Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Jiné svatební přípravy

Jak jste snily o své svatbě a co pro vás znamená?

Profilova fotka
Tak tuhle diskuzi si představuji trochu v duchu toho, odkdy a pokud vůbec jste snily o svojí budoucí svatbě, případně zda jste třeba ani žádné neměli a moc to nehrotíte ani teď. Taky, co pro vás znamená ted svatební den - den, který jako jediný můžete být princeznou a proto chcete pořádně vše dotáhnout k dokonalosti a tou princeznou být, nebo ho chcete mít jen jako jedenz těch příjemných dnů, který provází vás život a na který chcete vzpomínat s tím, že vám bylo dobře, ale přitom vlastně ten den jako takový neřešíte? Hodně z vás tu píše o tom, jak je to nejdůležitější den v životě, jak je to jediný den, kdy můžete být princeznou (pokud se nepočítá maškarní ve školce) a tak. Ráda bych měla vaše názory pěkně pohromadě v jedné diskuzi. Začnu já - já o tom nikdy nesnila a nepřemýšlela, svatba mi přišla jako něco, co je fajn - kvůli tomu poutu, co znamená s vaším vyvoleným - ale určitě ji nevnímám jako nejdůležitější den v životě, ani jako den, který jediný můžu být princeznou. Je to den, kdy chci být sama sebou a protože jsem vlastně žádné představy od mládí neměla, trochu jsem se zamotala v tom, co chci já a co bych "měla chtít", protože se to očekává a potěší rodiče. Nakonec to ale doufám bude den, kdy budu sama sebou, kdy zpečetíme s mým mužem naši lásku a na který budeme vzpomínat s láskou jako na kterýkoli jiný významný den.
Odpovědět
Profilova fotka
Tak semtam mě to občas napadlo... Pak jsem minulý rok pomáhala kamarádce s organizací svatby, byla jsem taková její maličká svatební agentura, a i když si většinu zařídila sama, vždycky to semnou prodiskutovala, a to pak člověk přemýšlí o tom, jak by se to líbilo jemu... Takže trochu podrobněji jsem začala přemýšlet tak před tím rokem... A občas s tím přítele otravovala... A od doby, co přišla žádost, tak přemýšlím hodně, protože jsem prostě taková děsná detailistka a koordinátorka... Miluju plánování. A přesně tak, protože to je náš den, chci, aby byl co nejvíc jako my. Abych neviděla na fotkách křeč (jako když jsem se ve svém -náctiletém punkovém období ohákla na focení třídy do zelené sukně, oranžového tílka a načesala se - děsná křeč). A určitě to není nejdůležitější den, ale chci, aby byl hezký, abychom do toho manželství vykročili hezky, s lidmi, co máme rádi.
Odpovědět
Já té práci dnes dávám...dobře jsem tu celý den pečená, vařená :-D Tak se přidám :-) Ještě tak před pěti lety bych na svatbu a manželství řekla fuj nikdy více...ale pak jsem potkala toho pravého a plány jak je to k ničemu šly do háje :-D Svatba se mi začala vkrádat do hlavy tak před dvěma roky s tím, že by to vlastně bylo parádní den a že s tímhle chlapem chci být pořád a proč to nemít oficiálně potvrzené :-) No a v listopadu přišla žádost o ruku a propukla ve mě nemoc - plánování svatby. Svatba je pro mě intimní záležitost dvou lidí a proto ji máme jen se svědky, ale zase je to významný den a nebylo mým snem zajít v džínách na radnici pro razítko :-D A každý den si říkám, že ten můj je suprovej chlap, protože to cítí stejně a jde proti proudu jeho rodiny...jejich svatby, co se u nich konaly, jsou na dlouhé povídání :-D Nikdy jsem se necítila jako princezna...na všechny karnevaly jsem chodila za čarodějnici, čerta, kominíka a tak..taky ta naše svatba podle toho vypadá...