Ahojte manželky a nevěsty. Chtěla jsem se optat, které z vás absolvovaly či absolvují přípravu na manželství, případně k de a s kým... čím vám byla taková příprava dobrá?
My jsme s manželem chodili k jedněm manželům a bylo to skutečně výborné. Jednak jsme si upravili očekávání - přece jen, realita většinou bývá jiná, než jak si to člověk maluje. Nebylo to ovšem ve špatném slova smyslu. Pak jsme si také prošli základí okruhy různých témat. Dostali jsme domů otázky, které jsme si spolu procházeli. Kámen úrazu nastal ve chvíli, kdy jsme si je museli procházet společně, protože jak jsem zjistila - je jednoduché si odpovědět sama za sebe, ale dát dohromady názor i s partnerem. To jsme si někdy museli otevřít láhev vína :-D
Každopádně si myslím, že taková příprava je k nezaplacení.
Milé nevěsty a manželky,trošku vás dnes sleduji a dovolím si také napsat pár slov
Já sama mám tuto přípravu na manželství za sebou a pro mě i mého muže, to byl opravdu poučný půl rok.
1. na každé farnosti se mohou přípravy trochu lišit, už podle toho, jací lidé přípravy vedou
2. v našem případě to byl jáhen s manželkou, která byla povoláním psycholožka.
Každý mluvil tzv. ze svého soudku.
Jáhen dělal výklad ze základů náboženství, protože ne všichni partneři jsou o všem informováni( mám tím na mysli,že třeba jeden ze snoubenců je nevěřící) a jeho manželka psycholožka se zabírala ryze praktickými věcmi, které manželství a praxe v manželství přináší.
Sami sobě jsme a i navzájem jsme si odpovídali na otázky, na které prostě při běžném partnerském rozhovoru mnohdy ani nejde natrefit.
Vše bylo naprosto nenásilnou formou, v naprosté pohodě a uvolněné atmosféře. Dost těžjo se vše dá vypovědět slovy, protože atmosféra, která vás v tu chvíli obklopuje je naprosto vyjímečná.
Jedním z tématu sezení byl i manželský slib. Snažili jsme se během tohoto sezení pochopit a hlavně vnímat význam všech slov, který slib obsahuje a to je vlastně podstata manželství. Myslím, že at už jste měli svatební obřad v kostele, na úřadě, na zahradě v lese, nebo na lodě, jistě mi většina dá za pravdu , že na základě těchto slov chceme s tím druhým milovaným být a je to vlastně i prostředek, jak dosáhnout spokojeného soužití.
Dovolím si vám ten manželský slib napsat, protože jej třeba někdo nemusí znát.
Já Gabriela odevzdávám se tobě Martine a přijímám tě za manžela.
Slibuji, že ti zachovám lásku , úctu a věrnost, že te nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu at mi pomáhá Bůh.
Jsou to všechno velmi vážná slova a je jenom na nás, jak je budeme vnímat, ctít a aplikovat do manželství.
Přeji všem jenom to dobré. ;-)
Já jsem v tomto asi nedočkavá, ale mě stačilo,že jsem se probudila vedle svého partnera. ;-)
Teď jsem se s ním o tom bavila a jemu by přišlo zvláštní kdybychom spolu nežili před svatbou.
Já ani ve svém okolí neznám nikoho kdo by se stěhoval až po svatbě. Možná i proto mi to přijde zvláštní.
;-)
Neshodneme, ale tříbíme si názory a pracujeme na argumentaci, což se taky hodí ;-)
Ono nic není záruka - někdo se vezme po krátkém vztahu, kdy spolu nežili, a pak jsou šťastní až do smrti :-), jiní spolu žijí pár let a stejně se dřív nebo pozdeji rozvedou. Zárukou není ani církevní sňatek, záleží vždycky na těch dvou - a každý se chce rozvodu či rozchodu vyhnout - jeden na to jde společným bydlením, jiný častými schůzkami a návštěvami bez bydlení, třetí třeba Školou partnerství. Osobně bych do společného bydlení nešla, znám ale zkušenost své sestry, která žila s přítelem (když odpovím sama sobě - nevzali se proto, že on nechtěl) a po roce bydlení se rozešli - příčina nebyla v bydlení, důvod byl jiný (s dovolením si ho nechám pro sebe), asi by se rozešli nebo rozvedli dřív nebo později.
Japonka: Všichni tady píšou jaké si pokládali otázky. Že třeba se na ně v manželství ani nemusí narazit. Nikdo však nenapsal nic konkrétního. Teda ten slib, to ano. Slib je krásná věc, taky bych nějaký chtěla, ikdyž ne církevní.
