Mám perličku ze zkoušení šatů.
Svatbu jsme zezačátku dost tajili - nechtěli jsme vysvětlovat a diskutovat co bude a nebude a také jsme ji plánovali rok dopředu, tak nám připadalo zbytečné to moc rozmazávat. Občas jsme to někomu oznámili - zatím polehoučku. A nějak se v tom oznamování ztratili....
Jeden den jsem šla s dcerou po ulici a říkám jí - co zajít do půjčovny šatů a nějaké vyzkoušet. Řekla: "no jasně, super nápad !!!" - malá slečna - co asi mohla říct.
Vybíráme, vybíráme, zkoušíme a ona najednou: "mami, a proč zkoušíš jen bílý???? co jinou barvu??" a já na to "proč ne bílý, jaký by na svatbu měly být???"
TO JSTE MĚLY vidět ten výraz.... a v tom mi došlo, že to ještě NEVÍ.
Vzala to ale dobře. Prohlásila: "To je dost, že se konečně berete" a tím to skončilo................Vlastně neskončilo - viz story "Družičky"