žádné bílé šaty, nic moc tradičního.... Ale bude to pekelná romantika a i když nedodržíme žádné tradice, tak už teď doufám, že to bude navždy...fakt...upřímně :-) P.S. Ale něžné velké svatby s rodinou a vším co k tomu patří, které tady mají nevěsty jsou taky parádní, to ještě musím dodat ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@mawenzi já jsem o tom taky nikdy moc nesnila a ani jsem na žádných svatbách nikdy nebyla (poprvé loni v létě), takže jsem to neřešila. Ale po tý kamarádčině svatbě jsem o tom trochu snít začala a zjistila jsem, že to pro mě hlavně znamená to, že jeden den budu "středem společnosti" Asi to zní blbě, ale já jsem takovej ten tichej typ, ve společnosti se moc neprojevuju, jsem "ta v davu", když se sejdeme kamarádi, spíš poslouchám, s příbuznýma se taky neumím moc bavit, takže se mi ještě nikdy nestalo, že já bych byla "ten nejdůležitější člověk" ve společnosti, na kterýho by lidi koukali ... - na to se těším:) No a pak samozřejmě stvrzení toho, že chci s přítelem zůstat navždy, v dobrém i zlém. To společné jméno, prstýnek, aby celý svět vědět, že k sobě nadobro patříme.
Odpovědět
Profilova fotka
@mawenzi od naseho 1.setkani s partnerem citim, ze on je ten pravy, se kterym chci byt do konce zivota. Od zacatku vztahu jsem vedela, ze se chci vdat, ale zadnou konkretni predstavu jsem nemela - jen jsem si to chtela uzit podle predstav, kdyz to ma byt jednou v zivote... Asi po roce a pul vztahu se nam narodil syn a ja si svatbu zacala prat cim dal vic, ale partnerovi se do toho nechtelo. O par mesicu pozdeji jsem se zaregistrovala tady a jen tak pro sebe jsem zacala vymyslet, co by se mi libilo a co bych urcite chtela. Narodila se dcera a to uz jsem si svatbu moc prala, protoze i kdyz jsme byli rodina, tak mi chybelo spolecne prijmeni. Tou dobou uz se o svatbe sam od sebe zacal bavit i partner, takze jsme se domluvili na terminu a zacali jsme zarizovat :-) zakladni predstavu o svatbe uz jsem mela, ale spousta detailu se vymyslela postupne a s tim se trosku menily i plany :-) vysledek predcil vsechna moje (a asi nejen moje) ocekavani, den jsme si paradne uzili a radi na nej vzpominame. Bylo to super, ale nebyl to pro me ten jediny nejkrasnejsi den v zivote. Stejne krasnymi a prece jen dulezitejsimi dny pro me byly ty, kdy jsem v porodnici privedla na svet nase deti a stala se z nas rodina. Svatba to jen zpecetila, abychom byli rodina se stejnym prijmenim :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Taky jsem o svatbě nijak zvlášť nesnila, ale jsem vychovaná tradičně a tak nějak jsem měla v plánu "jednou se vdát", ale nějak jsem se ještě nedostala do rozpoložení, abych to začala víc řešit. Beru to jako hezký den v životě, kdy se sejde rodina a přátele a spolu oslavíme to, že já a můj drahý máme to obrovské štěstí že jsme se navzájem potkali a máme v plánu spolu být už navždycky, což je v dnešní době zázrak...:D A chci v té chvíli vypadat krásně, ale protože jsem starý pesimista, počítám s tím, že se leccos může nepodařit a nevisím na svatbě jako na něčem "co je cílem mého života" nebo podobně. Určila jsem si priority, některé věci řeším víc (můj vzhled, zařídit dobrou zábavu, zařídit dostatek jídla a pití), některé naopak o dost míň (svatební cukroví, výzdoba stolů, oběcně výzdoba), aby mi z toho nehráblo, protože když mi na něčem záleží, jse nechutný perfekcionista. A protože nemám nic vysněného, tak je i to tak nějak jedno jak to všechno bude vypadat. Hlavní je, aby byli lidi v pohodě. A když nebudou, svět se taky nezboří. Jeden pokažený den opravdu nemůže na našem vztahu nic změnit, takových dní už bylo...:) Máme se snoubencem společné to, že i když se nám něco opravdu hodně nepovede, dokážeme se tomu s jistou ironií fakt od srdce zasmát, jak se to zase všechno zmršilo, a jít dál...:)
Odpovědět
Hm, tak jsem napsala sahodlouhy roman, seklo se mi to a zmizelo to, uz nemam to spravne strevo, uf..
