Svatební den patří jistě k něm nejkrásnějším v životě, i můj nebyl vyjímkou. Oba - já i manžel jsme říkali své ANO podruhé v životě. Svatbu jsme si připravili a zorganizovali sami, bylo vše podle našich požadavků a představ. Oba jsme vždy toužili po…

Svatební den patří jistě k něm nejkrásnějším v životě, i můj nebyl vyjímkou. Oba - já i manžel jsme říkali své ANO podruhé v životě. Svatbu jsme si připravili a zorganizovali sami, bylo vše podle našich požadavků a představ. Oba jsme vždy toužili po velké rodině, takže zatímco jsem já vyvdala pouze pudlíka Bonyho, manžel vyženil mé dvě děti a maltézáčka Valdu. Celý den proběhl naprosto úžasně, počasí nám přálo. Netradiční bylo snad jen to, že obřad se odehrál v prostorách terasy restaurace Ranč Paradise, kde jsem v té době pracovala. A to z toho důvodu, že svatební obřad v kostele nebyl v našem případě možný a mně osobně se příčilo vstoupit do manželství na běžném úřadě či zámku, kde jde vše jako na běžícím páse, jedna svatba venku, druhá na dvoře, třetí v předsálí a čtvrtá v obřadní síni a pomalu ani člověk neví, ke které svatbě patří. Obřad naší formou byl naprosto nádherný, důstojný, ale přesto takový intimní i veselý, pan oddávající se svého úkolu zhostil naprosto se ctí. Zádrhelem bylo jen to, že jsem nemohla ženichovi navléct snubní prstýnek, potila jsem se v naprostém zoufalství, bezradná. A tu oddávající řekl: "Musí to jít, svatba stála peníze". Našimi svědky byli manžel mé sestry Ríša a Markova sestra Lada. Hostů přišlo hodně, máme velikou rodinu a hodně známých, takže část byla pozvaná již obědu a ti zbývající večernímu posezení a veselení. To se odehrávalo až do téměř ranních hodin. Snad jen perlička - v naší restauraci od této svatby proběhlo již několik svatebních obřadů a dokonce takto vstoupil do manželství i náš pan oddávající. A jak vypadá naše manželství po dvou letech? Máme se stále velmi rádi, jsme šťastní a přesně 9 měsíců na den od naší svatby, tedy 11.6.2005 jsme si z porodnice odvezli krásnou dceru Natálku.