Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Hosté a rodina

Já jako host - aneb svatba mého táty

Profilova fotka
´Stala se taková věc - táta přišel s tím, že se bude ženit... Což by se možná ve většině případů dalo považovat za šťastnou událost... Jen kdyby to nebylo tak divné... Když táta před dvěma týdny přišel s tím, že se bude ženit, nebyla jsem nějak nadšená z toho, že bych na tu svatbu měla jít, ale říkala jsem si - je to můj táta, tak by bylo divné nejít.... Ale není nakonec divnější na tu svatbu jít? Zakopanej pes je totiž v tom, že si bere ženu, kvůli které před 5 lety odešel od mamky... A kromě toho vyšlo najevo, že s ní mamku dalších 12 let podváděl. A kromě toho nám (mně s bráchou) poté, co odešel od mamky nepřišel nic vysvětlit a trvalo mu asi rok, než se odhodlal se s námi sejít. Od té doby se občas vídáme, ale ji jsme ještě neviděli a vůbec se o ní nebavíme. Ani o seznámení nestojíme a táta se doteď taky nepokoušel nám ji představit. A teď babo raď - jít či nejít..? Nečekám, že mi tady napíšete běž nebo nechoď. Ale možná napíšete odobnou vlastní zkušenost nebo mě jen navedete na další věci, které je při téhle prekérce třeba vzít v úvahu...
Odpovědět
No já bych mu po tom co udělal mamce na svatbu nešla, ale já jsem prostě taková, že těžko křivdy odpouštím. Ale i tak by mi to vůči mamce přišlo nefér. Obzvláště když ani taťka vám ji nikdy nepředstavil, možná i cítí, že by jste ji ani vidět nechtěli. No já bych tam nešla.
Odpovědět
Možná bych brala ohled na to, jak to bere mamka. Pokud se urazí, že tam jdete, tak bych tam asi nešla, ale pokud už má svůj život a žíly jí to trhat nebude, tak bych tam asi šla a snažila se i spřátelit s nevěstou. Na co mít rozhádanou rodinu...
Odpovědět
Profilova fotka
Zažila jsem podobnou situaci, dokonce si jí taťka chtěl vzít, ona nechtěla. Kdyby toto nastalo, asi bych tam nešla, tu ženskou jsem neměla vůbec ráda.
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem také z rodiny rozvedených rodičů a otec má již oficiální partnerku č. 2. Beru to tak, že to je jeho život a vztah rodičů je (byl) pouze vztah rodičů a jen oni vědí, proč to tak před x lety dopadlo. A ty máš s otcem vztah otec - dcera. Záleží na tobě, jestli chceš si nadále udržet tento vztah a nebo ne. Na jednu stranu chápu, že se chceš ohlížet na mamku, ale ona především jako rodič, by ti neměla zakazovat a nebo diktovat, jaký máš mít vztah s otcem. A k budoucí novomanželce? Asi bych od otce chtěla se s nimi oběma sejít ještě před svatbou a poté bych se rozhodla, jestli tam půjdu nebo ne. Je tedy celkem blbý, že vás chce seznámit až na svatbě. :-|
Odpovědět
Já osobně bych šla. Moji rodiče jsou dospělí lidé a jejich milostný život není nic, co bych měla soudit. Dospělí lidé se rozcházejí, to se prostě stává. Takže i když rozvod mých rodičů byl bolavý pro všechny, na svatbu bych jim šla. Jediná situace, kdy bych nešla, by byla, kdybych se s někým z nich nestýkala, pak bych se nepřemáhala "jen kvůli svatbě". Nicméně neříkám Vám, abyste šla, nevím, jak se cítíte, zda by to neublížilo mamince atd.