Odpovědět
Profilova fotka
@daschenkatr hezky napsany :-) taky jsme nektery veci resili vic (nase sladeni, misto obradu a ten vysledny zazitek) a jine pro nas nedulezite min (hostina a vyzdoba...). V ten den nakonec jde jen o to rict si ANO a stvrdit to podpisem, vsechno to kolem je navic pro zprijemneni. A taky mi prijde jako zazrak mit s nekym dlouhodobejsi vztah. Kamaradka byla zasnoubena 2 roky, uz i o svatbe trochu premyslela, narodilo se ji dite a pul roku po porodu se rozesli, takze svatba se nekonala...
Odpovědět
Profilova fotka
@roozenka jojo, taky se mi to stalo, chtěla sem odpovědět holkám, napsala sem tu minimálně předlohu k povídce a ... tak třeba se střevo ještě ukáže:)
Odpovědět
Profilova fotka
@palomitacheca No právě.... od té doby, co jsme se my zasnoubili, tak vidím všude okolo rozpadající se vztahy, jak manželské, tak nemanželské, a je to takové smutné, člověka to nutí se nad vším zamyslet... ale i po hlubokém mnohonásobném zamyšlení to oba chceme udělat, tak doufám, že je to ta správná cesta...:)
Odpovědět
Já jsem se v pubertě rozhodla, že se prostě vdávat nebudu a nazdar - na co přece? Vydrželo mi to až do letošního léta, kdy se vdávala naše kamarádka a bylo to tak hezké a přirozené, že mne to nahlodalo. Když se o necelý půlrok zeptal, řekla jsem ano a byla jsem z toho měsíc naprosto vyplesklá...přesto, že se budeme brát až za dva roky, byla jsem jak posedlá hledáním inspirace a představama. A teď 4 měsíce po to, co jsme se zasnoubili, začínám mít realističtější myšlení a dochází mi, že vlastně vůbec nezáleží na tom jak, kde, kdy a jestli si ho vezmu. Pro mne je důležité, že spolu chceme zestárnout a nic by na tom nezměnilo, kdyby mne o ruku nepožádal a nic na tom nezmění, i kdyby naše svatba neproběhla. (ten konec je tak sladkej, že si jdu uvařit hořký kafe :D:D:D )
Odpovědět
Profilova fotka
@daschenkatr urcite je to ta spravna cesta ;-) ja si v podobnych pripadech vzdycky uvedomim, jake mam stesti. Mam milujiciho manzela, pro ktereho jsme na prvnim miste, mam krasne zdrave deti, mam rodinu, se kterou si rozumim... co vic si muzu prat :-)
Odpovědět
Zajímavá diskuze :-) Popravdě, mně moc svatba a hraní si na princezny a prince nejde dohromady. Podle mně se jedná o marketingový tah, který má přimět snoubence (a hlavně nevěsty) hodně utrácet ;-) Ne, že by pro nás svatba nebyla důležitá. Je, a hodně, rozhodně to pro nás není jen podepsání papírů. Svatbu vnímáme jako důležitý rituál, spojení rodin a vznik nové, naší společné rodiny před Bohem. Svatba ale pro mě není splněním nějakého snu, protože jsem nikdy žádný konkrétní sen neměla. Chtěla jsem se vdát, ale ne kvůli splnění nějakých romantických představ, ale kvůli víře v manželství. A ano, když se vdávala kamarádka, tak jsem si samozřejmě říkala, co bych tak chtěla a co ne, ale nikdy jsem to neměla tak, že bych se celý život těšila, až mi to bude slušet a budu vypadat jako princezna :-D To mi přijde až směšné, protože o tom by podle mě svatba být neměla. Takže ano, přípravám na svatbu věnujeme hodně energie, ale asi ne tolik, jako některé holky tady. A proto nás fakt netrápí věci jako jsou dárečky pro hosty a limuzína a fotobudka a kdesi cosi :-)
Odpovědět
Článek se načítá
@roozenka Mně se stalo to samé, ale kousla jsem se a napsala to znovu :-D
