Dostali jsme pozvánku, ale pak s námi nepočítali

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Jsme z toho s manželem ještě pořád na rozpacích... Stalo se to, že se ženil jeho dlouholetý kamarád a strašně pořád manžela přemlouval, ať mu na svatbě dělá řidiče. Manžel se nejprve omluvil, že to nepůjde, jelikož má pátek-sobota-neděle noční a volno si vzít nemůže (svatba byla v sobotu). Ale kamarád stále naléhal, tak manžel nakonec svolil s tím, že po páteční noční pojede rovnou k nim, kde mu nachystají matraci, aby se trochu vyspal, potom se tedy zúčastní, pomůže, a odtud opět pojede do práce na noční. Já se synem přijedeme druhým autem sami z domu. O svatbě se s námi bavili už delší dobu dopředu s tím, že jsme zváni celá rodina (tj. i já a 4letý syn), také nám poštou poslali oznámení na jméno ,,Rodina ..." a přiložena pozvánka ke svatebnímu stolu. Pochopili jsme to tedy tak, že jsme všichni zváni jak na obřad, tak na oběd. Večer před svatbou mi ještě nevěsta psala, kam a v kolik hodin se máme dostavit. Vyjeli jsme se synem dřív, protože to v místě obřadu neznáme, a jeli jsme nejdříve do domu nevěsty a ženicha, kde měl být sraz (žijí spolu už 13 let a mají 2 děti). Zvoníme a otevře nám jejich 6tiletý syn, úplně nahý, se slovy, že maminka ani tatínek nejsou doma a neví, kde jsou. Asi se jeli někam chystat a brzy dorazí, myslím si. Hledám po domě manžela, kde má ustláno, nikde nikdo, nakonec ho nacházím a budím aby se převlíkl do svátečního. Mezitím přicházejí další hosté, s rozpaky jim otvíráme, nikoho neznáme, nikde není nikdo z blízké rodiny, kdo by hosty vítal nebo jim nabídl něco k pití apod., přestože nevěsta má 4 sourozence, nikdo se nikomu nepředstavuje... Asi hodinu se všichni bezcílně potulujeme po domě a zahradě, poté přichází ženich v kraťasech a tričku, ani se s lidmi jednotlivě nepřivítá, jen s některými prohodí pár slov a jde se oblíkat. Přítomné děti se začínají shánět po něčem k pití, stále není nikdo, kdo by nám něco nabídl, tak nakonec sami v kuchyni hledáme hrnky a napouštíme si vodu z kohoutku. Občerstvení žádné a to jsme měli přijet v 10:30 a obřad je až ve 12, oběd dokonce až ve 14:30. Ženich se obléká a domlouvá se s mým manželem, že naše auto bude to, v kterém pojede on se svou matkou a synem - zdobíme ho tedy narychlo kloboukem, na ostatní auta se dávají stužky, přičemž na polovinu aut nestačí. Přijíždí nevěsta, jen se auto s ní otočí u domu a rovnou se vyjíždí na obřad, který je venku cca 2 km od domu. Obřad proběhne na louce u jakéhosi penzionu, venku jsou stoly s lavicemi kryté stanem. Je hrozné vedro, syn na mě už křičí, že má žízeň (jsou mu 4 a pití jsem z domu nebrala s tím, že na svatbě určitě nějaká voda bude). Čekáme hodinu, hodinu a půl...pak už se manžel neudrží a jde tam kdesi do přístřešku a donese vodu. Ostatní svatebčané také posedávají venku, nikde nic k zakousnutí, pro pití si chodí do přístřešku, kde si sami rozbalují balíky s vodou - nikdo nic nenabízí, neřekne berte si, nenese na stůl... Ženich s nevěstou se zatím fotí kdesi na louce. Syn už je protivný a má hlad, tak mu s klidem říkám, ať vydrží, že za chvíli už bude určitě oběd. Otec nevěsty sedí opodál s rodinou, ale nijak nereaguje, matka ženicha taktéž - jakoby tam ani nebyli. Je 14:35 a kdosi zavelí, že už jsou usmažené řízky a jde se nahoru do budovy jíst (doteď jsme netušili, že si to dělají svépomocí a až po příjezdu na místo, nebyl tam nikdo, kdo by se staral o jídlo předem a něco nachystal na stoly). S manželem tam známe asi 2 lidi, je nám trapné se cpát dopředu, tak jdeme mezi posledními. Přicházíme do jídelny, všichni zasedají ke stolu, ale my nikde nevidíme cedulky se svými jmény...je nám trapně, tak si stoupáme k oknu a čteme ,,Svatební noviny" a čekáme, že si nás někdo všimne a ukáže nám, kde máme místo. Čekáme asi čtvrt hodiny, syn už je dost protivný, křičí na mě, že chce jíst, manžel se nejistě rozhlíží kolem...že by s námi nepočítali? Vždyť jsme dostali pozvánku a manžel je tu navíc jako řidič, ještě večer nám psali a ujišťovali se, že přijedeme. Žádné místo u stolu nezůstává volné, je nám stydno čím dál víc, ženich s nevěstou si nás vůbec nevšímají, ostatní hosté už jedí polívku...Manžel zavelí, že tady nebude stát jak chudej příbuznej a čekat, co odpadne od stolu a odcházíme ven. Syn pláče, má hlad a žízeň...já blbá mu nic s sebou nevzala, nepočítala jsem s tím, že to takhle dopadne. Nakonec odjíždíme domů my i manžel svým autem...bratr nevěsty nás vidí, ale nikdo nic neříká. Přijeli jsme domů a tam se na sebe jen rozpačitě díváme - nechápeme, co to mělo znamenat, manžel se mi omlouvá, nechápu za co - prý to asi nějak blbě pochopil nebo prostě neví, navíc já jsem těhotná a od rána jsem nic nejedla a už mi začíná být docela špatně (domů to máme cca 30 minut autem). Mně je spíš líto jeho, měl noční, vůbec se nevyspal a za chvíli opět odjíždí do práce, jen do sebe narychlo hodí klobásku s rohlíkem... Pořád to nechápu...tak jsme blbí my nebo oni???
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
@sophi11 @iv_sm Holky, máte pravdu. Kdyby se aspoň ozvali sami, s tím, že si uvědomili, že něco podělali, ale dělali mrtvého brouka a manžela to tak žralo, že jim nakonec napsal on sám. Kdyby aspoň druhý den přijeli s výslužkou a omluvou, ale takhle to přejít a svézt to na děti... Já to nedokážu jen tak přejít. Vždycky když je uvidím, tak si představím, jak jsme tam hladoví a žízniví čekali a nakonec jeli naštvaní domů...
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?