Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Hosté a rodina

Pozvat matku a segru?

Ahoj holky, měla jste některá taky takový problém? S matkou ani segrou se nestýkám už asi 4 roky prostě nechci, po všem co řekly, jak se chovaly vůči mě, taťkovi i mému příteli k nim prostě nemám důvěru. Nepíšeme si ani na svátky, narozeniny apod... Občas se s matkou potkám ve městě, tak se pozdravíme. Asi 3x mi psala, jestli se nestavím na kafe (ale prostě na kafe, ne že by si o něčem chtěla promluvit, vyřešit - tím jsem si jistá, ptž ji znám moc dobře). Shodou okolností jsem zrovna nemohla, měli jsme něco naplánované nebo byl malý 1x nemocný... Pak se už neozývala, asi pochopila, že prostě nechci (a já jsem byla ráda, že mi do toho něco vlezlo, aspon jsem nemusela hledat výmluvy...). Čekala jsem dost dlouho na to, jestli si uvědomí, co udělala a přijde sama - nepřišla, tak mě jednoduše to čekání přestalo bavit a vzdala jsem to a neřešila je... Dřív se něco lepilo už asi 2x a vždycky se to přešlo, že se nic nestalo, tentokrát prostě už ne... Máme 2letého syna, kterého máti viděla max 3x ve městě nebo obchodě... Věc se má tak, že prostě máti něco podělala, když se rozvedla s mým tátou - udělala totiž ze mě kus majetku a jak nebylo po jejím, bylo zle. Logicky když jsem žila s ní, přestala jsem se vídat s ním, abych měla klid, ptž to už fakt nešlo poslouchat - a dneska máme s tatkou takový chladnější vztah - vídáme se, ale nic horlivého to není jako mezi otcem a dcerou a vím, že to způsobila ona tím, že to pouto prostě přetrhla, do té doby jsme si s tatkou hodně rozuměli.., ségra pendlovala mezi ní a tatkou, podle toho, jak se jí to hodilo, nakonec se přidala k ní, ptž je taková ta vyčůraná dceruška, která skáče tam, kde jí něco sypne (byť ona si to o sobě nemyslí, je to do očí bijící). Za všechno co podělaly ony viní pořád mého taťku - jakože, on může za to, že se s nima nevídám, že nemám zájem, přitom jemu je to jedno s kým se vídám, je flegmoš.. (nejednou jsem si v době, co jsem se s nima ještě bavila vyslechla od matky, že jsem vyjebaná, ptž jsem zase byla se svým fotrem, že jí mám být vděčná, že mám školu apod... od segry zase, že jsem nevděčný spratek a mám všeho plnou prdel - alimenty, jinak jsem ve druháku na vš přešla na dálkové stdium a našla si práci, abych se osamostatnila ... Segra totálně tatku zazdila, máti si našla nového chlapa a tatka rázem jako by neexistoval. Říká mu tatko a její děcka dědo... Tohle mi nepřijde normální, ptž taťka jí nic neudělal, ale asi ji hold lépe zobe z ruky náhradní tatínek a matce to očividně vyhovuje... (podle mě by normální matka vedla děti k tomu, aby se stýkaly s bio rodiči, pokud tam nebyl větší problém, jako násilí alkohol apod, což u nás nebylo... Ted to dilema, na jednu stranu si říkám, že ze slušnosti bych je pozvat měla, i když nevím, co bych si s nima řekla... Jak jsem psala, nevěřím jim a navíc pomluvily i rodiče přítele, kteří to sice neřeší a nevyvolávali by konflikty.. Jeden by si řekl, že by se tam necítily dobře, ale ony mají snad hroší kůži, ptž jim by ani trochu nebylo trapně tam sedět s vědomím, že všichni ví, jak to u nás bylo... Na druhou stranu mám strach, že pokud je pozvu, nebyla bych ve své kůži, pořád bych se na ně ohlížela, jak se koukají, jak se tváří, co si asi myslí apod. a tudíž bych byla ještě nervoznější, než nevěsty bývají. Asi by se i přetvařovaly, jak je u nich zvzkem - svatbu by vychválily do nebes a pak mě pomluvily, že tam to a ono apod :-( ... A taky když je nepozvu mám strach z toho, že zase začne to období, kdy na mě budou všichni ve městě, co je znají, civět jak na nevděčného spratka... A taková doba byla asi 2 roky po tom, co jsme se pohádaly, dostávala jsem se z toho dost dlouho... Vím, že bych si užila den jako takový více bez nich než s nima, ale taky vím, že mě bude hlodat svědomí (byť neudělám nic špatného, ale prostě jsem taková) - prostě takové to, je to tvoje rodina... Říkám si, co když tím, že je nepozvu, si definitivně zavřu dveře ke smíření, ale taky se ptám, jestli vlastně o to smíření vůbec stojím???? (vím, že nikdy věci nebudou, jak byly) Holky, jak byste se zachovaly vy? Podotýkám, že neuznávám to, aby byla svatba příležitostí ke smíření... Děkuju za názory a omlouvám se za dlouhý článek :-(
Odpovědět
Profilova fotka
@tomikovci Myslim, ze sis v podstate uz odpovedela...