Odpovědět
@simone5 jako kdybys mi mluvila z duše :-) cítím to úplně stejně jako ty :-) Především bych chtěla vyzdvihnout to tvoje, že pro mě také svatba neznamenaná splnění romantických představ, ale že věřím v manželství :-)
Odpovědět
@simone5 No dobra... :-)
Odpovědět
@xvitko13 Tak to jsem moc ráda, že se mnou sdílíš názor :-) Ono je někdy až smutné vidět, jak někdo hystericky šílí, aby sladil ubrousky s lustrem a ve finále člověk zjistí, že někteří lidé se berou jen kvůli svatbě a nikoli manželství. A mimochodem, máme stejný datum svatby ;-)
Odpovědět
@simone5 fakt? máme i stejný datum svatby? Tak to je super :-)
Odpovědět
Profilova fotka
O svatbě jsem přemýšlela v každém vážném vztahu, který jsem měla a to jak o tom svatebním dni, tak o manželství obecně. Přičemž jsem si prošla několika vývojovými stádii ohledně svatebního dne...od "všechno pokud možno perfektní včetně nevěsty" až po dnešní rozpoložení "hlavně ať je pohoda".:) Jak člověk stárne a moudří, tak se mu prostě mění priority a perfektní květinová výzdoba a nadpozemsky dokonalé šaty vám najednou začnou připadat jako lehce úsměvné problémy a uvědomíte si, jakou máte kliku, že se vdáváte s nadhledem a bez nereálných požadavků od sebe sama a ostatních. Chci, aby ten den byl jeden z těch, na který budeme s láskou vzpomínat a není mi jedno, jak budu vypadat, není mi ani jedno jaká bude výzdoba a jestli nám bude nebo nebude pršet, ale rozhodně to pro mě nejsou víc důležité věci než my dva a to, že jsme se rozhodli spolu strávit život a svatbou to všechno teprve začíná.:)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojky , tak ja se taky přidám.... když jsem byla v pubertě tak jsem si říkala že se vdávat nebudu a hlavně ne s nikým kdo ma příjmení na S... jmenuji se Simona a mam příjmení na S ... nevím proč , možna to byly ty blbé přezdívky :-) takže jsem vlastně ani nad svatbou a představou svatby nepřemýšlela .... jake šaty, výzdoba, obřad, .... no a jak jsem začala chodit s přítelem tak než o svatbě jsme se po čase spiše začali bavit o dětech zda je chceme a kolik a tak ... do te doby jsem byla pouze na dvou svatbach od přítele bratrance a od přítele bratra ( loni v červenci)... každa ta svatba byla uplně jiná kostel, bila barva, šlehačkové šaty, bílé ruže versus obřad venku na louce, bile kratke jednoduché šaty, kopretiny, par dekorací v zelené barvě.... obě byly krásné, ale v te době jsem ještě vubec nepřemyšlela jaka bude ta moje, s přítelem jsme si řikali jo jednou se možna vezmeme takže jsme tomu nechavali volný prubeh.... no a loni v srpnu na dovolené na vinicích mě požádal o ruku, koukala jsem jako blázen.... říkal že to byl prostě moment a prstýnek koupil 4 dny předem... no a ja řekla samozdřejmě ano, miluji ho a nedovedu si představit že bychom spolu nebyli, ale svatbu bereme jako krok do předu už se společným příjmením... takže ano teď už uvažuji nad výzdobou a tak, ale chci abychom to byli hlavně my ... chodíme tábořit a maskače to je naše součast, bohužel jsme se shodli že na den svatby se to moc nehodí ( tak asi bude mit alespon maskačové manžetové knoflíčky), svatba venku, s grilováním kýty, výzdoba bude přírodní juta, dřevo, mech ... o pokud se jedna o tu princeznu ja chodila vždy za