Ten velký den jsme si báječně užili. Hlavně nevěsta byla v naprosté euforii a neustále se točila, dokonce i při obřadu…(To většinou nedělám a taky se pořád takhle neusmívám.) Byla jsem strašně vysmátá a pořád sem někam pobíhala. Než jsem se vrátila…

Ten velký den jsme si báječně užili. Hlavně nevěsta byla v naprosté euforii a neustále se točila, dokonce i při obřadu…(To většinou nedělám a taky se pořád takhle neusmívám.) Byla jsem strašně vysmátá a pořád sem někam pobíhala. Než jsem se vrátila od kadeřnice tak se u nás mezitím všichni shromáždili. Líčení jsem nechala na sobě. Mamka mi pomohla do šatů a rychle navlíkala vytaženou gumu ze spodničky… Sestra mi ještě pod sukní zavazovala střevíčky. Bylo to jako v pohádce. Když jsem scházela po schodišti, ženich už tam čekal. Květiny neměly chybu, Vendulka se vyznamenala. Na radnici jsem dorazili včas. Atmosféra byla nepopsatelná a co teprve když začaly hrát varhany. Oddávající měl opravdu pěknou řeč a moc srdečně nám i gratuloval. Fotograf pan Kučera zvládnul focení asi během 10 minut, žádné násilí, žádné zavírání do ateliéru na 3 hodiny, jak jsem se už taky někde dočetla. Před radnicí si nás (tedy spíš mě) fotili kolemjdoucí turisté, jako nějakou opičkou v ZOO, ale proč ne, já jsem měla radost, oni měli radost. Mám hezký pocit z toho, že se tolik lidí rozzářilo. Padalo nám z nebe štěstí a takové počasí jsem si přála, ve vedru by nám polovička příbuzných omdlela a co já v těch těsných šatech. Před radnicí na nás již čekali objednaní taxi. Z radnice jsem se přesunuli do Líbeznic do Restaurace U Hřiště. K obědu nebyla tradiční svíčková, ale kachna. Nevěsta kachnu nejí tak měla pečené koleno. Jedlo se pomalu, hodně se povídalo, nevěsta neustále tančila pryč od stolu a zjišťovala jestli je vše v pořádku a jak se kdo má. Přijeli nám poněkud překvapivě pracovní známí z Bulharska, kterým jsem také poslali oznámení. Přijeli také Američani, u kterých jsem žila rok. Ještě, že jsem tam měli sestřenku Elišku, která zachránila anglický kroužek. Dort byl vynikající. Fishr v Dejvicích má širokou nabídku svatebních dortů, ze které si každý musí vybrat. Já jsem měla požadavek na velký marcipánový, který nabízejí pouze malý, po dohodě s cukrářkou to bez problému šlo. Minizákusky jsem nechtěla, ale když jsem je tam viděla, tak se nedalo odolat. Večer jsem se přemístili k našim. Táta musel odvézt babičku až na Sázavu, jediná polehčující okolnost byla, že cestou alespoň vyzvedl fotky, takže jsem se už večer mohli kochat. Petr (přítel švagrové) dostal do ruky kameru a perfektně vše zdokumentoval. Veškeré svatební přípravy byly naprosto pohodové. Nechápu jak si někdo může najmout agenturu co dělají svatby na klíč. Co nám dalo jedině zabrat byl zasedací pořádek ke stolu, nakonec jsme přesunovali jmenovky a hledali tu správnou kombinaci. A ještě možná odvoz byl neřešitelný. Klasický problém – auta jsou, ale nemáme řidiče. Taxíci od radnice byli jediným řešením. Vřele doporučuji!!! Bylo to úžasné a navíc jsme dva dny po svatbě jeli na svatební cestu do Thajska. Jenom s letenkami, průvodcem Lonely Planet a velkou radostí, že jsme spolu.