Ahojte manželky a nevěsty. Chtěla jsem se optat, které z vás absolvovaly či absolvují přípravu na manželství, případně k de a s kým... čím vám byla taková příprava dobrá?
My jsme s manželem chodili k jedněm manželům a bylo to skutečně výborné. Jednak jsme si upravili očekávání - přece jen, realita většinou bývá jiná, než jak si to člověk maluje. Nebylo to ovšem ve špatném slova smyslu. Pak jsme si také prošli základí okruhy různých témat. Dostali jsme domů otázky, které jsme si spolu procházeli. Kámen úrazu nastal ve chvíli, kdy jsme si je museli procházet společně, protože jak jsem zjistila - je jednoduché si odpovědět sama za sebe, ale dát dohromady názor i s partnerem. To jsme si někdy museli otevřít láhev vína :-D
Každopádně si myslím, že taková příprava je k nezaplacení.
natrix: No právě. a když člověk vyznává jiné hodnoty, tak prostě je rád, že se může setkat s někým, kdo to má podobně a diskutovat a domů si odnést myšlenky a témata k prodiskutování s partnerem.
kristi - jasan, ono určitě záleží, co bych s ní řešila....je to její syn (jediný) a vždycky bude na jeho straně, ale co se týče různých věcí, co jsme zatím řešili, vždy byla úžasně nestranná .....
asi záleží na situaci......
:-D
bona - to asi ano, stejně jako "nás" nikdy nenapadlo, že to existuje...ale spíše tady jde o to, že se střetávají dva různé názory na to, zda ti to v pozdější době může nějak pomoci .....
což já si myslím, že ne ....
ale zase svatby v kostele jsou podle mě obecně brány jinak - tak jako nějak víc, což je v reálu nesmysl, ale spousta lidí tomu věří a bereto tak ...
já kdybych byla věřící a měla svatbu v kostele, je to pro mě asi také "víc" než svatba úřad/zámeček/louka :-D
verunka: ale ona to neslyšela. Slyšela to její svědkyně a ta mi to řekla. Když někdo žije v takovém prostředí, tak to v sobě podvědomě má a zařídí se podle toho. My zas žijeme v jiném prostředí, "propagující" opak.
Já jsem se třeba dost často setkala s názorem "Co může vědět kněz o manželství a o partnerství?". Ve skutečnosti je to tak, že toho často ví mnohem víc než psycholog, protože to, co mu lidé nosí ke zpovědi bývá výmluvný samo o sobě.
a někdy je nejlepší probrat některé věci s člověkem (nebo párem) který vás vůbec nezná, nezná rodiče, sourozence, události z vašeho života... protože takový člověk je nestranný a objektivní!
andel - nerozumím .... 8-)
kristi - to je tvůk (váš) názor .....
hlavní je, abychom byly všechny šťastné ..... ať už jsme chodili na přednášky a přípravu nebo ne a spoléháme sami na sebe a na naši lásku a na to vše, proč jsme se "vzdaly svobody" ......
veru: řekla bych, že je to trochu jako, když najdeš člověka v bezvědomí - nikdy jsi neslyšela co s tím, tak budeš bezradná, ale nakonec si možná poradíš a možná taky ne... ale když absolvuješ kurz první pomoci, tak budeš vědět, jak udělat vše proto, abys mu pomohla, budeš mít šanci udělat vše, co bude ve Tvých silách...
tak ta příprava mi přijde obrazně řečeno, jako ten kurz první pomoci... nezajistí, že manželství přežije, ale to, aby ti dva udělali vše pro to, aby přežilo...
Já mám hlavně dojem, že v tuto dobu ten význam těžko posoudíme. Můžeme posuzovat, až budeme manželi 15, 20 let....Ale teď jsme spolu všichni dost čerstvě (chápejte, vzhledem k průměrné délce života:-)), takže všechno jsou asi spekulace. Myslím, že to být k něčemu opravdu může. My jsme z toho s manželem měli fakt radost. Nehledě k tomu, že jsme se s těmi manželi opravdu spřátelili.
natrix: Díky, to bylo skvělý přirovnání!
veru: Myslím, že v manželství právě nejde tak o to, učinit šťastným sebe, ale toho druhého. A to je podle mého podstata lásky.
nat - ale opravdu jen obrazně řečeno ...... nemyslím si totiž, že by něco jako kurz mohlo pomoci manželství udržet...ale jak píšeš, může to pomoci ....
každý máme něco, co nám tam někde vzadu pomáhá, někdo je klidnější po přípravě, měkdo po dlouholetém soužití, ..... hlavně, abychom se tady za 20let mohly všechny sejít a všechny napsat, že i s přípravou i bez to jde, záleží podle mě hlavně na těch dvou lidech, jaké si to udělají .....
znám spoustu manželství, kde jsou spolu x let, mají děti, problémy, .....vše, co k životu patří a do žádné přípravy nechodili, ale vy zase znáte ty páry, které bez přípravy neudržely manželství tam, kde mělo být....
tak holky, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a jdu domů, ....
jsem manželka a manžel má hlad, jak jsem si to udělala, tak to mám :-D :-D :-D
dělám si srandu, :-D
ja nevim porad si myslim ze sice ty sezeni urcite muzou byt prinosny a par si muze jakoze nejak srovnat nazory ale podle me kdyz se pak v budoucnu vyskytne nejakej zavaznej problem tak se stejne nazor muze zmenit z hodiny na hodinu a stejne se to musi resit aktualne a v ramci toho manzelstvi ;-)
verunka: No tak myslím to tak, že kdybychom se měli odpoutat od toho, co přineslo křesťanství, tak nevím kam bychom se vrátili? Kdysi byly svatby jen církevní, muž a žena =manželé, + dítě= rodina, navždy. Každý věděl, co se od něj očekává, všichni byli na sobě nějakým způsobem závislí. Dneska se v podstatě až tak nepotřebují a čím víc je rčení o rodině jako základu státu odsouváno do pozadí, tím je to myslím horší. Na co je potřeba otec? Na co vlastně svatba? Na co děti?
Když se tak dívám na občanské a církevní svatby, tak největší rozdíl vidím v tom, že při církevní je tam odevzdávám se ti-přijímám tě a při občanské - beru si tě. I tady vidím určitou degradaci. Je snadné si něco vzít, těžší už něco dát a nejtěžší sám sebe. Tím nemyslím, že vy, co jste měly svatbu na úřadě jste nějak méněcenné, nebo tak něco, ale prostě už jen ta forma obřadu mi přijde ne úplně ideální a správná.