Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Tak trochu depka. Chci, aby měl vztah nějaký spád

Chtěla bych vás poprosit o radu... Na začátku říkám, že mi je 26 let a příteli 32 let. Známe se už dlouho a byli jsme hodně dobří kamarádi s tím, že přibližně před rokem se náš kamarádský vztah změnil na partnerský. Bydleli jsme spolu od samého začátku (i předtím u mně jako kamarád často přespával nebo jsme spolu trávili víkendy). Přítele strašně moc miluji a nechci ho v žádném případě ztratit. Je to ten nejlepší chlap, kterého jsem si pro sebe mohla představit. On je na tom stejně. Zjistila jsem, že jsem asi strašně moc zavistivá nebo nevím, jak popsat tu svou vlastnost...:-( Zrovna včera jsme se kvůli tomu pohádali...Připadá mi, že žiji v nějakém stereotypu, který se vůbec nemění... Přitom já bych taky moc ráda plánovala svatbu nebo třeba miminko. Uvnitř sebe cítím, že bych si to moc přála, ale přítel řekne, že máme čas a nemám ho do toho tlačit. Teď jsme měli naplánovanou koupi bytu, měli jsme jeden byt sehnaný, vložila jsem do toho určité úsilí, než jsem vyřídila hypotéku, všechny záležitosti s paní z realitky atd. a nakonec to nevyšlo. Bydlíme proto v miniaturním bytečku, kde nic není mého. Přítel tady bydlel už předtím, než jsem se sem k němu nastěhovala a já taky bydlela sama. Z mého starého bytu se mi sem ale nic nevešlo kromě pár obrázků na stěnách. Proto jsem se strašně moc těšila na zařizování nového bytu, který bych si konečně zařídila i podle svých představ a nebydlela bych v bytě, který zařizoval přítel za pomoci své bývalé. ]-( Navíc se v poslední době všechny mé kamarádky zasnubují, vdávají, zařizují si bydlení a chlubí se pozitivními těhotenskými testíky. Já mám pocit, že stojím někde v povzdálí a dívám se na to jejich štěstí, jako bych já sama na něho neměla nárok. Můžete mi něco prosím poradit? Mám pocit, že se z toho jinak zblázním...:-( Dopředu ještě píšu, že vím, že jsme spolu možná pro někoho krátce, ale myslím si, že když spolu dva lidé začnou chodit ve 25 letech a ve 31 letech, nemusí spolu chodit deset let jako by spolu začali chodit v 15 letech. Neříkám, že bych chtěla miminko, svatbu i zařizování bydlení hned, ale aby to mělo nějaký spád a já nemusela pořád čekat...:-(
Odpovědět
1
2
Nevím, jestli ti to pomůže ale my s přítelem prošli fakt hodně svateb a na každé jsem si říkala, že se hold musím smířit s tím, že budeme na hromádce, protože mu to nepřišlo podstatné a na otázky kdy se vezmeme i tak odpovídal. No a ejhle, jednoho dne mu to už nepodstatné nepřišlo a ženit se chce. Taky mi bylo mizerně, když se kamarádky vdávaly, zasnubovaly atd. Ale snažila jsme se to hodit za hlavu a brát jako štěstí to, že jsme spolu i bez toho spokojený. Přestala jsem o svatbě mluvit, neřešit to a přišlo to. Prostě musel k tomu rozhodnutí dospět sám, nebýt přesvědčován a nebo nedej bože nucen (neříkám, že to je Váš případ). Tvé stavy si umím docela přesně představit a proto ti můžu říct, že to určitě časem příjde.. Držím palce!
Odpovědět
@agi87 Děkuji moc, já se strašně bála, že tady budu jediná za hysterku, ikdyž si myslím, že to samé prožívá spousta zadaných slečen. Na druhou stranu z vlastní zkušenosti vím, že všechny kamarádky, když se vdají, stejně tak porodí, jakoby získají strašný nadhled nad celou tou situací a mé problémy jim přijdou "směšné"...:-( Asi to tak budu muset taky udělat. Přestat mluvit o čemkoliv z těchto tří věcí a třeba to příteli taky docvakne. On je právě taky teď ve fázi, kdy k tomu musí dospět...tak snad mu to nebude dlouho trvat....