vodnika, čarodějnici, čerta, ... a ani na svatbě neplanuji zavoj, korunku, 3 metry vlečky, ale nejvetší strach mam z toho že chci aby to bylo prostě perfektní takže už teď se učím a řikam si nemusi to byt perfektní, ale naše ... a hlavně ten chlap co mě požádal o ruku ví že nejsem perfektní ( mam svoje mouchy), ale pro něho jsem a proto si mě chce vzít.... :-) takže chci abychom si to užili, žadna křeč a hlavně aby to byl pohodový krok dál :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@24_simona supr, taky nějaká nevěsta, pro kterou jsou maskáče a táboření součást života;) a myslím, že knoflíčky by mohli být skvělý ;)
Odpovědět
Profilova fotka
Tak ja o svatbe nikdy moc nepremyslela.. Mluvili jsme spis o detech nez o svatbe.. Vedela jsem ze se chci vdat a ze nechci svatbu jako moji rodice.. Ted co jsem se rozhoupala, ze je to teda spravny cas (pozadana jsem byla 2krat), premyslim o tom, jak to udelat aby to prezili nasi :-) Nase predstava (bez obeda, obrad pred hotelem, kveten) se totiz rodicum nepozdavala ale ted uznali ze to je fajn napad... Vybirani satu byla nocni mura, protoze na sebe nemam odhad a vymyslet co s vlasama bude horor.. Asi nejsem typicka nevesta, co ji bavi prochazet miliony fotek a spekulovat nad kazdou kravinkou.. Spoustu "tradicnich" veci mit nebudeme, protoze vubec nechapeme proc se delaji a delat je jen proto, ze se to dela, jen mi i nam proti srsti... A obecne ke svatbe - znanena pro me potvrzeni toho, ze spolu chceme zit a zustat spolu. Nejvic se tesim na spolecne prijmeni a na to, ze taky budu mit nejaka prava kdyby se nedejboze neco stalo (napr v nemocnici) a pod, protoze ted jsem v techto ohledech prakticky cizi clovek...
Odpovědět
Profilova fotka
No holky já se začetla a přiznávám, že já jsem o svatbě od malinka tedy snila...chtěla jsem být princezna, svatbu jako z pohádky a samozřejmě na zámku a brala jsem si svého prince:-) Ale myslím si, že jsem v těch svých snech neřešila výzdobu, barvu svatby, pytlíčky na mandličky apod :-D Časem jsem si začala uvědomovat, že svatba je pro mě začátkem společného života, že důležitější než svatba, je to co následuje, manželství.......pak jsem poznala svého nyní budoucího muže a bylo jasno, že toho si chci prostě jednou vzít a založit s ním rodinu...kolikrát jsem si naši svatbu představovala - jednou malou, podruhé velkou, jednou na pláži, podruhé na zámku....když přišla ta žádost o ruku, tak mi vlastně došlo, že je to úplně jedno, kde se vezmeme, v kolik se vezmeme, koho pozveme, jestli budu mít šaty bílé, fialové nebo růžové...prostě mi došlo, že ten náš vztah zase posuneme do jiné roviny, že se spojíme společným příjmením, že už budeme my a ne on a já (i když to už nejsme dlouho, ale tak oficiálně)...pro mě je svatba a manželství velmi důležité.... Přiznávám ale, že svoji svatbu chci mít krásnou, vím, že nebude dokonalá, to snad ani nejde, ale bude naše....a ano stále chci být princezna, respektive chci být ve svůj svatební den krásná, šťastná, veselá a chci si ho udělat nezapomenutelný....a také je pravda, že bych ráda pár těch kýčovitých věcí, které mi ke svatbě tak nějak patří a které mnohé odsuzujete....ale prostě to chci pro sebe na ostatních mi nezáleží :-) A sny se přeci mají plnit...ne jen o Vánocích....
