Ahojte manželky a nevěsty. Chtěla jsem se optat, které z vás absolvovaly či absolvují přípravu na manželství, případně k de a s kým... čím vám byla taková příprava dobrá?
My jsme s manželem chodili k jedněm manželům a bylo to skutečně výborné. Jednak jsme si upravili očekávání - přece jen, realita většinou bývá jiná, než jak si to člověk maluje. Nebylo to ovšem ve špatném slova smyslu. Pak jsme si také prošli základí okruhy různých témat. Dostali jsme domů otázky, které jsme si spolu procházeli. Kámen úrazu nastal ve chvíli, kdy jsme si je museli procházet společně, protože jak jsem zjistila - je jednoduché si odpovědět sama za sebe, ale dát dohromady názor i s partnerem. To jsme si někdy museli otevřít láhev vína :-D
Každopádně si myslím, že taková příprava je k nezaplacení.
luci: Neřekla bych, že my neřešíme to co přichází a řešíme pouze hypoteticky. Ale Ty jsi nikdy nechtela po svem partnerovi hypotetecikou odpoved na hypotetickou situaci?
lucie: Bylo to neopakovatelné. Akorát jsme byli utahaní jak koně :-D Taky půjdu spát, jinak budu mít zítra vysokou glykémii a to bych tady asi moc nepobyla ;-)
jasně že chtěla :-D , jen my to neřešili do hloubky před svatbou.
Já prostě věřila v tom, že svého partnera znám, jinak bych mu neřekla ano.
Pak už ukáže jen čas :-)
Ono to bude znít možná drsně, ale když jsme spolu nebydleli, mohli jsme si říct prakticky cokoliv bez přetvářky, mohli jsme se do krve pohádat - protože jsme prostě jen chtěli zjistit, zda ten vztah utáhnem. Myslím, že kdybychom se sestěhovali dřív, tak jak se znám, bych už se chovala trochu jinak. Více bych se ovládala, leccos bych spolkla. A to nevím, zda by bylo před svatbou dobré.
Ano, ten večer po svatbě, kdy jsme šli poprvé do společného "domů" byl neopakovatelný a úžasný x-)
Ale manžel dodnes, když mluví o bytu mých rodičů či jeho okolí, říká "u vás" :-)
herminka: Jooooo, to je u nas taky! "u nas" a "u vas". A pak taky "nasi" a "vasi":-D A ještě jeden vtipnej postřeh - aneb katolickej syndrom. Já se ráno sebrala chtěla jsem se jít převlíct do vedlejší místnosti a až ve dveřích mi došlo, že už vlastně nemusim:-D:-D
Ale vždyť my ten vztah měli. My jsme se viděli každý den a prošli jsme si krizema. Ale ve svobodě. Jó, je super jít do jiný místnosti. Akorát, že já když jsem naštvaná, tak neumím odejít v tichosti:-D
luc: Můj postoj je takový, že se snažím připravit, byť mizerně, na situace,které buď s největší pravděpodobností přijdou, nebo přijít můžou. A chci, aby to manželství bylo skutečně plodné ve všech směrech. Nechci mít pocit, že něco důležitéh odsunu na dobu, až to přijde...asi jsem holt taková:-)
To mi nekřičíme. A kdyby někdo křičel tak bych to byla spíš já. Ale zatím se to nestalo.
:-D
To u nás je spíš tichá domácnost než hádky. Ale to se stalo jednou a na jeden den :-D
Ono ve finále to na té přípravě vypadalo tak, že spíš mluvili ti manželé. MY jsme si o tom pak podiskutovali u vína spolu:-) Ale dávali nám zajímavé podněty. Snažím se na tu přípravu koukat i z té druhé strany ale stejně mi pořád vychází, že je to drobná investice, která se pak může ale velmi dobře vrátit...
Ale určitě je to dobrá investice, to není tak že by to člověk zatracoval. Já osobně bych to brala jako něco navíc. ;-)
Už fakt musím jít :-D :-D . papa
Holky, teď mně asi ukamenujete, ale já zastávám názor, že vztah / manželství je jako luxusní šaty. Když nepadnou dokonale, je to katastrofa. Je to o tom, najít si protějšek, se kterým si "sednete", a nic se nemusí složitě řešit. My jsme se sestěhovali po pár dnech chození (znali jsme se z dřívějška, takže jsme věděli co jsme zač :-), a bylo to úplně spontánní a nádherné. Před tím jsem si taky myslela, že lásku si člověk musí zasloužit, a že je nutné nejdřív s někým hoodně dlouho chodit, ale teď už mi to připadá směšné. A taky je praktické, že si lidi najdou společný rytmus života (to zní jako ten časopis pro ženy :-), a přizpůsobí se jeden druhému v rámci té počáteční zamilovanosti, takže úplně hladce a bezbolestně. A kdybyste se ptali - jsme spolu 8 let, svatba příští rok.. :-) Tak co vy na to?
Ahojte, tak koukám, jaké tu je zajímavé téma :-) Protože jsme se s přítelem dohodli na církevním sňatku (náš skvělý známý je evangelický kazatel), od září k němu chodíme na předmanželskou přípravu. Když jsem o tom slyšela dřív od katolíků, kategoricky jsem to odsoudila jako nesmysl. Řešilo se tam, jestli jsou snoubenci pokřtěni, jaký je jejich vztah k Bohu, když oba nebyli katolíci, už byl problém, atd. atd. Teď musím říct, že ta naše příprava předčila moje i přítelovo očekávání. Máme knížky na téma: Manželství a konflikty, Manželství a peníze, Manželství a komunikace, Manželství a výchova dětí... Jsou tam různé otázky a "cvičení" (nebo jak to nazvat)... Třeba jak bychom rozdělili finance, jak bychom co řešili atd. Je to příprava na konkrétní životní situace, nikoli abstraktní řečnění o víře, které nikam nevede... S přítelem jsme spolu hodně dlouho, ale díky této přípravě se poznáváme ještě mnohem lépe. Naštěstí zatím jen v tom dobrém, protože jsme se zatím vždycky až neuvěřitelně shodli. Takže můj postoj: jsem pro předmanželskou přípravu, ale asi záleží na tom kde a u koho... :-)