BYL TO TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ DEN V NAŠEM ŽIVOTĚ. Vše se povedlo podle představ. Ráno všichni přišli načančaní a neuvěřitelně sladění do barvy ženichova obleku a bílé, nádhera :) Mě od kadeřnice čekalo překvapení, vchod byl ozdobený fáborky s balonky a …

BYL TO TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ DEN V NAŠEM ŽIVOTĚ. Vše se povedlo podle představ. Ráno všichni přišli načančaní a neuvěřitelně sladění do barvy ženichova obleku a bílé, nádhera :) Mě od kadeřnice čekalo překvapení, vchod byl ozdobený fáborky s balonky a dveře věnečkem. Dalším překvapením bylo, že jsem zjistila, že jsem tam zapoměla brýle krom toho že jsem neměla sebou peníze na zaplacení účesu :)) Na stole bylo spoustu nazdobeného jídla od cateringové služby, které jsem ve schonu pak ani pořádně neochutnala, ale zůstalo i do druhého dne :) Přesto že večer všichni dostali podrobné instrukce kdo, kde a kdy má být, ráno nastal totální chaos a hledali se i myrty s vývazky. Skoro všichni s v poklídku papkali a my s ženichem běhali sem a tam... Maminka Blanka tu každého moc krásně obsluhovala, děkujeme a i ostatní hosté se nakonec zapojili po mém rázném povelu asi "v jedenáct" do práce s chystáním aut a krášlění svatebčanů mašličakmi. Auta byly nádherná. Najednou šlo vše pěkně podle plánu. Děkuji Pavle a Lence za nachystání nevěsty, co se dělo v koupelně se ženichem vím jen z fotek :) Když jsem čekala na kytičku a ženicha, byly zavřené dvěře a kameraman říkal "až vejde otočte se s dělejte překvapenou" - překvapenou jsem dělala asi 7x protože tam nevědomky chodil stále někdo kromě toho pravého :)) Při poděkování maminkám, mi ukáply první slzičky a po nekonečném dohadování kdo s kým to má vlastně jít, jsme konečně vyrazili do nového začátku společné cesty životem.:) Vedl mě švagr a bratr ženicha Roman, který se z nové role nemohl po celý den vzpamatovat, dozvěděl se tuto novinu den předem a pěkně ho to sebralo, ale Romane bylo to fakt úžasné, děkuji. Své si užívala celý den i naše labradorka Bára, kterou v ZOO u zámku zcela fascinoval páv a skoro jsme jí neudrželi, mohly být další neočekávané výdaje :)) V úmorném horku jsme zlistili, že nikoho nenapadlo vzít láhev s vodou a čekání jsme si zkrátili prvními fotografiemi. Pan kamereman, mimochodem úžasný člověk stejně jako fotograf, měl další skvělý nápad nasadit si prstýnky, který jsem samosebou pak nemohla sundat. :)) Stále se sršelo optimismem a usměvem, říkali jsme si, že už by nám konečně měla dojít ta chvíle vážnosti obřadu a stavu do kterého vstupujeme a po prvních tónech svatebního pochodu jsme skutečně na chvíli úsměvy odložili. Zámek i obřadní síň byly překrásné, paní matrikářce jsem důrazně řekla, že mi musí prstem ukázat kam se podepsat, že pohřešuji brýle a byla to nakonec pěkná legrace. Aby chvíle vážnosti nebyla zase až tak vážná a jelikož si já neodpustím žádnou legraci, po ženichově ANO a otázce zda si i já beru ženicha, nastalo hluboké ticho na několik pro svatebčany prý dlouhých vteřin. Nejdřívě jsem se v klídečku podívala na ženicha a pak v po chvilce odpověděla také ANO, no uvažte přeci jen to bylo doživotní rozhodnutí.:)) Sprchu svatebčanů při gratulacích se slovy "no co toto bylo???" jsem si šibalsky vychutnala.