Odpovědět
Jestli mohu připojit svůj názor a komentář k předchozímu: Já osobně tedy s tvrzením "Moji rodiče jsou dospělí a nepřísluší mi soudit jejich milostný život" tak úplně nesouhlasím. Ano, vztahy jsou složité, rozchody přirozené. Ale dvanáct let podvádět ženu, matku mých dětí? Můžu něco takového označit za dospělé jednání? Je to poněkud jiná situace, než kdyby se táta do někoho zamiloval, přiznal se a na základě toho odešel. Dmisko, záleží na vás, jaký vztah k tátovi máte. Zda cítíte určitou křivdu anebo jste mu odpustila jak se k vám zachoval (rok vás nekontaktoval, partnerku nepředstavil). Ale musím se přiznat, že já bych v podobné situaci tak docela odpustit nedokázala. A neměla bych nejmenší chuť na svatbu dorazit.
Odpovědět
Profilova fotka
@zorro4 @mirkaema Právě to je to moje hlavní vnitřní dilema... Na jednu stranu si říkám, že je to vztah mezi nimi a mně jako svému dítěti nikdy přímo nic neudělal. Na druhou stranu ten způsob, jakým od mamky odešel -12 let nevěry, nikdy jí to moc nevysvětlil , mně s bráchou to nevysvětlil vůbec... Kromě toho, protože je to srab, zašlo to před rozchodem tak daleko, že si s mamkou koupili pozemek, aby mohli konečně začít stavět vysněný domeček, zadali si vypracovat projekt a asi 14 dní nato přišel s touhle jobovkou - o to víc to mamku zasáhlo... když už nic jiného, měl se pochlapit a vymáčknout se předtím (musel to už vědět, že chce pryč). I přes tohle všechno s ním teď občas normálně zajdu na kafe, protože já právě nejsem takovej ten typ "jak ty na mně, tak já na tebe" a přeci jen je to můj táta. Na mé svatbě normálně před rokem byl a vedl mě k oltáři, jí tam ale s sebou nevzal (asi tušil, že by se to nesetkalo s povděkem). Jít na jejich svatbu mi ale přijde trochu jiné - přijde mi, jako bych svou přítomností mlčky vyslovila souhlas s tím vším, co se stalo. Kdyby si bral kohokoliv jiného, asi bych to vůbec neřešila a šla tam, ale tahle situace je prostě jiná... Nejlepší by asi bylo rozumně si s ním o tom promluvit, ale očekávám jenom něco jako hmmm a aha, protože on má s komunikací opravdu problém (o svatbě nám řekl v poslední minutě našeho posledního setkání, když už jsme se loučili - do té doby se asi nemohl odhodlat, ale na druhou stranu mu nejspíš bylo blbé, abychom se to dozvěděli jinde...)
Odpovědět
Řeknu ti, co bych udělala já, třeba ti to pomůže. Já osobně bych se sešla s tátou a tohle bych mu řekla. Že ho mám ráda a nechci ho ranit, ale to, že podváděl vaši mamku, nikdy vám to nepřišel vysvětit a ani vás s jeho snoubenkou nepředstavil, že tě nutí přemýšlet o tom, jestli je vůbec vhodné tam jít. Já bych mu to prostě řekla a třeba ti sám od sebe řekne, ať nechodíš, nebo se to naopak nějak pohne a ty nakonec budeš cítit za správné tam jít. No, každopádně hodně štěstí, chápu tvoje pocity.
Odpovědět
Já bych na svatbu klidně šla. Chápu, že ti vadí, že mamce ublížil, ale nejsi soudce a jejich milostný život se tě v podstatě netýká. Na rozpad manželství jsou vždycky dva, tím myslím manžela a manželku, ne manžela a milenku. Myslím si, že dětem nepřísluší soudit život rodičů, snad možná jejich vztah k nim samotným. Můj otec od mamky odešel, ano, mrzelo mě to, ale fakt to nevidím tak jednoduše, abych to hodila celé na něj. To bych se musela stydět. Neřeknu ti, jestli máš jít ty, ale res spíš svůj vlastní vztah s otcem než jeho vztah k matce nebo milence, to se toho netýká.
