Nechci, aby mě k oltáři vedl otec - co s tím?
Ahoj, myslím, že sis v podstatě odpověděla sama. Za takových okolností bych otce nechtěla ani na svatbě, natož aby mě vedl k oltáři. Jaké odepření cti? Otce by mělo ctít něco jiného, než že odvede dceru k oltáři. Tam můžete jít společně s ženichem, dnes už je to celkem normální
Bez spolecne s zenichem a otci to oduvodni tak, ze zenichovi by bylo lito, aby sel sam, kdyz tam nebude mit rodice. Chapu tvoje dilema, obcas je nejjednodussi pro 'dobro rodiny' neco pretrpet, nez delat sceny, ale v tomto pripade si myslim, ze mas dobrou 'vymluvu' o tom zenichovi a jeho nepritomnych rodicich, takze muzete jit vy dva uz spolu
Moje sestřenice také neměla úplně dobře vztahy v rodině a stejně tak její nastávající. Takže když se nastupovalo, šli jako poslední spolu. A bylo to v pohodě. Dneska je to už všechno volnější a lidi to neřeší. Takže se toho neboj. A pokud ti je nepříjemný odmítnout otce na přímo tak využij toho že rodiče tvého nastávajícího tam nebudou takže jeho nemá kdo vést
Urcite to jde a ve vasem pripade mi to prijde jako idealni reseni. My mame vztahy s rodici naprosto v pohode a stejne jsme sli do obradni mistnosti ruku v ruce s partnerem.
Dohodni se s matrikarkou dopredu, ze bude nastupovat spolecne a pak to uz probehne hladce
otci vysvetli, ze kdyz partner nema rodice na svatbe, tak tohle je bezny zpusob nastupu a je to pro vsechny nejjednodussi. Drzim palce 
PRODobrý den Majdo,
určitě to jde, běžte společně s přítelem. Nás na naší svatbě ani nenapadlo, že bychom se nechali vést.I když máme oba jedinečné rodiče, chtěli jsme být už od rána spolu a užívat si každý moment dohromady. Takže žádné strachy. Otci to podejte tak, že jdete se svým nastávajícím, protože nemá s kým jít.
Hodně štěstí a hlavně žádné starosti, ať si svatbu užijete.
J+P Nejedlí
Ahoj s otcom mám vzťah ako ty. Na svatbu som ho ale nepozvala, nikto ma nebude viesť k ,,oltaru,,.. pojdem spolu s mužom, budeme sa držať za ruky.. netrap sa a urob si to tak ako ty chceš aby ti to bolo prijemne, je to tvoja a mužova svatba, robíte ju pre seba nikomu sa neprisposobujte.
Nenašli jste co jste hledali?
Areál pronajímáme na celý víkend, svatbu můžete mít zcela ve své režii.
Doporučené alba na téma Svatební album
Doporučené inspirace
Ahoj všichni,
ráda bych vás poprosila o radu. Mám to už "za pár" a čím dál víc se mi nelíbí myšlenka, že by mě měl vést před oddávajícího otec. Teď máme celkem slušné, byť chladné, vztahy, ale když jsem byla malá, byl agresivní a měla jsem z něho jen strach. Nějak to ve mně zůstalo a je mi fyzicky nepříjemné, když se mě dotýká. Navíc prostě emoce mezi náma nikdy nefungovaly, nikdy jsem za ním s ničím nechodila, spíš se mu vyhýbala. Je to tak v podstatě doteď, i když se vídáme sporadicky a fyzicky už mě nemlátí, protože jsem prostě dospělá a umím se bránit. Takže občas dojde, pokecáme o počasí a tím to končí. Občas mě ještě seřve, že jsem odpad společnosti a tlustá kráva a tím naše komunikace končí. Jenže... když jsem třeba křtila knihu, přišel tam, chtěl mě objímat a choval se jak milující otec. A takhle je to všude, kde jde nějakým způsobem o společenskou "repre" událost. Je mi to hodně nepříjemné, protože i když se teď k sobě chováme slušně, neumím si představit před ním projevit jakékoli city a tak. A svatba prostě citová záležitost je. Navíc si myslím, že si to prostě nezaslouží, protože když měl jako táta fungovat, fungoval spíš jako strašák. A když je dceří třicet, asi to už fakt nedožene. Zase se ale bojím, že když mu tu čest odmítnu, bude dělat scény, odmítne přivézt mámu, která by bez auta nikam nejela...
Další věc je, že můj milovaný nastávající má staré rodiče a navíc za oceánem, takže tam vlastně z rodiny nebude mít nikoho, kdo by ho vedl. Nedá se to udělat rovnou tak, že bychom přišli už my dva spolu? nakonec, jsme dospělí, rovnoprávní a já nejsem kus masa ani dobytka, aby mě otec musel "předávat." Co myslíte? Dá se to? Budu moc vděčná za odpovědi.
Díky,
Majda