Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Dokumenty, doklady a úřady

Příjmení - nechat si svoje, či přítelo a nebo obě dvě???

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
ahojk holky, já mám svatbu za necelé 3 týdny a řeším v sobě příjmení. už jsem na matrice teda vyplnila, že budu mít to přítelovo, ale pěkně jsem to obrečela.... nejprve jsem chtěla aby si vzal moje příjmení, ze začátku mu to bylo jedno, ale pak nevím proč nějak cuknul... pak jsem si říkala, že si nechám obě dvě, že to bude takové zvykací a třeba v budoucnu budu používat jen jedno společné.... z toho jsem pak ucuknula já, protože jsem se nechtěla otravovat se dvěma - vše podepisovat, představovat se atd.... JAKO VLASTNĚ NEVÍM CO CHCI, jak jsem zjistila :-). Ideální by bylo si nechat svoje příjmení a přítel aby měl také svoje příjmení, ale to mi bortí zase představu o tom "rodině". Nové příjmení mi přijde cizí, přijdu si jako kdybych měla být jeho sestra.... připadá mi to, že ztrácím svoji identitu..... Tedy ani jedna je 3 možných variant mi nevyhovuje. Píšu to sem záměrně, protože by mne zajímalo, jestli existuje taky takový člověk (holka), která by cítila stejně!? Mám pocit, že se přestávám těšit na svatu, protože mne volba příjmení hodně štve. :-(
Odpovědět
1
2
3
@hanickaroj Jen taková malá poznámka... Do občanky už se nedá vepsat manžel/ka nebo děti.
Odpovědět
Koukám, že diskuse se ubírá zajímavým směrem :-). Já si ponechám svoje příjmení + si vezmu příjmení po manželovi. Přijde mi to jako vhodný kompromis. Ale vůbec tady nepadla ta 4. varianta: ty si ponecháš svoje příjmení a manžel bude mít obě. Ať se rozhodneš jakkoliv, vykašli se na tradice nebo co tomu řekne okolí. ,,Tradice" ani ,,okolí" s tím jménem žít nebude, na rozdíl od tebe...
Odpovědět
Nechala jsem si svoje a deti budou mit po mne:)
Odpovědět
Když už jsem na tradice a potřebuji na soužití s mužem papír, tak si taky vezmu jeho jméno :-) Emancipace sem, emancipace tam :-p Je to velmi ženské a posiluje to taky jeho roli a mužskou energii. Neznám muže, kterému by se líbilo, když jejich nastávající dělá se jménem ofuky, nechává si svoje příjmení, nebo to udělá nějak "polovičatě".
Odpovědět
Profilova fotka
Na příjmení jsem se těšila. Jak tu už někdo psal, chtěla jsem, aby bylo na první slech slyšet, že jsme manželé a že já patřím k němu, on ke mě. Každopádně jsem vdaná necelé 3týdny a nové představování mi dělá menší potíže .) nehledě na to, že když se představím, tak si vždycky vzpomenu na tchýni :D ale doufám, že časem mi to přejde do krve a bude to v pohodě.
Odpovědět
Profilova fotka
ja som si svoje meno nechala :) ani ma nenapadlo menit si ho... jedno uz predsa mam a tiez je mi protisrsti volat sa inak.. takze mas moju plnu podporu ;-) a na okolie sa mozes akurat vykaslat
Odpovědět
Profilova fotka
okrem toh to vybavovanie okolo si ani neviem predstavit... takto som nemenila vobec nic ani jediny doklad.. krem toho nastavajuci by ta nemal nutit, si predsa slobodny clovek a mozes sa rozhodnut ako chces.
Odpovědět
Já se teda na snoubencovo příjmení těším. Vůbec to neberu jako ztrátu osobnosti... Přece se tím moje já nezmění ne? Kdybychom měli každý své příjmení a děti se pak jmenovali jen po jednom z nás, to by mi asi připadalo hodně nespravedlivé vůči tomu druhému.
