Úžasný, krásný a pro nás dva určitě nezapomenutelný do konce života. Těžko se hledají slova, která by vyjádřila naše pocity ve svatební den a štěstí, které jsme cítili. Vše vyšlo podle našich (a hlavně mých hodně náročných) představ a užil…

Úžasný, krásný a pro nás dva určitě nezapomenutelný do konce života. Těžko se hledají slova, která by vyjádřila naše pocity ve svatební den a štěstí, které jsme cítili. Vše vyšlo podle našich (a hlavně mých hodně náročných) představ a užili jsme si to na 200%. Přestože den před svatbou byl opravdu hodně náročný - kazilo se nám všechno, co mohlo - a já byla na pokraji nervového zhroucení, ustáli jsme to a vše se vydařilo. Dokonce i počasí se na poslední chvíli umoudřilo. V sobotu jsem vstávala do mlhavého rána už v 5:10 po 4 hodinách spánku. Na půl sedmou jsem měla být i se svědkyní u kadeřnice, tak jsem se (ještě v klidu) nasnídala, oblíkla a učesala mamku, protože pak už bychom to nestihli. Mamina nás pak odvezla a já byla po 3 hodinách krásně učesaná a nalíčená. Připadala jsem si jako princezna. Radost mi kazilo jen to, že se během rána venku docela hodně rozpršelo a nevypadalo to, že jen tak přestane. V deset hodin nás mamka zase vyzvedla a jelo se rychle dom, protože před domem už čekal taťka se strejdou a bratrancema. Doma jsme je zavřeli do obýváku, sami jsme se zavřeli v naší ložnici a mamka s Luckou mě začali oblékat. Šlo to docela dobře, jen Lucka měla strach, jestli vůbec můžu dýchat, když mě pořádně utahovala. Nasadili jsme bižuterii, botky, připravili občanku, zásobu kapesníků a nějaké penízky a já byla v půl jedenácté připravená. V tu dobu přestalo konečně pršet a začalo pomalu vykukovat sluníčko. Pak se začla oblékat mamka a Lucka, vypustili jsme chlapi z obýváku a už tu byli první svatebčané. Protože všechno probíhalo v klídku nebyla jsem zatím vůbec nervózní, což mě docela překvapilo. Žádný stažený žaludek, ani tlak 180/100. Ženich s ostatními měl přijet v jedenáct hodin, takže jsme se zatím občerstvovali a já rozdávala potřebné instrukce. Bylo jedenáct pryč a nikde nikdo, začala jsem už trošku plašit, že nabereme skluz, ale ve čtvrt na 12 byli všichni tady. Před domem se začala řadit kolona a Standa si šel pro mě. Když jsme se poprvé viděli, myslela jsem, že neudržím slzy, strašně moc mu to slušelo. Dostala jsem kytičku, na oplátku připevnila Standovi korsáž, mamky a Lucka dostali taky kytičky a Lucka se jala organizování zdobení aut, rozdávání rýže a připevňování vývazků. Ve 12:00 jsme byli všichni přpraveni, tak se mohlo jít - poslední kontrola, jestli máme všechno - piknikový koš, tašku s věcmi do hotelu a šlo se. Poslední šel Standa s maminkou a nakonec já s taťkou. Když jsme vyšli ven, celá ulice byla zaplněná našimi auty a čekalo na nás bezmála 40 lidí. Bylo to úžasný, foťáky cvakaly a mi byli jako celebrity. Nasedli jsme do aut - nakonec všichni našli nějaké místo, protože harmonogram se jaksi zrovna vytratil. Cesta uběhla hrozně rychle, kolona se sice trochu roztrhala, ale na zámek jsme dojeli na čas a všichni:o). Já jako VIP jsem mohla jet přímo k zámku, kde si mě Standa vyzvedl a šli jsme za ostatníma. Za pár minut dorazila naše fotografka a už vycházela paní matrikářka, abychom i se svědky šli s ní. Vytáhli jsme občanky, byl nám ustřižen růžek a když jí měli předložit i svědkové, Lucinka zjistila, že v tom fofru jí zapomněla v autě. Tak Petr sprintoval pro ni na parkoviště. Všechno se stihlo a mohli jsme začít. Standa i svědkové šel k ostatním, začala hrát hudba a všichni mohli pomalu vcházet do kaple. Za rohem už jsem čekala jenom já s taťkou a pořád jsem se usmívala a čekala, jestli se třeba nesesypu. Pak jsme dostali pokyn, že se můžem taky připravit, začla hrát moje písnička a my za tónů písně My heart will go on pomalinku vcházeli. Taťka mě předal Standovi, který už byl chudák úplně naměko, chytli jsme se za ruce a pořád si je mačkali. Začal mluvit oddávající a já si to strašně moc užívala, žádný nervíky, bylo to krásný. Obřad byl hrozně rychlý - řekli jsme "ano", prstýnky, pusinka - a že jsme jí neodflákli, přípitek a pak přišli gratulace. A to už se mi taky kouleli slzy po tváři. Ale byly to slzy štěstí. Naše poděkování patří všem, kteří byli v náš den s námi a prožívali naše štěstí - bez těchto lidiček bychom se necítili tak dobře. Moc děkuji svojí svědkyni Lucince, která byla mojí vrbou a pravou rukou zároveň - za každé situace mě podržela a pomáhala mi. A největší dík patří našim rodičům za veškerou podporu a lásku. Děkujeme. A z celého srdce děkuji svému manželovi, protože ustál všechny mé bláznivé nápady a i když jsem si spoustu věcí musela trošku vybojovat, nakonec byl rád, protože to stálo za to. Lásko miluji tě celým svým srdcem a nikdy nepřestanu.