Náš svatební den byl skutečně kouzelný a vzpomínky na něj jsou jen krásné. Poslední svobodnou noc jsme strávili každý jinde, ale ráno jsme se sešli doma u společné snídaně. Byli jsme oba už kapičku nervózní a stále jsme po sobě pokukovali a usmíva…

Náš svatební den byl skutečně kouzelný a vzpomínky na něj jsou jen krásné. Poslední svobodnou noc jsme strávili každý jinde, ale ráno jsme se sešli doma u společné snídaně. Byli jsme oba už kapičku nervózní a stále jsme po sobě pokukovali a usmívali se na sebe. Zezdola jsme již slyšeli ruch příprav dopoledního svatebního pohoštění pro hosty. Já si šla mýt vlasy a miláček vyrazil pro květiny. Má kadeřnice dorazila přesně v 8 hodin a začala s tvorbou účesu. Zhruba kolem 10 hodiny bylo dílo hotovo a já hladově zhltla chlebíček a začala se líčit. Kadeřnice zatím krášlila mou sestru a maminku. V průběhu dopoledne se z počátečního chaosu stal poklid, všechna auta nazdobena, myrty rozdány, květiny připraveny, ženich se věnoval hostům. To vše vím jen z doslechu, já byla stále ještě v úkrytu našeho podkrovního bytečku. Před dvanáctou hodinou byl čas obléci se do šatů. Sestřička mi pomohla a pevně mě sešněrovala :-). Svatebčanům dole na dvoře bylo oznámeno, že nevěsta za pár chvil přijde. Bylo roztomilé poslouchat ty rychlé kroky a šum hlasů dole. Bylo ještě potřeba zavřít naše pejsky do kuchyně. Problém byl jen s Desireé, byla ze všech lidiček tak vykulená, že zalezla pod postel a nechtěla vylézt. Takže načančaná nevěsta hezky lezla po kolenou kolem postele a lákala hafinku ven. Povedlo se bez újmy na nevěstě nebo psovi. Když už na chodbách domu nikdo nebyl, scházela jsem dolů, sestra mi držela vlečku…. Se ženichem jsem byla domluvena, že mi květinu předá až dole před zraky všech, a tak se také stalo. Vyšla jsem ze dveří a Honzík už šel s květinou ke mně. Úplně mě to dojalo (a jeho prý také ;-)). Předal mi květinu a dovedl mě k autu. Když mě držel, tak se mi aspoň neklepala kolena :-) Nasedla jsem a už jen sledovala, jak se auta řadí do kolony. Nedokázala jsem je ani spočítat Cesta z Dobrovice na zámek Loučeň utekla ani nevím jak. Náš příjezd na zámek ohlásilo troubení trubačů. Poté jsme se setkali s paní koordinátorkou a byly nám zabaveny občanky :-). Paní koordinátorka pak nám i všem svatebčanům popsala průběh obřadu a šlo se na to. Za malým mostkem svatebčané vytvořili špalír a trubači začali troubit klasický svatební pochod. Na tento nastoupil ženich a ostatní svatebčané kromě nevěsty s otcem a družičkami. Když se udělalo ticho, začala hrát hudba pro nástup nevěsty…. Tři oříšky pro Popelku…. Nejprve šla první družička, pak druhá, třetí … a nakonec nevěsta s otcem….. Družičky rozhazovaly lístky růží….. Úplně se mi zalily oči a musela jsem hrozně moc mrkat, abych se nerozbrečela doopravdy. Když jsem pak uviděla Honzíka u oltáře, začalo mi být zase dobře. On mi pak říkal, že pro změnu v tu chvíli začalo být ouvej jemu :-) Pak už pan oddávající začal svou řeč, na jejímž konci chtěl od nás slyšet ano-ano. Výměna prstýnků, první manželské políbení a bylo to …. Jsme Hudcovi. Ještě slavnostní přípitek se svědky… Svatebčané nám opět udělali špalír a v hejnech bublinek jsme jím prošli. Bylo to nádherné. A pak začalo velké focení, nejprve všichni, pak rodina, pak tamti, pak oni… a pak už jen a jen my dva. Honzík mě před svatbou stále strašil, že nám bude bohatě stačit 10 minut focení a dost, ale v den svatby jsme se fotili snad 2 hodiny a neuvěřitelně jsme si to oba užívali. Celí rozesmátí jsme se pak vrátili zpět ke svatebčanům, kteří si čas krátili prohlídkou krásného zámeckého parku, svatebními novinami a občerstvením, a zavelel se ODJEZD. Cesta do restaurace utekla ještě rychleji než cesta na obřad, celou dobu jsem se držela Honzíka za ruku. V restauraci Na Statku už na nás čekali, pan provozní nás přivítal, dali jsme si panáčka a bác talíř na zemi. Kdo to asi bude uklízet? Kdo asi… ale šlo nám to moc hezky :-) Pak mě Honzík přenesl přes práh restaurace a tam už na nás čekala vyzdobená tabule. Přípitek (luxusní růžové Müller Thürgau s jahodou a lístkem máty), slavnostní a krásný projev ženichova tatínka, knedlíčková polévka (šetřili, my dostali jen 1 talíř a 1 lžíci!) a svíčková z divočiny. Vše bylo výborné a obsluha skvělá. Pak se odvezla pryč auta a řidiči se přivezli zpět již bez nutnosti pít jen nealko nápoje (všichni věděli, že rozvoz domů zajištěn). Přesně na tento okamžik čekala naše hudba s prvním tancem pro novomanžele. Fanfára a už jsme s Honzíkem tančili v kruhu svatebčanů na tóny písně „Nádherná“. Píseň dozněla a rozjel se taneční rej, který pohltil každého. Kolem osmé se stoly zaplnily rautem, masíčko, ovoce, zelenina, minizákusky, kýta… každý si našel to svoje. Tou dobou se také začal prodej lístků do tomboly a její vyhlášení zhruba v 11 hodin pobavilo také všechny zúčastněné. Třetí cenou byla sada kol (2 x Coca Cola), druhou cenou GPS navigace roku (Autoatlas ČR) a první cenou zájezd pro 2 osoby dle vlastního výběru (4 jízdenky MHD). Cen bylo samozřejmě mnohem více, takže šanci na výhru měl každý. Na tombolu opět navázal taneční rej až do půlnoci. Přesně o půlnoci došlo ke krájení dortu (výborný medovník). Nikdy jsem nevěřila, kolik lidí ocení sladkost takhle o půlnoci. No, kdybychom na krájení dortu nezapomněli v průběhu dne, tak bychom to ani nezjistili :-) V půl třetí jsme se ženichem odjeli domů…. Svatební noc je přece jen jedna…. Zábava prý pokračovala dále asi do čtyř hodin, kdy již i poslední unavení svatebčané zamířili k domovu…. Tímto bych chtěla moc a moc poděkovat našim rodinám a našim přátelům, jste všichni neuvěřitelně skvělí a byla pro nás čest a radost být s Vámi v tak významný den! Dále bych chtěla moc poděkovat všem přítelkyním z BRMS a z Dream Teamu zvlášť! Díky za pomoc a oporu ve chvílích, kdy mi mnohdy bylo ouvej. Jsem ráda, že Vás mám! Moc díky! A také moc děkuji svému manželovi za to, že je takový, jaký je. Přesně takového ho miluji!