Odpovědět
12 let pendloval mezi dvěma ženami =-) A jeho nastávající mu to 12 let tolerovala?? a teď po 17 letech se jdou dokonce brát? @dmiska bude tě víc mrzet, že tam nebudeš nebo že tam budeš?
Odpovědět
Profilova fotka
@kacenkakaca Já právě taky chápu, že to nebylo celé na něm a určité nedokonalosti vidím i na druhé straně - spíš mě na něm mrzí, že to, co mu možná mohlo vadit, nikdy neřešil a proto bylo pro všechny tak velkým šokem a překvapením, když odešel a to, že se s ní už 12 let scházel... Já se celkem i dokážu vžít do toho, proč to udělal (i když nám důvody neřekl, tuším, co mu třeba mohlo vadit), ale vadí mi způsob, JAK to udělal. I proto, že pro něj určitou míru pochopení mám, se s ním normálně vídám a úplně ho nezatracuju (zatímco někteří jiní z rodiny ano), ale ta svatba mi zatím nějak nejde překousnout. Ale do léta času dost, tak se to třeba nějak vykrystalizuje :) @evzeniegrandetova Řeknu to asi tak - ona má pověst takovou všelijakou, takže je možné (a pravděpodobné), že těch 12 let nebyl její jediný. Pak se možná rozhodla usadit a začala na něj tlačit, kdo ví... Co by mě více mrzelo právě v tuhle chvíli ještě nedokážu říct, asi to chce čas a názory ostatních, které mi třeba pomůžou utřídit si myšlenky...
Odpovědět
Profilova fotka
@dmiska Promiň, že se tak hloupě ptám, ale pozval tě vůbec na tu svatbu? Píšeš, že ti to řekl v poslední minutě vašeho setkání, tak jsem z toho nepochopila, jestli ti vrazil do ruky oznámení s pozvánkou ke svatebnímu stolu, nebo jen řekl, že se bude ženit, ale explicitně tě nepozval... Každopádně to chce asi opravdu čas a řídit se tím, jak to cítíš.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@makovaapanenka oficiální pozvání ještě skutečně nepadlo, zatím prý nemají místo a termín, takže není kam zvát - jen vědí, že to bude v létě. Tak trochu jsme chvíli doufala, že by si to tím pádem mohli odbýt někde se svědky na radnici, ale když v další větě řekl, že chtěli zamluvit jeden statek, kde ale bohužel měli plno, je jasné, že malá svatba to nebude...
Odpovědět
@dmiska kolik je té paní roků, že dělají tak velkou svatbu?
Odpovědět
Profilova fotka
Já bych asi nešla, jako jasné je to tvůj taťka, ale když neměl ještě ani úsilí tobě a bráchovi tu paní představit, tak mi to přijde divné. A jak už tady některá z dam píše, já rozhodně nejsem splachovací a neodpouštím raz dva a moc by mi vadilo, co mamce udělal. Na svatbu bych nešla už hlavně kvůli té paní, copak s ní snad chceš oslavit její den, když jí zatím ani neznáš?
Odpovědět
Profilova fotka
@evzeniegrandetova No, je jí zhruba 40 a bude to její první svatba, takže to bude asi "velké"
Odpovědět
@dmiska tak to se můžeš chystat na nového sourozence ještě... nebo má své děti?
Odpovědět
Profilova fotka
@dmiska Ahoj, asi záleží jaký teď máš vlastně vztah se svým otcem? Máš ho pořád jako svého otce ráda, nebo skrze ty události se ti vzdálil, či k němu cítíš odpor? zachovala bych se srdcem, pokud ho máš ráda a cítíš se na to tak jdi, pokud je ti to proti srsti tak nechoď. já osobně pokud bych se s otcem vídala a měla ho stále nějakým způsobem ráda, šla bych alespoň obřad, aby se neurazil a pak bych mu vysvětlila že zbytku svatby se nezúčastním... to je asi nejschůdnější varianta ze všech stran.