Odpovědět
Srovnej se sama se sebou. Tohle neni problem toho, ze se matka chovala tak a otec zase onak. To je jen o tom, ze ty sama se neridis podle sebe ale resis okoli, ackoli sama cizi zivoty taky posuzujes, ac ti to neprislusi. Az prestanes resit zivoty ostatnich a soustredis se na svuj, osvobodi te to a budes se moct take lepe rozhodovat sama za sebe. Myslim, ze neni na miste, abys hodnotila partnera matky nebo to, jak mu rika sestra a jeji deti. To je jejich vec. Zrovna tak je tva vec, zda se stykas s otcem a to, zda je pozves nebo ne.
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Sama sis odpověděla. Nezvat. Nekazit si den. Jak tu někdo psal, neres ostatní, ale sebe. Nesnaž se nikomu zavděčit, kor když nemáš za co. ;-)
Odpovědět
Holky, děkuju za reakce. Možná jsem si asi odpověděla sama, máte pravdu, jen asi potřebuju slyšet od někoho, že taky nepozval a bylo to dobré... :-) Nejde o to, že bych řešila cizí životy, spíše to, že se mi tím chováním zprotivily, jsem povahově úplně jiná, vážím si spíše lidí, ne majetku - ony to mají spíše naopak... A na svatbě chceme pouze ty lidi, se kterými se stýkáme a jsme v pravidelném kontaktu, žádné tetičky z xx kolene a nebo kamarády, co se s nimi jen potkáváme ve městě a pozdravíme, takže i možná proto by se to bilo :-) @kacenkakaca děkuju za příspěvek :-) Já si právě myslím, že už se sama sebou řídím v běžném životě (ale trvalo mi to sakra dlouho :-D ), jen mi to pokulhává v takových těch velkých situacích, jako narození syna a právě svatba... Narození syna jsem jim také neoznamovala, byť to bylo před 2 lety, tak proč teď, že jo :-) Spíše to mám pořád zafixované jako ,,mít úctu k rodičům..., jednou jsou to tví rodiče..., jednou tady nebudou..., jednou tě to může mrzet apod...A hlodá to ve mě :-/ ALe je pravda, že segra byla prej taky zasnoubená (svatba ještě pořád nebyla a je v nedohlednu) a matka je zasnoubená prej už něco přes rok (svatba taky nebyla a kdo ví, kdy bude). Ani v jednom případě mě s tím taky nikdo neobeznámil, že se budou vdávat... :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@tomikovci Nebavím se s otcem. Vyhledal mě až když mi bylo 20 a já aspoň na vlastní oči viděla, že máma nelhala o tom, co je to za čůráka. Podvádí manželku, je agresivní, půjčuje si peníze, které nevrací. Několikrát mi přišlo od soudu, abych udala jeho bydliště. Kvůli polorodý sestře jsem to zatím nikdy neudělala, protože macecha taky není zrovna člověk, co by se pak dokázal postarat, uživit a podobně. Ségra je hodná. Bylo jí 9, když jsem jí poznala, teď je jí 16. Dítě přece nemůže za demenci svých rodičů, takže jí jsem na svatbu pozvala, i když jsem se bála jak na to bude reagovat máma, až jí uvidí, ale nakonec spolu strávili celý den. No ale zpět k důležitému, otci i maceše jsem na rovinu řekla, že je tam nechci. Nedokážou se sami od sebe ani ozvat jak se mám, komunikuju jen se sestrou. Kdybych měla vypisovat všechno, co otec udělal a dělá, byli bychom tu ještě za týden. Snad ti jako rada bude stačit to, že já jsem ráda že tam nebyl ani ze slušnosti. Jsem ráda, že ten den jsem se na něj nemusela koukat, jen abych splnila povinnost. Jsem ráda, že k oltáři mě vedla máma. Další případ je děda, násilnickej cholerickej parchant, co psychicky babicku týrá celej život. Několik let už se s nim ani nebavim. Taky tam nebyl a taky nikomu nechyběl. Takže má rada zní: Ser na slušnost, udělej si to tak, aby ty sis ten den užila.
