Napadlo mě, že by ostatním nevěstám mohlo být inspirací, co Vám jako hostům vadilo na svatbě někoho jiného. Případně, co třeba zpětně vnímáte jako ne příliš dobré pro hosty ze své svatby....
@seekorka Taky máme událost na facebooku a je tam i napsané, že se jedná o obřad. Všichni to tak chápou. Pozvánku jen skrze facebook snad ani nejde brát jako pozvánku na svatbu, my tím dali kamarádům vědět, že se bereme a že budeme rádi, když budou s námi u toho - tzn. u obřadu :-) Šla bych na obřad a ani by mě nenapadlo očekávat, že jsem zvaná na hostinu - byť jen na raut ;-)
Kacenkakaca - nerikam, ze jsem ocekavala pozvani na cokoli dalsiho, ale chybela tam jakakoli dalsi komunikace... na místě.
Oznacila nas vsechny, s textem, ze se berou tam a tehdy a moc se na nas vsechny tesi.
ttm - psala jsme uz v prvnim prispevku, ze jsme necekala automaticke pozvani na cokoli dalšího, ale ze na miste nikdo nekomunikoval... A nezustalo nas tam stat prekvapene malo ;-)
@seekorka mě by nenapadlo brát to jako cokoli jiného než informací, kde mají obřad a že se mohu podívat. Nevěsta jistě měla nabitý program se svými blízkými, které si pozvala.
@seekorka Nechci být "světaznalá", protože jsem se vdávala teprve před pár dny :-D ale v ten den nemá nevěsta často čas popovídat si ani s kamarády, kteří jsou na hostině, natož s někým, kdo se přišel podívat na obřad. Taky nám přijel pár podívat se jen na obřad a já s nimi prohodila prakticky jen dvě věty při gratulacích, že jsem ráda, že dorazili. Takže bych se na to podívala i těmahle očima, že to asi nemyslela zle, ale není v jejích silách zvládnout všechno...
@seekorka Já počítám s tím, že v den svatby budu s těmito kamarády, pozvanými přes facebook, komunikovat jen při gratulacích, bude tam tolik lidí, že to ani jinak nejde. To k vám jako měla přijít a říct, že už můžete jet domů? ;-) Přesně to totiž znamená facebookové pozvání :-)
Proto říkám, chyběl tam někdo, kdo by zbytek lidí informoval :)
Nehnala jsem se za nevěstou po náměstí s dotazem co bude dál, nebojte :)
Je mi jasné, že nevěsty mají jiné starosti než odpovídat na dotazy svatebčanů.
Večer ještě rozlučka (pro mladé) byla. Ale prostě půlka nás tam chyběla, přišel mi asi po týdnu i dotaz, jestli jsme do večera nemohli už čekat a museli jet.
Měla jsem to dopsat rovnou, ale doufala jsem, že pochopíte, že mi šlo hlavně o komunikování :)
Že to prostě půlka lidí nevěděla.
Ohledně zvaní/nezvaní na oběd přidám svou zkušenost. Měli jsme svatbu v lednu, pro hosty by bylo asi náročné zajišťovat si svůj program, ač v krajském městě, při teplotách na bodu mrazu. Proto jsem se nechala přemluvit k variantě oběd s blízkou rodinou a až po té obřad. Musím říct, že nápad se mi nejdřív moc nelíbil, hlavně proto, že pro mě jako pro nevěstu a mou rodinu to bylo organizačně náročné, po obědě se ještě převlékat apod. Ale dalo se to, nakonec oběd byl příjemným setkáním, kde ze všech mohla spadnout nervozita ještě před velkou událostí. Oběd jsem brala za důležitý pro úzkou rodinu, pro prarodiče a rodiče, jako vyjádření úcty, kdybychom tam měli celou velkou skupinu přátel, nevychutnala by si rodina tu výjimečnost. Na druhou stranu jsme my chtěli mít svatbu jako pořádnou párty a užít si ji po té s přáteli. A obojí se vydařilo.
Ačkoliv se to zdá na první pohled zvláštní, troufám si říct, že na lepší svatbě jsem nikdy nebyla (a že jich mám za sebou požehnaně).