Odpovědět
Profilova fotka
@evzeniegrandetova Nemá a tak nějak tajně doufám, že kdyby dítě chtěla, už by ho měla a na svatbu nečekala... A ještě víc doufám, že za svatbou není tenhle důvod... Jsou dospělí, tak ať si dělají co chtějí, ale chudák dítě...
Odpovědět
@dmiska a tvá maminka? Jak to bere ona?
Odpovědět
Profilova fotka
@evzeniegrandetova No, ta už má teď přítele, což jí myslím dost pomohlo být mnohem více nad věcí. Když se s tátou setkají, tak se spolu normálně baví, ale rozhodně jeho společnost nevyhledává :) K té svatbě řekla, že nám nebude mluvit do toho, jestli jít nebo nejít, ale že ona sama by nešla. Ale tak nějak jsem vycítila, že by byla samozřejmě raději, kdybychom nešli, ale ona nám do toho mluvit nebude.. narozdíl od babičky, ta to nedokáže pochopit, že s bráchou vůbec uvažujeme o tom tam jít. Ale dle babičky se rozhodně neřídím, ona má zasše úplně jiný pohled na věc a její argumenty jsou prostě o dvě generace jinde ;)
Odpovědět
Já myslím, že hodně z toho, co bych poradila já, už bylo řečeno. Za mě asi tolik: Podle mě, pokud to zvládneš, by bylo nejlepší si s tátou otevřeně promluvit, že tě ranil jeho odchod, ale máš ho pořád ráda, že nevíš co s tou svatbou atd. A pak bys viděla, jak by reagoval, jak by konverzace vypadala atd. Pokud by to nešlo, řídila bych se spíš sama sebou a tím, jak chceš s rodinou fungovat. Musím říct, že bych se úplně neutápěla v "zachoval se špatně, nikdy mu to neodpustím", ono neumět se povznést nad zlé zážitky podle mě není úplně zdravé pro tvou psychiku (myslím stále se užírat tím, co bylo). Mrzelo by tě, kdybys na svatbě nebyla? Štve tě strašně, jak se zachoval, ale stejně mu přeješ, aby se měl dobře? Máš ho ráda? Byla jsi ráda, že tebe vedl k oltáři? Pak bych na svatbu šla. Pokud ani na tvé svatbě jsi necítila z jeho přítomnosti radost, moc ho nemusíš a nebo máš takový vztek, že to nejde překousnoust, zase bych se nenutila. Jde o to, aby te to pak v budoucnu nemrzelo, at se rozhodnes tak či tak. Ono třeba táta neumí komunikovat, třeba se zachoval špatně, ale ruku na srdce, kdo jsi bez viny, hoď kamenem, každý má slabé stránky.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 3 měsících
•
Profilova fotka
Takže krátké shrnutí toho, jak to dopadlo: Táta se tuto sobotu (prý) oženil. Nakonec sám přišel s tím, že udělají svatbu jen u nich na zahradě za přítomnosti jeho sestry, její úzké rodiny a nějakých pár kamarádů. My jsme pozvaní nebyli a ani jsme neznali přesné datum. Takže dilema zda jít či nejít, se nakonec opravdu vyřešilo samo...
Odpovědět
@dmiska koukám, že opravdu to nikde není jednoduché...to je od táty taky docela mazec teda....:( no ale Tobě to alespoň vyřešilo dilema ;-) rodinu si člověk prostě nevybere...:/
Odpovědět
@dmiska je dobře, že se to takhle vyřešilo...já byla téměř postavené do stejné role jako ty a mám jen štěstí, že otec se ode mě opět odvrátil a já se s ním už nestýkám. Na svatbu s tak protivnou ženskou bych mu nešla. Ani ze slušnosti. Ale je super, že máš už klid a nemusíš nad ničím uvažovat - ani třeba jak by se na tebe tvářila ta jeho apod. Jak psala brosovka, rodinu si člověk nevybere....ale může si vybrat, zda ji bude vídat :)
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?