Odpovědět
A proc se nepokusis smirit ty? Veskerou vinu hazis na matku a sestru ( netvrdim, ze to tak nebylo ), ale i tva sestra mohla byt ovlivnena matkou a matka byla treba zhrzena a kopala kolem sebe. Nicmene pokud nedojde ke smireni do svatby, tak bych je nezvala. Ja tvrdim, ze mit rodinu neni samozrejmost, ale na vztazich je treba pracovat a podporovat se na vzajem:))
Odpovědět
@saskia4 protoze uz jsem to udelala 2x predtim ze jsem se ja ozvala. A ona delala ze se nic nestalo, tak jsem to nechala byt, byla jsem hodne mlada tak jsem byla rada ze mam zase mamu... Jenze ted uz to proste nejde prejit jen tak a vim ze dokud s tim neprijde ona sama, ze si porad neuvedomuje co se vlastne stalo a to ja nechci... Pozirazela pritele i jeho rodinu, naprosto bezduvodne. Protoze proste netancovali jak ona piska. A moje segra taky. Od te me to stve tuplem. Ma spoustu svych chyb a byla naockovana pekne matkou, ptz mlela takove nesmysly ktere ji mohla rict jen ona... A tohle proste neprejdu jen tak a nebudu to ja kdo prijde... Na to uz jsem nervu ztratila dost. Pted vice jak rokkem jsem matce psala proc se s nima nestykam a opet me zacla urazet. Psala ksem ji to proto ze si treba uvedomi ze mi ublizila ale ne... Segre jsem taky psala proc se s mati nebavim. Poslala me do .... A za mam zapomenout na ni i na jeji deti... To ze mohla byt nejak ovlivnena matkou neni omluva. Je starsi nez ja tak by mela mit vlastni nazor... Podle toho jak se mati chova vykazuje znamky narcismu a na jednu stranu jsem velmi rada ze jsem se od nich dokazala po tom vsem odpoutat. Resila jsem nase vztahy cele tehotenstvi, probrecela nejednu noc, pomohl mi pritel a jeho rodice. Je to prave na dlouho a stalo se toho moc, proto se neozvu ja a nehodlam to byt tentokrat ja kdo udela prvni krok... Byla bych sama proti sobe a spadla bych zase na dno...
Odpovědět
Těžko říct, kde je pravda, pokud známe jen pohled z jedné strany. A ono nikdy nic není tak černobílé. Ale z vlastní zkušenosti vám můžu říct jen jedno. Zkuste se s mámou smířit, dokud je čas. Protože mámu máme všichni jenom jednu. A ať jste si udělaly cokoliv, možná bude stačit jen trochu potlačit hrdost a udělat rozhodný první krok a pak si otevřeně promluvit. Nikdo neděláme všechno správně. Ji určitě moc mrzí, že o vás přišla, zvlášť když je babička. Moje máma umřela s tím, že jsem ji zavrhla. A asi měla pravdu. A já si tohle nikdy nepřestanu vyčítat, i když už to je skoro 10 let. Některé věci už nikdy nejdou vrátit a nepozvat mámu na svatbu je jedna z nich. Jsem zastáncem toho, ať si každý dělá svatbu přesně podle sebe. Ale uvědomte si, že tohle je dost zásadní krok, který jen prohloubí tu propast, co mezi vámi teď je. A cesta zpátky už vážně třeba nikdy nepovede.
Odpovědět
Profilova fotka
@petamatej Četla jsi to pořádně? Zakladatelka píše, že se už snažila. Ale nemůže chtít jen jedna strana. A maminku dělá to jak se chová k dítěti, jak s ním jedná. A ne to, že ho porodila. Takže když úcta tak oboustranná. Já osobně bych je nezvala a vykašlala se na ně. Máš svůj život a nepotřebuje je. Rodinu taky dělá to, že dokáží nezištně pomoct. A vykašli se na okolí nebo na to zase doplatí ty.