Odpovědět
Na svatbu bych určitě netlačila, každej chlap se podle mě lekne a bude se tomu bránit, určitě si k tomu musí dospět sám.. Ale co se miminka týče, vadilo by ti miminko bez svatby? Zkusila jsi mu to říct? není přece důležitý, jestli se vezmete před miminkem nebo až bude mimčo třeba běhat :-) .. Já jsem s přítelem tři roky, rok před tím jsme se tak nějak oťukávali než jsme si řekli budeme spolu, ale známe se už skoro devět let.. Co jsem ho znala jako kamaráda, tak vždycky chtěl děti až po třicítce, ani náhodou dřív a svatba? Když si vzpomenu na jeho názory na svatbu než jsme si spolu začali, tak jsem věřila tomu, že se nikdy nevdám.. A najednou přišel s prstýnkem a chce děti.. Klidně by je chtěl hned teď :-) Zkus si s přítelem v klidu sednout k dobrý večeři a s lahvinkou vína, nemluv o svatbě, kus zatím jen to bydlení a mimčo :-) Držím ti palečky, ať to vyjde, jak si představuješ!!!!!!!
Odpovědět
@mariennuska Určitě bych nepovažovala tvoje problémy za směšné, znám spoustu holek, co mají podobné problémy.. A jak říkám, sama jsem taky měla strach, kdy budou děti a všechno to, co ke společnýmu životu patří a najednou by chtěl všechno teď hned a to mu bude 27 a ne přes třicet, jak si to vždycky plánoval..
Odpovědět
@mariennuska neboj, určitě jediná nejsi :-) já jsme měla hrozné stavy :-) když přítel nebyl doma, tak jsem lítala po internetu a ještě se trýznila fotkama ze svateb a koukala na videa :-D aby mi jo bylo mizerne :-D a jednoho dne jsem se prostě rozhodla, že se na to vykašlu a když on je v pohodě, tak budu taky, že když jsme spolu spokojený, tak na co papír..A nechala jsem to být. No a jak jsem psala - přišlo to :-) a věř mi, že můj chlap má hodně svojí hlavu a fakt to vypadalo, že do ženění se nikdy nepožene. Je pravda, že na děti máme názor společný, buď to vyjde nebo ne, nebrání se tomu, to spíš já :-) ale co se týče svatby, můžu ti poradit to co jsem psala. nechat to být. Neřešit, nemluvit. Hlavní je, že se máte rádi a jste spolu. A určitě to dlouho trvat nebude.
Odpovědět
@monunkaaa Miminko snad časem vyjde... Teď dodělávám dálkově VŠ, takže tak za čtvrt roku, až bude po státnicích bychom se mohli začít snažit. Jenže před miminkem musíme ještě vyřešit to bydlení. Já jsem taková ta stará škola, že bych měla raději miminko až po svatbě, ale zase vdávat se s břichem až pod nosem a z důvodu, že jako by to teda bylo vhodné, to nechci...
Odpovědět
@agi87 Mluvíš mi z duše....:-D :-D :-D já jsme měla hrozné stavy :-D když přítel nebyl doma, tak jsem lítala po internetu a ještě se trýznila fotkama ze svateb a koukala na videa :-D aby mi jo bylo mizerne :-D převeď si to akorát do přítomného času. :-) Teď se na to musím vykašlat...:-)
Odpovědět
@mariennuska Taky se ještě o miminko nesnažíme kvůli svatbě, ale jen proto, že mám strach z nevolností a nechtěla bych, aby mi na svatbě bylo blbě.. Vím, že se to hezky říká, ale hoď za hlavu to, že miminko by mělo být až po svatbě.. Přeci na něj nechceš třeba ještě nějakej rok čekat.. Ba naopak si myslím, že spousta chlapů, jak se začne mluvit o miminku, tak sami přijdou na to, že je hezký, když mají všichni stejný příjmení.. Fakt držím palečky, ať ti všechno vyjde!!!