Odpovědět
@iivvuusskkaa Hele a co ta varianta, že by si on vzal dvoje příjmení? Děti by ale měly vaše příjmení společné (tedy tvoje). Feminismus nefeminismus, já si prostě myslím, že tvoje dilema je legitimní a nepotřebuješ ho nikým schvalovat. ;-) Ono tady zaznívá takové to vznešené "pro jednou si beru muže svého života, tak si ho vezmu i s jeho jménem", ale nikoho nenapadne, že stejně romantické by to bylo naopak, tj, že si jednou tvůj snoubenec bere ženu svého života, a tak si vezme i tvé jméno. ;-) Já nevím, já v tom fakt nevidím žádnou ztrátu "mužské energie", mužství apod. Podle mě muže mužem dělají úplně jiné věci, ale holt každý to cítí jinak. Nicméně když čtu tuhle diskuzi, tak mi ještě víc vyniká to, jak mám úžasného muže, který neřeší podobné ptákoviny jako je ješitnost a vůbec by neměl problém nosit moje jméno. Jdu mu to říct..
Odpovědět
Profilova fotka
@iivvuusskkaa Ahoj. Ja se citim podobne jako ty. Nejdriv sem se na zmenu prijmeni teoreticky tesila. Ale ted kdyz se to blizi, me najednou zacina mrzet, ze ztratim svoje rodne priijmeni. Ja uz to jmeno mam nejaky ten patek (je mi 33) tak sem na nej zvykla. Prijde mi divny si najednou rikat jinym jmenem. Souhlasim.. U nas je to tak, ze on ten muj by si moje jmeno klidne vzal, ale ja bydlim v Anglii, on je Anglican, takze ja se jmenuju Kopecka a on by byl taky Kopecka :-D Tam se jmena nemeni. Proste by to neslo, nebo mozna slo, ale bylo by z toho takovyho parirovani, ze mi bouchne hlava :-D
Odpovědět
Velice vtipná diskuze se tu rozjela :) Já osobně se také moc netěším na změnu jména, to papírování a vše okolo, zvykání si atd ... Ale to opravdu není důvod k tomu, abych se cítila, že ztrácím identitu, ba jí dokonce opravdu ztrácela :) Holky, přece jméno z vás lidskou bytost a osobnost nedělá. Uvědomte si, že lidi kolem vás také nevnímáte podle toho, jaké mají jméno, ale podle toho, jací jsou. Věřím, že je pro mnoho lidí těžké najednou něco v životě změnit, ale je to přece jen papírová věc - neměníte dítě, neměníte dům ani rodinu ;-) Pokud jsou chlapi ješitové a nikdy by své jméno neměnili, tak ať. Přece se nebudu stavět na jejich pozici jen abych ukázala, že jsem stejně ješitná jako oni. Kolika z vás chlap ustoupí a vyhoví v plno požadavcích? Počínaje vybavením bytu, přes organizaci svatby a konče jménem dětí. Chlap to se ženskou také nemá mnohdy lehké, a to nemyslím jen snášení našich nálad. To byla také jen filozofická vsuvka :) Prostě změnou jména svět nekončí.
Odpovědět
Ahoj Ivuško, asi jsem to neřešila až tak jako ty, beru to tak, že jeden v tomhle ustoupit musí. Soužití dvou lidí je také o tom, umět dělat ústupky - od obou, nikoliv od jednoho. Je asi umění rozhodnout, pro koho by bylo obtížnější se podřídit tomu druhému. Z toho, co píšeš se mi zdá, že tobě záleží na rodném příjmení víc než příteli, pokud uvažoval, že by si vzal tvé příjmení. Na druhé straně se mi líbí reakce tvého přítele - určitě si bude dlouho pamatovat, jak velká "oběť" to pro tebe je... Moje příjmení také není časté, po svatbě bude mamka poslední, kdo ho bude z rodiny mít. Snažím se však vidět i pozitiva – při telefonickém i osobním kontaktu své příjmení musím hláskovat, což ještě nezaručuje správné porozumění. S budoucím příjmením se snažím zatím v mysli sžívat, vyhledávám si o něm různé info, ale teprve po svatbě uvidím, jak těžké bude si zvykat... Také nejsem z nejmladších, mám něco za sebou – proto jsem se rozhodla, že své rodné příjmení budu v určitých případech používat (a la umělecké). Nemile mě však překvapila informace od amywiel, že na novou občanku nelze rodné příjmení zapsat.