Odpovědět
@iviiiii Ano, já to četla pořádně. A taky jsem četla, že i máma ji zvala na kafe a ona nepřišla. Takže mi ta snaha nepřijde úplně jednostranná. A přesně tohle navádění k radikálním kroku bez znalosti kontextu podle mě vede do pekla. Člověk z venku má výhodu, že na to může koukat racionálně a bez jakéhokoli emočního zaujetí. A pokud si budou každá jen říkat, co udělala špatně ta druhá, nikdy se to nevyřeší, protože si obě budou připadat v právu.
Odpovědět
@petamatej Všechno to, že mámu mám jen jednu apod... si uvědomuju, ale nemůžu dělat že se nic nestalo - a z její strany to tak fungovalo... Nebudu to prostě dělat jen proto, že je to máma... Prostě mi dost ublížila a neuvědomuje si to, možností k tomu to pochopit měla dost. Vůbec tady nejde o hrdost, když to řeknu blbě, už jsem se ponížila tehdy před rokem, kdy jsem spolkla všechnu hořkost a řekla si fajn, když ti to nedošlo, já ti to napíšu, proč.... A stejně to nemělo smysl, ještě víc do mě začala rýt, ještě sprostější byla... Znovu jsem začla chodit za tetou a když jsem se dozvěděla, jak mě tam máti pomluvila, co za nesmysly tam nakvákala, bylo mi z ní zle... Vždycky druhého popíše tak, aby ona vypadala dobře, aby byla ona ta oběť... Nikdy neřekne: To jsem pokazila, udělala jsem chybu... chápeš jak to myslím? A ano, zvala mě na kafe, ale po tom všem mi nestačí si k ní sednout a bavit se o tom jak se mám, nehledě na tom, že její přítel mě vůbec nezajímá - i jeho nejml. dcera měla s mojí matkou problém, sešla jsem se s ní, když mě kontaktovala, aby zjistila, proč se nebavíme a to co mi řekla mi vyrazilo dech... To, co se dělo mě, jak se chovala ke mě, se opakovalo u ní - nezměnila se... Dávala najevo, jak ji překážím a to dost hnusně. Tak jako jí. Tohle prostě musí přijít od ní, jinak vím, že si to prostě neuvědomila a stáhne mě zase jedině dolů... A na dně už jsem kvůli ní byla 2x, celé těhotenství jsem probrečela. Kdybys viděla zprávy jaké mi psala. Jak arogantně, s povýšeností. Když mi napsala: Nejvyšší čas nám představit syna nemyslíš? V práci jsou rádi, že se tě zbavili, Jsi vyjebaná, jako tvůj fotr, Sestřička to a sestřička tamto (moje segra má maturu z milosti, každého využívá a ještě se dozvídám, že dluží každému peníze, stydím se za ni...- to by bylo ještě dobré, ale kdyby se podle toho aspoň chovala. Dělá ze sebe mistra světa, všechno vím, všechno znám, div si pro své děti sama nestanovuje diagnozy... chová se jak dámička, ale prostě na to nemá - ani peníze, ani postavení...). Upřímně, já nevím, kde přesně jsem udělala chybu, celé dospívání jsem poslušně poslouchala, jak mi jebe, že na mě fotr sere (nebyla to pravda), jak kdyby nebylo jí, nic nemám, že jí mám být vděčná... A když už mě to nebavilo poslouchat a řekla jsem jí že už mě nebaví pořád poslouchat jak nadává na segru, kolik do ní narvala prachů a na druhou stranu ji pořád jen cpe, řekla mi, že se mám sebrat a vypadnout a postavit se konečně na vlastní nohy... Byla jsem čerstvě po škole a práci na půl úvazek... Když jsem odešla - ozvala se až za rok... Celý rok ji nezajímalo, kde jsem, jak se mám, jestli jsem vůbec v pořádku... Bydlela jsem na střídačku u rodičů přítele a u něj (bydlel 50km daleko). a takhle jsem dojížděla na denní, po noční apod... Byla jsem na dně a ona se ani nezajímala, jestli mám kde spát - však on se někdo postará.... Myslím, že @iviiiii to vystihla přesně - matku nedělá matkou, že porodí, ale jak se chová k dětem... Vždycky jsem to byla já, kdo přišel, nakoupil ji, uvařil, poklidil, když byla nemocná - po 3 12ti hodinových službách, zatímco si ona stěžovala že starší segra moje se ani neozve, jak ji je (a to byla na mateřské s jedním dítětem...). Když jsem bydlela s bývalým, stavila se za celý rok asi jen 3x - nemá čas!!! A přitom denně seděla na kafi u segry - tohle mě taky mrzelo, ty rozdíly byly viditelné - já byla ta super dceruška, jen když mohla být pyšná, že má doma vysokoškolačku, ale víc ji nezajímalo... Holky už zas píšu romány, zas se to ve mě probouzí a když si na to vzpomenu, jsem víc přesvědčená o tom, že je tam spíše nechci... Ano, asi jsem někde udělala chyby, ale ne takové, abych si zasloužila takové chování, vesměs to u mě byly reakce na to, jak se chovala ona, prostě jsem se nějak bránit musela, když se neměl kdo za mě postavit - až přišel můj přítel a postavil se za mě. a i proto ho MILUJU a chci si ho vzít ... :-) :-) :-)
Odpovědět
Článek se načítá
A možná to tak vnímám i proto, že už mám syna. Kvůli němu... Nechci, aby mu někdo ublížil, jako ona mě. Aby ho vtáhla do toho hnusného světa plného pomluv, intrik, lží, arogance. Ona do toho zatáhla celou rodinu, Ani nevíte, jak závidím příteli jeho rodinu, tu upřímnou lásku a pomoc od rodičů. Nechci ať je moje dítě vystavováno tlaku - Buď já nebo oni a když oni, zničím tě....