Odpovědět
@monunkaaa Moc děkuji za radu...:-) Zkusím to nadhodit, třeba to dobře dopadne. Nechápu, že jsem se tím vším nechala tak vykolejit a včera jsme se kvůli tomu dokonce pohádali...:-(
Odpovědět
Myslim, ze vse uz tu bylo receno. Kazdy prozivame jiny scenar, ale vesmes si vetsina z nas projde podobnymi stavy, at se tykaji cehokoliv. Ja si vzdy hrozne prala byt mlada mamina, vdavat se nekdy v 24 letech..... Osud smodrchal tak dlouho, az jsem potkala toho praveho ve 29letech. Stale jsem chtela nejdriv svatbu, pak dite. Pritel chtel cas..... Ted je mi 33 a pul, svatba nas ceka v cervnu a nasi male je 17mesicu. At si clovek planuje a predstavuje, vse se vyviji podle nite osudu. A ty chvile premysleni a prani jsou dlouhe, nekdy zoufale. Vse zdanlive. Pak se clovek otoci, a zjisti, ze to co si pral konecne ma, i kdyz si na vsechno fakt musel pockat. x-) Drzim palce, at to vsechno zvladnes hodit za hlavu, protoze pak to spolehlive prijde samo;) (O svatbe jsem prestala snit s prichodem dcerky na svet a kdyz ji bylo 9mesicu, pritel me pozadal o ruku ;) )
Odpovědět
vdavala jsem se ve triceti, chodili a bydleli jsme spolu vic jak tri roky, po roce co jsme se znali jsem si byla jista, ze On je tim, s kym chci zit a cekala na prstynek, brouzdala svatebnimi weby, zminovala se o tom, jak hezke by bylo mit prstynek k novemu roku, k vanocum.... a porad nic, Lukas na to jen rekl, ze se musi dat prstynek jen tak, ne jako darek k necemu - dva roky jsem cekala a pak uz i prestala cekat a vedela ze ziju s uzasnym chlapem a to mi staci a pak prisli me narozeniny a ja dostala darek - prstynek - uplne necekane - prece se prstynek jako darek nedava, ne? :) takze zahod chmury, chlapi potrebuji vic casu, uzivej si jeho lasky.... rok je dost ale ne zas tolik aby si chlapi byli jisti, ze chteji vlezt do chomoutu
Odpovědět
hlavně ho do ničeho netlač,až přijde ten správný čas tak ti prstýnek koupí.Chlapi jsou v tomhle trošku jiný než my,ale jakmile ucítí ze tvé strany nátlak,tak začne couvat.Pevně věřím,že prstýnek dostaneš,ale třeba podle něj je opravdu moc brzo.Trplivost i prstýnky přináší neboj 8-)
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@mariennuska Hlavně se nestresuj. Chlapi fakt potřebujou čas... netlač na něj, jen mu naznač jak ty si představuješ vaši budoucnost. Chápu, že pokud je před vámi koupě bytu tak třeba ví, že na tu svatbu nebudou peníze a tak to nechce tak řešit. Já doma taky o tom loni furt mlela (nechtěla jsem se vdávat ve 30 ale ve 29....) no prstýnek jsem dostala na své třicáté narozeniny. Čím víc o tom budeš mluvit tím to bude horší. Dej tomu čas a užívej si že vše klape!
Odpovědět
@mariennuska Já si myslím, že to je naprosto normální.. Jakmile přečete v něčem ten pohár trpělivosti, tak to asi prostě musí ven a pak tě rozhodí všechno.. To znám.. My máme zase s přítelem problém co se práce týče.. Je v práci od rána do večera (často až do noci), hodně jezdí na služebky a veškerý povinnosti a starosti jsou jen na mě, protože v deset večer toho opravdu moc nezařídí.. Když jsme šli do vztahu, tak sjem to věděla, vím to i teď, ale občas to zoufalství z toho, že je toho na mě moc taky skončí hádkou a pak mě to mrzí,a le prostě občas z toho taky vypěním.. Takže se ti vůbec nedivím, že to s tebou takhle zamávalo, prostě to muselo z tebe ven..
