Chodili jste někam na přípravu na manželství?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahojte manželky a nevěsty. Chtěla jsem se optat, které z vás absolvovaly či absolvují přípravu na manželství, případně k de a s kým... čím vám byla taková příprava dobrá? My jsme s manželem chodili k jedněm manželům a bylo to skutečně výborné. Jednak jsme si upravili očekávání - přece jen, realita většinou bývá jiná, než jak si to člověk maluje. Nebylo to ovšem ve špatném slova smyslu. Pak jsme si také prošli základí okruhy různých témat. Dostali jsme domů otázky, které jsme si spolu procházeli. Kámen úrazu nastal ve chvíli, kdy jsme si je museli procházet společně, protože jak jsem zjistila - je jednoduché si odpovědět sama za sebe, ale dát dohromady názor i s partnerem. To jsme si někdy museli otevřít láhev vína :-D Každopádně si myslím, že taková příprava je k nezaplacení.
Odpovědět
Profilova fotka
lenul: ano to si vystihla dobře ale není to jen o tom slibu to by si měl člověk uvědomit už v tom vztahu jako takovém, to že se vdám na tom přece nic nezmění ;-) luc. jo přesně tak sem to myslela, jinak já si na disko taky občas vyrazim (ted´jsem byla snad po 10-ti letech a náramně si to užila :-) )
Odpovědět
Profilova fotka
lucie: Tak to budou mít štěstí. :-) Ale abysme nebyli jen světýlko na konci tunelu. :-D
Odpovědět
Profilova fotka
kristi: No to já nevím. Já sama to těžko dokážu popsat, to ani nejde. Ale že jsem to cítila a bylo to velmi silné, to říct můžu.
Odpovědět
Profilova fotka
andělka: silné to je, to máš pravdu, ale o to silnější pak je, když se ti dva, co je Bůh spojil a oni to cítily možná ještě silněji než ty, rozvedou.
Odpovědět
Profilova fotka
Ono to dopadne dobře. Já jsem optimista. ;-) Brum: tak to je fajn :-)
Odpovědět
Ahoj, nedá mi to nenapsat. O přípravě na manželství jsem teda také nekdy neslyšela. A osobně se mi to taky zdá trochu zvláštní, myslím si, že se to s reálným životem naprosto nedá srovnat. I já jako ateista vím, že život je o kompromisech a že máme zodpovědnost jeden za druhého atd.. Ale právě tyhle věci se dají naučit jenom a pouze reálným prožíváním a ne tím, že budeme na někoho koukat. Každý řeší situace jinak. A ikdyž si kolikrát člověk myslí, že by se zachoval určitým způsobe, tak až věc nastaně, projeví se často úplně jinak. Tohle jsou dohady co by kdyby.. Myslím, že druhý se nejlépe pozná právě když spolu dva žijí, proto bych to před manželstvím doporučovala všem. To je ta nejlepší příprava na manželství jaká může být. Teprve společný řešení běžných problémů, ale i krizí ukáže všechny stránky člověka. Nějaká hra na manželství myslím, že neodhalí nic. Ale chápu, že každý to cítí jinak. Proto všem nevěstám i manželkám hodně štěstí, ať žádný mráčky nikdy nepřijou :-)
Odpovědět
JInak myslím, že hodnoty manželství se jen tak nevytratí. Všichni se teď kolem mě vdávají a berou to jako závazný krok. Takže toho bych se nebála, myslím, že pořád jsou lidé, kteří uznávají tradiční hodnoty jako je manželství ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
lenule: Církevní rozvod neexistuje. Ale rozejít se můžou, to ano. biiba: No, jenže my, co jsme absolvovali přípravu na manželsví, většinou nemáme zkušenost s dlouhodobým bydlením spolu. Takže si to "vynahrazujeme" takto. No a hrou na manželství se u nás rozumí právě to opěvované bydlení před svatbou. Takže asi tak. Neříkám, že je dobré jen jedno nebo druhé, ale je to tak, že někdo to, co je všeobecně přijímáno jako správné, tak vidět nemusí. Taky věřím, že hodnoty jako jsou dobré mezilidské vztahy, manželství a rodina s dětmi, zůstanou.
Odpovědět
Určitě máš pravdu v tom, že to každý vidí jinak a neexistuje žádný univerzální recept. Já osobně bych měla strach si vzít někoho s kým jsem předtím nežila, proto asi spíš obdivuju vaši odvahu. Jen myslím, že si stejně všechno musíte vyzkoušet a teprve zjistíte, kde bude potřeba udělat jaký kompromis..A nějaká příprava těžko pomůže v realitě. Kdežto tohle lidi, kteří už spolu žijí vědí, ale samozřejmě ani to není záruka doživotní pohody, bohužel.
