Když jsme se spoznali,
každý nám říkal,že jsme jak milenci hihi , že děláme spolu blbosti jak malý děcka ...řechtali sme se každé kravině,při bowlingu sme si svazovali ty jejich vypůjčené boty ksobě,to se znás potrhal smíchy asi každej vtu chvíli,když nás viděl ,chodil za mnou do práce a já se lítala kvůli němu vždycky převlíkat :-) ,ikdyž jsme byli kamarádi,neboť jsme respektovali naše soukromé životy.

Možná to byla škoda,protože už dávno jsme mohli bejt spolu...ale kdo ví..

No a skoro před třemi lety 16.září jsme oba dva zapíjeli žal jako kamarádi a přes ten žal jsme zjistili, že jsme oba dva stejní a to se nám líbilo a líbí doteď.Tulíme se ksobě, oba dva chceme a potřebujeme pohladit, pochválit, pochopit a oboum dvoum toto scházelo.V Září jsme spolu začali chodit a v listopadu už měli vybraný byteček ,ve kterém spolu jsme doteď ....No a jeli jsme na naši první společnou dovolenou k moři...

Těšili jsme se na odpočinek jak v práci, tak i odpočinek nervů a nabrat síly,neboť ztráta milovaného člověka dá zabrat.
Ubytování bylo skvělé,až na chybějící klimatizaci ,-)
Moře krásný ,vážně nádherný , voda teploučká fakt vážně super.

Jeden večer 25.7 2007 jsme šly všici fotit západ sluníčka, byl přenádherný!

Bylo to jako ve filmu.. ve 21:00 začali mlátit zvony a jako na povel najednou slunce šlo tak rychle dolů,že se všude rozlil rudý stín a zářivá koule zapadala po dobu zvonení zvonů ..vypadalo to,jako by někde hořelo...seděli sme na kamínkách na pláži,
po levé ruce šumělo moře a
po pravé ruce si pak usedl přítel a já fotila fotila fotila a fotila a vůbec jsem si nevšimla, že má pořád ruku v kapse,proč asi že ,-)

Ani ve snu by mě to nenapadlo,že něco chystá ...neboť už i jako kamarád věděl,že se vdávat už nechci...

Akorát mi problesklo hlavou "nesmí mi ujít ani kousíček slunce" ,když se vedle mě ozvalo "Můžu se tě na něco zeptat? " já blik blik "No?" " Vezmeš si mě ?" já blik.. koukala sem na jeho nataženou ruku.Na dlani měl krásnou zelenou krabičku (udělal kompromis.. jemu se líbí zelená barva a mě zase ten krásně jednoduchý prstýnek ) :-))) se kterým se opravdu trefil do vkusu!

Chvíli jsem koukala jak trubka...chudák musel trpět chicht a já mu odpověděla " zeptáš se ještě jednou? " a rozbrečela jsem se jak malý dítě,když mu vezmete bonbón ,-))
Větu řek ještě jednou a já řekla "Ano"

Řeknu Vám milé dámy,že kdokoliv tvrdí,že chlap nikdy nic neutají a předem na všechno příjdete,nemá pravdu!
Protože já si nevšimla,ani nenašla krabičku,popř. náznak ani v autobuse,když jsme usnula na jeho kolenou ,že bych cítila nějakou krabičku,kde že... a to měl vše naplánovaný a připravený už před dovolenou ,-) ale koupil ten nejkrásnější a nejjednoduší prstýnek, který mohl jen vybrat a že pak se mi chlubil,že prošel šest zlatnictví ,než "Tento" našel chichichihi

Oba dva víme, že jsme prošli tvrdými zkouškami a obdobím v našem společném životě.
Ale už taky víme, že musíme držet pospolu v každé situaci a nenechat se nikým rozeštvata rozhádat ,protože pak sme na to doplatili vždycky jen my dva a naše srdíčka.
Vztah totiž není o arogantnosti a myšlení,jaký je ten dotyčný frajer, že dokázal nezastavit člověka,který si zbalil kufr a utíká ze vztahu jen proto, aby kvůli němu nebylo milované osobě ubližováno.Frajer je ten,kdo ten vzah právě zachrání a ne ,že se hádá s milovaným člověkem,ale právě seřve toho,kdo se snaží ty dvě srdce ,která sou si tak podobná bezdůvodně a z marnosti rozeštvat.

A tak jsme si naplánovali svatbu na září ještě vtom roce,ale pak jsme si řekli, že je to brzo.
Chtěli jsme datum 25.7,ale to je letos pátek a plno lidí by si muselo brát dovolenou a taky jediná matrika v Brně oddávala jen 26.7 2008 a tudíž do roka a do dne si předevšema známýma,
kamarádama a rodinou řekneme naše vytoužené "Ano"