Odpovědět
Článek se načítá
@iivvuusskkaa Ahoj, já to tedy neobrečela. Chtěla jsem si nechat svoje, tehdy přítel nebyl proti. Pak také najednou obrátil a trval na tom, abych si vzala jeho. Když mi po několikerém naléhání vysvětlil proč kývla jsem mu na to. Jeho kamarádovi se stalo tohle: má 2 děti s přítelkyní. Ona má svoje jméno a děti jeho. V první třídě se jim spolužáci smějí, že jsou bastardi, protože se jmenují jinak než maminka....drsný, ale pravdivý a tak jsem kývla...Jako jeho sestra si rozhodně nepřipadám:-)
Odpovědět
@viki83 To se divím, že to děti ještě řeší. Vždyť kolik těch v první třídě má dnes sezdané rodiče? Tipla bych, že tak půlka. Navíc, tohle je o důvod víc, proč to nebrat tak klasicky, aby se rodina nerovnala lidem majícím stejné příjmení. Děti šikanují kvůli tomu, že takové postoje poslouchají doma, samy by na to asi nepřišly. Je to vidět i tady, hned se to tu onálepkuje fašistickýma feministkama atp. a je to :-| . Je samozřejmě jednodušší se podvolit většinové společnosti a udělat, co si žádá, ale kdyby to člověk dělal ve všem, tak by ten život za moc nestál. Také si budu brát příjmení svého nastávajícího, a to hlavně z toho důvodu, že se mi opravdu líbí a celý život jsem chtěla mít zajímavější jméno, ale stejně mě mrzí, že přijdu o to své. U rozdílných příjmení bych se ani tak neobávala šikany dětí jako toho, že mi pak třeba - když budu myslet hodně katastroficky- nebudou chtít v nemocnici sdělit manželův stav, protože dle OP budu mít jiné příjmení. A tahat s sebou preventivně furt oddací list je fakt na nic.
Odpovědět
Taky se divím, že to děti řeší, když jsem kdysi učila ve školce, různá příjmení mělo každé druhé. To spíš mně jako matce by to přišlo divné - podepisovat se dejme tomu na přihlášku na výlet a muset do závorky psát, které dítě ke mně patří (což jsem viděla pořád), to bych opravdu nechtěla.
Odpovědět
Nemyslím si, že chlap, kterýmu se nelíbí, že by žena neměla jméno po něm, je ješitný. Některý možná ano, ale většině to bude připadat jen divný a neženský. Můj muž by se s tím smířil, ale asi by ho to mrzelo. Myslím, že žena a muž mají svoji roli a odlišnosti a tak nějak mi k tomu pasuje i to, že při svatbě přejímá žena mužovo jméno...
Odpovědět
Já jsem cokoliv, jen ne feministka :-D A všude radši dávám občanku, než hláskovat, jak se jmenuju...ale jsem s křestním jménem jediná na světě...i když to není důležitý...ale prostě je to moje jméno Rodina a manželství je o něčem úplně jiném, než je příjmení, ovšem mám pocit, že manželství pro většinu lidí znamená svatba, snubní prsten a stejné příjmení. A za pár let po rozvodu si ho holky mění znovu :D Jestli si ho někdo chce měnit nebo ne, je to jejich volba a nikdo by jim do toho neměl kecat.