Odpovědět
Děkuji vám moc holky. Je pravda, že poslední dobou strašně tlačím, pořád bych chtěla něco změnit. Ať už to bydlení, tu svatbu nebo miminko...ráda bych nějakou změnu. Přítelovi to vyhovuje tak, jak je to teď. Proto to moje zoufalství. Do toho třeba přijde další kamarádka s nějakou "super" novinkou. Samozřejmě jí to přeju a sdílím s ní svou radost, ale ve skrytu duše mne to trápí... Je ale super vědět, že v tom nejsem sama...;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@mariennuska Ahoj, řeknu to takhle, chlapi jsou prostě jiní a já jsem se během let s mužem naučila, že když něco chci musím to říct na rovinu a jednoduše, žádné naznačování a podobně chlapi nepoberou, ale na druhou stranu, jak píšou holky, netlačit ;-) V tvém případě bych si s ním vážně promluvila o tom bytu, když už máte vyřízenou hypotéku ... řekla bych mu, jak já to vidím a cítím, že bych chtěla mít normální bydlení a ne studentskej pokoj :-) Hodně lidí je totiž naprogramovaných na to, že se změn bojí ... třeba když ten tvůj uvidí, že je v novém bytu všechno v pohodě, tak potom nebude mít takový strach i z dalších změn, jako je mimčo nebo svatba (ale to je názor laika, nejsem psychouš). Třeba můj chlap na začátku vztahu tvrdil, že v životě nechce děti, nikdy! a drželo ho to asi 3-4 roky a teď po 6,5 letech by jich chtěl celou hromadu, pořád mluví o 4 někdy i o 6 a kdysi z něho vypadlo dokonce 10 dětí a nějrači by je měl teď hned. Svatba? Nechtěl o ní ani slyšet, říkal že mu to tak vyhovuje, že je to stejně jenom papír ... ale jak kamarádovi otěhotněla přítelkyně a nechtěli se kvůli tomu brát, tak prohlásil, že tak by to rozhodně nechtěl, že by chtěl aby se miminko narodilo už do manželství ... Takže neboj, ono to příjde. Chlapi se bojí před náma odkopat (říct,jak si tyhle věci představují), ale taky mají své sny o rodině a manželství. Takže vydrž, prťka, vydrž! ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Hlavu vzhůru! Ten můj mi od začátku našeho vztahu řikal, že se nikdy nebude ženit, protože nepotřebuje ke společnému životu nějaký blbý papír .. a v září jsem se registrovala na tyto stránky .. už jsem ani nedoufala a začala počítat se životem na hromádce .. Poradím Ti max. to - NETLAČ na něj.. v žádném směru (dítě, svatba) .. Pokud Tě trápí Vaše momentální situace s bytem, vyřešte nejdříve tu . sedni si s ním, řekni mu, jaké máš pocity atd .. Pokud sama poznáš, že se nesnaží a vše bere na lehkou váhu, možný by stálo za to si udělat seznam priorit a pokud on ty priority nesplňuje, jít hledat o dům dál. ... Jak jsem psala ale výše - na chlapa se musí pomalu a hlavně NETLAČIT. Držím palce a posílám srdíčko pro hezčí den!