Odpovědět
@tomikovci Pak asi nemá cenu ale zakládat tuhle otázku, jste stejně rozhodnutá. Nebo na ní alespoň už není třeba odpovídat. Pokud jste chtěla, aby vám nějací cizí lidé schválili, že mámu nepozvete, tak se tak stalo a můžete tuhle kapitolu uzavřít. Rodinu přítele vám ze srdce přeju, snad se tam budete mít lépe. Hodně štěstí v manželství.
Odpovědět
Já hlasuju pro nezvat - nemáte to v sobě ani jedna zpracované a uzavřené. Myslím, že si je na svatbě nepřeješ a byl by to asi pořádný průšvih, kdyby nakonec přišly.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 6 měsících
•
Ještě jsem neodpověděla tady v žádné konverzaci....je to váš den...pozvěte ty o které stojíte....ale uvědomte si jedno, mít rodinu není samozřejmost, a to klišé kdy člověk odsoudí a až toho dotyčného ztratí a už to opravdu nejde zvrátti ...je průser...odsoudila jsem svého otce za věc, kterou jsem více či méně potom udělala ve svém životě taky...táta zemřel a já už se nestihla ani omluvit. Lidi nejsou dokonalí, rodiče už vůbec, ale pokud nejste v jejich životní roli, neodsuzujte. Člověk se může snažit donekonečna a někteří se nezmění, ale zavrhnout je nezvratné řešení, já si teď jen říkám a doufám, že snad nikdy v životě neudělám nic takového , aby mě moje vlastní děti soudili tak přísně jako já svého otce
Odpovědět
myslím, že s tímto ti nikdo z nás nemůže poradit. Snad jen - kašli na to, co bys měla nebo neměla. Jednej tak, jak chceš, ne jak musíš. Hodně štěstí.
Odpovědět
Co je pozvat pouze na obřad? Tam neřešíte, kdo se jak tváří - máte sami co dělat sami se sebou :) A po obřadě se už jen bavíte s těmi, které na svatbě opravdu chcete :)
Odpovědět
To je strašné.. do půlky komentářů jsem si říkala: pozvala bych.. je to rodina, aspoň na obřad..je to slušnost.. a pak čtu, že ti psala takové hnusy? Že jsi vyjebaná?? Tak to vůbec! Na svůj svatební den budeš vzpomínat, zařiď se tak, abys vzpomínala v dobrém.. A že je to šance k usmíření? Na rovinu: úplně každý den může být šance na usmíření..
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Pozvat či nepozvat aneb Svatební etiketa
05. 01. 2022 11
Koho pozvat a nepozvat na svatbu?
30. 04. 2019 15
Koho na svatbu pozvat a koho nepozvat, …
26. 10. 2017 15
Jak pozvat kamarády jen na obřad a pak …
17. 04. 2017 51
Co s některými tetami a strejdy - pozva…
18. 06. 2014 36
Nevím, zda pozvat sestru na svatbu
21. 02. 2014 14
Pozvat nebo nepozvat matku na svatbu?
17. 03. 2012 18
Zvaní hostů na svatbu. Koho pozvat a ko…
07. 06. 2011 31
Pozvat mentálně handicapovanou tetu na …
09. 02. 2011 44
Svatební hostina a počet hostů. Kolik a…
27. 09. 2010 31