Odpovědět
@kkacca87 Měla bych to na 18 znaků :D Taky jsem o tom uvažovala, ale včera jsem řekla přítelovi, že bych stejně jen používala svoje a tím to nemá smysl, abych měla obě :)
Odpovědět
@katzchen Krásně napsáno :-). Je lepší rodina bez společného příjmení, která žije jako rodina než pár lidí, co žije ve stejném bytě a stejně se jmenují, ale jako rodina nefungují.
Odpovědět
@hurabudesvatba Já se teda skoromanžela na svolení ohledně jména neptala :-D. A kdo to tak má, předem ho lituju... @viki83 V době, kdy se polovina dětí rodí nesezdaným rodičů a skoro polovina manželství se rozvádí? Víš, děti jsou zlí a šikanují podle toho jací jsou a pak si jen najdou něco dalšího (váha, výška, peníze nebo právě třeba příjmení), ono se vždycky něco najde. Spíš bych dítě poučila co má v této situaci dělat. @vineta Takovou situaci jsem nikdy nezažila, ale pochybuju, že se v nemocnici rozhodují jen podle příjmení - vem si takové Novákovi :-D. Ale fakt nevim jak to funguje, jen podle selského rozumu se mi to zdá nesprávný. @bayt V tom případě jsem divnej chlap :-D. Myslím si, že svoboda je také v tom, že nejsem nucená dělat něco jen proto že jsem žena nebo chtít po chlapovi něco jen proto, že je chlap. Pardon, ale až se bude vařit prsama nebo řídit auto penisem, tak tenhle argument pochopim.
Odpovědět
@luj89 To snad není o tom, že se ho na něco ptáš, ale že se na tom domluvíte, ne? Já se teda svého snoubence ptám na všechno, co se chystám udělat. Ne proto, že potřebuji jeho svolení, ale proto, že potřebuji jeho názor. A kdyby s tím nesouhlasil, tak to vymyslím tak, aby to bylo dobré pro oba ;-) Natož když se jedná o takovou věc, jako jak se budu/budeme jmenovat po svatbě ;-) Napadá mě taková otázka, tak obecně a fakt jen proto, že mě to zajímá - jak se pak bude říkat "vaší rodině"? U nás se říká: "Přijedou Novákovi, přijedou Duškovi,..." (a jsou to třeba zatím jen manželé bez dětí). Budete rodina Novákova nebo rodina Novotných - podle muže nebo podle ženy? Budete novomanželé Novák a Novotná? A fakt to není rýpání, čistě mě to zajímá, protože pro mě je to něco nepředstavitelného :-) Nedávno mě kamarád oslovil skoro paní Macková a já jsem z toho měla radost celý den :-)
Odpovědět
@ttm Tak zrovna s tímhle bych měla nejmenší problém :).. Oni si s tím nějak poradí, ne? Zvlášť když ti lidé vzatí jsou, dle i těch nejkonzervativnějších pravidel jsou rodina, a jejich známí to snad o nich proboha ví a budou se tak k nim chovat, ne? Tak se jim bude říkat většinovým příjmením, třeba. Víš, ono je asi jiné, když je ti lehce přes dvacet, také jsem si nedovedla představit, že bych se jmenovala jinak než můj tehdejší přítel, kdyby došlo k sňatku, přestože se mi jeho příjmení za mák nelíbilo- ale prostě jsem to brala jako předěl, že bych už nebyla "tatínkova" a začal by mi dospěláckej život po boku manžela. Prostě klasika. Teď už své příjmení nevnímám jen jako znak toho, do jaký rodiny patřím, i když to samozřejmě též, ale vzhledem k tomu, že jsem s ním odžila pár let samostatnýho dospělýho života, je prostě součástí mojí osobnosti, a přestože jeho ztrátu asi neobrečím (i když vlastně asi jo), vnímám to prostě jinak než tehdy, kdy mi to přišlo jako fakt superromantický a zároveň nemyslitelný udělat to jinak. Čímž ti samozřejmě nechci nijak rozporovat to, že se na to těšíš, to je naprosto v pořádku. Já vlastně též, jen už to pro mě není tak samozřejmé.
