyvýjí dle vašich představ, máš krásnou kytí...............Hodně se tvrdí, že nejvíc vyklepaná nevěsta vůbec nepláče.Byli jsme na svatbě, kde plakal ženich místo nevěsty a to mě dojalo.....
Odpovědět
1
2
3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?