Odpovědět
Profilova fotka
Hlavu vzhůru a nestresovat se, ono to chce čas a když si najdeš nějakou zábavu a nebudeš na to pořád myslet,tak ono to taky přijde,ani nebudeš vědět jak. My se brali po 2,5letech vztahu i společného bydlení,kdy nám bylo 27 a 30, přesně,jak ty píšeš,nepotřebujeme deset let na to,abychom věděli,že spolu chceme zůstat. Zasnoubili jsme se celkem brzo,po 4měsících,ale věděli jsme,do čeho jdeme a chtěli jsme to tak. Já jsem pak taky záviděla kamarádkám,které se vdávaly dřív jak já,bylo mi to líto,mnohdy jsem ty svatby i obrečela,záviděla jsem jim,že ony můžou a já ne a pořád na něco čekám,ale nešlo to,museli jsme dořešit finance a to se nedá zlomit přes koleno.Držím palce a myslím na Tebe!!! :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojky, já jsem o 4 roky starší než ty, po miminku a svatbě toužím snad od svých 11ti a splní se mi to teprve letos v létě (tedy ta svatba, na mimčo si zaděláme až po ní). A přesto, nebo možná právě proto, mi přijde, že se opravdu moc ukvapuješ a tlačíš váš vztah násilně někam, kde by v tuto chvíli ještě neměl být. Každý vztah prochází určitými přirozenými fázemi, a pokud se některá z těch fází násilně přeskočí a hupsne se rovnou do té další, bude to pak v budoucnu dělat problémy. Nebo se přinejmenším ten pár o něco krásného ochudí. Vdávat se po roce vztahu je podle mě opravdu brzo. I pokud si jsi naprosto jistá, že je tvůj přítel ten pravý, zbytečně tím váš vztah ochudíš o fázi 'nezávazného společného bydlení,' či jak to nazvat. To není žádná přípravná fáze či 'čekání', ale naprosto plnohodnotná fáze vztahu, kterou si máš užívat. A pokud to bereš jen jako ztrátu času, je něco špatně. Představ si, že by ti teď nějaká věštkyně potvrdila, že je tvůj přítel ten pravý a budete spolu celý život. Chtěla bys skočit rovnou do sedmdesáti a hlídat s ním vaše vnoučátka? Těžko... Tak do čtyřiceti a řešit školní problémy vašich dětí? Také pochybuju. A do třiceti a řešení plínek a mlíčka skočit chceš? Vážně pak nikdy nebudeš litovat, že jste si spolu užili málo času jen ve dvou? Vážně ti to pak nebude chybět? Já narozdíl od ostatních nebudu radit netlačit na přítele, ale netlačit na sebe samotnou.
Odpovědět
@mariennuska jen to nech na něm :-) doufám, že ti aspoň trochu pomohlo, že v tom nejsi sama :-) já když si na to vzpomenu, tak jsem si připadala jak šílená i sama sobě jsem lezla na nervy :-) hlavní je podle mě také to, že on ví že by jsi se chtěla vdávat a že by jsi byla ráda za miminko po svatbě. To mu bylo jasně řečeno - okliky nemají cenu :-) takže te´d to nech na něm. Pro nás to třeba není tak velký krok, rozhodně to chlapi tak hrozně neprožívají a netouží po tom (možná je pár vyjímek), neberou to jako smyl a posunutí vztahu. Ale rozhodně nad tím přemýšlejí. Přítel měl taky někdy takové stavy, že povídal takhle to mít nebudeme a budeme mít to a to. A já se vždycky tetelila, že už to určitě příjde teď na Vánoce, na narozeniny, svátek, výročí - nic. No a jednou to přišlo :-)
Odpovědět
@mysicka_lb Když jsem se tak zamyslela nad tím, co jsi mi napsala, asi je něco pravdy na tom nezávazném bydlení...:-) Je pravda, že bych si to měla užívat a ne se trápit...Ty ses nikdy netrápila nad tím,že si tě přítel něchtěl vzít?
