ráno jsem vstala jako každý den, bez sebemenší trémy, nebo nervozity. Už v 6 ráno jsme byly s mou svědkyní u kosmetičky, která nás obě krásně nalíčila (i když jí jedno líčení trvalo 45 min), pak rychle ke kadeřnici učesat a domů obléknout, přebalit,…

ráno jsem vstala jako každý den, bez sebemenší trémy, nebo nervozity. Už v 6 ráno jsme byly s mou svědkyní u kosmetičky, která nás obě krásně nalíčila (i když jí jedno líčení trvalo 45 min), pak rychle ke kadeřnici učesat a domů obléknout, přebalit, nakrmit našeho Jeníčka a také samozřejmě obléknout si svatební šaty. Pořád ještě jsem nebyla nervózní a každou minutku jsem si užívala jak to jen šlo. Byla jsem šťastná, spokojená, vysmátá a myslím, že to na mě bylo vidět :-) I přes malé komplikace s oblékáním (protože mi hned spadnul závoj a svědkyně mi ho neuměla nasadit aby nepadal - pak jsem ho radši nechala doma, za což jsem ráda) jsme se s 15 minutovým zpožděním vystartovali směr Houska a taky s 15 minutovým zpožděním dorazili. Z obřadu si nic nepamatuji, protože jak jsem se postavila vedle mýho Honzy, roztřásla se mi kolena a já se jen soustředila na to, abych sebou sesekla :-) Pak už jen přípitek, gratulace a bylo to. Přišlo mi to až neuvěřitelné, jak to uteklo. Těšila jsem se na tu chvíli už od mala, až se budu vdávat a než jsem se nadála, bylo po všem. Pak následovalo focení, oběd, odjezd do Děčína a raut, který byl v krásné restauraci Za Větrem. Jídlo bylo víc než perfektní a i přes některé menší komplikace z naší strany na náš den D rádi vzpomínáme.