Odpovědět
@vineta Jen mě to zajímalo, nemyslím, že je to problém :-) Asi máš pravdu, jsem fakt hodně mladá, se svým příjmením jsem toho zase tolik nedokázala. Ale i tak. Toho člověka, kterým jsem, ze mě nedělá nějaké příjmení, není to součást mojí identity. Spíš naopak - čím dál víc se součástí mojí identity stává můj budoucí manžel. Ve svatebním slibu říkám, že "se mu odevzdávám" a tak to chci udělat se vším, i s příjmením...On se kvůli mně vzdal jiných věcí, koneckonců oba občas z něčeho ustupujeme :-) A asi je to tím věkem, ale já to nechápu, byť jsem tu jedna z mála... ;-)
Odpovědět
@ttm Jasně, chápu :). Jen prostě už nemám tak romantické představy, no :).
Odpovědět
Svatbu mame vic jak za rok a ja se nemuzu dockat sveho noveho prijmeni :) ani chvilku jsem neuvazovala ze bych si nechala sve rodne:D
Odpovědět
Nevím, jestli ti to pomůže, ale záleží právě i na typu příjmení. Já se přejmenuji z Kočová na Králová a povýšit z Kočího na Krále, to se neodmítá :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Milá nevěsto, chápu jak se cítíš! Já od malička říkala, že si své příjmení nechám, naštěstí mám chlapa, kterému to nevadí, věděl to od začátku. Jen jeho příjmení bych nechtěla, jak píšeš, přišla bych o kus sebe a já prostě své příjmení mám ráda a nechci se ho vzdát, je to kus mé identity. Přítel mé přijmení nechtěl, což chápu, tak že pro mne je nejlepší možnost mít jak jeho tak i to své. Navíc jsem si na tu představu zvykla a ta kombinace už se v mé hlavě stala jednou součástí! :) Vím že spousta žen je proti tomu a setkávám se s tím, že to spíše lidé odsuzují a berou to jako malichernost a trend, ale já to mám v sobě zakódované od malička, kdy jsem dědečkovi říkala, že navždy budu "Sasinová". A taky to tak zůstane! Ať se rozhodneš jak chceš, přeji ti krásnou svatbu! Simča.
Odpovědět
@luj89 Jasně, pokud vám to tak vyhovuje, tak je vše v pořádku, jen píšu, že většině mužů to podle mého názoru vyhovovat nebude a že to chápu ne jako projev nějakého jejich uzurpátorství, ale prostě jen odraz toho, že mužská a ženská role jsou trochu odlišné... Bohužel ženy tu mužskou roli přebírají čím dál více a muži tu svoji roli čím dál více ztrácí. A pak tu máme generaci bezpohlavních uťáplých nebo pasivních mamánků, ještě k tomu bez zájmu o sex. Jasně že to není (jen) o příjmení.
Odpovědět
@bayt Naprosto respektuju tvůj názor a nechci ti ho vyvracet :-). Jen chci napsat jak to vnímám já. Třeba nás to obě někam posune. Já si myslím, že je dobře, že v dnešní době nejsou vyhraněné mužské a ženské role, chci, aby mý děti žili v prostředí, kde se můžou rozhodovat bez ohledu na to, co nosí v kalhotech. Svého muže miluju za to, že on denně vaří (já tak 1x měsíčně), ty drobné nákupy v týdnu dělá taky on, věší prádlo, uklízí umyté nádobí atd. Na mě je úklid domácnosti a starost o finance a auto (pojištění, tankování, STK atd.). U těch mamánků je to podle mě o výchově. Pokud jim rodiče vaří, uklízí, perou atd,, chyba je zejména na straně rodičů.
Odpovědět
@luj89 Já jsem taky pro to, aby si lidé svobodně zvolili to, v čem je jim dobře :-) Určitě, pokud oba chodí do práce a jsou v ní stejně hodin, měli by se taky podílet rovnocenně na domácnosti. To už není o mužské/ženské roli, ale spíš o využívání druhého...
Odpovědět
1
2
3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?