Odpovědět
@agi87 S tím, že by mě přítel požádal o ruku na Vánoce, narozky atd. vůbec nepočítám, protože nemá rád, když někdo dává prstýnek jako dárek. Chtěla bych být překvapená a bojím se, že když to takhle čekám, tak se buď nedočkám nebo se o to překvapení připravím... Lezu si s tím strašně na nervy, a proto si ani nepředstavuju, jak to musí vnímat on :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Kamarádka na tom byla dost podobně, jen byli oba starší než vy dva. Taky byla moc zamilovaná, chtěla svatbu, dítě...Byli spolu tak...3 roky asi...Ale její přítel se k ničemu neměl, taky jí říkal, ať ho do ničeho nenutí. Nakonec se s ním rozešla, i když ho stále milovala a po čase potkala někoho jiného, jsou spolu sice teprve pár měsíců, ale už jsou zasnoubení a hned po svatbě chtějí začít pracovat na mimču...záleží jen na Tobě, jak moc je to pro Tebe důležité a taky jestli přítel nechce svatbu a děti teď a třeba za rok to bude mít jinak nebo jestli se na to nebude cítit dalších 10 let...
Odpovědět
Profilova fotka
@mariennuska Jj, užívej si to, vždyť jste stále teprve na začátku vztahu a začátky jsou nejkrásnější. Takhle jako ty jsem se opravdu nikdy netrápila. Vždycky jsem se chtěla vdávat až po třech letech vztahu, dřív bych do toho nikdy nešla právě z důvodů, co jsem napsala. No a současný přítel je první chlap, se kterým ty tři roky jsem - a svatba bude, takže není důvod se trápit:-). Ne, vážně, tu společnou budoucnost jsem vždycky začínala řešit až později a to už ten vztah stejně většinou krachnul kvůli něčemu jinému.
Odpovědět
@mariennuska přesně to jsem so říkala taky, jak to musí působit na něj, když já sobě lezu na nervy :-) neboj, on tě určitě překvapí :-) a pokud náááhodou ne, tak se utěšuj tím, že máte i tak krásný vztah a to je to hlavní. Mě to pak docela pomohlo :-)
Odpovědět
@mariennuska Určitě bych teď dala s diskuzemi na téma svatba a miminko nějaký čas pokoj. Ale pokud se někdy dostanete alespoň k tématu miminka, chtěla bych, aby se dítě jmenovalo po mně, a ne abych já jediná měla v rodině jiné příjmení. Snad by to s ním mohlo pohnout ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
U mě to je podobné jak píše womanka. Taky jsem chtěla mít svatbu dřív, mimčo taky apod. Toho pravého jsem potkala ale až ve 30ti, pár měsíců nato jsme se rozhodli pro mimčo (přišel s tím přítel, i když občas jsem pak měla pocit, že nevěděl do čeho jde :-D ). Teď jsou malému 2 roky a kousek a tak jsme se rozhodli, že do toho praštíme dřív, než by event. přišlo dítko druhé. Holt člověk míní, život mění, jak se říká :-D . Takže držím palce, ať vše dobře dopadne, a hlavně se moc nevyplatí na něco spěchat. I když bych měla být v podstatě šťastná a spokojená, taky mám depky kvůli bydlení - není to ideál, bydlíme s v jednom baráku přítelovýma rodičema ;-( Doufám, že se to časem změní :-D
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb teď nechci, aby to vyznělo, že tě nějak napadám.. rozhodně ne, beru tvůj názor, i dkyž mám jinej... navíc je mi jen 22, tak doufám, že mě neuštípete.. ale prostě to máme každý jinak ;-) Moje mamka s taťkou se vzali po půl roku chození - vím, je to hodně málo, ale jsou spolu, je nás dohromady 5 dětí, někdy to sice dře, ale jsou spolu pořád a mají se rádi. Ono ve kterým vztahu to tu a tam nedře. Se svým přítelem jsem 4,5 roku. Brát se budeme měsíc po pátém výročí. Mě bude stále 22, snoubencovi 30. O svatbě jsem snila v podstatě skoro od začátku. Věděla jsem, že je to ten pravý (můžete namítnout, že jsem byla