Odpovědět
@klarkak Se mi líbí, jak ses přiznala, to je pěkný :-) A můžu se zeptat? Zcela v dobrém, protože mě to opravdu zajímá...proč zrovna princezna? Já jsem ze smíšené rodiny, dvě kultury, takže mám z čeho srovnávat, ale přiznám se, že o svatbě jsem fakt nesnila od mala a představa toho, že chci být princezna, mi prostě nedává smysl... Proč princezna? Proč ne víla nebo Julia Roberts nebo...já nevím...prostě jen hezká holka? Já chci samozřejmě taky v ten den vypadat hezky, ale princezna mi do toho nezapadá a pořád mi to vrtá hlavou. A když někde vidím fotky nevěsty na bílém koni (pokud ta holka třeba vyloženě není chovatelka koní) nebo kočáru, tak mi to přijde prostě bláznivé :-) Fakt nic ve zlém, já jsem určitě taky bláznivá, ale tenhle model princezny je zejména zde natolik oblíbený, že bych tomu ráda rozuměla :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@simone5 :-) no já si vlastně uvědomila, že každá máme jiné chápání "princezen" :-) pro mě byly vždy největší princezny popelka a sněhurka, to byly takové ty vzory krásy :-) Já nevím, když se u mě řekne, že chci vypadat jako princezna, mám na mysli krásně nalíčenou ženskou, s nádherně padnoucími šaty....opravdu nemám v plánu mít na sobě šaty tak široké, že ženich bude sedět ob místo, aby se vešel, nechci žádnou diadémovou korunu ve vlasech apod :-) Já to asi možná chápu jinak....takže abych to upřesnila...ve svůj svatební den bych na sobě ráda měla bílé šaty upnuté až pod zadeček s vlečkou, velmi jednoduchý drdol, jemné líčení a dlouhý závoj, pro svého muže budu za princeznu...každá budeme pro svého muže za princeznu, protože v den svatby obyčejně býváme každá trošku jiná a možná malinko "hezčí" než obyčejně :-D Já se prostě nejlíp cítím po jeho boku a jsem pro něj ženská, co je nejraději v teplákách a mikině, nenamalovaná, občas trošku rozcuchaná, kuchtí různé dobrůtky a strašně ráda peče :) Když jdu do práce na jednání, vezmu pouzdrové šaty, podpadky, sčešu vlasy a nalíčím se, kouká s otevřenou pusou, jakože wau...takže v ten svatební den pro něj chci vypadat "princeznovsky", prostě jinak než normálně....i když vím, že by si mě vzal i v těch teplákách, nebo mých zumba hadrech, které nosím ještě častěji :-D
Odpovědět
@klarkak Jo aha, tak to máš pravdu :-) Popis tvých svatebních šatů mi třeba vůbec neevokuje princeznu. Já jsem si právě představovala diadém na hlavě, korzetové šaty s obří sukní, kočár a holoubci...prostě jak v Popelce nebo Sněhurce. A to mi přijde infantilní. To, co popisuješ ty, je prostě krásná nevěsta :-)
Odpovědět
@mawenzi Pokud vím, nikdy jsem o své svatbě nesnila a nikdy jsem netoužila po tom stát se princeznou a mít vše dokonalé. Možná kromě krátkýho období v ranné pubertě, kdy jsem chtěla motorkářskou svatbu a bílou helmu se závojem při průjezdem mětstem. :-D Na tom, že se s mužem vezmeme jsme se dohodli, i když spíš na můj popud (kvůli věku, délce vztahu a tak) a většinu věcí jsem naplánovala během půl roku. Bavilo mě to, protože mě plánování a organizace obecně hodně baví a je jedno, o co jde. Svatební den jsem vnímala a i teď ve vzpomínkách vnímám jako "dobrou pařbu". Ještě přiznám, že v průběhu příprav jsem si uvědomila, že už nikdy v životě nebudu absolutním středem pozornosti - ani když se narodí dítě, jedině snad na pohřbu, ale to si rozhodně tak neužiješ. