Byl to nejkrásnější den v životě. Ráno jsme vstali okolo 6:00, jeliokož jsem byla objednaná na půl osmou ke kosmetičce a poté hned ke kadeřnici. Co jsem byla pryč, začali se k nám domů sjíždět první svatební hosté, kteří jedli, pili, přepravovali au…

Byl to nejkrásnější den v životě. Ráno jsme vstali okolo 6:00, jeliokož jsem byla objednaná na půl osmou ke kosmetičce a poté hned ke kadeřnici. Co jsem byla pryč, začali se k nám domů sjíždět první svatební hosté, kteří jedli, pili, přepravovali auta na naši velkou cestu do Vrchlabí a přidělávali myrty. Tímto bych chtěla poděkovat mamce Janě a jejím kamarádkám za organizaci a přípravu celé ranní hostiny, Luďovi, který se nechal krásně ostříhat na tu slávu a držel deštník, abych nezmokla a taky udělal krásné svatební video z obřadu a strýci Jardovi, co mě a moji svědkyni vozil po zkrášlovacích kůrách:-)a nechal si na auto přidělat velké oranžové srdce, jelikož jeho úžasné, velké auto mě vezlo na obřad:-) Bylo naplánováno, že domů přijedem kolem půl jedenácté, ovšem, někde jsme nabrali spoždění a tak jsme dorazili až na jedenáctou. Doma již byli všichni hosté, dokonce i ženich:-) tak mě musel strýc Jarda vyhodit u zadního vchodu, abych nebyla spatřena až do té chvíle, kdy si pro mě měl manžel přijít. Nastal chaoz, tři lidi mně a mé krásné nejkrásnější družičce Andulce pomáhali do šatů,aby jsme to všechno stihli. Povedlo se a jakmile se mi podařilo zdolat příkré schody z bytu před barák v těch ohromných svatebních šatech, tak jsme všichni vyrazili na obřad do Vrchlabí cca. 10 auty. Mimochodem, v tu chvíli pěkně lilo:-) Na obřad jsme dorazili tak akorát včas a před klášterem čekali další svatebčané, ježíš, já byla tak ráda že to svoje kamarády vidím, bez nich by to snad ani nebylo ono. Velký dík patří i paní doktorce Patrákové, která přišla kvůli opozdilé pacientce pozdě, ale přece:-) Sešlo se nás tam opravdu hodně, byla to krásná svatba. Začal obřad, družička přede mnou házela lístky z růže a tatínek si mě vedl k muži mého života, krásný chvíle. Hudbu jsme vybírali pečlivě, na nástup mi zahrála instrumentálka z oskarového filmu Duch a poté následoval Elton John (z filmu Lví král), Ronan Keating (z filmu Nothing Hill) a Jennifer Rush se svou úžasnou písní Power of Love. Musím poděkovat opravdu každému, kdo tam v tu chvlíli byl. Svědkům, Ondrovi a Lucince, kterým to tak moc slušelo a navíc mi svědkyně pořád upravovala popř. držela velkou vlečku a vůbec vlastně byla mojí oporou po celý den, za to jí patří velké díky. Já ani nevím,jak dlouho to trvalo,najednou byl konec, pan starosta, který mimochodem opravdu ví co mluví a moc mě svým proslovem potěšil, nám začal gratulovat a potom všichni ostatní. Upozorňuji, že jsem své slzy štěstí držela na uzdě, kdybych neviděla dojatou švagrovou jak srdceryvně pláče, potom jsem srdceryvně plakala i já:-)moc bych chtěla poděkovat paní profesorce z gymplu Holasové, že se na nás taky přišla podívat, moc mě to potěšilo. Po povinném házení rýže, které jsem si opravdu užila, přišlo nekonečné focení v parku, které ale bylo moc úspěšné a musím říct, že naše paní fotografka s dcerou, co se večer proměnily v barmanky na našem večírku, to opravdu umí. Následoval přesun na oběd, U Soudku v Hostinném nám připravili krásnou svatební tabuli a hlavně výborné jídlo. Dostali jsme děrovanou lžíci na polívku, tak jsme to vyzunkli brčkem:-) Ve chvíli, kdy jsem pochopila, že mi znavení svatební hosté začínají usínat, zahlásila jsem konec, přesun domů se převlíknout a hurá na chatu, kde už tým pod vedením strejdy Vlastíka připravoval jídlo na svatební party. Jinak na chatě si den před tím mákli všichni příbuzní z Ládíkovy strany a tak to tam bylo načančané, sudy piva i vína připravené, flašky nachlazené...no nemělo to chybu.-) Vše ještě vylepšil příjezd našeho D.J. Petra Ticháčka, který v půl osmé začal a od té doby bylo na parketu plno až do rána ráníčka. Babičky, kamarádi, rodiče, tety,strejdové, a další hosté tančili a pařili až najednou byly 4 ráno a šlo se domů. Tedy odjíždělo, náš řidič Martin nám sice jaksi zapomněl říct, že jde od šesti od rána do práce, ale ranní směnu v pořádku ustál, i když od devíti večer do rána rozvážel a dokupoval tenčící se zásoby:-) Tak takhle to všechno bylo...jak říkám, nejhezčí den v životě.