Odpovědět
Profilova fotka
Realita spolu žít a příprava - to jsou dvě naprosto odlišné věci. Jako ve škole - teorie a praxe. Andělko, já vím, že církevní rozvod neexistuje, ale když ti dva už jsou rozvedení, nesnáší se, hádají se, tak už je jim v tomto úřednickém rozvodém stavu úplně jedno, zda jsou před Bohem rozvedeni nebo ne. A když už se úředně rozvedou, tak to už i tak cítí. A už nemají žádnou povinnost za sebe zodpovídat- už to tak cítí. Takže ty texty je jedna věc, ale během rozvodu i po něm jde náboženství ve většině případů stranou. To je prostě realita. Ty to vidíš jinak, protože jsi šťastná, zamilovaná.
Odpovědět
Profilova fotka
Holky píšete to dobře. Naprosto s vámi souhlasím. Pokud spolu lidé žijí před svatbou, znají se dobře, vědí co od toho druhého očekávat. Proto nějaké návody na manželství většinou nepotřebují. Protože po svatbě budou spolu bydlet, tak jako předtím.... ;-)
Odpovědět
biiba: MYslím, že přípravu na manželství hodnotíš jako něco, co má lidi připravit na život. Není to tak. S reálným prožíváním máš pravdu. Ale všechny jsme asi ovlivněné tím, v čem žijeme, pokud já žiji mezi manželama, kteří spolu předs vatbou nežili a vidím to jako dobré, tak to budu hájit. stejně tak Ty budeš hájit, že žít před svatbou je správné protože Tobě i lidem kolem se to osvědčilo. Já nejsem žádný sentimentalista ani "srdíčkář" a "dušičkář" a naopak se snažím život brát velmi reálně a konstruktivně. Proto si myslím, že žití před svatbou vztah urychlí, ale možná některé důležité pasáže odsune nebo přeskočí. My jsme vztah stavěli na tom, že se budeme zodpovědně poznávat po povahové stránce a na to jsme bydlení nepotřebovali. Je to tak, jak jsme to brali my a není třeba se s tím ztotožňovat.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Já Werunko chápu tvůj postoj. Já bych ale toto nechtěla i z důvodu, že pokud jsem s někým, koho miluji, chci s ním být co nejčastěji. Někdy je to obtížné spolu jen chodit, když oba mají časově náročnou práci, koníčky atd. To potom s tím člověkem chceš strávit každou chviličku a pokud oba bydlíme v bytě a chodíme se tam navštěvovat, přespáváme u sebe, tak potom je jen krůček ke společnému bydlení. Člověka kterého miluji chci mít u sebe častěji a prostě s ním chci žít a prožívat vše.
Odpovědět
lucie: V tom máš naprostou pravdu. A často jsem přemýšlela nad tou tenkou hranicí mezi bydlením a navštěvováním. Čím jsme spolu byli déle, tím víc jsme taky spolu chtěli být. Manžel u nás přespával a zvlášť, když jsem byla nemocná, se mnou byl takřka pořád. Myslím, že každý člověk touží po úplném "darování". Je to logické a lidské. A já bych nikdy před svatbou nedala ruku do ohně za to, že se spolu nevyspíme nebo podobně. Lidi to k sobě táhne a tak to je. Ale pořád jsme mysleli na to, že si máme zachovat do svatby svobodu v rozhodování. I když je to velmi těžké. A necítili bychom se ani jeden svobodný v rozhodnutí, kdybychom spolu bydleli. Je dobré slyšet názory a hlasy ostatních. Vždyť přece o skládání názorů ta diskuze je.
Odpovědět
Profilova fotka
My jsme oba s manželem měli vážné vztahy, o kterých jsme si mysleli, že budou poslední. "Naštěstí" to nevyšl, ale oba jsme to zjistili díky tomu, že jsme s těmi dotyčnými bydleli. Každý má jinou cestu k poznání toho dotyčného, ale já iž tím že jsme spolu začali žít, jsem objevila další krásné stránky mého partnera ;-) . Ale to že se s ním před svatbou nevyspím, bych já nikdy neslíbila :-N . Ale to je o něčem jiném :-N
Odpovědět
lucie: Já bych to neslíbila ani zpětně:-D
Odpovědět
Profilova fotka
:-D :-D
Odpovědět
Profilova fotka
No, my jsme taky oba měli předtím vztahy, ale ani o jednom by se nedalo říct, že bychom jeden nebo druhý cítili, že je to ono a napořád. To právě až když jsme se potkali my dva. Taky jsme spolu chtěli být pořád, měli jsme takové víkendové návštěvy. Ale to nemělo vliv na to, že jsme pro sebe nebyli těmi prvními a až po svatbě už vůbec ne. Sice je to krásné, správné, ideální, ale u nás to nevyšlo a důvodů bylo hodně. Když už naše touha žít spolu a dát se jeden druhému naprosto a skutečně se vším všudy byla hodně velká, vzali jsme se. Mohli jsme spolu bydlet už před svatbou, ale to mi přišlo divné, jako proč. Když jsme se rozhodli, že chceme být spolu, tak proč se nevzít.
