Kdysi jsem si myslela, že svatbu stačí řešit pár týdnů před oním osudovým datem a tak mi pět měsíců, které máme my, připadalo jako věčnost. Zvlášť když jsme kapelu, sál i termín dle našich představ zamluvili během čtvrt hodinky telefonování. Šaty už mám taky doma (ale pššššššššššt, to má být překvapení!) a stejně tak oblek pro ženicha. Co já budu toho bez mála půl roku dělat? No nudit se rozhodně nebudu...
Včera jsme kupříkladu byli s mým úžasným mužem u květinářky. Může se zdát, že je to opravdu předčasné, ale jen do chvíle, než vám prozradím, jak to vypadalo.
"Tak jakou máš představu?"
"Nevím... Asi jako bílý kytky, béžový... a něco červenýho do toho..."
"Tak tady je katalog, mrkni. No a jaký druh kytky? Růže? Nebo něco jinýho?"
"Noooo, tyhle naducaný malý kytičky vypadají hezky..."
"Aha. To jsou pryskyřníky."
"No, tak ty. Fakt jsou dobrý. Nebo růže?..."
Přítel mezitím už zjistil, že výběr kytky, do kterého se tak hnal (neboť velí tradice, že kytku vybírá a platí ženich), není až tak zábavný a snažil se zabavit zkoumáním led diod, které byly připevněné na poličce před námi. Co vám budu povídat! Za hodinu a půl jsme došli k tomu, že se nám líbí "naducaný růžičky" (tedy již zmíněné pryskyřníky) a ještě jedna kytička s názvem ornitogala (ne, že bych si to pamatovala - mám to na lístečku). Jednoduchá, bílo-meruňkovo-růžová kombinace... Ale že jsem se u toho zapotila. Kytkám nerozumím a bohužel mě ani moc nebaví, takže tohle a výběr dortu byla pro mě dvě předsvatební peklíčka. No, snad jich už ani víc nebude.
Další věc, kterou nutně potřebuji - NUTNĚ - je dokonalý hudební doprovod ke svatebnímu obřadu. Když víte, že polovinu kostela zaplní ateisti a druhou půlku obsadí rozvedení skeptici, z nichž někteří ten rozvod stihli i víckrát, potřebujete silný hudební kalibr, který má šanci je alespoň na jeden den odbourat a dojmout. Klasický svatební pochod mě nikdy zvlášť neoslovil, naopak Canon in D-major od Pachelbella jsem si zamilovala už dávno a láska stále trvá. Takže volba byla jasná! Jako menší problém se zdálo, že v našem malém kostelíčku byla poslední svatba asi tak před patnácti (nebo i více) lety a tudíž jsem předpokládala, že varhaník nebude mít až tak pochopení pro můj hudební výběr a celkově, že jeho svatební repertoár bude slabší. Nemluvě o kostelním sboru, který se sejde pouze u příležitosti pohřbu... Skladbu jsem našemu panu varhaníkovi odeslala před týdnem a včera jsme se sešli, abych si vyslechla ortel. Cokoliv bych překousla, ale Pachelbell musí být, i kdybych ho měla pouštět z přehrávače! Naštěstí se toho náš varhanický mistr chopil a pojal to snad i jako otázku své hudebnické cti. Nejen, že má milovaná skladba bude. Ale bude snad i v houslovém provedení. A co víc, budou (na další skladby) snad i dobré zpěvačky! Další schůzku jsme si domluvili na konec června, kdy všechno potvrdíme na jisto, nebo změníme, když by to náhodou nefungovalo. Ale já si do té doby snad omačkám prsty, jen aby to vyšlo :-)