Svatba Jany a Michala
Svatbou Jany a Michala (jaká krásná shoda jmen) jsme ukončili letošní svatební sezónu. Krásná podzimní svatba, počasí jak na objednávku, kouzelné prostředí Křížového vrchu, vtipní houslisté, usměvaví novomanželé … vše jak má být. Co na tom, že vítr přestal foukal až ve chvíli, kdy během obřadu shodil houslistům stojan na noty. Portréty v padajícím a poletujícím listí pak určitě stály za to. Ovšem pohled do našeho zákulisí dnes vypadal trochu jinak:
… dopoledne začalo odtažením našeho auta kvůli špatnému parkování při blokovém čištění ulic (jadrný slovník mého muže asi nemusím zmiňovat) – dobrý, to se časově zvládá. Takže rychle taxi, vyzvednout auto a pokuta – OK, to se nedá nic dělat. Vyjíždíme jen s nepatrným zpožděním. Ovšem hned za humny nás nečekal drak, ale padlé závory, čekáme na vlak, který ne a nejede. Čas byl stále dobrý, i když po očku kontrolujeme hodiny. O pár kilometrů dál uvízneme v dopravní koloně, na dvou místech mineme práce na silnici včetně jednosměrných provozů řízené pomocnými semafory – začíná se objevovat nervozita, stále však máme časovou rezervu, stihneme to. Nervozní prsty mi však jedou šílené prestissimo na palubovce.
Na Křížový vrch se jede polní cestou i lesem, do podvozku auta se nám tu zasekla větev a dělá neplechu, navigace se ztrácí, čas pokročil. Kdo může, kouří, kdo ne, má jen orosené čelo. Časová rezerva, kterou jsme měli zmizela. Situace se zdála zoufalá nikoliv však kritická, nevěsta s ženichem by stále měli být za námi. Buzolu ani mapu nemáme, a uprostřed lesa jsme – nechci to přiznat – ztracení. V ten moment se navigace našla a hlásila, že jsme na místě – jasně, jen nám chybí kostel, svatebčané, odávající … Ovšem s technikou se hádat nelze, a paní tvrdošíjně opakuje „dorazili jste do cíle“. Logika věci říká, že stejnou cestou musí jet i kolona svatebčanů. Smůla je, že se tak neděje. Touhle dobou již má nevěsta vystupovat z auta před kostelem. Promeškáme vlastní nástup na scénu… ??? Na rozcestí naslepo vyrážíme jednou z lesních cest snad správně ke kostelíku. Už ani nemluvíme. Jaké je naše překvapení, když se za první zatáčkou plynule zařadíme do kolony vyšperkovaných a opentlených aut. Jen se na sebe podíváme, v očích otázku: „Kde se tu vzali?“
Dál už šlo vše jak na drátkách a až do dneška jsme se novomanželům nepřiznali, jak nervozní dopoledne jsme měli. Slabší povahy se hroutí, my jedeme dál :)
Jana a Michal Schwarzovi
https://foto-schwarzovi.cz/blog-post/zaver-sezony/