mladá, nezkušená.. možná... ale neznáte mě ;-)). Snoubenec si byl taky jistý s tím, že se mnou chce být napořád. Navíc mluvil o svatbě i o zásnubách. Dokonce mi po dvou letech jen tak mimochodem řekl, že bychom se mohli do dvou let vzít. Tím jsem se skoro dostala do stavu, který popisuje mariennuska. Sice jsem nechodila na svatební weby a podobně.. ale byla jsem jak na jehlách a čekala, že se k tomu třeba vrátí. A nic - dva roky utekly a vůbec nic se nestalo. Tak jsem jednou naprosto v klidu ťukla, že bych si přála kdybychom to zlegalizovali, tím jsem myslela spíš zásnuby než svatbu. Pak jsem ho už zase nechala, ať si to rozmyslí. Nakonec si půjčil můj starý prstýnek.. čekala jsem pak ještě dlouho, bylo to skoro k nesnesení, ale dočkala jsem se ;-) a v září bude svatba. Děti si přejeme oba už dlouho. Jen musíme počkat až dostuduju VŠ (je hodně náročná, hlavně časově + povinná praxe - nešlo by to). Píšete, jestli si chce mariennuska skočit do 30 a řešit plínky,... Proč do 30 let? Kdo říká, že je to pravý čas na děti? Někdo to má ve 20, někdo ve 35, někdo třeba nikdy... Navíc kdo říká, že s dětma se nedá užívat si - jde to, sice jinak než dřív - ve dvou, ale jde to ;-) Nechci aby to znělo nějak útočně.. ale prostě to má každý jinak.. @mariennuska Netrap se. Snaž se si s ním v klidu promluvit třeba o tom bydlení. Vztah by se neměl zastavit na jednom místě. Měl by se nějak vyvíjet - třeba nalezením většího bydlení. Držím moc palce ať se daří a hlavně ať seš co nejvíc v klidu, s nadhledem jde všechno líp. I když někdy najít ten klid... to je pěkná fuška
Odpovědět
Profilova fotka
mariennuska, jestli ti muzu poradit, tak to, co uz rekli ostatni, netrap se tim a netlac to nekam nasilim. Byt tebou tak si zkusim takove male cviceni, kazde rano, kdyz se probudis, se podivat na pritele a podekovat v duchu za to, jakeho mas skveleho partnera a jak jste stastni, ze mate jeden druheho. Uzivej si pritomnost a netrap se ted tim, co bude nebo nebude, Ja si vzdycky rikala, ze i kdybych prstynek nedostala a nakonec se nase cesty rozdelili,tak i presto budu stastna, za kazdy spolecny okamzik, protoze mam vyjimecny vztah, no a nakonec to vsechno prislo tak, jak to prijit melo. Dej tomu volny prubeh a ber to tak, ze se vlastne mas na co tesit, kdezto vdane kamaradky uz budou jen vzpominat;)
Odpovědět
Profilova fotka
@tynka9 Já jsem to myslela asi trošku jinak, než jsi to pochopila - bohužel to datlím z mobilu, a tak musím šetřit každé slovo. Myslela jsem to tak, že vztah má své fáze, stejně jako život má své fáze. Ale zatímco u toho života každý na prvnî pohled vidí, že je nesmysl něco přeskakovat a urychlovat, u toho vztahu už to tak zřejmé není. Ty moje tři roky nejsou jen proto, aby si lidé byli jistí, že jim to bude klapat, tím si ostatně nemohou být jistí nikdy. Je to důležité hlavně proto, aby si užili vztah jen jich dvou, bez péče o děti a 'závazků'. Ty píšeš, že jsi se svým přítelem 4,5 roku a jsi si jistá, že je to ON, což ti v žádném případě neberu. Ale teď si zkus vzpomenout, co všechno jste spolu prožili... a 3,5 roku z toho odmaž a nahraď je péčí o miminko. Už mi rozumíš? Mít miminko je nepochybně krásné a naplňujíci, ale proležet celý víkend v posteli/ cestovat/ vymetat plesy (nebo cokoli jiného, co vás dva společně baví) už s ním dost dobře nejde. Když si pár pořídí mimčo moc brzo, o všechno tohle se ochudí. A samozřejmě jim to může vyjít a můžou být spolu šťastní, ale proč to uspěchávat, když k tomu stejně směřují?
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?