Odpovědět
Taky jsem měla i jiné vztahy, jeden velmi dlouhodobý - 8 let, už proto mám s čím srovnávat. Ale budu-li mluvit o svém nynějším vztahu, tak tím, že spolu s přítelem teď žijem, si nemyslím, že bysme nějakou část překročili. Taky jsme se nejdřív poznávali a nezačali jsme spolu bydlet hned. Jenže jak píše Lucie, navštěvovali jsme se čím dál víc a pak už spolu vlastně bydleli s stalo se to samozřejmě, nenásilně, prostě to vyplynulo.., pak už jsme se jen rozhodli, že bude dobré žít spolu kompletně, tak jsme se sestěhovali se vším všudy. A jsem za to ráda. Vím, že s ním chci být, chci být jeho manželka, on chce mě. Ale pro nás pro oba je společné bydlení základ, na něm už budeme dál stavět..a pak se uvidí dál, bohužel na vztah není žádná záruka.
Odpovědět
Profilova fotka
Andelko ale my bychom se jinak moc nevídali. Máme náročnou práci a manžel i sport. Takto se vidíme alespon večer. To mi nepřijde divné. Hledali jsme způsob jak být spolu a společné bydlení bylo jediným.
Odpovědět
biiba: Spíš si myslím, že to jsou překročení detailní, malé, které se mohou projevit později. Chápu, že to vyplynulo ze situace a i my jsme si kolikrát říkali, jak by bylo fajn spolu už bydlet (taky jsme se na to nezřízeně těšili:-D). Připadalo mi ale, že díky tomu, že jsme spolu nebydleli jsem si mohla pokládat otázky, které bych si asi ve společné domácnosti už nepokládala. Více jsme se zabývali řešením problémů, řešení rodin, ze kterých pocházíme a stále jsme si od sebe drželi, sic prachmizerný, odstup:-D Teď mohu zodpovědně říct, že i když jsme se dnem svatby spolu ubytovali v jednom bytě:-) tak to pro mě vůbec ždánýšok nebyl. Spíš naopak, byla to věc, o které jsem mohla už na 100% říct "je na to ten správný čas". Je dobré mít pro vztah pevný základ. Bez něj se vztah dřív nebo později sesype. My ho měli v tomto, vy zase v něčem jiném. A je dobře, když si jím jste jistí!
Odpovědět
My spolu prostě chtěli být. Cítili jsme to tak. Přece je krásné se každé ráno probudit vedele někoho koho miluješ, ne?
Odpovědět
Profilova fotka
Biiba i pro nás bylo základ spol.bydlení a potom jsme se od toho odrazili. ;-)
Odpovědět
andělka: Není až tak důležité zpětně pitvat, zdali jste pro sebe byli těmi prvními. Důležité teď mnohem více je, abyste byli těmi posledními!:-)
Odpovědět
Je. A proto jsem si to chtěla nechat až do manželství. A jsem vděčná svému manželovi za to, že byl ochotný na mě v tomto počkat. Nepřestávám se z toho každý den těšit, je to tak:-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já se vdávala v 25, takže pro mě můj muž nebyl první a ani já jeho (je mu 30). Myslím, že by to bylo nereálné, ale o tom to není. Sedíme si ve všem a já jsem ráda. Jen malinko nechápu, co jsme měli přeskočit, když jsme spolu bydleli před svatbou? :-N
Odpovědět
Werumka : A v tom e myslím tady shodnem všechny :-D
Odpovědět
ASi to beru jinak (ne asi ale určitě:-)) Kolikrát si říkám, že je to podobné, jako když mám chuť na někoho vylítnout, cítím to tak a mám opravdu pocit, že by to bylo správné. Ale tím, že se přemůžu pak zpětně získám víc. Ale to všechno je do jiné diskuze:-)
Odpovědět
myslím shodnem v tom, že on bude ten poslední ;-) jinak vidíme věci každá jinak. Lucie : jojo, souhlasím s tebou :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Weru a jak jste dlouho spolu byli než jste se vzali?
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?