Trochu jsem si připadala jak ve filmu z růžové knihovny. Den před svatbou vyfasoval ženich s mým taťkou seznam kde všude se má co vyzvednout, kolik doplatit a kam zavézt. Já jsem si měla zajet jen pro šaty a pomoct mamce s domácí prací. Ve skutečno…

Trochu jsem si připadala jak ve filmu z růžové knihovny. Den před svatbou vyfasoval ženich s mým taťkou seznam kde všude se má co vyzvednout, kolik doplatit a kam zavézt. Já jsem si měla zajet jen pro šaty a pomoct mamce s domácí prací. Ve skutečnosti hned při prvním výjezdu taťkovi v autě vyhořel alternátor, mamka jela teprve sestře kupovat boty... takže na předsvatební nervozitu nebyl čas. V den svatby dopoledne taťka pobíhal v montérkách a spravoval si auto, protože jiným by on nejel. Ženich prosil o prášek na hlavu, protože si loučení se svobodou nechal na poslední večer a já si říkala ať už to mám za sebou. Pak najednou jak mávnutím kouzelného proutku se vše změnilo. Když už byli všichni nachystaní a já sestoupila ve svatebních šatech do přízemí, byla tam opravdu ta sváteční atmosféra, ženichovi zářili oči překvapením, mamce se lily slzy do očí a teprve pro nás začal ten svatební den plný úsměvů a radosti.