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, já jsem o tom jako malá holka nikdy moc nepřemýšlela, byla jsem jako dítě na dvou svatbách a nijak jsem to nevnímala tak, abych přemýšlela, jak to budu mít jednou já. Dobu jsem si myslela, že je to zbytečná formalita a není třeba papír navíc, ale co jsem ale potkala současného přítele, se kterým bych se letos chtěla vzít, obrátila se celá situace vzhůru nohama. Zastávám totiž názor tradičních rodinných hodnot a chtěla bych, aby to bylo bráno jako gesto z mé strany, že jsem odhodlaná převzít odpovědnost za nás oba a jednou i za naše děti a skutečně mi ON za to stojí, abych to chtěla zpečetit oficiálně a ráda bych, aby to byl den, kdy se ze dvou rodin žijících 130 km od sebe stala jedna velká rodina :-)
Odpovědět
Tak já začla uvažovat o vdávání až s mým současným partnerem.....jasně, můj věk mi pořád dával najevo, že bych se měla už vdát a mít děti, ale až teď mám partnera, se kterým to je to pravé ořechové! Takže když jsme loni obešli 4 svatby, tak už jsem čekala, kdy mě požádá a až když to přišlo, tak se mi najednou nechtělo plánovat :-D a teď jsem tu na beremese.cz každý den 8-) :-( ale spíš se dívám na inspiraci.....jinak co se týče svatebního dne - chtěla bych, aby bylo vše krásné, al přestože jsem pesimista, tak doufám, že nebude moc pomlouvačů :-D a btw. nejsem moc ráda středem pozornosti o čemž svatební den je že :-D, na fotkách se ksichtím a když to jsou momentky, tak ještě horší, takže jsem zvědavá na vše :-D jen doufám, že pokud budou lidi pomlouvat, tak že se to nedostane ke mě, protože to dost zamrzí a každý kraj jiný mrav a chci to podle sebe, ne podle toho, co se ode mě očekává v dané vesnici :-D
Odpovědět
Profilova fotka
nikdy jsem se vdávat nechtěla. rodiče jsou rozvedení a nebylo to pro mě důležité. až současný partner vše změnil. nejprve dítě, pak test rodičovství a ted svatba. a příjde mi to tak nějak automatické. moc se na ten den těšíme.
Odpovědět
Profilova fotka
Ja o svatbe jako takove nikdy ani nepremyslela, pomysleni byt stredem pozornosti je pro me spis nocni mura, takze premyslet o svatebnim dnu pro me nebylo nikdy zrovna moc lakave... to spis jsem premyslela o manzelstvi, rodine a spolecne budoucnosti celkove, ale muj soucasny manzel byl prvni partner se kterym jsem tohle tema vubec probirala, u zadneho predchoziho mne to ani nenapadlo.. pak prisla zadost o ruku a najednou bylo nutne premyslet i o tom svatebnim dnu a protoze moje (resp. nase) predstava o manzelstvi je hodne tradicni a klasicka, tak bylo jasne ze i svatba bude spis tradicni.. no a vlastne az behem priprav mi doslo, ze je to pro nas opravdu vyznamny den a ze je to neco na cem mi i zalezi a chci, aby to pro nas i pro vsechny hosty byl krasny a prijemny den :-) ne snad ze bych prikladala nejakou dulezitost jestli jsou ubrousky ve stejnem odstinu jako moje kytice nebo ze pokud nebudu mit dokonaly make-up tak si mne zenich ani nevezme :-D ale zalezelo mi, abychom na svatebni den meli same hezke vzpominky a to se nastesti podarilo :-)
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?