Jestli bych teda mohla poprosit, jake to jsou otázky? Opravdu by mě to velmi zajímalo, ve svém okolí nikoho koho bych se mohla zeptat nemám. Děkuju
lucie: Znáš to pořekladlo "dvakrát měř a jednou řež" , tak my jsme radši měřili, než abychom se pak uvedli do situace, že jsme si prošli, třeba bolestným vztahem, který byl pro náš budoucí život zbytečný. To byl jeden z důvodů. Teď jsem ráda, že se vedle manžela probouzím, ale přijdou chvíle, kdy budu muset vědomě hledat zpestření vztahu a tohle mi stačit až tak nebude. S tím je dobré se seznámit.
Vím, že vám to přijde zvláštní, nebydlet spolu před svatbou - a nám by to zase bylo proti srsti:-D To je zajímavý, jak může být to vnímání odlišný, co? ;-)
nerozumím tvé otázce??
To, že si někoho vezmeš, tak přece je snad jasné, že mu chceš být věrný, milovat ho, ctít ho a především si ho bereš takový jaké je. S jeho klady , ale i nedostatky atd. Nést s člověkem dobré i zlé, to je asi to nejvíc složité, ale podle mého by právě tato slova měla být podstatou manželství. Nebo se mýlím??
luc: Narazí, ale třeba až po dlouhé době manželství. A není zrovna příjemné na ně narazit v době, kdy to mezi vámi například skřípe:-) Pokud ani jeden z vás není věřící, tak bych se celkem sama divila, že by ti dva spolu před svtbou nebydleli. To není myšleno nijak útočně. Ale myslím si to.
Hermi: a byla jsi tak vychovávána? Co se týče toho bydlení před svatbou?
Naši to třeba brali normálně, asi je to i z jejich zkušenosti, že církevní sňatek není zárukou :-|
Werumko, říkávám, že vždycky je někdy něco divného - dřív to byli ti, kteří spolu před svatbou žili, teď to jsou ti, kdo spolu nežijí :-)
Jinak mi stejně připadá, že rozchod při společném bydlení už nemá daleko do rozvodu - jen tam odpadají soudní procedury.
Já jen,abych to dobře vysvětlilla, nerozumím proč řešit věci, které možná nastanou. Pokud partner řekne něco, co mi nebude úplně sedět, tak přeci neřeknu, tak tebe si nevezmu.
Nevím jestli to není mylný názor, ale v dnešní době mi opravdu přijde, že spolu nežijí a nemilují se (jak kdo) před svatbou většinou věřící. Jak píše Wer. ;-)
Otázky: Jak se bránit zevšednění vztahu? Co si představujete pod pojmem manželský rozhovor? V čem chcete do budoucna partnerovi a v čem sobě, zachovávat volnost? Co znamená manželská věrnost? Jak si představujete a jak byste definovali nevěru?...toto je z okruhu manželství z hlediska psychologického. Pak je tu dalších několik okruhů.
Lucie, byla jsem vychována ve víře, ale spíše vlažněji, a jsem si skoro jistá, že naši by neměli nic proti tomu, kdybych chtěla s přítelem žít (stejně jako neměli nic proti tomu, když s přítelem žila sestra), ale já jsem se tak rozhodla sama, vyplynulo to tak nějak samo o sobě z mého zrání a poznání.
Já ale vím, že pokud bychom řešili otázku postiženého dítěte, znám svého muže natolik, že prostě vím, co řekne.
Nedávno jsme to řešili, jelikož budeme chtít dítě a prostě jsme se shodli.
lucie: Určitě jo. Je v tom ten duchovní přesah. Pro představu: Představ si, že je nad Tebou někdo, kdo Tě má nesmírně rád. Stvořil Tě, abys mohla žít a chce být s Tebou v každé vteřině Tvého života. Má radost, když ty máš radost a pláče s Tebou, když je Ti smutno. Někoho takového bys chtěla zklamat? Moje odpověď, jakožto věřícího člověka: Ne, nechtěla:-)
holky, myslím, že ikdyž chlap řekne, že se k postiženému miminku postaví čelem, nikdy nevíte, jak zareaguje, až to mimi uvidí, nikdy nevíte, co ho zlomí tak, že prostě nebude moct reagovat ta, jak "slíbil"
Všechny ty otázky co píšeš, mi přijdou jako normální a přirozené věci se kterými se ve společném životě setkáš. Tedy pokud spolu partneři komunikují. To by ale měl být základ. Ale děkuju ti za ně, alespoň jsem si udělala představu.
k těm otázkám: můj muž je takový tip, že tyto věci by prostě s cizím člověkem než se mnou neřešil. Ženy jsou možná v tomto otevřenější.
Herm: tak to je dobře, že máte takové rodiče ;-)