Svatební tradice a zvyky vztahující se k zasnoubení a svatbě mají dlouho tradici a je jich celá řada. Některé svatební zvyky pocházejí už z doby "Před Kristem" a vyskytují se téměř v každé zemi. Byly děděny z generace na generaci a dnes jich je mnoho již zapomenuto. Svatební zvyky mohou být součástí rodinných tradic či se lišit podle regionů. Často snoubenci a svatebčané nacházejí inspiraci i v jiných zemích a kulturách.
Možnost ovlivnit svůj osud zajímá lidi od nepaměti. Strach, že by se jim zlí duchové mohli lepit na paty nebo se otáčet kolem osudu, je pobízel skoro k bláznivým nápadům. Svatební zvyky měly snoubencům dopřát nejen hodně dětí a přinést štěstí, ale také je obránit před nemocemi, hladem a smrtí. Všechno, co učinila nevěsta, ženich, jejich rodiny, přátelé i svatební hosté, mohlo mít následky - jak pozitivní tak i negativní. A tak se všichni věnovali zvykům, které odháněly špatné vlivy. Zdá se téměř neuvěřitelné, že se některé z těch nejstarších dodržují i dnes.
Co nám dnes připadá originální nebo vtipné, mělo tenkrát hluboký smysl a bylo bráno naprosto vážně. Zvyky mohou svatbu oživit a dodat jí tu správnou atmosféru a přiblížit dávné tradice.
Při svatebních zvycích jde víra s pověrou ruku v ruce. Rozhodnout se o tom, který svatební zvyk je pro vás seriózní, je těžké. Každý budoucí novomanželský pár si musí vybrat sám, nakolik bude svatba tradicemi ovlivněna.
Před svatebním dnem
Loučení se svobodou
V dávných dobách probíhalo v domě ženicha i nevěsty. Dnes oba partneři vyráží odděleně do oblíbených podniků, do restaurací, barů, hospod, diskoték, většinou alespoň týden před svatbou. S sebou berou své nejbližší kamarády, se kterými si užívají loučení se svobodou mnohdy až dorána. Dříve se tento zvyk nazýval „rámusivý večer“ a byl to večer před svatbou, kdy se ženich loučil se svobodou. Rámusil každý. Tento zvyk sloužil k vyhánění zlých duchů.
Pět věcí pro nevěstu
Podle tradic by každá nevěsta měla v den obřadu mít na sobě něco starého, třeba starodávný šperk po babičce, který se léta dědí (symbol zachování rodinné tradice nebo jako symbol, že nechává za sebou starý život), něco nového (symbol nového začátku - přináší optimismus a radost vnášenou do nového života), něco půjčeného od veselého a šťastného člověka jako třeba sponka do vlasů nebo i šaty (něco půjčeného má nevěstě přinést štěstí), něco modrého, nejčastěji je to podvazek (symbol panny Marie, modrá představuje nevinnost, čistotu a věrnost). Také si má dát do střevíčku stříbrnou minci pro blahobyt.
Svatební šaty
Nevěsty nejen tohoto století si své šaty před svými nastávajícími schovají. Dříve se totiž nevěsty obávaly, že se stane velké neštěstí, když ženich uvidí jejich svatební šaty ještě před svatebním dnem. Dnes to je pro ženicha spíše překvapení, v čem se před ním jeho vyvolená objeví.
Nevěsta by si své svatební šaty rozhodně neměla sama šít. Manželství by pak dlouho nevydrželo, neboť si "zašívá cestu ke štěstí". „ Kolik píchnutí jehlou, tolik slz,“ říká jedno staré přísloví. I profesionální švadlenky to nutí k tomu, aby si své svatební šaty nechaly někde ušít nebo si je půjčily. Také se traduje, že by svatební šaty neměly být dokonce ani hotové příliš brzy. Den svatby zdál se být podle starého zvyku určen ráno k tomu, aby se šaty došily, dozdobily a dovyšívaly. V dnešní době se tato tradice moc nedodržuje. Nevěsty si své šaty většinou půjčují nebo nechávají ušít na zakázku. A kdo z nich by vydržel vyčkat až svatebního dne, než si je bude moci zkusit a případně nechat došít. Předpokládám, že málokterá nevěsta si na toto troufne. Tak je tu malý trik, připravte si třeba mašli, nebo růžičku, a ráno před svatbou ji rychle přišijte, ať vám tento zvyk přinese štěstí. Chce-li si však nevěsta své štěstí pojistit, může si nechat do lemů šatů zašít korunu. Prý si pak udrží pozitivní síly na své straně.
Závoj
V minulosti se věřilo, že zlí duchové proniknou do těla nosem, a proto si nevěsta zakrývala obličej závojem. Zároveň to byl symbol neposkvrněnosti. Z tohoto důvodu se dnes závoj odnímá až na konci svatebního obřadu, při prvním polibku novomanželů. V dnešní moderní době však závoj slouží spíš jako doplněk ke svatebnímu účesu.
Podvazek
Podvazek většinou bývá modrý, nebo má alespoň modrou mašličku, aby se dodržel zvyk „něco modrého“ ve svatební den. Modrá symbolizuje věrnost a dříve bývala znakem nevěstiny čistoty. Podvazek může být darovaný nebo půjčený od sestry nebo kamarádky, čímž by se mohla splnit část tradice. Často se stává, že nevěsta dostane podvazků více, od svědkyně, od družiček od sestry, ale to se nakonec i může hodit. Na dražbu, k házení mezi svobodné muže, a nebo si jeden může nevěsta nechat na památku.
Družičky
Družičky by měly být ještě svobodné dívky, které doprovázejí nevěstu na obřad. I tento zvyk měl kdysi svůj význam: duchové, kteří chtějí nevěstě uškodit, si ji mají splést s některou z družiček. Družičky by měly mít na sobě šaty velmi podobné nevěstiným.
V den svatby ráno
Dar v den svatby
Snoubenci předají ve svatební den společně svým rodičům dort. Ženich samozřejmě nezapomene na květiny pro maminky a oba snoubenci poděkují za vychování a poprosí o požehnání sňatku. Dostanou-li požehnání, bude manželství šťastné.
Zkouška pro ženicha
V minulosti v den svatby podstupoval ženich zkoušku. Před domem nevěsty byl přichystaný špalek se sekerou a láhev vína. Podle toho, čeho se chopil, se poznalo, bude-li dobrý hospodář nebo opilec. Hospodářem by se stal, kdyby se chopil sekery.
Zkouška pro nevěstu
I nevěsta musela podstoupit obdobné zkoušce a to v domě ženicha. Když vkročila do jeho domu, kde bylo rozsypáno smetí, chopila se připraveného koštěte a smetí zametla, ukázalo se, že bude dobrou hospodyní. Pokud smetí překročila, znamenalo to opak.
Vývazky
Svatební hosté mají na klopě připevněny svatební vývazky. Ty mohou obsahovat myrtu. Ženich má na klopě korzáž, ve které je většinou jeden stejný květ jako má kytice nevěsty.
Zaplacení výkupného
Svobodní kamarádi zatarasí snoubencům cestu na místo obřadu nejrůznějšími překážkami. Odstraní je, až když ženich za nevěstu zaplatí výkupné.