Celý týden před svatbou propršel, ale v sobotu ráno svítilo sluníčko. Nebylo sice nejtepleji, ale krásně. Dopoledne jsem se připravovala u našich ve svém starém pokojíku. Všude okolo panoval zmatek, ale mě se to vůbec nedotýkalo a našeho skoro půl r…
Celý týden před svatbou propršel, ale v sobotu ráno svítilo sluníčko. Nebylo sice nejtepleji, ale krásně. Dopoledne jsem se připravovala u našich ve svém starém pokojíku. Všude okolo panoval zmatek, ale mě se to vůbec nedotýkalo a našeho skoro půl ročního syna taky ne, protože vklidu spinkal. Všechno na mě padlo až když jsem sešla po schodech dolů a tam začaly cvakat foťáky a mířily na mě kamery. No a pak to šlo ráz na ráz: odjez, rovnání davu, obřad, který byl opravdu krásný a hlavně taky proto, že jsme tam měli spoustu lidí co nás mají rádi (pozn. prý tak velkou svatbu tam už dlouho neměli). Pak následovala dobrá půlhodinka pózování před foťákem a odjez na oběd. Ten byl opravdu přepychovej a můj již manžel byl pasován na sekáče šampaňského. No a jak to tak bývá dál: rozbalování darů, sólo pro ženicha a nevěstu (ale bez bot, protože v jedné byli peníze, tak jsme nakonec odložili všechny čtyři), promítání našich fotek od narození až po svatbu, únos nevěsty (trochu netradičně, protože jsem kvůli malýmu nemohla z hotelu. Tak jsem byla o dva pokoje dál a Honza musel splnit tři úkoly-vypít alkoholový mišmaš, zahrát kulečník a nakonec zazpívat, což není zrovna jeho parketa.) a všechno bylo prokládáno tancem, jídlem, pitím a pokecem s hosty. Myslím, že náš svatební den byl opravdu takový jaký jsme si přáli.